Není nic příjemného strávit léto s Hitlerem. Mně nic jiného nezbylo, překládal jsem pro jedno nakladatelství knihu Kronika třetí říše, a tak jsem se s nacionálním socialismem a jeho tvůrcem setkával den co den. Ale když jsem začínal, vůbec mě nenapadlo, že se mi ten překlad bude připomínat, když budu číst noviny, koukat na televizi, půjdu ráno na tramvaj.

Začalo to už v srpnu, když se pražský magistrát po jarní sondě pustil do konkretizace akčního plánu, jak se vypořádat s bezdomovci. Nejlépe tím, že je odstraní z města, a to do zvláštního tábora. Tábor by měl být vybudován mimo město a magistrát by do něj v zájmu spořádaných občanů odvážel ty, kteří spořádaní nejsou, což se projevuje především tím, že nemají trvalé bydliště, většinou ani doklady, práci, pijí, močí na veřejnosti a páchnou.

Když jsem pak poslouchal v televizi obhajobu akčního plánu z úst radního Janečka, prostě nešlo nevzpomenout na právě překládanou kroniku a první koncentrační tábor budovaný za Mnichovem v Dachau. Nebyl určen jen politickým odpůrcům a Židům, ale také „asociálním živlům“, jak praví kronika — tulákům, alkoholikům, nepřizpůsobivým, zkrátka těm, které dnes zahrnujeme jednotně mezi bezdomovce.

Magistrát už vyhlédl i místo: hned vedle malešické spalovny. Věru, zvláštní vkus, navrhnout tohle umístění; každému, kdo hodiny dějepisu ve škole neprospal, může spojení tábor a spalovna připomenout jen jedno jediné...

Radní Janeček a s ním celá řada pražských komunálních politiků by nepochybně snesli tisíc důvodů, že oni s nacionálními socialisty nic společného nemají, že pouze hájí práva spořádaných občanů žít bez obtěžování a ohrožování nepřizpůsobivými. Ať však říkají cokoli, jedno s nimi společné mají: snahu oddělit, odstranit, izolovat všechny, kdo se z nejrůznějších důvodů nedokážou přizpůsobit nárokům většinové společnosti, někam, kde nám přizpůsobivým nebudou páchnout a jinak vadit.

A pak přišla předvolební kampaň. V metru mi Miroslav Šlouf s vyžehleným obličejem a jakýmisi krásnými a nepochybně spořádanými mladými dámami za zády z billboardu Zemanovců sdělil, že „V zájmu našich dětí: nulová tolerance feťákům“. Cestou na tramvaj jsem potkal plakáty sociálnědemokratických kandidátů do komunálních voleb ze Smíchova. „Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami!“ vyzývali kandidáti zástupce starosty Michal Šesták a farářka Petra Šáchová v zájmu pořádku a lepšího života na Praze 5. „Toto heslo reprezentuje jedno z pěti témat, která považujeme za klíčová pro další rozvoj a budoucnost Prahy 5," sdělil kandidát Šesták internetovému deníku Aktuálně. V Mostě se magistr Novotný, rovněž sociální demokrat, z billboardu ptá, proč by měl litovat, že je ve svém domově národnostní většinou, a rázně volá: Jeden stát, jedna pravidla! A zas ta vtíravá reminiscence: kdysi národnostní většina v témže městě — říkali mu Brüx — provolávala Ein Volk, Ein Reich, Ein Führer...

Jak Zemanovci, tak sociální demokraté vzali — naštěstí — zpátečku. Šlouf řekl, že měl na mysli ne feťáky, ale drogy a farářka Šáchová mi teď slibuje pořádek a lepší život v Praze 5 s pomocí důsledného boje proti korupci. A nejspíš to oba myslí upřímně. Stejně upřímně, jako se rozhodli využít vděčného tématu nechuti většiny k nepřizpůsobivým a jinak sociálně vyloučeným skupinám, které stejně k volbám nechodí.

Řadu let se mi s blížícími se volbami, zejména komunálními, vybavovala skvělá Haškova povídka Obecní volby. Letos se mi vybavuje něco docela jiného — a velmi se obávám, že hlavním důvodem vůbec není ta práce na překladu.