Nezávislost dost stojí a nikdo na ni nechce přispívat. Na podnikání půjčí banka, ale sdružením? Úsilí těch, kdo nechtějí dělat zrovna to, na co stát vypsal grant, ani před název své činnosti zavěsit logo některé korporace, stojí na svépomoci drobných dárců, sousedů, známých, přátel. Po letech bojů zabrání třeba výstavbě garáží, opraví místní kapli nebo pořádají malý festival. Samotné boje budí jen vlažné sympatie okolí a spíš nedůvěru k tomu bláznovství, dosáhne-li ale vzdor i dílčího úspěchu, přichází uznání — projev legitimity.

Pokud není ona činnost pouze okrašlovací, zkříží hned nebo časem nutně něčí zájmy, ekonomické kryté politickými či naopak. Za svoje okrašlovat veřejné je ještě tolerovatelné, ale ne na soukromý úkor, prosím. Dosud stačila houževnatost, dál pokračuje, kdo má i odvahu. A náklady samozřejmě rostou. Když v tom se objeví někdo, kdo ke stovkám korun na účtu nabídne najednou desítky tisíc. Navíc slibuje uskutečnit, o čem sní mnohá sdružení: sdružit se vůbec vespolek.