Nová Bursíkova strana LES si do názvu vetkla „ekologičnost“ a „liberálnost“. Navíc se snad nejzřetelněji z českých stran, dnešních i minulých, hlásí k osobnosti Václava Havla. Až v praxi se ukáže, jak se u ní budou tyto tři různorodé akcenty prolínat.

Personálně se LES zatím profiluje především jako ekologická strana. Bursíkovi lze oprávněně vyčítat ledacos, třeba i politický turismus. Ale je také nutné uznat, že se po celou dobu svého politického působení profiluje stejně — jako pravicový ekologický politik. Ekologicky zaměřená je i většina známých osobností, které s ním LES založily.

Také programový manifest strany klade důraz na vybraná „zelená“ témata: ekologii, rozvoj občanské společnosti a lidská práva. Nejvíc se ale zdůrazňuje liberálnost: v manifestu se neustále opakuje slogan „jsme liberálové“ a platforma pro podporovatele nese název Liberální fórum.

Jak přesně LES svou liberálnost chápe, není vždy patrné; také proto, že zatím není k dispozici podrobnější programový dokument.

V manifestu najdeme ozvuk klasického politického liberalismu: „Věříme, že při ctění morálních zásad každý člověk sám nejlépe posoudí, co pro něj znamená štěstí a jak k němu dojít.“

Silněji se projevuje ekonomický liberalismus, ovšem se zeleným nátěrem; časem uvidíme, jak silný tento nátěr je: „Jsme liberálové, podporujeme podnikání a chceme motivovat podnikatele i občany k širšímu využívání ekologicky šetrných technologií, a to zejména pomocí ekonomických nástrojů.“

Rozporuplnost tohoto postoje se výrazněji než v manifestu ukazuje ve stanovách strany (v oddílu Programové zásady a cíle): „Strana podporuje rozvoj svobodného trhu, který je současně šetrný k životnímu prostředí a odpovědný k budoucím generacím... Trh je účinný nástroj, ale vnímáme jeho neschopnost předvídat budoucnost, což je podle nás úkolem... člověka.“

První věta pozastírá fundamentální rozdíl mezi svobodou podnikání a ochranou přírody; tyto hodnoty sice nemusejí být v rozporu, ale úplně sladit je nedokáže ani nejlepší ekologická daňová reforma.

Druhá věta naznačuje jakousi dělbu práce: trh se postará o přítomnost, kdežto člověk o budoucnost. To je ovšem iluze: lidské předvídání budoucnosti, má-li být účinné, se nakonec stejně musí promítnout do přítomnosti, a tedy — například — i do direktivního omezení volného trhu.

Všimněme si, že ve stanovách se píše nikoliv (jak je to běžnější) o „volném“, nýbrž o „svobodném“ trhu. Často opakovaný výraz „svobodný“ — podobně jako výraz „liberální“ — evidentně slouží nové straně jako sebeidentifikační emblém, který má vyvolávat pozitivní emoce. O věcný obsah tolik nejde.

Naznačuje to i nedávný rozhovor, v němž Bursík coby nový předseda LESu vyhlašuje: „Jsme liberální a ekologická strana, takže předpokládáme, že [oslovíme] svobodomyslní volič[e], jimž není lhostejný stav životního prostředí.“

Dokladem liberálnosti LESu má podle manifestu strany být i odpovědnost za celou Zemi a za budoucí generace anebo podpora rozvoje „místní výroby a spotřeby zemědělských produktů i energií..., také jako obran[a] proti zneužívání dominantního postavení na trhu“.

To jsou mnohem spíš zelená než liberální témata; pokud tedy liberalismus chápeme jako konkrétní politický směr, a ne jako souhrn názorů, které přece musí zastávat každý rozumný, svobodomyslný a zodpovědný člověk.

Velký důraz klade LES na odpor k totalitním ideologiím. Jmenovitě se manifest vymezuje jen proti komunismu a proti Rusku.

Bylo by nespravedlivé LESu podsouvat slepotu vůči projevům pravicového extremismu a protiromského rasismu. Přesto mi připadá, že selekce ideových protivníků je účelová: odpor ke komunismu slouží k distancování od — údajně příliš levicové — Strany zelených; a odpor k Rusku je mezi „městskými liberály“, na které LES cílí, téměř jednohlasný a ukrajinskou krizí ještě zesílil.

Dalším sebeidentifikačním emblémem je pro LES Václav Havel; manifest se výslovně hlásí k  celosvětové ochraně „demokracie a lidských a občanských práv“. To ovšem není žádné havlovské specifikum. Typicky havlovské je spíš to, co manifest vyzdvihuje o odstavec dříve: důležitost jak evropského, tak atlantického směřování ČR. Čeští politici totiž většinou buď zdůrazňují důležitost členství země v EU a členství v NATO upozaďují, anebo naopak.

Z hlediska politického marketingu a zacílení na konkrétní voličskou skupinu je LES vymyšlený docela chytře. A nemyslím si ani, že by středová nebo středopravá ekologická/zelená politika byla principiálně nemožná. Dvě zelené parlamentní strany existují například ve Švýcarsku: od levicové Strany zelených (GPS/PES) se tam v roce 2007 odštěpila Zelená liberální strana (GLP/VL).

Otázkou ale je, nakolik se LES coby ekologické uskupení může prosadit vedle sice neparlamentní, ale přece jen zavedené Strany zelených. A prostor pro liberální stranu je sice v Česku zdánlivě volný, ale to se může rychle změnit, jak naznačuje snaha Babišova ANO o vstup do Aliance liberálů a demokratů pro Evropu.