Jen v krajních, extrémních případech preferuji nomenklaturní servilitu před věcným otevřením tématu. Kolega v práci říká, že když se za lidská práva nepostaví bohaté Norsko (Nobelova cena míru pro vězněného čínského disidenta Liou Siao-pa a následné politické vydírání a otevřené obchodní útoky z Číny), kdo tedy? Také říkal, že na Českou republiku nemám být tak tvrdý...

A že naše jednání celkem chápe v této krizi, že některé země a režimy preferují export před lidskými právy, že to není nic nového, že svět v krizi vždy hnědne. Přitakal jsem a řekl, že takové Československo v roce 1968 se také hezky „vyobchodovalo"; ale že chápu jeho argument, že něco jiného si může dovolit malý, bohatý stát a něco jiného člen Evropské unie.