Co si doopravdy myslí obyčejní Číňané?

Olga Lomová

Před dvaceti dvěma lety demonstrovali studenti a další skupiny obyvatel v Pekingu na náměstí Tchien-an-men. Požadavky byly prosté - zaručit svobodu slova, učinit přítrž korupci a začít postupně demokratizovat politický systém.

To ukázal již 5. června 1989 neznámý muž, ve světě známý jako „the Tankman“.

Před dvaceti dvěma lety v Pekingu, v noci ze 3. na 4. června 1989, armáda ukončila protesty na náměstí Tchien-an-men. Symbolem protestů se stali studenti, účastnili se jich však doslova všichni. Požadavky byly prosté - zaručit svobodu slova, učinit přítrž korupci a začít postupně demokratizovat politický systém. Počet obětí vojenského zásahu není znám, oficiální místa v roce 1989 hovořila o dvou stovkách, včetně padesáti vojáků, neoficiální odhady kolísají mezi jedním a třemi tisíci civilistů. Další byli popraveni nebo uvězněni v razii, která následovala.

Podle interní zprávy tehdejšího amerického velvyslance, kterou v těchto dnech zveřejnily Wikileaks, bylo nejvíce lidí zabito na přístupové cestě k náměstí na západ od centra Pekingu, zatímco na vlastním náměstí obětí nebylo mnoho. Lze očekávat, že se opět najdou lidé, kteří budou tvrdit, že masakr na náměstí Tchien-an-men vlastně nebyl. Skutečnost, že se nejvíc střílelo o kus dál a většina zabitých nebyli studenti, však na celé události mění pramálo.

Po Tchien-an-menu se Čína po krátkém váhání vydala cestou budování kapitalistického hospodářství pod vedením komunistické strany. Nový model se nečekaně osvědčil, ukázalo se, že když komunistická strana profituje na zisku, dokáže pro zahraniční investory vytvořit skvělé podmínky.

Čína svým hospodářským růstem budí obdiv celého světa, stále však na ní leží stín Tchien-an-menu. Oficiálně se jednalo o drobný incident, o němž není třeba mluvit, náměstí je však od té doby přísně střeženo a vždy v době výročí jsou zatýkáni ti, kdo by snad mohli protesty či masakr připomenout. Letos podle zpráv z Pekingu jezdili kolem náměstí policisté na motorkách a po městě chodily zvláštní hlídky s cílem okamžitě zakročit, pokud by se objevil náznak veřejného protestu. Řada lidí byla preventivně zadržena policií, včetně stěžovatelů, kteří přicházejí z provincií s peticemi. Uvádí se, že letos jsou razie největší za posledních dvacet let a navazují na vlnu zatýkaní, která začala již v březnu a jejíž obětí se stal i známý výtvarník Aj Wej-wej.

Hillary Clintonová v den výročí Tchien-an-menu vyzvala čínské představitele, aby o událostech začali otevřeně hovořit a aby se „vydali cestou vlády zákona, respektu k lidským právům a demokracie“. Čínská oficiální místa to považují za nepřípustné vměšování do svých vnitřních záležitostí. Navenek se může zdát, že většinu čínské společnosti události staré dvacet dva let nezajímají. To zdání však klame. Představitelé policie mezitím nabídli finanční kompenzaci matce jedné z obětí červnového masakru, aniž by ovšem přiznali pochybení. Nabídka byla odmítnuta, sdružení Matky z Tchien-an-menu odpovědělo, „Chceme pravdu, ne peníze“.

    Diskuse
    SH
    June 11, 2011 v 22.25
    Podivný titulek.
    Doslova nesnáším, když někdo hovoří za všechny Čechy, či o Češích píše, že jsou takoví, či makoví, jakoby všichni, nebo alespoň, většina. Když takovou formulační technologii ale někdo vztáhne na společenství jedné a půl miliardy lidí, tak už mne to ani nerozesměje. Autora je mi prostě líto. Dávám k této své úvaze navíc pouze otázku, kolik procent „obyčejných občanů“ mělo stejné, či alespoň obdobné názory, jako ve své době příslušníci CH 77?