Na čelních stěnách domů dobře viditelných pro chodce a lidi jedoucí v autech bývají občas velkoplošné reklamy vytištěné na látce zakrývající velkou část plochy samozřejmě včetně oken. Právo nájemníků je pošlapáno. Chtěl bych vidět toho smělce, který by od majitele domu požadoval nižší nájemné za zhoršení podmínek bydlení. Ale to teď není mým tématem.

Jedna taková velkoplošná reklama, v tomto případě nikoli komerční, nýbrž politická, zakrývá okna bytů nebo kanceláří některých ze šesti firem, které tam sídlí, přes několik pater v Praze na Rašínově nábřeží číslo 78, v sousedství dnes známého tančícího domu. Kdysi, než se přestěhoval do prezidentské vily, tam bydlel Václav Havel. Byt do konce roku 1989 střežili příslušníci Sboru národní bezpečnosti, aby zabránili občanům v kontaktu se „závadovou osobou“. Ode dne 29. prosince 1989, kdy byl střežený nájemník zvolen prezidentem Československé socialistické republiky, se jejich náplň poněkud změnila.

Reklama má svým umístěním asi nějak navazovat na havlovskou tradici. Čteme tam: Pane premiére, mýlíte se! Češi Tibet podporují! Pod stejným heslem probíhá petice, která se v těchto dnech přehoupla přes patnáct tisíc podpisů.

Je docela přirozené, že našinec fandí tibetskému Davidovi proti čínskému Goliáši. Horlivost autorů petice by byla věrohodnější, kdyby členové petičního výboru Martin Bursík, Martin Hausenblas, Bára Hrzánová, Kateřina Jacques a Jiří Mádl tak očividně nepodporovali dřívější vládu Petra Nečase.

Nečas se na zahájení Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně 10. září 2012 vyslovil proti údajnému dalajlamismu. Toto označení pro podporu Tibetu zřejmě vymyslel blízký spolupracovník Václava Klause, autor šílených konspiračních teorií Petr Hájek. Nečas měl podle zpráv říct, že vzývání tohoto směru není podporou svobody a demokracie. Podle něj se tím podporuje režim, který by pravděpodobně neměl demokratický, nýbrž polofeudální, teokratický charakter se silnými autoritativními prvky.

Zřejmě když dva činí totéž, není to totéž. Současná spíše levicová vláda je kritizována za to, co se pravicové odpouštělo. Umím si představit, že pravicové i levicové vlády stojí před nesnadným problémem, jak sladit nanejvýš žádoucí podporu občanských svobod a lidských práv, a v tom i právo obyvatel Tibetu na sebeurčení, s obchodními zájmy, které jsou na první pohled ve srovnání se svobodou a demokracií bezvýznamné, ale jde například o odbyt na mohutném čínském trhu a tím také o zdejší pracovní místa. Snadno se řekne, že by vláda demokratického státu měla být pevná, že by se v tak zásadní věci nemělo ustupovat. Ale vzpomeňme, že porážku minulého režimu nevyvolala jestřábí politika, nýbrž kombinace obchodních a politických kontaktů západních států se zdejším režimem s připomínáním tématu lidských práv.