Daleko daleko za Petrem Kellnerem, apolitickým miliardářem, obdarovaným svého času Ivanem "LTO" Kočárníkem částí České pojišťovny, kterou dnes za velmi pěkné peníze postupně odprodává, a jeho zhruba 155 mld. Kč majetku dlí na žebříčku miliardářů dva naši dnešní protagonisté. Zdeněk Bakala, cena jehož akcií NWR letí dolů jako meteor — z 300 Kč za kus na 20 Kč za kus za poslední tři roky, za poslední ze 100 Kč na oněch 20 Kč - a Andrej Babiš.

Poslední žebříček miliardářů časopisu Forbes přiřkl Andrejovi zhruba 27 mld. Kč a Zdeňkovi 36 mld. Kč. Dnes to vzhledem k výše uvedenému bude už možná opačně. Potravinářství, chemickým hnojivům a prodeji metylesteru řepkového oleje, tedy doméně Andreje Babiše se daří, naopak, cena uhlí koksovatelného i energetického po pádu o zhruba 40 % za poslední rok tlačí majetek Zdeňka Bakaly dolů. Ještě že má ty byty, které tak hezky poctivě negaunersky nabyl. A vydavatelství Ekonomia.

Apolitický Zdeněk a politický Erik

Podle Erika Taberyho, šéfredaktora Respektu, pan majitel vydavatelského domu nijak do novinářské práce nezasahuje. Ani nemusí. Tak jako všude a u všech funguje u soudného novináře zvláště autocenzura. Budou Respekt či Hospodářské noviny psát něco o tom, jak zachází RPG Byty po skončení deregulace s chudšími nájemníky? Jak povede soudní spory. Zřejmě moc ne. Alespoň ne pravdu. Který novinář a zvláště který editor by se pouštěl do takové sebevražedné mise? Zvláště dnes, kdy je novinářů spousta, míst zase tolik není, a všechna hlavní tištěná média patří tomu či onomu miliardáři nebo mu brzy budou patřit.

A veřejnoprávní média pak vedou třídní boj paradoxně ještě horlivěji, jsou ještě více nakloněna kapitálu, možná proto, že jsou jejich zaměstnanci a partneři z řad producentů a nezávislých expertů placeni ještě lépe a bytí určuje vědomí. Práce není. A není přitom třeba se diskreditovat podlézáním kontroverznímu filantropovi. Stačí o některých věcech nepsat, třeba i proto, že se týkají majitele, to ponechávají jiným. Zde se již dostáváme k jádru pudla. Erik Tabery si pochvaluje, jak na rozdíl od chudáků kolegů z Mafry, kterou koupil zlý, zlovolný a trapně málo noblesní Andrej Babiš, oni v Ekonomii jsou na tom dobře. Protože Zdeněk Bakala, ať je, jaký je, nevstoupil do politiky.

Politický Andrej

Andrej Babiš vstoupil do politiky. Již jsem na toto téma psal, přirovnávaje jej k Batmanovi. Sám sebe ve svém plátku 5+2 v celoplošných inzerátech zpodobňoval coby šerifa, v klobouku a s hvězdou, který to tu dá do pořádku. Bude stát řídit jako firmu. Slabým, nemocným a nepřizpůsobivým zřejmě dá „výpověď". Zda to bude výpověď a la nacisté nebo nějaká méně radikální, to si můžeme pouze domýšlet.

Obklopí se odborníky. Na vše nasadí manažery. Skoncuje tím i s korupcí, protože manažeři a odborníci přece nekradou. Nastaví správně procesy. A země bude sluncem zalitá, rozkvetlými kytičkami porostlá. Těžko říci, zda jde o naivitu, vykalkulovaný PR blábol, pelmel všeho dříve uvedeného a dalších věcí. Jisté však je, že Andrej Babiš vstoupil do politiky. Dal to najevo, řekl to, nechal se zvolit předsedou svého obskurního politického hnutí ANO 2011 neboli Akce nespokojených občanů 2011. Alespoň tolik slušnosti má. A nyní koupil Mafru, vydavatele dvou velkých tradičních tištěných novin. Uvidíme, co s nimi provede.

Osobní a třídní zájmy

Co je důležité? To, že nám miliardáři pronikají do veřejného života. Erik Tabery si může lhát do kapsy a schovávat se před realitou, jak chce. To, že Zdeněk Bakala nevstoupil do politiky, je chiméra. Kdo financuje podivnou knihovnu jednoho nejmenovaného prezidenta? Zřejmě aby to vykompenzoval, financuje ještě bohatší a mocnější Petr Kellner knihovnu jiného nejmenovaného prezidenta, proslaveného zhasnutím a následným amnestijním zametením případů, podezřele podobným získání České pojišťovny. Ale zpět k Bakalovi.

Tento kontroverzní finančník a filantrop, lidumil, jak jej nazývají v České televizi, nevstoupil do politiky. Proto je osazenstvo Respektu v pohodě. To, že dal transparentní dar před volbami, ovšem zveřejněný až po volbách, ve výši 28 milionů korun, z toho 15 milionů megakorupční ODS, 7,5 milionu skarťácké a donezácké TOP 09  a 6 milionů obskurním, program následně zradivším, VV, není angažmá v politice. Ale ano, je.

A oběma, Andreji Babišovi i Zdeňku Bakalovi, nakonec jde o to samé. Stejně tak dalším, Dospivovi, Kellnerovi, Koláčkovi, Vítkovi a podobným. Aby se nezvyšovaly daně pro ně, vlastníky kapitálu. Aby se nepřezkoumávalo nabytí majetku, nevznikaly komise pro vyšetření událostí malé a velké privatizace, nedodaňovalo se. Aby se neregulovalo. Aby se neomezovaly toky kapitálu.

Za přímým angažmá Andreje Babiše v politice, Andreje Babiše a Zdeňka Bakaly a dalších v médiích, Karla Janečka v protikorupčním hnutí není žádný zájem lidu či národa. Andrej Babiš může všude vykládat, jaký je budovatel. Hlavně je ale akumulátor bohatství, o které nechce přijít. Kritizuje ty, kteří jsou údajně v politice kvůli osobním zájmům. On je ale přímo apoteózou osobního zájmu. A zároveň třídního zájmu.

Miřme na správné cíle

On a jeho soudruzi z řad miliardářů dělají vše pro to, aby nasměrovali hněv lidí na nesprávné cíle. Na symptomy. Na korupci. Zlodějiny. Lži politiků. Aférky s dominou. Soužití s Romy. Ale ne na základní problém v rozdělování. Vzrůstající nerovnost. Neplacení daní jimi, jejich firmami, společníky, partnery z řad transnacionálních korporací. S obrovskou ekonomickou mocí jde ruku v ruce obrovská politická moc. Realizovaná přímo, jako u Andreje Babiše, či nepřímo, jako u Zdeňka Bakaly.

V konečném důsledku je to ale jedno. A je i jedno, kdo z nich co vlastní konkrétně za média. Ať je to Petr nebo Pavel, i když se konkrétní novináři vyhnou hájení osobních zájmů majitelů, nevyhnou se hájení jejich zájmů třídních. A to si musíme uvědomovat. To musíme tematizovat. Na to musíme upozorňovat. Velké peníze nemají v médiích ani politice co dělat.