Putovní Bursík, rozchody po italsku a smysl politické loajality
Daniel SoukupKdy je čestné odejít z politické strany? A kdy je to aspoň přijatelné? Kde leží meze politické loajality?
Nedávné oznámení (překvapivé? nepřekvapivé?), že Martin Bursík bude v podzimních senátních volbách kandidovat za TOP 09, Miroslav Kalousek ještě řádně připepřil vysvětlujícím komentářem: „Bursík nekandiduje jako nezávislý. Kandiduje s programem TOP 09 a Starostů a bude členem senátorského klubu TOP 09 a Starostové.“ — „Jednoznačně se nám zavázal, že když bude zvolen do Senátu, nebude už letos kandidovat na předsedu LES a bude pracovat pro TOP 09.“
Řada posměváčků (sám jsem k nim patřil) připomněla, že před pěti lety Bursík označil Schwarzenbergův vstup do TOP 09 za „strašnej omyl“a celý projekt TOP 09 za pouhou „mezistanici“: „Kalousek je na cestě do ODS a potřebuje to nějak zdůvodnit, aby to nevypadalo blbě, protože byl předsedou KDU-ČSL."
Až do LESu se dal popsat jako "ideové vyhraňování" vedoucí až k založení zelené liberální strany, což je legitimní (viz třeba Grünliberale Partei ve Švýcarsku) a Bursíkovi zjevně nejbližší politický proud.
Ale obrat k TOP 09 do toho fakt nezapadá.
Dnes je tou alternativou Top09 a Bursík se k ní logicky přibližuje. Ovšem politickou mapu překreslilo ANO, které zatím bere voliče jak ODS tak ČSSD.
Možná se teď bude hledat strana, která není ANO. V tom má ČSSD smůlu, protože musí být s ANO v kolalici, tak jako byli Zelení v koalici s ODS. To ovšem nebyla smůla, ale Bursíkovo rozhodnutí.
1) Myslím, že voliči tehdy hledali spíš prostě "alternativu" než přímo "alternativu k ODS".
2) O tom, že veřejnost a média byly v letech 2005, 2006 k ekologii vstřícnější než dnes, jsem přesvědčený. Ovšem jen na základě vzpomínek. Nevím, jestli existuje nějaká analýza, která by to potvrdila, nebo vyvrátila. Ale jsou tu i vnější fakta: bylo to před finanční krizí (tj.: míň lidí mělo pocit, že "na ekologii nejsou peníze") a před tzv. "solárním průšvihem".
Samozřejmě se občas musí tvářit, že ne, tak jako kdysi bylo součástí římského císařského intronizačního rituálu, že potenciální císař se přijetí úřadu vší mocí bránil, ale jeho vojáci ho donutili. Mezi levicí a pravicí tady rozdíl nevidím.
V letech 1989-1990 bylo u nás v politice pár lidí, kterým asi o moc šlo relativně málo, ale ti byli rychle odsunuti stranou politiky, kteří vůni moci včas zavětřili.
Na moci jako takové (a usilování o moc jako takovém) podle mě není vůbec nic špatného. Byť moc je samozřejmě nebezpečná; ale to je většina věcí na světě.
Ale ještě než bitva vůbec začala, přidal se k silnější armádě, zjevně hlavně proto, že je zkrátka silnější.
To, co sám za sebe napíšu někam do novin, rozhodně nemůže být "potvrzením" čehokoliv o celé Straně zelených.
A Bursíkův odchod ze SZ mě nejenže nemrzí, ale z mého článku ani nevyplývá, že by mě mrzel. Otázce, jestli je pro SZ dobře, nebo špatně, že z ní Bursík odešel, jsem se v článku vůbec nevěnoval.