Občanská výchova po německu
Jan BeránekCílem protijaderného hnutí není zablokovat několik kontejnerů, ale změnit celou energetickou politiku: ukončit provoz reaktorů a produkci jaderných odpadů. Tento víkend protijaderné hnutí slaví v Německu velký úspěch. Jde o historický střet dvou koncepcí a hraje se dost možná o všechno.
Německo mě zase dokázalo inspirovat. Mám rád některé jeho novodobé filmy, jako jsou Životy těch druhých (Das Leben der Anderen) nebo Občanská výchova (Die fetten Jahre sind vorbei) — kdo ze čtenářů je ještě neviděl, stojí to za to! Avšak ještě vřeleji doporučuji občanským spolkům i jednotlivcům v naší republice německou lekci občanské výchovy přímo v terénu.
Tento víkend jsem se s kamarády vypravil do regionu Wendland, který leží na levém břehu Labe asi sto kilometrů jihovýchodně od Hamburku. Je to zapadlý kout Německa, řídce osídlený a žijící především ze zemědělství a lesnictví. Pár kilometrů odtud kdysi probíhala hranice s NDR. Také z těchto důvodů rozhodla v roce 1977 spolková vláda o tom, že zde u obce Gorleben vybuduje hlubinné úložiště radioaktivních odpadů.
Přestože od té doby výzkumné práce v bývalých solných dolech narazily na řadu potíží a naplnily několik vylučujících kritérií (například kontakt se spodní vodou), jaderný průmysl i vláda odmítají svůj plán přehodnotit — zjevně proto, že nemají žádnou alternativu. O dvacet let později, roku 1997, se do regionu začaly přivážet vysoce radioaktivní odpady. Kontejnery typu „Castor“ se zatím hromadí v takzvaném meziskladu na povrchu areálu výzkumného komplexu. Každoročně, s výjimkou loňského roku, sem přijíždí speciální transport s přibližně tuctem dalších kontejnerů. Převoz probíhá z taktických důvodů koncem podzimu, protože sychravé počasí odrazuje potenciální demonstranty a opadané stromy v lesících kolem trati umožňují policii mít o situaci lepší přehled.
Jaderné transporty do Gorlebenu se totiž od samého počátku staly cílem rozsáhlých protestních akcí, jichž se účastní místní zemědělci, protijaderné organizace, různé občanské spolky i anarchističtí chaoti. Letošní událost je mimořádná z několika důvodů. Jedenáct kontejnerů obsahuje rekordní množství radioaktivních látek (aktivita izotopů s delším poločasem rozpadu několikanásobně převyšuje množství, které uniklo při katastrofě v Černobylu). Koná se po dvouleté pauze, během které se vyvíjel speciální typ nových kontejnerů, a policejní složky přehodnocovaly svoji strategii. Ale především se jedná o první převoz poté, co současná koalice zrušila deset let staré rozhodnutí o výstupu Německa z jaderné energetiky. Kancléřka Merkelová počítala s tím, že rychlé rozhodnutí vlády (v září) a spolkového sněmu (v říjnu) prodloužit provoz reaktorů na dalších pětadvacet let bude odpor veřejnosti — podle posledních průzkumů jadernou energetiku odmítá 72 % Němců — demoralizovat a část opozice rezignuje. (Podrobnosti o politické situaci a pozadí současné německé jaderné politiky najdete v mém dřívějším textu.)
Merkelová se ale škaredě přepočítala a občané jí udělují další tvrdou lekci. Letošní protesty jsou nesrovnatelně větší, než kdy předtím. Navzdory mizernému počasí se na sobotní demonstraci, která tradičně předchází příjezdu jaderného vlaku, do polí u městečka Dannenberg sjelo odhadem padesát tisíc účastníků. To je několikanásobně víc než doposud. Naposledy jsem takový počet protijaderných demonstrantů viděl vloni v září v Berlíně. Fakt, že jich teď stejný počet dorazil do zapomenutého kouta Německa, vypovídá o tom, že nekompromisní politika vlády lidi neodradila, ale naopak mobilizuje.
http://www.flickr.com/photos/janberanek/sets/72157625213020997/
Ještě během noci, kdy byl vlak zastavený na trati v půli cesty, volala tým Greenpeace paní z jednoho domu, který je necelých deset metrů od náspu se stojícími vagóny. Radiační jednotka Greenpeace, vybavená přístroji na měření neutronového záření, analýzu spektra gamazáření i osobními dozimetry, se snažila dostat na místo, ale policie jí v tom dlouho protiprávně bránila. Nakonec jsme na svoji stranu získali ministra zemské vlády, na jehož pokyn se policejní kordón otevřel a kolegové se dostali na místo.
Intenzita neutronového záření přesahovala v ložnici tisícinásobně běžnou úroveň, celková intenzita ionizačního záření asi padesátinásobně. Obyvatele domu ale o tom do té chvíle nikdo neinformoval.
Když policie viděla výsledky měření, rozhodla se posunout svoji linii a kordón o dalších padesát metrů dál od kontejnerů.