Už před sjezdem strany Zelených mi přišly některé skupinové e-maily, v nichž lidé, kteří mě mají v adresáři, ve vzájemné korespondenci vyjadřovali svoje obavy z toho, aby se strana Zelených neorientovala doleva. Bylo mi to divné, cožpak voliči Zelených jsou lidé obávající se o dostatečnou pravicovost české politiky? Já sama jsem Bursíkovým Zeleným měla za zlé souhlas s radarem v Brdech a zejména spoluúčast na tom, že podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů se vinou malé prozíravosti i předvídavosti technologického vývoje (to ale platí o tom radaru také) stala předmětem iracionální nenávisti většiny obyvatelstva, jemuž zbytečně dlouhé i vysoké dotace zdražily elektřinu.

Zelení možná zaznamenali v Topolánkově vládě nějaké úspěchy, program Zelená úsporám (kterému můj syn říká šrotovné pro stavební firmy) asi mezi ně patří, nicméně se mi zdá, že za hlavní úspěch považuje Martin Bursík zejména fakt, že v Topolánkově vládě byl ministr životního prostředí současně místopředsedou vlády a že to byl osobně on, předseda, Martin Bursík: něco takového se pravděpodobně Zeleným zase dlouho nepřihodí. Co se stane, když se myšlenky environmentalismu dostanou do pravicové politiky, by se dalo na příběhu Bursíkových Zelených v Topolánkově vládě vyučovat: Ve veřejném mínění se obrátí ve svůj opak a vyvolají jen nenávist a posměch pro vážné otázky udržitelné kvality našeho živobytí na Zemi.