Odchod Martina Bursíka ze Strany zelených může této straně paradoxně pomoci tím, že jak LES, tak i Strana zelených se stávají pro voliče čitelnější. Na sociální síti Facebook to uvedl Václav Bozděch. Něco na tom bude.

Dlouho jsem si myslela, že ve Straně zelených, stejně jako v Německu, vedle sebe mohou existovat dva poměrně odlišné názorové proudy. V Německu se jim říká reálos a fundies, já bych je v českých poměrech - velmi zjednodušeně — označila jako středo-pravicovější a středo-levicovější.

Jenže Česko není Německo. V tuzemsku asi bylo nutné, aby se dva směry od sebe oddělily a voliči měli možnost si vybrat. Martin Bursík ze strany odešel, jak sám uvedl, především proto, že mu vadil odklon strany doleva a bylo pro něj nepřijatelné, že ve straně nebylo prosazeno jednoznačné antikomunistické stanovisko. Vím, že to tak dlouhodobě cítil.

Antikomunismus bývá dán mimo jiné rodinnou zkušeností a výchovou. Na rozdíl od Martina Bursíka, jehož matka byla v padesátých letech z politických důvodů vězněna, a po roce 1948 byl rodině znárodněn majetek, jsem vyrostla v rodině, kde prababička i babička byly členkami někdejší KSČ, do které vstoupily ještě před únorem 1948.

Nikdy z toho neměly žádné výhody, jedinou roli hrálo - nejvýrazněji u prababičky - přesvědčení a touha po důstojném životě. Tak jako všude jinde byli i v KSČ lidé dobří i darebáci. Také moje brazilská rodina celoživotně věří levicovým ideálům, v Chile zažila i drsný Pinochetův úder.

Už proto nemohu být antikomunistka! Mezi komunisty a těmi, kdo se ke komunistům hlásili, rozlišuji, kdo je a byl poctivý a kdo jen v minulém režimu zneužíval moc. I proto jsem se šla poklonit památce komunistického novináře a spisovatele Julia Fučíka (což i v části SZ způsobilo rozruch), kterého popravili nacisti.

Martin Bursík, stejně jako i mnoho lidí ve Straně zelených, to prostě cítí jinak, což plně respektuji. Pro některé ale není antikomunismus až tak podstatný, že by jej chtěli postavit coby jednu z priorit politiky zelených, a i proto ve Straně zelených zůstávají. Spojnicí jsou názory na jiné podstatné záležitosti.

A směřování zelených doleva? Podle mého názoru je správné, že Strana zelených vedle životního prostředí a lidských práv staví výrazně i na třetím pilíři, kterým je sociální politika.Jsem ráda za slova místopředsedy SZ Matěje Stropnického, jenž pro MF DNES uvedl, že jedním z klíčových témat SZ pro nadcházející volby by se mohlo stát například sociální bydlení zajišťované obcemi. On sám se o to v praxi snaží na pražském Žižkově.

V SZ se velmi diskutovalo například o stanovisku strany k převodu majetku církvím. Martin Bursík, což potvrdil i v nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny, patřil k té části strany, která - s drobnými výhradami - byla pro podporu návrhu.

Třeba já ale patřím k té části, jež podobu návrhu na takzvané církevní restituce, prosazenou Miroslavem Kalouskem, považuje za tunel. Z takto protichůdných názorů vzniklo pak stanovisko-kočkopes, ani nahá, ani oblečená….

Martin Bursík, jak ho znám, není asociál, který by sociální politiku nevnímal, ale prostě nechce, aby byla jedním z hlavních pilířů zelené strany. I proto ji nová Liberálně ekologická strana, kterou spolu s dalšími založil, v úvodní tiskové zprávě mezi své priority nezahrnula.

Názorových rozdílů bylo v tomto směru v SZ hodně. I proto zřejmě nebylo možné jít do sněmovních voleb společně. V některých jiných - enviromentálních - tématech se ale Bursíkova formace se Stranou zelených shoduje, a proto si osobně v budoucnu dokáži představit spolupráci obou subjektů (ale i dalších) kupříkladu na komunální úrovni.

Ve Straně zelených zůstávám! Navzdory tomu, že zelení nejsou ani po odchodu Bursíka monolitem. Navzdory tomu, že na rozdíl od značné části strany necítím potřebu vymezovat se vůči prezidentu Miloši Zemanovi, protože jsem ráda, že na Hradě je a že nedopustil pokračování bývalé pravicové vlády v recyklované podobě. V tom podstatném se ale se zelenými shoduji!

Martinu Bursíkovi a Kateřině Jacques, která také ze SZ odchází, bych tímto - trochu osobním - článkem ráda veřejně poděkovala za vše, co pro SZ i zelenou politiku doposud udělali. Když nevyšla má představa, že v SZ budou vedle sebe působit dva názorové proudy, je dobré obrátit to v klad: pro voliče to opravdu bude čitelnější!