Už před sjezdem strany Zelených mi přišly některé skupinové e-maily, v nichž lidé, kteří mě mají v adresáři, ve vzájemné korespondenci vyjadřovali svoje obavy z toho, aby se strana Zelených neorientovala doleva. Bylo mi to divné, cožpak voliči Zelených jsou lidé obávající se o dostatečnou pravicovost české politiky? Já sama jsem Bursíkovým Zeleným měla za zlé souhlas s radarem v Brdech a zejména spoluúčast na tom, že podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů se vinou malé prozíravosti i předvídavosti technologického vývoje (to ale platí o tom radaru také) stala předmětem iracionální nenávisti většiny obyvatelstva, jemuž zbytečně dlouhé i vysoké dotace zdražily elektřinu.

Zelení možná zaznamenali v Topolánkově vládě nějaké úspěchy, program Zelená úsporám (kterému můj syn říká šrotovné pro stavební firmy) asi mezi ně patří, nicméně se mi zdá, že za hlavní úspěch považuje Martin Bursík zejména fakt, že v Topolánkově vládě byl ministr životního prostředí současně místopředsedou vlády a že to byl osobně on, předseda, Martin Bursík: něco takového se pravděpodobně Zeleným zase dlouho nepřihodí. Co se stane, když se myšlenky environmentalismu dostanou do pravicové politiky, by se dalo na příběhu Bursíkových Zelených v Topolánkově vládě vyučovat: Ve veřejném mínění se obrátí ve svůj opak a vyvolají jen nenávist a posměch pro vážné otázky udržitelné kvality našeho živobytí na Zemi.

Na sjezdu pak Martin Bursík řekl, že by se strana Zelených měla snažit zůstat dostatečně vpravo, aby mohla ve volbách pobrat voliče odpadlé od TOP 09 a Věcí veřejných. Bursík není hlupák a asi správně cítí, o které voliče chce usilovat. Tak jsem se zamyslela nad tím, jací jsou.

Jsem to i já a moji přátelé a známí, ona střední třída, lidé nadprůměrně vzdělaní a slušní. Přecházím do první osoby, protože k nim taky patřím. Snažíme se vychovávat děti k pobytu v přírodě, jsme poměrně skromní, někteří z nás jsou vegetariáni, alkohol příliš nepijeme a nekouříme. Oblékáme se do přírodních materiálů. Třídíme odpad, jezdíme na kole, autem jen, když je to nutné. Jsme rádi, že už konečně i u nás jsou farmářské trhy, a občas si na nich něco koupíme. Cítíme se být součástí Evropské unie, učíme se cizí jazyky, i jiné než angličtinu, a dbáme o to i u svých dětí.

Pro svou dovolenou nevyužíváme služeb turistického průmyslu, chceme objevovat, ne konzumovat. Máme kulturní zájmy a potřeby, i děti posíláme do základních uměleckých škol a kroužků, ceníme si kreativity. Vedeme zodpovědný život, nespoléháme na stát, ani nemáme nijak velké dluhy. Nebydlíme v satelitech. Nejsme rasisté, přispíváme občanským sdružením, kupujeme Nový prostor. Respektujeme rovné příležitosti mužů a žen, máme svá povolání a kariéry. Přejeme si hezký svět, máme vkus a víme, co to znamená.

Kolem nás frčí milionáři ve svých autech s černými skly, ohazují nás blátem a my se od nich odvracíme a mluvíme o něčem jiném. Jsme proti diskriminaci Romů, ale bydlíme ve čtvrtích, kde se nevyskytují. Jsme pro globální svobodu pohybu a pobytu, ale do vietnamských tržnic nechodíme. Potraviny si kupujeme v bio kvalitě, ale jen někdy, protože rozdíl cen v supermarketu a na trhu třeba u sýra je tak velký, že vícečetná rodina by při vysokých nárocích na kvalitu potravin všechno projedla.

Respektujeme osobnost každého jedince, i dětí, takže pro ně hledáme dobré školy už od mateřské školky. Abychom je chránili šikany a traumat. Jsme slušní, skromní a poměrně vzdělaní lidé, zahnaní do příšerné defenzívy. Ještě se nám nic tak strašného neděje, milionáři nebourají naše domy, protože zaplaťpánbůh bydlíme ve slušných čtvrtích, z práce nás většinou nevyhazují, protože pracujeme vesměs v bezpečných veřejných institucích, které alespoň vůčihledně nekrachují. Chtěli bychom lepší zacházení, například lepší vztah vlády ke kultuře nebo ke krajině, ale to máme marné, tak doma předěláváme svrchní desku na ledničce z umakartové na dřevěnou a místo lina instalujeme parkety.

Představujeme environmentálně citlivý a humanisticky tolerantní salón v domě s děravou střechou a propadlým sklepem.

Dobře se českým zeleným daří získávat zajímavé osobnosti, protože výše popsané společnosti se celkem nedá nic vytknout, stýkat se s ní není žádná ostuda. Je to slušná společnost příslušníků městské inteligence, střední třídy, na kterou si jestřábi ještě nenabrousili drápy. A když se budeme držet v dostatečné vzdálenosti od těch umolousaných vrabčáků a hrabošů, kteří jim slouží za potravu, třeba nás i nechají žít. Proto se Strana zelených drží tak usilovně vpravo.