České politické strany poprvé zažijí novou zkušenost. Volební kampaň se uskuteční během pouhých dvou měsíců. Má to své kouzlo, strany by mohly utratit méně peněz a možná více prostoru dostane program.

Nastává naprosto odlišná situace, vždyť před minulými sněmovními volbami trvala kampaň celý rok. Začala už evropskými volbami v roce 2009 a údajně všechny strany stála 1,3 miliardy korun. Téměř polovinu této částky měli podle časopisu Týden utratit sociální demokraté.

Na první pohled českou politiku nečeká žádné překvapení. Miloš Zeman se bude rvát za práva občanů, byť jen ve Straně práv občanů Zemanovci. Cestu mírného narušování české Ústavy a ústavních principů prošlapal již Václav Klaus, nynější prezident z cestičky dělá dálnici.

TOP 09 bude první v řadě v obhajobě demokratických principů a boje proti autokracii. ČSSD se vyrovná s dědictvím Nečasovy vlády, slíbí toho voličům hodně. ODS zkusí ještě jednou, ale nikoliv naposled nabídnout boj proti komunismu. Nové strany zaútočí proti všem, Klaus se možná obejme s Bobošíkovou atd. Čeká nás vůbec ještě něco překvapivého? Něco, co bychom netušili dopředu?

Ano čeká. Základní tendence se rýsují delší dobu, ale moment překvapení je základem politiky. Deset patnáct let například průzkumy veřejného mínění ukazují, že je v české společnosti přibližně třetina voličů, kteří se nedokáží rozhodnout, koho volit.

Zásadní krok učiní až těsně před volbami. Letos na podzim to bude zajímavá třetina voličů. Poslední zkušenost s Věcmi veřejnými odrazuje od nových subjektů. Zapomene více než deset procent voličů Víta Bárty, komu dalo důvěru? Přijdou k volbám? Vrátí se k tradičním stranám? Nebo to zkusí ještě jednou s někým jiným?

Může individuální volba, z níž těžil Miloš Zeman, být impulsem pro důvěru k SPOZ? Co když ubyde v preferencích potenciálních voličů KSČM? Zaútočí Vojtěch Filip na Zemana a Mynáře? Kam se poděje středový až pravicový volič, který dříve volil ODA, SZ a Unii svobody?

Může dát hlas Miroslavu Kalouskovi? Nebo stihne Martin Bursík založit nějakou volební platformu? A co prvovoliči a mladí lidé? Podpoří konzervativce Schwarzenberga, který jim zavede školné? Je nedůvěra v ČSSD vůči Jiřímu Dienstbierovi znamením toho, že levicoví liberálové přejdou třeba k zeleným?

Otázek je mnoho a pro běžného pozorovatele naší politiky je dobře, že není v žádném případě rozhodnuto. Strany mají málo času, rozhodne to, jak dokáží své voliče motivovat. Osobně se domnívám, že volby nerozhodnou peníze, ale dva faktory: odpor vůči Nečasovu způsobu vládnutí a mobilizace na sociálních sítích. Mimo jiné tedy to, zda někdo dokáže mobilizovat voliče, kteří půjdou poprvé, podruhé či maximálně potřetí k volbám.