Zaorálek čínská média nezajímal
Olga LomováSmysl Zaorálkovy návštěvy v Číně obestírá tajemství, ledaže by se jednalo o pokračování strategie kritiky dalajlamismu, známé z dob premiéra Nečase. V pozadí je patrný rukopis lobbistů z česko-čínské komory vzájemné spolupráce a také PPF.
Nad návštěvou ministra Zaorálka v Pekingu i nad prohlášením premiéra Sobotky, které jí předcházelo, tak trochu zůstává rozum stát. Pokud jel český ministr do Číny jen proto, aby se svým čínským protějškem WangIm podepsal prohlášení, že nepodporujeme samostatnost Tibetu, mohl si ušetřit cestu. Není to totiž v naší zahraniční politice nic nového.
Samostatnost Tibetu nepodporovala zatím žádná česká vláda, nepodporoval ji ani prezident Havel, který byl osobním přítelem dalajlamy. O samostatnost neusiluje ani dalajlama, tento cíl mu připisuje pouze čínská propaganda. Po věcné stránce je prohlášení o tom, že nastává obrat v české zahraniční politice, ve spojení se závazkem, že „česká vláda odmítá samostatnost Tibetu v jakékoliv podobě“, nesmysl.
Zatímco české sdělovací prostředky Zaorálkově cestě do Číny věnovaly poměrně značný prostor, v čínských novinách jeho návštěva větší zájem nevzbudila. Na stránkách elektronické verze hlavního deníku Žen-min ž´-pao, který udává tón ostatnímu zpravodajství v zemi, je možné snadno narazit na fotografie z nedávné návštěvy dánské královny u památníku obětí Nankingského masakru, návštěva našeho ministra však zůstává stranou pozornosti.
Cituje pouze tiskovou zprávu agentury Sin-chua, stejně jako ostatní na webu dostupné čínské deníky. Jedinou výjimkou byl hráčský server s názvem Bloodthree, kde se ještě před příjezdem našeho ministra objevila zpráva s bombastickým titulkem „Češi vyměkli, chtěli by zlepšit vztahy s Čínou, souhlasí s tím, že území Číny je nedělitelné“.
Ve zprávě agentury Sin-chua o české návštěvě se nejvíce prostoru věnuje poučení, které dal čínský ministr zahraničí svému českému hostu — připomněl mu tradiční přátelství mezi oběma našimi zeměmi, zmínil „přelomový“ rozhovor předsedy Si Ťin-pchinga s prezidentem Zemanem během zimní Olympiády v Soči a dal najevo zájem o prohlubování spolupráce založené na letošním 65. výročí navázání diplomatických styků mezi někdejší ČSR a ČLR.
Toto výročí je čínské straně obzvláště drahé, snad proto, že připomíná dobu úzkého politického spojenectví v 50. letech. Trochu se přitom zapomíná, že doba přátelství a spolupráce trvala ani ne deset let. Od konce 50. let jsme stáli ve dvou nesmiřitelných komunistických táborech a styky se pomalu a opatrně začaly normalizovat až od 90. let.
Ministr Wang I je v agenturní zprávě citován v tom smyslu, že výročí je třeba využít k tomu, abychom česko-čínské vztahy povýšili na novou úroveň s cílem dosáhnout nového rozvoje strategického partnerství mezi Evropou a Čínou. Z pohledu čínského ministra to znamená orientaci na Číňany nedávno vytvořenou platformu spolupráce mezi ČLR a zeměmi východní a střední Evropy, jinými slovy spolupráci mezi Čínou a těmi postkomunistickými zeměmi, které jsou dnes členy EU. Nabízí se přirozeně otázka, zda se jedná o snahu Číny rozdělit EU na východ a západ.
Oproti pěti řádkům agenturní zprávy, na nichž své rady rozdává čínský ministr, na Zaorálka zbyly řádky dva — pochválil ohromné úspěchy, jichž Čína osáhla v posledních letech, potvrdil náš respekt k politice jedné Číny (jinými slovy — žádný Tibet, žádný Taiwan), slíbil využít potenciál k rozvoji spolupráce a také neurčitě hovořil o nové etapě vztahů. Zmínku o lidských právech, která mají zůstat důležitou součástí naší zahraniční politiky a která je obsažena v textu společného prohlášení obou ministrů, čínská zpráva přirozeně necituje.
Čínské zpravodajství přineslo ještě jednu zprávu o návštěvě našeho ministra v Číně, přijetí u Jang Ťie-čch´a, bývalého ministra zahraniční, dnes člena Státní rady (tj. čínské vlády; v jaké funkci není z jeho životopisu jasné, ministr to však není) a také jednoho z téměř tří set členů ÚV KS Číny. Pan Jang vyslovil názor, že jsme již otočili novou stránku v česko-čínských vztazích, a nakonec zmínil „krásnou budoucnost v oblasti ekonomické, kulturní výměny a neziskového sektoru“. Ministr Zaorálek — alespoň podle čínského zpravodajství — opět sekundoval kratší replikou s poukazem na pětašedesátiletou spolupráci.
Je to trochu pod úrovní našeho ministra, ale zase ne moc. Překvapivé však je, že když už náš ministr jel do Číny zlepšovat vztahy s cílem pomoci českému hospodářství, že se nesetkal alespoň s ministrem průmyslu. To zřejmě čeká na prezident Zemana, jehož návštěvu čínský tisk také už avizoval.
Ještě před cestou ministra zahraničí do Číny premiér Sobotka zdůrazňoval potřebu následovat příklad zemí EU, které na rozdíl od nás s Čínou rozvíjejí bohaté hospodářské styky nezatížené lidskoprávní rétorikou. Toto tvrzení je však nepřesné, evropští státníci při svých jednáních s čínskými partnery otázku lidských práv neobcházejí.
Jako příklad z nedávné doby lze uvést březnovou návštěvu prezidenta Si Ťin-pchinga v Německu, kdy kancléřka Merkelová neopomněla důrazně promluvit také o významu svobody slova. Před otázkami lidských práv v Číně nezavírají oči ani další evropští politici, Henri Mallose, prezident Hospodářského a sociálního výboru EU se 31. března v Bruselu připojil k demonstraci Tibeťanů, Ujgurů a Číňanů žijících v exilu, kteří upozorňovali na neutěšenou situaci v oblasti lidských práv v Číně. Příkladů by se dalo najít víc.
Co tedy vede naši dnešní vládu k tomu, aby posílala ministra zahraničí do Číny vykonat rituální kche-tchou, pobití čelem o zem, spojené s přiznáním nespáchaného provinění? V pozadí je patrný rukopis známých lobbistů ze smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce a také PPF.
Je veřejným tajemstvím, že právě oni stáli za komickým výstupem ex-premiéra Nečase, který před časem odsoudil „dalajlamismus“. PPF je také jeden z mála českých ekonomických subjektů, který pro své operace v Číně potřebuje dobré vazby na centrální vládu, neboť tam provozují bankovnictví na regionální úrovni a rádi by své podnikáni dále rozšířili a upevnili na úrovni celostátní.
Úspěch PPF v Číně asi zaměstnanost v České republice nezvýší, ale Petr Kellner pyšnící se epitetem constans „nejbohatší Čech“ by třeba mohl velkoryse začít platit daně v zemi, jejíž politici mu prošlapávají cestu k penězům.
Pod petici "Žádost o omluvu za Tibet" se za dva dny podepsalo více než 26.000 lidí.
A není to náhodou totéž. tedy že když nechci odtržení Krymu nemohu ani požadovat odtržení Tibetu.?
Mimochodem čínský postoj k Ukrajině také není idealitický, anitiruský či antiamerický spíše pragmatický
pardon, ale prosím Vás, vždyť si ten článek aspoň přečtěte. Samostatný Tibet nechce ani dalajláma, natožpak kdykoli v minulosti Česká republika.
Autorka o Krymu nikde nehovoří, ale sám jsem přál sebeurčení Krymčanům, Čečencům a samozřejmě ho přeji i Tibeťanům.
A když už jste do toho vtáhl toto srovnávání: těžko zpochybnit, že čínský režim je podstatně horší nežli Putinovo Rusko, ale právě o to absurdnější je kontsrast v postojích české zahraniční politiky.
Ono se to srovnání v debatách o územní celistvosti zemí prostě nabízí. Ono je to skutečně složité -. historicky i mezinárodně právně. Právo lokálního referenda nabídnuto Henleinovi by nepochybně vedlo k odtržení Sudet.
Krym a Rusko je specifický, stejně jako Kosovo a Srbsko, ale o to také nejde .Je-li Putin and Co lepší než čínské vedení by asi byla hodně subjektivní debata. Určitě obě země jsou globální hráči a imperia se vším všudy. A mají určitě jiné než ideální motivace
A postoje k Tibetu vnímá Čína citlivě. i když nebyly vlastně nikdy oficelní diplomatickou linií trpaslíka jakým je ČR. Takže i bez údajného vlivu PPF se v tom kroku dá najít určitá logika a napravovat LZ jako reálpoltického konveritu od ideálů se mi zdá neadekvátní .
Jak se nakonec Čína postaví k ukraiinskému konfliktu uvidíme ale si to určitě dobře spočítá..
Ale trochu kabinetního anarchismu, který tady tak trochu ospravedlňuje reálpolitiku: nevím, proč by nesporné "právo na tradiční národní identitu" muselo být uplatňováno výlučně "v rámci samostatného a svrchovaného státu", jak trochu naznačuje ona petice. Podporuju svobodu (právo na národní, náboženskou identitu, svobodu svědomí...) tibetského lidu, svrchovanost je mi lhostejná (asi jako dalajlámovi).
Tuším, že jak Zaorálek, tak Sobotka, především řekli, že chtějí jednat s Čínou ve shodě s ostatními členy Evropské unie; koordinace zahraniční politiky v rámci EU ostatně odpovídá jejich programu i dosavadnímu chování. Všechny ty řeči o územní celistvosti Číny v podstatě neznamenají nic jiného, než že Česká republika nebude dělat věci, které nedělá žádný jiný stát. A které snad nedělala ani ČR, ani za předchozích vlád. Nesleduji, pravda, politiku, zvláště tu naši zahraniční, nijak důsledně, a tak si nejsem jist, zda náhodou Karel Schwarzenberg přece jen někdy neuznal samostatný Tibet stejně jako Kosovo. Ani to, že sám Dalajláma řádá autonomii a dodržování základních lidských práv, nikoliv samostatnost, by nemuselo české fanoušky Tibetu zastavit, přece jen Dalajláma se také hlásí k Marxovi, zatímco většina jeho českých obdivovatelů jsou zapřisáhlí antikomunisté. Jenomže kdyby někdy něco jako požadavek samostatnosti Tibetu z české diplomacie vzešlo, vypadalo by to na mezinárodní scéně podobně bizarně jako kdysi slavný opilecký tanec Borise Jelcina. A prohlášení Sobotky a Zaorálka by teď vypadala, jako kdyby Putin veřejně prohlašoval, že on se ve funkci opíjet a opilý na veřejnosti tančit nebude.
Těší-li se Sobotka a Zaorálek zdravému rozumu, měli by vědět, že jakékoliv negativní prohlášení o Tibetu je politicky poškodí. Navíc ve skutečnosti nic proti Tibetu neřekli, prohlásili jen, že chtějí dobré vztahy s Čínou a že porušování lidských práv v Tibetu odmítají; jenom to řekli tak, aby to znělo, jako že Tibet hážou přes palubu, nota bene přes palubu, na které snad ani nikdy nebyl. Proč si tak škodí? Musí přece vědět, že většině českých voličů může být Tibet ukradený a menšina ho miluje. Neexistuje, pokud vím, žádná významná voličská skupina, která by Tibet nenáviděla. Prohlášení, které zní jako namířené proti Tibetu, nikomu u nikoho žádné politické body nezíská, pouze část voličů naštve.
Jestliže si Sobotka a Zaorálek uvědomovali, že doma v Česku si svými výroky mohou jen uškodit, že nahrávají svým pravicovým protivníkům na smeč, myslel jsem si, že ještě snad mohli mít důvod tak hloupě žvanit, aby si naklonili naslouchající Číňany. Což je zjevně chybná domněnka, když Čína jim nenaslouchá.
Tak proč?
http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/nechceme-samostatny-tibet-podepsal-cine-za-cechy-zaoralek/r~c2fa4f8ccf6611e3b3cb002590604f2e/
Takže kromě teorie o našeptavačích či o podlézavosti tu stále zůstává možnost že jde prostě o konzistentní uvažování v rámci určitého vzorce. . Odmítání iredentismu a sepratismus bez pravidel, možná snaha vyvažovat rizika na ruském trhu benefity v číně. Já osobně vnímám jako neštatsné pokud byhru USA proti RF muselo zaplatit polsušné EU -a jediným reáloným faktorem globálního významu který to může změnit, je faktor čínský.
Všechno asi ukáže až Zemanova návštěva Číny.
Jedna z možností je, že se při jeho návštěvě uzavřou významné kontrakty (určitě nejen PPF, Zeman není takový troškař).
Pro podporu takového scénáře hovoří minimálně dvě věci:
1/ Prezident Zeman je dlouhodobým a hlasitým stoupencem tzv. ekonomické diplomacie, po svém zvolení prezidentem ji stanovil jako jeden z pilířů svého působení v úřadu. Celý cyklus začal jeho setkáním v Soči, teď následuje blesková návštěva ministra zahraničí v Číně, telefonům se už dneska nedá věřit, a korunovat by to měla návštěva Zemana tamtéž.
Je dobré si také všimnout, že přes drobné popíchnutí Sobotky Zeman podpořil ČSSD v evropských volbách.
Navíc Zeman není Klaus, který si myslel, že si může dělat, co se mu zachce, a na nějakou koordinaci a jednohlasnost vláda - prezident v zahraniční politice zvysoka kašlal, jako na jiné věci, které se mu nehodily do krámu.
Takže jistá elementární míra podpory a spolupráce mezi Hradem a Černínským palácem zde bezesporu je.
2/ Prezident Zeman potřebuje zase napsat nějaké body - zprostředkování kontraktů v řádech desítek či stovek milionů dolarů pro české firmy by byly velmi dobré body.
Nynější "kauza Tibet" steče jako voda z pláštěnky.
O co šlo se teprve uvidí, bych řekl.
Musíme si uvědomit jednu věc: I kdyby Číně nabídla ČR, že všechny Tibeťany, Ujgury, Mongoly a další nepohodlné občany by spálila ve vyhlazovacích táborech, pořád pro ni nebude dostatečně zajímavá. Česko je malá země, není v ní pro Čínu nic moc zajímavého, takže je jedno, jakou politiku vůči Číně povede. Naopak velké evropské ekonomické velmoci jsou pro Čínu klíčové, ty ovšem stejně o porušování lidských práv v Číně nemlčí.