Jiří Čáslavka (SZ) píše:
No, němečtí Zelení nejsou rozhodně nalevo od SPD. Mají vlastní témata, které nelze zařadit do pravo-levé škály.

Lukáš Kraus (ČSSD) píše:
Když němečtí zelení kolaborují s konzervativní CDU, nejsou, jsou vymazáni jako v Hamburku, kde sociální demokraté berou s přehledem přes 50% mandátů. Toliko k té mantře prý překonané pravo-levé škály šířené u zelených v ČR. Celá zelená politika je integrální součástí levicového hnutí. Můžete se s tím v ČR smířit, nestydět se za to, nebo budete velmi lehce vymazáni stejně jako v Hamburku.

Robin Kraffer píše:

"Ať už máme názor na jadernou energetiku jakýkoliv, je povinností každého sociálního demokrata zpochybňovat svoji jistotu v otázce JE, tedy jak ryze kladného, tak ryze záporného vztahu k JE. Přeci nemůžeme věřit tomu, že jsme naprosto pochopili otázku jaderné energetiky ve všech možných (představitelných i nepředstavitelných) ohledech - kontextech."

Lukáš Kraus píše:

Že existují témata nepravolevá, to bezesporu, ale základní směr to nemění…

Jiří Čáslavka píše:

Souhlasím, že programově máme blíže k levici než k pravici, to je jasné. Nesouhlasím však, že jsme integrální součástí levicového hnutí. Podle mého názoru reprezentujeme naprosto autonomní směr. Hlavně jsem však polemizoval s tím, že autor článku v DR zařadil německé zelené nalevo od SPD.

Díky za reakce. Posuzovat pozici či dávat rady českým zeleným nechci, ale rád bych se zastavil u tématické námitky Jiřího Čáslavky k mému zařazení těch německých. Vyšel jsem při něm z interpretací německého tisku. Na jejich základě si všímám:

A) mimo oblast specifické profilace v energetické politice a politice životního prostředí kritizuje B90 nejen současnou vládu, ale i předchozí sociální reformy prosazené SPD, a to jak v rámci velké koalice, tak v závěru Schroderovy vlády, na níž sám participoval. V programu B90 schváleném na loňském podzimním sjezdu se takto objevil mimo jiné požadavek zvýšení sociálních dávek pro dlouhodobě nezaměstnané, příspěvků na děti a rovněž daní obecně o tři procenta

B) v čele vedení B90 došlo v uplynulých letech k výměně na čelních postech. Jak shrnul v listopadu ve velkém přehledovém textu Der Spiegel, v širším vedení strany upevňují pozice takzvaní idealisté jako Hans-Christian Ströbele či Renate Künastová, kteří se dostali na okraj za éry Joschky Fischera a podpory humanitárních vojenských intervencí na konci devadesátých let. Tito představovali vnitřní opozici i při přijímání protržních balíčků jako Hartz IV.

C) B90 se v posledních letech víc než kdy dříve zapojují do většiny současných protestních hnutí, zhusta podporují odbory a od tematického kongresu v roce 2007 prosazují přísně protiválečnou politiku

Vedle tohoto jsem si vědom, že většina nových voličů skutečně v uplynulém půl roce přišla k zeleným zprava – z CDU a zejména liberální FDP. (Podzimní šetření skupiny sociologů placených německou televizí ARD navíc odhalilo, že největší nárůst obliby strana zaznamenala u lidí předdůchodového věku (o devatenáct procent) a u živnostníků (o jednadvacet procent)). Toto však přeci není pro klasifikaci ideo-politické profilace to určující.

Čili: argumenty, které by ukazovaly, že programově a vlastní činnost stojí B90 napravo od SPD, mi stále chybějí. Prosím, pane Čáslavko, anebo další, kdo jste opačného názoru, napište mi sem tak pět bodů, ve kterých je podle vás B90 méně důrazný v kritice vlády než SPD, nebo ve kterých (opět v rozporu s SPD) s vládou souhlasí. Nad nimi se pak můžeme bavit dále ... debata o tom, zda B90 MÁ PATŘIT napravo, nalevo, nebo být alternativou ke všemu je jiná záležitost.

Lenka Alžběta Dušková (SZ) z Německa velmi správně hovoří o nových a starých strukturách. To je myslím zásadní ukazatel a hodnotící kritérium, kde se jaký subjekt s podobným programem nachází. Oproti konzervativcům levice vždy preferovala změnu, tedy progresivní změnu, ideu změny, pokrok, hleděla do budoucnosti a nespokojila se s holou aktuální a determinující realitou. Proto považuji zelené za integrální součást levicové politiky, jelikož sice nesou i témata, která se nedají jednoduše zařadit do dvourozměrného prostoru, ale nástroje, kterými chtějí dosahovat svých programových cílů, jsou levicové. Regulace trhu, inovace, zodpovědnost, empatie a společenská kooperace. Levice se vždy snažila změně otevřít dveře, tedy modelovat podmínky pro změnu a další vývoj společnosti. Proto souhlasím s Petrem Jedličkou z Deníku Referendum, který staví německé zelené nalevo od SPD, jelikož je to legitimní pohled, i když o sociálních dávkách ano či ne to myslím není, to je pouhý popis nástroje. Přesto toto ukotvení „více nalevo“neplatí vždy a všade. Za starou strukturu můžeme totiž považovat zelené působící v koalici s CDU třeba v Hamburku. Progresivní změnu, tedy hlavní levicový indikátor, tam představovala opoziční SPD, která následně ve volbách získala přes padesát procent mandátů.