Občanská výchova po německu

Jan Beránek

Cílem protijaderného hnutí není zablokovat několik kontejnerů, ale změnit celou energetickou politiku: ukončit provoz reaktorů a produkci jaderných odpadů. Tento víkend protijaderné hnutí slaví v Německu velký úspěch. Jde o historický střet dvou koncepcí a hraje se dost možná o všechno.

Německo mě zase dokázalo inspirovat. Mám rád některé jeho novodobé filmy, jako jsou Životy těch druhých (Das Leben der Anderen) nebo Občanská výchova (Die fetten Jahre sind vorbei) — kdo ze čtenářů je ještě neviděl, stojí to za to! Avšak ještě vřeleji doporučuji občanským spolkům i jednotlivcům v naší republice německou lekci občanské výchovy přímo v terénu.

Tento víkend jsem se s kamarády vypravil do regionu Wendland, který leží na levém břehu Labe asi sto kilometrů jihovýchodně od Hamburku. Je to zapadlý kout Německa, řídce osídlený a žijící především ze zemědělství a lesnictví. Pár kilometrů odtud kdysi probíhala hranice s NDR. Také z těchto důvodů rozhodla v roce 1977 spolková vláda o tom, že zde u obce Gorleben vybuduje hlubinné úložiště radioaktivních odpadů.

Přestože od té doby výzkumné práce v bývalých solných dolech narazily na řadu potíží a naplnily několik vylučujících kritérií (například kontakt se spodní vodou), jaderný průmysl i vláda odmítají svůj plán přehodnotit — zjevně proto, že nemají žádnou alternativu. O dvacet let později, roku 1997, se do regionu začaly přivážet vysoce radioaktivní odpady. Kontejnery typu „Castor“ se zatím hromadí v takzvaném meziskladu na povrchu areálu výzkumného komplexu. Každoročně, s výjimkou loňského roku, sem přijíždí speciální transport s přibližně tuctem dalších kontejnerů. Převoz probíhá z taktických důvodů koncem podzimu, protože sychravé počasí odrazuje potenciální demonstranty a opadané stromy v lesících kolem trati umožňují policii mít o situaci lepší přehled.

Jaderné transporty do Gorlebenu se totiž od samého počátku staly cílem rozsáhlých protestních akcí, jichž se účastní místní zemědělci, protijaderné organizace, různé občanské spolky i anarchističtí chaoti. Letošní událost je mimořádná z několika důvodů. Jedenáct kontejnerů obsahuje rekordní množství radioaktivních látek (aktivita izotopů s delším poločasem rozpadu několikanásobně převyšuje množství, které uniklo při katastrofě v Černobylu). Koná se po dvouleté pauze, během které se vyvíjel speciální typ nových kontejnerů, a policejní složky přehodnocovaly svoji strategii. Ale především se jedná o první převoz poté, co současná koalice zrušila deset let staré rozhodnutí o výstupu Německa z jaderné energetiky. Kancléřka Merkelová počítala s tím, že rychlé rozhodnutí vlády (v září) a spolkového sněmu (v říjnu) prodloužit provoz reaktorů na dalších pětadvacet let bude odpor veřejnosti — podle posledních průzkumů jadernou energetiku odmítá 72 % Němců — demoralizovat a část opozice rezignuje. (Podrobnosti o politické situaci a pozadí současné německé jaderné politiky najdete v mém dřívějším textu.)

Merkelová se ale škaredě přepočítala a občané jí udělují další tvrdou lekci. Letošní protesty jsou nesrovnatelně větší, než kdy předtím. Navzdory mizernému počasí se na sobotní demonstraci, která tradičně předchází příjezdu jaderného vlaku, do polí u městečka Dannenberg sjelo odhadem padesát tisíc účastníků. To je několikanásobně víc než doposud. Naposledy jsem takový počet protijaderných demonstrantů viděl vloni v září v Berlíně. Fakt, že jich teď stejný počet dorazil do zapomenutého kouta Německa, vypovídá o tom, že nekompromisní politika vlády lidi neodradila, ale naopak mobilizuje.

×
Diskuse
November 8, 2010 v 11.39
fotografie
Pro zájemce jsem umístil na Flickr galerii snímků z víkendu:

http://www.flickr.com/photos/janberanek/sets/72157625213020997/
November 8, 2010 v 13.28
aktualizace
Vlak během dopoledne dorazil na konečnou v Dannenbergu. Zde se jedenáct kontejnerů překládá na tahače s návěsy, což běžně trvá dvanáct hodin.

Ještě během noci, kdy byl vlak zastavený na trati v půli cesty, volala tým Greenpeace paní z jednoho domu, který je necelých deset metrů od náspu se stojícími vagóny. Radiační jednotka Greenpeace, vybavená přístroji na měření neutronového záření, analýzu spektra gamazáření i osobními dozimetry, se snažila dostat na místo, ale policie jí v tom dlouho protiprávně bránila. Nakonec jsme na svoji stranu získali ministra zemské vlády, na jehož pokyn se policejní kordón otevřel a kolegové se dostali na místo.

Intenzita neutronového záření přesahovala v ložnici tisícinásobně běžnou úroveň, celková intenzita ionizačního záření asi padesátinásobně. Obyvatele domu ale o tom do té chvíle nikdo neinformoval.

Když policie viděla výsledky měření, rozhodla se posunout svoji linii a kordón o dalších padesát metrů dál od kontejnerů.
MM
November 8, 2010 v 16.30
Trochu skepse...
Mě by docela zajímalo nakolik to ti lidi myslí upřímně. Jinými slovy, čeho všeho by se byli ochotni vzdát aby nebyl vůbec žádný jaderný odpad. Je jasné, že by to znamenalo méně jídla, tepla, aut a možná i lidí, případně o hodně více CO2 a zplundrované krajiny. V této souvislosti je zajímavé také srovnat masovost demonstrací jež vyvolala zcela benigní změna v odchodech do důchodu u státních zaměstnanců ve Francii. Bojím se tedy, že boj s AE je ve skutečnosti dávno prohraný.
November 8, 2010 v 17.02
odpověď
Skromnost je opomíjený koncept, pravda. Ale na Vaši otázku lze odpovědět konkrétně. Jaderná energetika pokrývá 2,2 % konečné spotřeby energie lidstva. Při zjednodušeném lineárním uvažování: bez jaderných reaktorů, potažmo jaderného odpadu, by se náš komfort snížil o 2,2 %. Nebo by emise CO2 narostly o 2,2 % - to ovšem pokud vyjdeme z mylného předpokladu, že reaktory nahrazují fosilní paliva a není jiná možnost elektřinu vyrobit. Je.