Politické hnutí ANO 2011 má nové webové stránky, nové billboardy a také nový slogan: „Nejsme politici. Makáme“. Andrej Babiš už dříve deklaroval, že od patnácti let tvrdě pracuje a že nese odpovědnost za to, co bude s bezmála třiceti tisíci lidmi, které jeho firmy zaměstnávají, poté co otěže vládnutí přeberou „mluvící hlavy“, jež nikdy nepracovaly. Měl tím na mysli politiky ČSSD a KSČM.

Babišovo hnutí se i v předvolební kampani, zdá se, bude vymezovat vůči současným politikům jako někomu, kdo nepracuje a žije na úkor daňových poplatníků. Sami představitelé ANO 2011 se stylizují do úspěšných pracantů, kteří se „udělali“ jinde, vytvářeli hodnoty, leccos dokázali a nyní se hlásí do služby, aby dali do pořádku stát, jehož fungování se zadrhává.

Podobná posedlost prací, která je kritériem toho, zda je člověk parazit nebo slušný občan, není vlastní jen Andreji Babišovi. Snad nejvýrazněji s ní operuje Tomio Okamura. V nedávném rozhovoru pro Parlamentní listy mluvil o výchově dospělých: „Musíme zavést, aby i v tom kriminále museli vězni povinně pracovat - ne že ne. A neplatí výmluva, že není práce. Četli jste knihu Pahorek od Raye Rigbyho? Pokud ano, pak víte, že práce je vždy, i kdyby měli vězni osm hodin převážet balvany ze strany na stranu. Ale jejich život musí dostat řád a oni musí pochopit, že nic není zadarmo a také že za každý zločin budou tvrdě pykat.“ 

Takové výroky nejsou u Tomia Okamury nic nového: „Dvacetiletý fracek nemá na pracáku co dělat. Ať už má vysokou nebo základku, může vždycky míchat maltu v létě na stavbě, nebo sázet stromky třeba v lese, kdekoli, kde je stále dost a dost práce. Musí se naučit vzít i špatně placenou dřinu. Když tu je práce pro Ukrajince, najde se ji bezesporu dost i pro Čechy, Moraváky i Romy.“

Něco na ten způsob jenom v mírnější verzi tvrdí i Miloš Zeman. Lékem na sociální vyloučení je podle něho to, že každému, kdo má zájem pracovat, budou nabídnuty veřejně prospěšné práce, respektive veřejná služba. V tom spatřuje i řešení problematiky homofobie a rasismu: „Nedomnívám se, že v boji s homofobií a rasismem dosáhneme úspěchu vznikem jakýchkoliv vládních agentur, ale pouze již zmíněným vytvořením pracovních příležitostí pro dosud vyloučené tak, aby ti, kdo dnes nepracují a dopouštějí se kriminálních činů, dostali šanci se společensky uplatnit. Pokud této šance nevyužijí, nevidím důvod, proč by neměli skončit ve vězení.“