Historie žádného státu není nikdy jen souborem moudrých, spravedlivých a osvícených počinů. Ani ta našeho státu. K jedné z těch poněkud problematických událostí došlo již 4. března 1919, kdy řada sudetských Němců demonstrovala za odtržení převážně Němci osídleného pohraničí od vznikajícího Československa. Střelba vojska do davů v Karlových Varech, Kadani, Šternberku, Chebu a Stříbře si tehdy vyžádala padesát čtyři životů.

Rakouský spolkový prezident Heinz Fischer adresoval při výročí těchto událostí Sudetoněmeckému krajanskému sdružení v Rakousku své evidentně předvolební poselství. Prezident Fischer je  sociální demokrat a ve volbách hlavy státu se za měsíc znovu uchází o funkci prezidenta.

Ve svém poselství sudetským Němcům, kteří by jej jako sociálního demokrata většinově nevolili, slíbil, že: „Jako rakouský spolkový prezident se budu nadále snažit spolupracovat při objasňování temných stránek našich dějin a budu se zasazovat, aby lidská práva jak uvnitř naší země, tak vně hranic naší země byla respektována a vysoce ceněna. V Evropské unii jsou pro to výrazně lepší šance než v Evropě 20. století“.

To je obdivuhodně vyvážená řeč vzhledem k vztahu adresátů k danému tématu. I my bychom se o „objasňování temných stránek našich dějin“ měli snažit. Protože to však zásadně zatím neděláme a svou historii vidíme vždy jen v těch nejrůžovějších barvách, okamžitě se na Fischerova slova ozvala řada našich politiků v čele s naším prezidentem.