V poslední době přibývá osobností, které se hlásí k Babišovu hnutí ANO 2011 a deklarují, že se v něm hodlají angažovat. Zatím víme například o Martinu Komárkovi, Jiřím Zlatuškovi, Martinu Stropnickém či prezidentovi České hasičské komory Vasilu Pekarovi. Co je k Andreji Babišovi táhne?

Martinu Komárkovi se líbí představa státu vedeného jako firma. Ve svém textu na stránkách hnutí ANO 2011 takovou společnost hájí: „Srovnejte teď přístup vašeho bankéře, pojišťovacího agenta, číšníka, či prodavače s přístupem vašeho poldy, učitele, soudce, daňového či katastrálního úředníka ba i lékaře. Rozdíl v ochotě, motivaci i v pracovním nasazení bývá značný. V dobré firmě hledí zaměstnanci v prvé řadě na blaho klienta, protože cesta k vlastnímu blahu vede přes něj.“

Martin Komárek z toho vyvozuje, že je v zájmu nás všech, aby státní aparát byl řízený jako firma, aby nám nabízel nepředražené, chytré a kvalitní služby, aby vycházel vstříc našim potřebám a neustále se zlepšoval. Proto by se podle Komárka měl chovat jako automobilka. Stojí za pozornost, že Martin Komárek píše o státním aparátu, pod kterým si většina občanů představí nemilované státní úředníky, ale sám bývalý politický komentátor má namysli všechny státní zaměstnance od policistů přes učitele po lékaře.

Hlavním principem jejich činnosti by se podle něho měl stát princip automobilky — ta podle Komárka „přichází každé tři roky s mnohem vybavenějším a úspornějším modelem za stejnou cenu“. Jinak řečeno všichni státní zaměstnanci by za stejné peníze měli své povolání vykonávat mnohem kvalitněji a úsporněji. Nejlépe asi zastat práci za dva, aby jeden mohl být propuštěn. To už ostatně známe z různých supermarketů, kde je jedna uštvaná prodavačka namísto toho, aby se zaměstnaly dvě. To je princip automobilky.

Zajímavě své rozhodnutí vystoupit do Babišova hnutí popsal Martin Stropnický. Hned na úvod řekl, že Andrej Babiš je především investor. Podle Stropnického by Andrej Babiš mohl a měl rehabilitovat poněkud pošramocenou pověst podnikání jako takového, přesvědčit, že úspěch je především zodpovědnost, ke své zemi a jejím obyvatelům. Pro Martina Stropnického je důležitá Babišova finanční nezávislost, která dává hnutí ANO věnovat síly obnově země a nikoli pletichaření s obstaráváním stranických fondů a osobních výhod.

Z toho co Stropnický říká, vysvítá, že za jeho rozhodnutím stojí především realismus: pokud chce s poměry u nás něco udělat, uplatnit své zkušenosti a energii, tak mu nezbývá než věřit, že ANO 2011 má smysl a bude prospěšné. To se ale zdá být trochu málo.

Klíčové podle mne je mít stále na paměti, že Andrej Babiš je především investor. A každý investor si chce svoji investici pohlídat, chce nad ní mít, pokud možno, kontrolu a rozhodně nechce investovat zbůhdarma.

Prezidenta České hasičské komory Vasila Pekárka láká na hnutí ANO 2011 něco jiného: vycítil z něho podporu občanské společnosti. Pekárek říká: „Mě dost mrzelo, když bývalý prezident říkal, že občanská společnost neexistuje, že to jsou nátlakové spolky. Hodil všechny do jednoho pytle, a tím zbagatelizoval činnost veřejně prospěšných organizací. Přitom pomoc organizacím, které jsou šiřiteli kultury, osvěty a tělesné výchovy, se společnosti mnohonásobně vyplatí.“

Zde se samozřejmě vtírá otázka, zda je možné u člověka, který chce stát řídit jako firmu, hledat podporu občanské společnosti? Nebude po ní taky chtít, aby fungovala na principu automobilky? Pokud by po státu chtěla nějaké peníze, tak asi určitě ano.

Jiřího Zlatušku Andrej Babiš pro změnu přesvědčil především „zájmem konstituovat politickou sílu, která nebude odvozena od jeho osobní libovůle, nýbrž od programu, který dávají dohromady respektované osobnosti, které si s ním ve volbách půjdou pro politický mandát.“

Stálo by za to zjistit, z čeho přesně Jiří Zlatuška odvíjí své přesvědčení, že ona politická síla nebude odvozena z Babišovy osobní libovůle. Kdo třeba vybíral osobnosti, které se ANO 2011 rozhodlo oslovit? Jednaly o tom opravdu jednotlivé úrovně hnutí až po celorepublikový sjezd? Nebo to byla především iniciativa Andreje Babiše a případné schválení orgány hnutí bude jen formalita? Také zatím marně čekáme, kdy začnou být viditelní ostatní volení funkcionáři hnutí. Všude je to jen samý Andrej Babiš.

A není už v samotném výběru osobností skryto jisté čertovo kopýtko — třeba Andrej Babiš svoji libovůli ani nebude muset příliš uplatňovat, protože to jednotlivé osobnosti udělají za něj. A nemusí to být pouze ze snahy zavděčit se. Martin Stropnický deklaruje, že rozhodně bude říkat Andreji Babišovi i ne, ale co když k tomu ani nedojde, protože se zkrátka ve všem shodnou? Určitý názor se jednoduše mezi osobnostmi, které se hnutím začnou spolupracovat, vůbec nemusí objevit.