Kulturní revue a svoboda slova
Olga LomováV souvislosti s kulturní přílohou Literárních novin sestavenou tak, aby potěšila čínské velvyslanectví, se vynořuje otázka: co se s námi stalo za dvacet pět let od Listopadu, že si s takovou lehkostí necháme oklešťovat svobodu slova?
Před prázdninami někteří z českých sinologů dostali dopis z redakce Literárních novin přibližně tohoto znění:
„… dovoluji se na Vás obrátit s prosbou o spolupráci na Pražské kulturní revui Čína. Pražská kulturní revue je periodickou přílohou Literárních novin, která má představit kulturu a život v dané zemi…. Vzhledem k rozsahu revue a k tomu, že ji bude velvyslanectví ČLR distribuovat při příležitosti státního svátku na recepci, by bylo potřeba zachovat některé podmínky: článek by měl být krátký, max. 3 strany; používat přepis Švarný, nikoliv pinyin; vyhnout se problémům Tibet, Tchajwan a Sin-ťiang; u spisovatelů se vyhnout disidentům. Článek by měl být odevzdán pokud možno do konce července. Velmi by mě potěšilo, kdybyste s mou nabídkou souhlasil, a už se na Váš článek těším.“
Redaktor bez sebemenší známky studu nejen autora předem cenzuruje, ale dokonce formou své žádosti prozrazuje, že nehorázné požadavky jsou v jeho očích stejnými technikáliemi, jako rozsah článku a volba přepisu.
Několik kolegů nabídku odmítlo, a tak jsem nakonec v létě dostala dopis i já. Výčet cenzurních požadavků už nebyl tak konkrétní, nicméně také jsem se mezi prosbou o dodržení rozsahu a omluvou za šibeniční termín odevzdání rukopisu dozvěděla, že „Velvyslanectví si samozřejmě nepřeje zmínky o disidentské kultuře a literatuře“; zazněl i povzdech s nádechem nepochopení proč, že dva mí kolegové nabídku odmítli.
Upřímně řečeno, myslela jsem si, že číslo nakonec nevyjde, protože redakce nedá dohromady příspěvky. Ne snad, že by všichni sinologové kriticky nahlíželi na ČLR a nebo by považovali za nezbytné psát o citlivých tématech, ale prostě proto, že autor má svoji hrdost, a když mu někdo udělá tak neomalenou nabídku, musí ji odmítnout v zájmu zachování vlastního pocitu důstojnosti. Ostatně nejde o nic víc než jeden efemérní článek.
Revue ale minulý týden vyšla, shodou okolnosti ve stejné době, kdy Rada Evropy poprvé udělovala cenu Václava Havla za lidská práva, mezi jejímiž kandidáty bylo i čínské sdružení nezávislých právníků s názvem Síť obránců lidských práv.