Ani já nesdílím velké obavy z toho, že „nás převálcuje Čína“, to se spíš obávám těch, kteří strašení Čínou budou využívat k ospravedlnění asociálních a protidemokratických reforem. Čas od času se tím blýskne např. „filozofující biolog“ Stanislav Komárek. Text Jiřího Pehe však na druhou stranu obsahuje řadu tvrzení, s nimiž si dovolím polemizovat.

Problematická je pro mne především tato pasáž: „Na abstraktnější úrovni je důležitá otázka, zda momentální úspěch čínského hospodářství znamená skutečně jakýsi úspěch čínského politického modelu, nebo zda původně zaostalá ekonomika může v autoritářském prostředí růst jen v počátečních fázích. Jinými slovy: vyspělá, tržně se chovající ekonomika generuje střední a podnikatelské třídy, které si začnou vynucovat větší politickou nezávislost. Taková ekonomika, neboť je stále komplexnější a soutěží v mezinárodním měřítku, je také nucena přijímat přesnější pravidla hry, čímž vzniká tlak na vznik skutečného právního státu. S tím pak souvisí i skutečnost, že Čína nebo Indie budou těmito novými třídami nuceny k přijetí záchranných sociálních sítí, tedy vlastních modelů sociálního státu, které momentálně nemají, a nemusí je tudíž financovat.“