Jen v krajních, extrémních případech preferuji nomenklaturní servilitu před věcným otevřením tématu. Kolega v práci říká, že když se za lidská práva nepostaví bohaté Norsko (Nobelova cena míru pro vězněného čínského disidenta Liou Siao-pa a následné politické vydírání a otevřené obchodní útoky z Číny), kdo tedy? Také říkal, že na Českou republiku nemám být tak tvrdý...

A že naše jednání celkem chápe v této krizi, že některé země a režimy preferují export před lidskými právy, že to není nic nového, že svět v krizi vždy hnědne. Přitakal jsem a řekl, že takové Československo v roce 1968 se také hezky „vyobchodovalo"; ale že chápu jeho argument, že něco jiného si může dovolit malý, bohatý stát a něco jiného člen Evropské unie.

Zajímá mě, jaká je pozice ČSSD k tématu lidských práv a zda není náhodou také čistě obchodní. Sledoval jsem tiskovou konferenci ČSSD k tématu „dalajlamismu": Jistě to u ČSSD není ten otevřený neoliberální exportismus jako u Nečase, ale čekal bych od pana Zaorálka, že řekne slůvko směrem k Číně a lidským právům. Ale ne, raději se schová za autentického disidenta Romana Smetanu, aby následně téma odklonil voláním po celonárodní zahraniční strategické koncepci (ta soc.dem. evropská mu asi nestačí).

V Číně totiž byl na stáži za peníze pana čínského lobbisty Tvrdíka, a tedy také tak trochu hájí ten oligarchický firemní „národní zájem“, víc než třeba čínské dělníky u pásu (1,27 miliónů otevřených pracovních a sociálních konfliktů a tři velké stávky denně v roce 2011); či dokonce ty evropské. Evropská lidská a pracovní práva a svobody jsou stále více ze strany diktátorských režimů jako je Čína argumentačně i politicky nehlodávány neoliberální doktrínou mzdové deflace a osekáváním pracovního práva. Jenže postavit se proti tomu není asi ta pravá proevropská politika, kterou se pan Zaorálek často zaklíná.

A pozice KSČM? Tak ta je ukázkové oportunistická a kolaborační — model čínského pásu či dokonce severokorejského lidově demokratického fašismu je přímo blahořečen, jak předvedl např. pan předseda Filip ve své slavné filipice.

Ale levice, ta masarykovsko-orwellovská, má trochu jiné základy a trochu jiný pohled na cestu k demokratickému socialismu. Vždy nadřazuje lidská práva nad kapitál a zisk a nikdy nemlčí k diktatuře ani z tzv. taktických důvodů. Lukáš Jelínek má pravdu, když v Deníku Referendum píše, že „do budoucna je nutné oslabit moc vyvolených, demokratizovat rozhodování, posílit kontrolu a zprůhlednit veškeré finanční toky". Přimlouvám se tedy také za oslabení moci vyvolených a tímto interpeluji poslance Lubomíra Zaorálka, aby téma lidských práv více objasnil. Abych nemusel psát podobné texty a mohl ho stejně jako celou českou levici podpořit.