Předsedkyně jako indikátor
Monika HorákováStrana zelených je aktuálně jedinou parlamentní stranou, která má ve svém čele ženu. Zelení by mohli obnovit diskuzi o spolupředsednictví, tedy rovnoprávném předsednickém tandemu muž-žena.
Do Strany zelených jsem vstoupila před půl rokem. Za tu dobu jsem se zúčastnila sedmi schůzí místní organizace v Praze 2, pěti schůzí rady této místní organizace, tří schůzí Mediální a kulturní odborné sekce (z toho dvou v Praze a jedné v Olomouci), jedné schůzky Genderové odborné sekce, dvou krajských schůzí pražských zelených (z toho byla jedna dvoudílná) a jednoho celostranického sjezdu. Zapojila jsem se do dvou předvolebních kampaní a teď pracuji na třetí. Celkem jsem napočítala téměř čtyřicet zelených schůzek za šest měsíců.
Na mnohé schůze se mnou chodí i děti. Na zelených schůzích v Praze 2 bývá naštěstí dětí víc. Tím také stoupá akceptance mírného nedospěláckého hluku. Také čas a místo konání schůzí se částečně přizpůsobuje případné přítomnosti dětí. Neschůzujeme po nocích a pokud se scházíme v kavárně nebo restauraci, pak v takové, kde mají dětský koutek.
A pokud jde o předsedkyně politických stran neměli bychom zapomenout na Alenu Hromádkovou, zakladatelku a předsedkyni DEU - zřejmě toho nejlepšího, co konzervativní pravice byla schopná dát v Čechách dohromady. Tato strana se díky senátnímu postu také stala parlamentní.