Mým prvním setkáním s videokazetou a videopřehrávačem byl v dávných osmdesátých letech Lesní duch. Šlo o americký horor, jehož původní název Evil Dead kdosi kreativní u nás přeložil jako Duch lesa (nová verze se v kinech objevila nedávno). Podstata podobných příběhů je zpravidla stejná: v určitých časových periodách se probouzejí bubáci a dělají brajgl.

Nešlo si na to nevzpomenout, když Martin Bursík založil LES. Otec zakladatel se také ve více či méně pravidelných intervalech zjevuje v české politice — dříve v rámci Občanského fóra (Občanského hnutí, Svobodných demokratů), KDU-ČSL, Strany zelených. Nikdy se to neobešlo bez zvýšené pozornosti okolí.

V OF (OH) byl Bursík mladým inteligentním poslancem České národní rady. Byl vkusným doplňkem silné trojky ekologů-politiků Vavroušek-Dejmal-Moldan. Sympaticky se snažil skloubit liberální politické akcenty s enviromentalismem. Znovu se pak vynořil v úřednické vládě Josefa Tošovského (1997-98) jako ministr životního prostředí. Poté jej s jeho názory adoptovali lidovci.

Později vstoupil do SZ, kterou časem převzal. V roce 2006 ji přivedl do Sněmovny a do vlády Mirka Topolánka. Tento koaliční kabinet se do historie zapsal jak asociální legislativou, tak pozvánkou pro americký vojenský radar do Brd.

Přiznejme Martinu Bursíkovi k dobru, že se nemění jeho styl ani priority. Nejde o běžného převlékače dresů, jak bývá občas nespravedlivě líčen. Netěká mezi chybami a úspěchy: jeho koncept je trvalý a trvale děravý.

Ze zelených učinil Bursík pravicovou stranu — první paradox. SZ se jím nechala inspirovat natolik, že ještě letos v létě vedli její členové spor o to, zda zelení, až vstoupí do Sněmovny a do vlády, budou ochotni strpět vládu podporovanou komunisty. To je paradox druhý: SZ ve Sněmovně ani vládě není a s největší pravděpodobností dál nebude. Hlavně však že má vyjasněn svůj vztah ke KSČM…

Třetím paradoxem je samotný vznik Liberálně ekologické strany (LES) a její profilace. Prý zakotví v pravém středu. Čili tam, kde je už dnes těsno. Zatímco mnoho voličů vyhlíží sociálně a ekologicky orientovaný liberální subjekt, vnucována jim je partaj mířící doprava, ke Kalouskům a Kubům. Její porodníci to jistě myslí upřímně, ovšem dopouštějí se kardinální chyby.

Co LES nabízí? Úctyhodné hodnoty, stručný nevyzkoušený program a skupinu osobností z rezervoáru těkajících celebrit. A nadto lídra, který je kontroverzní a štěpí veřejnost. Kdyby takto vypadala kultivovaná a odpovědná pravice, byl by důvod ještě snad k bouchání šampaňského. Leč vedle větších stran má utrum.

Kde vezme LES voliče? V ODS sotva, ta je na zelenou alergická. Možná někdo přijde od TOP 09, v níž má patent na zelenou kamizolu lesník Schwarzenberg. V ČSSD by se možná nějaký ten odpadlík našel, kdyby nebylo někdejší Bursíkovy vládní spoluodpovědnosti.

Věci veřejné, ANO, SPOZ či Úsvit přímé demokracie asi moc vysávat nebude. Pak je tu Strana zelených. Její elektorát i členská základna má ve zvyku přít se a překombinovávat. Výsledkem Bursíkova kroku tak bude další marginalizace SZ. Nebo snad až teď začne předseda Ondřej Liška lákat rozmrzelé fanoušky sociální demokracie?

Ještě jeden zásobník se ale Bursíkovi nabízí. Jsou to příležitostní a víře vzdálení voliči lidovců coby klidné středové síly. Právě na jejich dveře před časem Martin Bursík zaklepal a nabídl své lidi na kandidátky.

Předseda Pavel Bělobrádek projevil ochotu podobnou jako kdysi Josef Lux. Širší vedení ale řeklo ne: nelíbilo se mu, že do Sněmovny vynese skupinu liberálů, která se ale následně KDU-ČSL vzdálí a založí vlastní parlamentní klub.

Martinu Bursíkovi zbyl několik týdnů před volbami LES bez peněz, voličů i spojenců. Vypadá to na promarněnou šanci, bohužel s typickým Bursíkovým rukopisem. Bývalý předseda a donedávna místopředseda tak sice oslabil volební vyhlídky zelených, zároveň ale otevřel prostor pro jejich transformaci.

V cílech, které si sám vytyčil, ale propadl jak ze strategie, tak z taktiky. S Járou Cimrmanem by šlo říct, že potvrdil pověst hráče, který je na politické šachovnici co chvíli v autu. Ať už bude osud LESa jakýkoli, jisti si můžeme být jen tím, že Bursíkův bubácký duch na nás zase časem odněkud vybafne.