Odstupuji z 6. místa pardubické kandidátky Strany zelených. Po diskusi s vedením a odpůrci mé kandidatury z řad straníků se ukázalo, že je to jediná možnost, jak zabránit ve stejném kroku několika dalším kandidátům a způsobit tak zásadní rozpad kandidátky.

Situace se vyhrotila až na takovou mez kvůli tomu, že odpor vůči mé kandidatuře vzplál až v momentě, kdy byla kandidátní listina uzavřená. Celá „Kauza Bittner“ je pro mě zajímavou zkušeností jak z hlediska praktické politiky, tak z hlediska mého oboru, politické teorie.

Rád bych osvětlil okolnosti incidentu a pokusil se formulovat některé zajímavosti, které lze, jak se domnívám, v jeho obrysech najít. V čem byl tedy problém?

V první řadě chci podotknout, že na mé osobě v této analýze nezáleží, svou pozici využívám pouze jako agenta, na němž chci ukázat jednotlivé hypotézy. Proto jsem pevně přesvědčen, že se nedopouštím psychologizace.

Ve druhé řadě je pak třeba zdůraznit, že jsem k odchodu z kandidátky nebyl nijak dotlačen samotným vedením. Naopak, lídr kandidátky a vůdčí osobnost pardubických Zelených, Jiří Čáslavka, mou kandidaturu jako jeden z prvních hájil z poctivých liberálních pozic. To mě přivádí k prvnímu bodu teoretické úvahy: jaké jsou možnosti potenciálních nositelů radikálně-demokratické politiky v bytostně liberálních institucích?