S blížícím se sjezdem Strany zelených se již tradičně objevuje téma spolupředsednictví, tedy dvou rovnocenných předsednických míst, z nichž jedno patří ženě a jedno muži. Pro změnu stanov je nutná dvoutřetinová většina všech delegátů a delegátek a některé základní organizace už spolupředsednictví vyjádřily svou podporu. Před dvěma lety v Pardubicích návrh neprošel. Shodne se na něm Strana zelených tentokrát? Mladí zelení se na spolupředsednictví shodli a v minulých dnech přijali odpovídající změnu stanov.

Jedním z oblíbených argumentů pro spolupředsednictví jsou příklady ze zahraničí. Zelené spolupředsednictví či jejich variace najdeme mimo jiné ve Švédsku, Itálii, Švýcarsku, Maďarsku, Polsku nebo na Novém Zélandě. Nejčastěji se ale objevuje srovnávání s německými zelenými — u nich totiž spolupředsednictví na nejrůznějších úrovních funguje již léta a úspěšně.

Dělení moci je demokratické

Rozdělování moci do širšího týmu je integrální součástí německého zeleného hnutí již od založení Die Grünen v roce 1980. Po celá osmdesátá léta měli zelení spolupředsednictví trojhlavé. Stanovy znaly také několik dalších zajímavostí, jako například rotování mandátů v Bundestagu, striktní oddělení stranických a zastupitelských funkcí či schůze poslaneckého klubu před kamerami novinářů.  

Většinu podobných inovací strana sama po letech vyhodnotila jako ne zcela funkční, myšlenka sdíleného předsednictví ale zůstala a po vnitrostranických otřesech v letech 1990-91 se ustálila na dvouhlavé Doppelspitze, která je součástí šestičlenného (oběma pohlavími paritně zastoupeného) předsednictva.