Poprvé se netěším

Saša Uhlová

Poslanecká sněmovna se rozpustila. Volby se blíží. Něco se však oproti těm předchozím změnilo. I ti největší političtí nadšenci začínají propadat skepsi. Pokračuje antikomunistické běsnění. Hrozí otevřený i skrytý rasismus. A chuť někoho volit se vytrácí.

Co si pamatuju a mám volební právo, vždycky jsem se na volby těšila. Označení svátek demokracie mi neznělo pateticky a vzrušení předvolební kampaně i povolebních jednání mě jako diváka vždy přitahovalo.

Něco se změnilo. Vzrušení z voleb začalo v posledních letech nabývat bolestivé podoby. Předvolební polemiky jsem nedokázala ignorovat, ale jejich poslech a četba mi čím dál víc působí potíže. Už mi taky leze krkem antikomunistické běsnění, které se před každými volbami opakuje a skoro se zdá, že s postupujícím časem sílí. Čím je reálný socialismus v čase vzdálenější, tím je bojovníků proti komunismu více a jsou rozlícenější.

Boj proti minulému nebezpečí mi připomíná zkušenost mého tchána, který když vstupoval do Svazu protifašistických bojovníků, tak byl velice mladý. Zavřený byl totiž v osmnácti letech. Domníval se, že členů bude rychle ubývat, jak budou umírat. Ale jak šel čas, ve svazu začali přibývat další a další hrdinové, kteří jako šestiletí nosili partyzánům jídlo. Svaz vůbec nevymíral, ba právě naopak.

Kromě tohoto trapného folklóru, který má za cíl oslabit levici jako celek, citlivěji vnímám i polarizaci společnosti, kterou každé volby přinášejí. Zdá se mi, že se voliči různých stran nenávidějí čím dál víc. Anebo se mi to nezdá?

Také se letos víc než kdy jindy bojím vzestupu otevřeného i skrytého rasismu v předvolební kampani. Bojím se toho, že může uspět někdo jako Tomio Okamura, který přitvrzuje, ale snad ještě více toho, že si v touze po voličské přízni protiromskou rétoriku přivlastní i stávající parlamentní strany.

Nejhorší ale je, že jsem ztratila své pionýrské nadšení. Ve všech minulých volbách jsem se tak dlouho přesvědčovala, že bych mohla volit toho, či tamtoho, zvažovala, četla, poslouchala, diskutovala, přemýšlela až jsem si nakonec vybírala z mnoha alternativ. Nad stesky lidí, kteří neměli koho volit, jsem jen nechápavě kroutila hlavou. Litovala jsem, že těch hlasů nemám víc, abych je mohla rozdělit aspoň stranám koalice, kterou bych si po volbách přála vidět vládnout.

Letos poprvé nemám chuť volit nikoho. Zatím. Ještě je před námi volební kampaň a možná svůj názor změním. Volit každopádně půjdu a jistě vím jen, že svůj hlas věnuju nějaké straně od středu nalevo, ale už teď ve mně sílí podezření, že si ho nezaslouží. Ráda bych se pletla.

    Diskuse
    August 21, 2013 v 12.7
    Těším se, ale...
    Jsem rád, že budou předčasné volby, přece jen je to vítězství Sobotkovy sociální demokracie, ale děsím se toho, kdo se objeví na kandidátce sociální demokracie do Ústeckého kraje: Benešová, Vaňhová, Fišera, Jakubec? (Kouda už asi naštěstí ne, posledně tam figuroval, i když už byl ve vězení). Taková kandidátka by byla těžko volitelná nejen pro mě, ale i pro řadu dalších sociálně demokraticky smýšlejících občanů zdejšího kraje.
    ŠŠ
    August 21, 2013 v 19.2
    Netěšíme se na tyto volby.
    Změnilo se a mění společenské okolí, změnili jsme se a měníme i my, alespoň tak se to jeví. Je společenské okolí více antikomunistické, rasistické, autoritářské atd. – nebo se lidé pouze více a výrazněji takto projevují? Měníme se my – jsme citlivější a reagujeme negativněji? Nebo citlivější nejsme a naše reakce je výraznější jen proto, že je těch pro nás neakceptovatelných projevů více? Ve kterých společenských vrstvách a proč právě v nich zmíněné tendence sílí ?

    Máme hlasovat pro některou stranu od středu nalevo, ačkoli víme, že si náš hlas někteří její kandidáti nezaslouží?

    A hlavně –co máme činit pro to, abychom příště ve stranách od středu nalevo našli kandidáty, kterým s oprávněným přesvědčením ochotně svůj hlas dáme?
    FO
    August 21, 2013 v 19.17
    Volby - povinnost, ne zábava
    Těšit se je pěkná věc. Důležitější je ale třeba bez valné chuti splnit svou občanskou povinnost a zodpovědně zvolit podle pravidla menšího zla.

    I když je to někdy těžké nebo to nejde. Já třeba ve druhém kole prezidentek nedokázal rozhodnout, které zlo je menší.
    ŠŠ
    August 21, 2013 v 20.18
    Volby jako povinnost a jako hledání menšího zla?
    Máme smutnou povinnost jít k volbám a volit menší zlo?Jaké autoritě jsme touto povinností zavázáni? Jaká autorita nám předepisuje, co máme považovat za větší a co za menší zlo?

    Nebylo by pomalu na čase zbavit se tohoto autoritativního politického konzervativismu, ať je diktován zprava, zleva nebo ze středu a pracovat se svým vlastním rozumem na svém vlastním názoru? Přistupovat k volbám nikoli jako ke smutné nutné povinnosti při rozhodování o menším zlu (ó toho církevnictví v nás!), ale posoudit s otevřenýma očima všechny dostupné informace, které jsme schopni si k tomuto aktu opatřit jakožto rozumné, svobodně uvažující bytosti, které se rozhodují pro tu možnost, kterou v daném okamžiku a v dané situaci vidí jako správnou.
    JD
    August 21, 2013 v 21.43
    Já se naopak po delší době na volby těším a věřím, že po nich nastane alespoň mírný pokrok v mezích zákona...
    PM
    August 21, 2013 v 22.20
    Volím program partaje který zastupuje Mé hodnoty
    Což je dnes problém, kdy rozhodující partaje nenabízí občanům takové specifické hodnoty, jejichž logiku a etiku by měly zastupovat. Kdy masové strany vlivem oligarchie mazaně rozmělňují pozice, které je navzájem vymezují a účelově tak destruhují střet voličů o jejich "logickou a etickou pravdu". Vznikne demolice základních předpokladů funkce demokratického režimu a znechucený volič rezignuje na prosazování své "pravdy".
    Takové volby mně neskýtají potěchu, zato vyzývají zastupovat nesmlouvavě své a volit ty, kteří mou logiku a etiku nejméně pošlapávají - takže volit s nechutí, ale rezolutně pátrat po piškuntálijích oligokratů........bych řekl.
    August 22, 2013 v 10.59
    Smutný sloupek
    Snažím se analogií se svou zkušeností pochopit, proč paní Uhlová ten smutek cítí zrovna teď. Jsem o generaci starší; možná jsem měl podobné pocity v devadesátých letech. Mírumilovná atmosféra z doby převratu byla rychle vystřídána politickou nenávistí, která v té podobě za normalizace vlastně neexistovala. V kruzích pražské inteligence byl každý, kdo byl jen trochu nalevo nebo nepodporoval dost Klause označován za komunistu či člověka naprosto nesoudného. Ze zpětného pohledu je například neuvěřitelné, jak šíleně byl nenáviděn Josef Lux. Třeba kreslíř Jiránek tehdy publikoval vtip, jehož jedinou pointou bylo, že lidovci byli svině vždycky.

    Možná je to teď pro mladé levičáky podobné: levice sice vítězí, ale ne tak, jak by si člověk přál. Podezření z kolaborace se Zemanem hraje podobnou roli jako tehdy podezření z blízkosti komunistům a spojuje se s ním.
    FO
    August 22, 2013 v 11.10
    Vážená paní Šprynarová,
    nikdo samozřejmě nemá žádnou povinnost jít nebo nejít k volbám. Myslel jsem to tak, že volby je proces, kterým se do určitých pozic dosazují lidé. Ty pozice mají nezanedbatelný vliv na naše životy a je v zájmu každého využít své možnosti ovlivnit, kdo na nich bude. Proto to - ze svého hlediska - považuji za povinnost. Není to žádná moralistická či kazatelská póza, spíš praktický přístup.

    Volba menšího zla je opět velmi praktická, nikoli morální - jde o odhadnutí míry rizika, které je spojeno s každým, kdo se účastní soutěže o hlasy. Vaši poslední větu rád podepisuji, takto to také chápu a budu tak k volbám přistupovat.
    FO
    August 22, 2013 v 11.12
    Díky,
    pane Kubičko, za trefný příspěvek. Ano, takto to bylo a je. Snad nadále nebude, doufám.
    August 22, 2013 v 15.39
    Klausova a Bobošíkové Suverenita
    Doufám, že se Klaus nechá svést Bobošíkovou k tomu, aby kandidoval za tu jejich "Suverenitu" a poté slavně získají 4,99 % hlasů.
    August 22, 2013 v 15.42
    v devadesátých letech to bylo jistě mnohem horší
    Také chci přitakat sloupku pana Kubičky. Ten, kdo nevolil pravici a neobdivoval Václava Klause, býval běžně označován za komunistu, kryptokomunistu či filokomunistu a do této kategorie spadali všichni nejen levicově, ale i středově smýšlející občané a běžně sem bývali řazeni intelektuálové (povinná četba von Hayek a Johnson), sociologové, filosofové, ekologové, občanští aktivisté, atd.

    Pravice, především ODS se pokusí zvrátit současnou situaci novou vlnou antikomunismu, případně i anticiganismu (v Ústeckém kraji prý povede kandidátku ODS Řápková), ale myslím, že se tomu můžeme zasmát, protože to už nefunguje, jak se ukázalo při krajských volbách, či dokonce to funguje naopak.

    Sdílet
    PM
    August 22, 2013 v 20.5
    Odklon od pravicového postoje jsem zatím nezaznamenal
    tedy mezi pravicovou akademickou buržoazií. Namísto četby čítanky demokracie stále zaštiťuje svou vyjímečnost pozicí na pravo. A to jakkoliv krkolomnou argumentací......slýchávám.
    August 23, 2013 v 10.47
    Je zajímavé, jak lokalita formuje myšlení člověka. Zatímco v mimopražských oblastech narůstá mírný optimismus, neboť se zdá, že pragocentrismus snad konečně přestane velet zbytku republiky /pražský Karel utřel/, tak pražští levičáci padají do depresí.
    Proč? Vždyť jim nikdo nemůže výčítat, že by se stali obětmi klasické pražské davové volební psychozy. Volili vždy proti většině, takže se nechovali podle hesla "já jsem z Prahy, tak to ty burane musím přece vědět líp".
    Jsou dvě možnosti. Buď nasákli depresi, která zasáhla pravicovou Prahu, neboť ta tuší, že tentokráte na zbytek země nebude stačit, nebo jsou v depresi proto, že jejich favorité mají poprvé šanci v Praze výrazněji uspět a oni budou muset opustit underground.
    August 23, 2013 v 11.5
    Bojkot
    Jsem rád, že (ač pomalu), do veřejné debaty se pomalu dostává diskurz, že volby jsou jen dopředu rozhodnutým divadélkem, které pomáhá udržovat iluzi svobodné volby.
    Zároveň se začínají rýsovat alternativy, které se ptají, jak je možné dělat to jinak.
    PM
    August 23, 2013 v 15.0
    Ano pane Šimečku, zmrvené volby živí iluze
    o tom, že oligarchie to má vždy předem vyhrané.
    Doslechl jsem se, že oligarchie dodnes například stále touží po vhodně regulované krizi, tedy krizičce katalizující výkonnost živé síly a snížení sociálních odvodů.
    Jenže dnes zároveň zjišťuje, že na pracovním trhu menežmentu jsou jen propuštění z bankovního sektoru, a to je velmi drahý neschopný humání kapitál - flákači za moc peněz.
    Takových i horších dokladů před jakými se elity nacházejí by se našlo více.
    U bystré a pozorné části pravicových voličů je proto možné očekávat zájem o kooperaci na demokraticky řízené ekonomice veřejného zájmu ..........také jsem se doslechl.
    + Další komentáře