Nezřídka se setkávám s Němci vyhnanými a nuceně vysídlenými po roce 1945 z Československa. Když se před nimi zmíním o (české) Straně zelených, většinou nasadí nespokojený výraz a někteří si neodpustí uštěpačnou poznámku, nikoli však na adresu českých Zelených. Rádi se strefují do těch německých.„Jsou to komunisti,“ zněla nejzajímavější charakteristika, kterou jeden z vyhnanců pro německé Zelené použil. Své rozčilení při myšlence na tuto politickou stranu vůbec neskrýval.

Jak je vztah vyhnanců a německých Zelených komplikovaný, krásně ilustruje následující epizoda, kterou v roce 1995 publikoval Thomas Kleine-Brokhoff v německém týdeníku Die Zeit:

Antje Vollmerová, tehdejší zelená místopředsedkyně německého Spolkového sněmu, si na sebe vzala obtížný úkol. Jala se přesvědčovat svou zelenou frakci, že není na místě nazývat vyhnance do nekonečna revanšisty. A že poválečný příchod mnoha milionů vyhnanců položil v Německu základ pro multikulturní a liberální společnost.

Tři dny po této nesnadné, ale pravděpodobně nikoli zcela neúspěšné bitvě přijela Antje Vollmerová na 46. Sudetoněmecké dny v Mnichově. To je svátek, kterého se účastní každoročně tisíce vyhnanců. Když z pódia zaznělo její jméno ve výčtu VIP hostů, obvykle velmi nadšené publikum začalo nesouhlasně bouřit a protestovat. Politička přece reprezentovala německé Zelené.

Časy se ovšem, zdá se, mění. Sudetoněmecké krajanské sdružení, významný politický hráč křesťansko-(sociální) orientace, letos udělí Evropskou cenu Karla IV. spoluzakladateli německých Zelených Milanu Horáčkovi.

Politik a ochránce lidských práv dostane nejvyšší sudetoněmecké ocenění podle ČTK i za to, že „bojoval proti nacionalistickým klapkám na očích a byl přítomen všude tam, kde nastal pokrok v dialogu mezi Němci a Čechy.“

Ocenění zásluh Milana Horáčka v rámci sudetoněmecko-českého dialogu je tedy politickým gestem, které má i další dimenzi. Ačkoli svou politickou dráhu absolvoval v Německu, je Milan Horáček nedílnou součástí českého politického prostředí. Ocenění lze tedy vnímat také jako ruku opětovně podanou přes německo-českou hranici.

Když se zpráva o plánovaném ocenění Milana Horáčka minulý týden rozběhla do světa, obratem se na sociálních sítích objevila gratulace od Katrin Göring-Eckardtové, předsedkyně zeleného klubu v německém Spolkovém sněmu či od Margarete Bauseové, předsedkyně zeleného klubu v bavorském Zemském sněmu. Ta ke gratulaci také připsala, že udělení Evropské ceny Karla IV. prvnímu zelenému politikovi v historii je „znamením usmíření mezi Zelenými a sudetskými Němci“. Odhaduji, že z publika se při předávání ceny na blížících se Sudetoněmeckých dnech v Augšpurku žádné nesouhlasné výkřiky ozývat nebudou.