Zdá se, že český konsenzus je téměř nezvratitelný. Neexistuje žádná parlamentní a jenom jedna neparlamentní malá strana, která je profilována proti jaderné energii a pro výraznou podporu obnovitelným zdrojů. Existuje jenom malé procento obyvatelstva, které věří tomu, že v budoucnu budou hrát první housle regenerativní energie a z nich, jako královna, právě fotovoltaika. Jinak je to v Německu. Možná že by to mohli čeští atomoví milci smést ze stolu — kdyby ale právě Německo nebylo nejsilnější ekonomikou Evropské unie, kdyby nebylo třetí nejsilnější ekonomikou na světě, kdyby nebylo přeborníkem v mnoha oblastech.

Bez tohoto všeho by to bylo snadné, ale ono není. Třeba i po sobotě 18. září, kdy proběhla v Berlíně veliká protiatomová demonstrace, která ukázala postoj německé veřejnosti k plánovanému prodloužení provozu jaderných elektráren. Protestní akci na sobotu 18.9. svolala střešní organizace německých ekologických sdružení a nevládních organizací BUND. K výzvě se připojily rovněž některé politické strany jako SPD či Bundnis90/Zelení. Podle odhadů pořadatelských organizací se jednalo o největší německou protiatomovou demonstraci, na níž se sjelo sto tisíc účastníků z celého Německa, bylo vypraveno sto padesát zvláštních autobusů a mimořádné vlaky. Protestující požadovali dodržení již minulou vládou dohodnutého harmonogramu ukončení běhu jaderných elektráren, co možná nejrychlejší odstavení nejstarších elektráren Neckarwestheim, Biblis A a B, Isar 1, Unterweser a Philippsburg a neuvedení do provozu v současné době mimo provoz se nalézajících problematických elektráren Brunsbütell a Krümmel.

Na demonstraci jsme viděli občanky a občany ze všech koutů Německa, všech věkových kategorií od důchodců až po malé děti; bubeníky, hudebníky a sound systémy; mnoho vtipných kreseb, transparentů a hlavně jsme tam zažili dobrou náladu slavnosti lidového odporu, velmi slušné a kultivované vystupování všech účastníků a nekompromisní postoj k jádru. Veliká většina německé veřejnosti si nepřeje pokračování jaderné výroby. Podle loňských průzkumů si přejí pouhá čtyři procenta spolkových občanů, aby jaderná energie měla v budoucnosti přednost před ostatními energetickými zdroji. Avšak ani voliči CDU/CSU — stran které dnes stojí za tlakem na renesanci atomových elektráren — nedávali nijak najevo svou podporu atomové energii — pro atomovou energii bylo čtrnáct procent a pro obnovitelné zdroje jedenaosmdesát procent.

Hlavní zájem na prodloužení chodu jaderných elektráren nemá veřejnost či členové a přivrženci nevládních organizací, ale zájmová lobby velikých energetických vlastníků. Frakce zelených v Bundestagu odhaduje roční profit velikých energetických společností provozujících jaderné elektrárny na deset miliard euro. To je podle mínění většiny jediným důvodem prodloužení chodu jaderných elektráren.

V českém prostředí je situace v mnohém jiná: obnovitelné zdroje se podařilo znemožnit určitě na dlouhou dobu, to ale neznamená, že se již nikdy u nás nedostanou ke slovu. Jakmile se přiblíží bod „grid parity“, tedy cenovému vyrovnání proudu ze zásuvky a z vlastní fotovoltaické fasády na střeše, situace se rapidně změní. Již nyní podle studií v několika zemích větrná energie snižuje efektem postupného připojování jednotlivých zdrojů ceny elektrické energie. To ovšem není jediný profit obnovitelných zdrojů. Výroba a instalace obnovitelných zdrojů se například v Německu, ale i jiných zemích (Dánsko, Japonsko) staly významným odvětvím - v BRD zaměstnávají téměř tři sta tisíc osob - významným vývozním artiklem. Obnovitelná energie z větru a slunce má minimální nepřímé emise oxidu uhličitého, nižší než z atomu, a může být začleněna do lokálních ekonomických cyklů. Profity z výroby mohou při vhodné struktuře majitelů zůstat v regionu a podpořit tak lokální ekonomiku. Není třeba dovážet drahá paliva a snižuje se dovozní závislost země.

Rovněž Frakce Zelených v Bundestagu požaduje dodržení původně schváleného zákona o plánovaném ukončení provozu jaderných elektráren, další odstup od jaderné výroby a přezkoušení bezpečnostních parametrů všech jaderných elektráren podle současného stavu vědy a techniky, s tím, že budou vytvořeny podmínky pro další rozšiřování obnovitelných zdrojů energie.

V české energetické debatě, debatě vedené z pozic zájmových finančních a mocenských skupin, se naproti tomu stále opakuje, kolik budeme muset zaplatit za fotovoltaiku, aniž by se bralo v potaz, že cena elektrické energie se zvyšuje konstantně již mnoho let bez ohledu na výstavbu obnovitelných zdrojů, a aniž by se mluvilo o skrytých dotacích pro „levnou“ jadernou energii.

Ani německý případ ale není uzavřen, lze počítat s tím, že jedna komora parlamentu vládní předlohu neschválí a v případě úhybných manévrů černožluté koalice se již dala slyšet opozice, že budou následovat žaloby k nejvyššímu soudu. A také, že problematika se stane volebním tahákem v roce 2013 a pak nově zvolená vláda zákon zase změní. Určitě nemají exponenti jaderné energie v BRD tak lehkou cestu jako u nás. Z tohoto pohledu je pozitivní, že v evropská energetické politika se určuje v Německu a ne u nás. Cesta k obnovitelným zdrojů je nezvratitelná.