Zdá se, že český konsenzus je téměř nezvratitelný. Neexistuje žádná parlamentní a jenom jedna neparlamentní malá strana, která je profilována proti jaderné energii a pro výraznou podporu obnovitelným zdrojů. Existuje jenom malé procento obyvatelstva, které věří tomu, že v budoucnu budou hrát první housle regenerativní energie a z nich, jako královna, právě fotovoltaika. Jinak je to v Německu. Možná že by to mohli čeští atomoví milci smést ze stolu — kdyby ale právě Německo nebylo nejsilnější ekonomikou Evropské unie, kdyby nebylo třetí nejsilnější ekonomikou na světě, kdyby nebylo přeborníkem v mnoha oblastech.

Bez tohoto všeho by to bylo snadné, ale ono není. Třeba i po sobotě 18. září, kdy proběhla v Berlíně veliká protiatomová demonstrace, která ukázala postoj německé veřejnosti k plánovanému prodloužení provozu jaderných elektráren. Protestní akci na sobotu 18.9. svolala střešní organizace německých ekologických sdružení a nevládních organizací BUND. K výzvě se připojily rovněž některé politické strany jako SPD či Bundnis90/Zelení. Podle odhadů pořadatelských organizací se jednalo o největší německou protiatomovou demonstraci, na níž se sjelo sto tisíc účastníků z celého Německa, bylo vypraveno sto padesát zvláštních autobusů a mimořádné vlaky. Protestující požadovali dodržení již minulou vládou dohodnutého harmonogramu ukončení běhu jaderných elektráren, co možná nejrychlejší odstavení nejstarších elektráren Neckarwestheim, Biblis A a B, Isar 1, Unterweser a Philippsburg a neuvedení do provozu v současné době mimo provoz se nalézajících problematických elektráren Brunsbütell a Krümmel.