Nezávislost dost stojí a nikdo na ni nechce přispívat. Na podnikání půjčí banka, ale sdružením? Úsilí těch, kdo nechtějí dělat zrovna to, na co stát vypsal grant, ani před název své činnosti zavěsit logo některé korporace, stojí na svépomoci drobných dárců, sousedů, známých, přátel. Po letech bojů zabrání třeba výstavbě garáží, opraví místní kapli nebo pořádají malý festival. Samotné boje budí jen vlažné sympatie okolí a spíš nedůvěru k tomu bláznovství, dosáhne-li ale vzdor i dílčího úspěchu, přichází uznání — projev legitimity.

Pokud není ona činnost pouze okrašlovací, zkříží hned nebo časem nutně něčí zájmy, ekonomické kryté politickými či naopak. Za svoje okrašlovat veřejné je ještě tolerovatelné, ale ne na soukromý úkor, prosím. Dosud stačila houževnatost, dál pokračuje, kdo má i odvahu. A náklady samozřejmě rostou. Když v tom se objeví někdo, kdo ke stovkám korun na účtu nabídne najednou desítky tisíc. Navíc slibuje uskutečnit, o čem sní mnohá sdružení: sdružit se vůbec vespolek.

Mít nad sebou zastřešující sílu, která možná propojí jednu snahu s druhou, třebas i přichází z komerční sféry, však nechce přímo prodávat své zboží ani zasahovat do místních cílů, jen jim dodat co nejneurčitější obecný rámec a tím znásobit jejich hlas, navíc sílu, která ukázala, že se umí prosadit, začíná být najednou lákavé.

Andrej Babiš to ví, má peníze a tak jeho Akce nespokojených občanů (ANO 2011) láká spolky, sdružení, místní autority, nositele legitimity čili zástupce politizované veřejnosti, jejichž komunikace se světem je interaktivní, do světa zasahují a tím jej i sebe proměňují, na finanční prostředky. Jimi je chce lokálně posílit a sobě celostátně zavázat.

Je tu ale ještě jiná veřejnost, odcizená, která s obcí komunikuje pouze jednosměrně: jako příjemce. I tu trápí nenaplněná očekávání a nespokojenost. Nemá ale zkušenost v heideggerovském smyslu: nemá o život starost, pouze ho obstarává. Nezkušenost s praxí v mimosoukromé sféře snižuje této odcizené veřejnosti zároveň druhotně odolnost proti zjednodušování komunikace. Příčiny obecných problémů a možnosti jejich řešení zná jen z druhé ruky. Jsou tak pro ni buď neřešitelné (jako světová krize) nebo naopak zcela snadno řešitelné (například odstraněním korupce). Obojí je ovšem politický kýč.

Nepodílení se na veřejném provází únik do soukromého a v něm zejména ke zvýšenému konzumu. Zdá se dokonce, že je zde tato souvislost: je-li záliba ve spotřebě v nejširším významu projevem téže jednosměrné komunikace, pak čím odcizenější je práce i veřejná sféra včetně politiky, tím více se projevuje lpění na osobní spotřebě. V tomto smyslu je také spotřebitel protikladem občana a trh překážkou demokracie.

Této odcizené veřejnosti nabízí Andrej Babiš politický kýč spojenectví proti korupci, za nezadlužený i spravedlivý stát s výkonnou veřejnou správou představující lepší budoucnost dětem, jak se o něm mluví v heslovitém Co chceme. V souvislosti s jejími konzumními prioritami může navíc podmanivě v podvědomí působit i fakt, že je Babiš podnikatelem v potravinářském průmyslu: konzum jako hypertrofovaná podoba obživy, politický vůdce jako zemský živitel, patriarchální dodavatel spotřebních statků.

Snad jsme tímto aspoň částečně odpověděli Andreji Babišovi na jeho povzdech, že se všichni zabývají jen jeho minulostí a nikdo tím, proč se lidé k ANO 2011 prý přidávají. Zbývá odpověď na otázku, proč jeho nabídku zdvořile odmítnout.

„Bez nároku na odměnu budu manažerem tohoto hnutí,“ říká ve výzvě k podpoře svého projektu. Je patrné, že z odcizené veřejnosti chce mít konzumenty svého produktu, prodávat jej mají sales manažeři s autoritou plynoucí z předchozí veřejné činnosti. Konzumenty tento produkt omrzí, jako všechny předchozí i budoucí. Nebezpečí, které ANO 2011 představuje, nespočívá ale především v další deziluzi této části veřejnosti.

Hnutí přece nikdy nemůže vzniknout ani být placeno či organizováno shora. Babišův podnik tak nikdy nebude hnutím, ale zatímco pakt několika guruů zdiskreditoval na čas pouze pojem věci veřejné, který si přivlastnil zcela svévolně, hrozí tento nový spojenec příští panské koalice vytunelovat vedle pojmu hnutí i část hnutí samého. Pokud s ním tedy za ten komisárek půjde.