Němečtí zelení se na sjezdu jasně přihlásili k levici

Petr Jedlička

Velký víkendový sjezd Bündnis 90/Die Grünen proběhl v atmosféře rostoucí obliby a v manifestačním duchu. Německá média se současně střetla nad otázkou, zdali za popularitou strany vidět spíš příklon k populismu, anebo návrat k základům zelené politiky.

„Reprezentujeme levicovou, moderní a reformní sílu (...) Naším cílem je spravedlivý republikánský systém a my jej dosáhneme.“ Tato slova pronesla spolupředsedkyně Bündnis 90/Die Grünen Claudia Rothová na velkém víkendovém sjezdu německé strany zelených. Potleskem ji odměnilo všech 700 delegátů, kteří se sjeli do bádensko-württemberského Freiburgu.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

Zelení v Německu zažívají ohromný nárůst popularity, a celý sjezd se tak nesl spíše v manifestačním nežli konfrontačním stylu. Rothová i její spolupředseda Cem Özdemir byli potvrzeni ve svých funkcích, strana stvrdila závazek pokračovat v důsledné opoziční práci a připravovat velké reformy, které chce prosadit spolu se sociálnědemokratickou SPD poté, co Němci dají levicové koalici důvěru ve volbách.

Podle průzkumu agentury Forsa z konce minulého týdne je v Německu stále nejoblíbenější křesťanskodemokratické spojenectví CDU/CSU s preferencemi okolo třiatřiceti procent, druhá je SPD (třiadvacet procent) a třetí jsou těsně právě zelení (dvaadvacet procent). Podpora strany narostla od roku 2009 o dvanáct procentních bodů a podle politologů mají zelení potenciál posbírat až třicet procent hlasů.

Návrat ke kořenům?

V německých médiích zároveň proběhla při příležitosti sjezdu zajímavá debata o důvodech vzrůstající obliby strany a uskutečnitelností jejích programových cílů.

Komentátoři se střetli zejména nad otázkou, zda za zvyšující se podporou stojí populistický přístup k sociální politice, oportunistické využívání protestního étosu a skutečnost, že je o hlavních zelených tématech právě módní diskutovat — což soudí například list Der Spiegel —, anebo návrat k ideovým kořenům a moderní levicově liberální program, doplněný o sociálně odpovědné závazky a prosazovaný charismatickými vůdci, jak trend hodnotí například Süddeutsche Zeitung.

Shoda panuje na tom, že se německým zeleným podařilo dostat svá kmenová témata (jaderná energetika, klimatická změna, rovná práva a příležitosti a využívání chytrých technologií) do centra pozornosti, že se neoddělitelně zapojili do většiny současných protestních hnutí i že od tematického kongresu v roce 2007 prosazují přísně protiválečnou politiku.

Většina nových voličů ale skutečně přichází k zeleným zprava — z CDU a zejména liberální FDP, která se po roce nepřesvědčivého výkonu v kabinetu Angely Merkelové pohybuje na hranici volitelnosti. Rozsáhlé šetření skupiny sociologů placených německou televizí ARD navíc odhalilo, že největší nárůst obliby strana zaznamenala u lidí předdůchodového věku (o devatenáct procent) a u živnostníků (o jednadvacet procent).

Platí však zároveň, že ve spolkových zemích, kde se zelení účastní vlád s pravicovým partnerem (tj. v Hamburku a v Sársku), nedokázali zabránit ani velice kontroverzním projektům jako jsou výstavby uhelných elektráren či úprava koryta Labe. Podpora strany zde navíc pokulhává o deset procent za celostátním průměrem.

V programu zelených zůstávají i po sjezdu sliby jako zvýšení sociálních dávek pro dlouhodobě nezaměstnané, příspěvků na děti a rovněž daní obecně o tři procenta. Hlavní výzvou do nejbližších let má být příprava energetické reformy, založené na investicích do inteligentních rozvodných sítí a pochopitelně alternativních energetických zdrojů.

I Spiegel v této souvislosti připomíná, že v širším vedení strany upevňují pozice takzvaní idealisté jako Hans-Christian Ströbele či Renate Künastová, kteří se dostali na okraj za éry Joschky Fischera a podpory humanitárních vojenských intervencí na konci devadesátých let.

Levicové listy naopak přiznávají, že strana ani na sjezdu neutěsnila řadu programových děr, například otázku žádoucího přístupu k imigrantům, či že se v podpoře jednotlivých protestních hnutí často řídí principem Not in My Backyard a nenabízí opravdu komplexní alternativy, což jí může po eventuálním vstupu do zemské či spolkové vlády způsobit obtíže.

Rozhodnou příští dva roky

Německo čekají příští rok šestery důležité zemské volby: v Brémách, Berlíně, Sasku-Anhaltsku, Porýní-Falci, Bádensku-Württembersku a Meklenbursku-Předním Pomořansku. V Bádensku-Württembersku přitom zelení společně s SPD nejspíše ukončí sedmapadesátiletou vládu CDU a v Berlíně dost možná volby přímo vyhrají.

Podle většiny komentátorů z obou ideopolitických táborů bude možné současné směřování Bündnis 90/Die Grünen uceleně zhodnotit až poté, co strana dostane příležitost svůj program naplnit tedy až v roce 2012. Konzervativní a pravicově liberální listy přitom předvídají velké a nepříjemné vystřízlivění; levicové tituly naopak vykreslují zásadní posun na celé německé levici, při kterém zelení definitivně srovnají síly se sociální demokracií a přinutí SPD i Linke k přizpůsobení se realitě jednadvacátého století.

O jednoznačném zakotvení německé strany zelených na levici však pochybuje mezi publicisty jen málokdo. Otázkou, jež zůstává i po víkendovém sjezdu nezodpovězena, je, zdali se jedná o zakotvení důsledné, nebo spíš formální, tedy v současné situaci účelové.

Další informace:

Der Spiegel Grüne bestätigen ihr Spitzen-Duo

Der Spiegel Friede, Freude, Pustekuchen

Der Spiegel Grüne fürchten den Soufflé-Effekt

TAZ Miniaufstand zum Ende

Die Süddeutsche Zeitung Die erfolgreichsten Langweiler der Republik

Die Süddeutsche Zeitung Politik auf der Straße

AFP Germany's Green re-elect joint leaders

Grafická prezentace listu Der Spiegel zobrazující nárůst popularity zelených v jednotlivých sociálních skupinách

    Diskuse