Minulý týden jsem psala o tom, jakým způsobem by mohla média rámovat předvolební kampaň i debatu nad dalším směřováním země. Kdo viděl včerejší titulní stránky nejčtenějších českých deníků, jistě zaregistroval místy více, místy méně subtilní strašení potenciálním příchodem levicových stran k moci. Koneckonců sama potápějící se ODS ústy svých poslanců a poslankyň varovala před nástupem něčeho nedemokratického ve chvíli, kdy bude Sněmovna rozpuštěna.

Nejednalo se přitom jen o možné kroky prezidenta Zemana a „nekontrolovatelného“ Senátu, ale i možné výsledky nových voleb, kde by mohli nadprůměrného výsledku dosáhnout komunisté, ale třeba také nové populistické subjekty jako Úsvit přímé demokracie nebo Babišovo ANO 2011.

Paraziti, korupčníci a Řecko

Pravice se do značné míry může v těchto volbách stát obětí určitého, především negativního, rámování kampaně před posledními volbami. Byla to Občanská demokratická strana, která tak silně tematizovala „problém“ zneužívání sociálních dávek.

TOP 09 zase obhajovala tvrdá úsporná opatření, nezbytná k tomu, abychom neupadli do nemilosti před finančními trhy nebo mezinárodními institucemi jako Řecko, které se podle pravicových stran ke své špatné ekonomické situaci „prožralo“. Pochopitelně nemohl chybět boj proti korupci, jenž si koneckonců Nečasova „vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci“ dala jako předsevzetí dokonce do názvu.

Mottem pravice, díky kterému se jí povedlo na svou stranu získat i levicově smýšlející voliče (podle dat CVVM ze září 2010), byl tedy stručně řečeno boj proti údajnému plýtvání a nezodpovědnosti. Kategorie „my“ a „ti druzí“ byly tedy celkem jednoduše definované — „námi“, tedy potenciálními voliči pravice, se stali všichni, kteří se považovali za zodpovědné, na státu více méně nezávislé a na budoucnost myslící. Takový „dospělý“ ideál, stojící proti „těm druhým“ — dětem, které potřebují sociální stát a odmítají se osamostatnit.