Duchcovu prý pomůže nulová tolerance. V tiskové zprávě města mezi řádky vysvítá, že s Romy, přejmenovanými na nepřizpůsobivé, radnice pěkně zatočí. V České republice se nejedná o nový fenomén. Představy, že represe něco vyřeší, jsou stále více podporovány nejen jednotlivými politiky, ale i politickými stranami na lokální, někdy i celostátní úrovni.

Propagátorkou silových řešení tak není jen Ivana Řápková, ale i ODS jako strana má na svých stránkách téma Sociálně nepřizpůsobiví. V něm se můžeme o nulové toleranci rovněž dočíst, a pokračovat pak dále k programu ODS pro sociálně vyloučené lokality, který je jen pro otrlé. Namátkou: výplata dávek podmíněna veřejnou službou, vazba výplaty dávek na řádnou školní docházku, karta sociálních systémů, vazba dávek na jejich účel, exekuce životního minima, tvrdší postihy za skryté záškoláctví, zákaz pobytu...

Sociální demokracie se na celorepublikové úrovni sice stále drží v mezích nerepresivních přístupů, o to horší však jsou výroky některých jejích představitelů a „úlety“ předvolebních kampaní jako ten v roce 2010 na Praze 5.

Po možnosti větší represe volají i starostové obcí.  A tak by se dalo psát ještě hodně dlouho. Mohl by z toho být nejdelší článek, který kdy vyšel v Deníku Referendum. Stačilo by citovat výroky politiků parlamentních i neparlamentích stran, jednotlivých starostů a analyzovat předvolební kampaně z hlediska míry slibované represe. Represe, nulové tolerance a pevné ruky. Nikoli tedy nahlížet na ně z perspektivy skrytého, či přímo deklarovaného rasismu, ale jen sledovat touhu po autoritářských řešeních. Řešeních, která mají přirozeně dopadnout na „ně“, ne na „nás“. Bylo by to smutné čtení.

V posledních dnech přibyly ke krutopřísným výrokům dvě perly. Králem sadistického populismu je bezesporu Tomio Okamura, podle kterého represe zabírá: „Zločinnost za komunismu byla extrémně nízká — a nebylo to kvůli komunistické diktatuře, ale kvůli nulové toleranci.“ Systém by podle něj neměl parazity a zločince tolerovat. „Je nutné zavést nulovou toleranci. A začít tvrdě trestat i takzvané přestupky...“ popustil Okamura uzdu fantazii v Parlamentních listech, webu, který tak rád přináší skandální výroky politiků.

Další tématem, při kterém Okamura použil neuvěřitelný příměr, je i výchova dospělých: „Musíme zavést, aby i v tom kriminále museli vězni povinně pracovat - ne že ne. A neplatí výmluva, že není práce. Četli jste knihu Pahorek od Raye Rigbyho? Pokud ano, pak víte, že práce je vždy, i kdyby měli vězni osm hodin převážet balvany ze strany na stranu. Ale jejich život musí dostat řád a oni musí pochopit, že nic není zadarmo a také že za každý zločin budou tvrdě pykat. Je to populismus? Ne - to, že po zločinu musí přijít trest, a tvrdý, je naprostá nezbytnost.“

Četli jste knihu Pahorek od Raye Rigbyho? Je to příběh vykreslující snahu zlomit lidskou důstojnost, popisující ponížení vězňů, připomínka toho, jak to dopadá, když přestaneme ty druhé vnímat jako lidské bytosti. Nehledě na to, že v českých věznicích bývá možnost vykonávat zaměstnání za odměnu. Oni totiž vězni většinou pracovat chtějí.

Posledním tvrdorukým hřímalem se stal Miloš Zeman, který v souvislosti s demonstracemi v Českých Budějovicích prohlásil, že „jediná cesta je cesta aktivní represe. To znamená rozbíjet v samém začátku jejich demonstrace, jejich pseudokoncerty, kde se hajluje, konfiskovat krámky, kde se prodávají nacistické odznaky, a tak dál a tak dál. To je podle mého názoru účinná cesta."

Antirasistickým aktivistům a některým obhájcům lidských práv na jeho výroku možná nebude připadat nic zarážejícího. Vždyť se jedná o neonacisty, tak ohledy musejí jít stranou. Jen tvrdě na ně! Jenže i neonacisté jsou lidé a problém českého rasismu a anticiganistických demonstrací se bohužel neomezuje jen na skupinky hajlujících pomatenců. A nakonec ani ty nepůjde jen tak zamáčknout tvrdou rukou.

Prezident navíc zřejmě zapomněl, že anticiganistické vášně s oblibou sám rád přiživuje. Nabízí se otázka, zda jsou pro společnost nebezpečnější neonacisté, nebo favorizovaný kandidát na prezidenta, který během kampaně prohlásí, že: „Prezident se musí postavit davu nefachčenků a říct jim, že nejsou obětí rasové diskriminace, ale měli by hledat odpověď sami u sebe.“ Co vlastně říkají čeští příznivci DSSS jiného? Vyjadřují se jen více explicitně a jdou dál v návrzích řešení.

Je pak tudíž až absurdní označit skupinu „neonacistů“ a proti těm razantně vystoupit. Možná, že to dokonce i někteří účastníci demonstrací rádi slyší. Nácky totiž často rádi nemají. Nácky a „Cikány“. Jak by se ale tvářili, kdyby u nich doma policie udělala domovní prohlídku? Třeba s odůvodněním, že neonacisté jsou všichni, kdo se demonstrací proti Romům účastní.

Ať už jsou příčiny všech možných problémů, které českou společnost sužují, jakékoli, jedno je jisté. Tvrdá ruka a represe je nevyřeší. Maximálně na čas potlačí. Aby pak mohly vybuchnout s plnou silou jinde.