Zdeněk Bakala - portrét miliardáře jako sponzora mediálního ticha

O Zdeňkovi Bakalovi a jeho podnikání se v českých médiích píše zcela neúměrně významu problémů, které jsou s ním spjaty. Souvisí to s tím, že řadu médií koupil a vydává je s mnohamilionovými ztrátami? V Kladně by to mnozí rádi věděli.

Igor_demo20

Saša Uhlová

16.07.2015 10:30

Související

„To vám ani nevadí, že za OKD nedali ani korunu ze svého, že je koupili za peníze vytažené z dolů?“ Ptali se redaktoři Respektu v listopadu 2004 Zdeňka Bakaly na manažery Viktora Koláčka a Petra Otavu, s jejichž pomocí OKD získal. V té době Bakala Respekt ještě nevlastnil. A ani žádná další média.

„Pakliže to udělali, aniž porušili zákon, a o tom jsem přesvědčen, tak jim tleskám a blahopřeji, protože udělali dobrej deal. Proč se mě ale raději nezeptáte, jestli nemám morální problém s tím, že to bylo kdysi znárodněno? Podle mne je daleko horší, když něco ukradl stát, a pak to rozdal občanům, ale úplně jiným, než těm, co to ukradl,“ osvětlil Bakala svůj pohled na divokou privatizaci OKD.

Jeho odpověď zároveň vyzrazuje, jaký je jeho pohled na okrádání státu. Bakalovy aktivity by si zasloužily významnější mediální pozornost, než se mu za roky, kdy působí v České republice, dostávalo.

Okázalý nezájem českých médií
Až do Bakalovy akvizice OKD se o něm psalo jako o „šéfovi renomované investiční firmy Patria Finance“ nebo se zmiňuje jako „jeden z mála lidí, kteří v Praze vědí, o co jde na kapitálovém trhu“ či „jeden z nejznámějších mužů na našem trhu s cennými papíry“ anebo „bankéř s vynikajícími konexemi“. Zhusta byl citován jako odborník, který komentuje kapitálový trh.

Jeho mediálního obrazu se nijak výrazněji netkla ani privatizace Becherovky nebo prodej ČSOB a Investiční a poštovní banky, se kterým byl spojován. Bakala se v médiích také objevuje v nejrůznějších žebříčcích nejbohatších Čechů.

V Mladé frontě i Respektu se objevovalo označení „agent Hradu a Albrightové,“ kterým Bakalu údajně přezdívali ve Sněmovní, v článcích však toto jeho pojmenování slouží jako příznivé označení. K dobrému jménu Zdeňka Bakaly přispívá i skutečnost, že je spojován s Václavem Havlem, kterému údajně radí v ekonomických otázkách, a naopak je kritizován politiky spjatými s opoziční smlouvou, Milošem Zemanem a Václavem Klausem.

Novináři se také ve svých textech vysmívají údajné tajemnosti sdružení Lípa, o které se někteří politici při své kritice Zdeňka Bakaly zmiňují. Kritičtěji o něm píší v Týdnu a Reflexu.

V období před doprivatizací OKD se v médiích opakovaně objevují zmínky o tom, že se Zdeněk Bakala stáhl do ústraní. Znovu se ze Zdeňka Bakaly stává objekt zpravodajství až v roce 2004, kdy už se nevyjadřuje ke kapitálovým trhům, ale stává se spolumajitelem OKD.

Média se o počínání Zdeňka Bakaly začínají zajímat podrobněji. Od roku 2005 se jeho aktivitami soustavně zabývali Reportéři ČT, kteří také přinesli celou řadu podstatných informací. Řada z nich se objevila, vedle našich nových poznatků, i v předchozích článcích , které tématu Bakala věnujeme. Kromě Reportérů ČT se však nikdo nezabýval aktivitami Zdeňka Bakaly s větším zájmem a hlavně nikdo soustavně. V některých médiích čas od času vyšel obsáhlejší analytický článek, o Bakalovi také psal Miroslav Motejlek nejprve v Týdnu, později na svém serveru Motejlek.com. Nicméně i tato produkce zůstávala na okraji zájmu hlavního mediálního proudu. O Bakalovi vychází také překvapivě málo názorových textů.

Desítky milionů ztrát
Do jaké míry se na relativně nízkém zájmu médií podílela skutečnost, že Zdeněk Bakala v roce 2006 získal podíl v časopise Respekt a v roce 2008 pak většinový podíl v vydavatelství Economia, kam později přibylo i Aktuálně.cz, lze jen spekulovat. 



K čemu je dobré vlastnit média v době, kdy nevydělávají? Foto Ondřej Mazura, DR

V této souvislosti je zajímavá informace, že podnikání v médiích nepřináší Zdeňku Bakalovi žádný finanční zisk. Vydavatelství Economia podle svých výročních zpráv hospodařilo v roce 2011 se ztrátou dvacet jedna milionů korun, v roce 2012 se ztrátou padesát čtyři milionů korun, v roce 2013 se ztrátou sto pětadvacet milionů korun a v roce 2014 se ztrátou sto padesát tři milionů korun. Skoro to působí tak, jako kdyby uvedená média sponzoroval za mlčení o OKD.

Redakce Respektu se dokonce rozhodla o svém majiteli neinformovat vůbec. Tento závazek nikdy zcela nedodržela a v září 2014 šéfredaktor Erik Tabery v editorialu napsal, že „vývoj ukázal, že je to rozhodnutí neudržitelné, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, aktivity majitele se staly i důležitou politickou agendou a za druhé, mediální scéna se mezitím – co do vlastnictví – výrazně proměnila.“ Přístup Respektu se tímto rozhodnutím ale nijak výrazně nezměnil.

Také Hospodářské noviny se mu věnovaly s ohledem na své zaměření minimálně. Investigativní novinařině zaměřené na privatizaci OKD se ale příliš nevěnovaly ani ostatní velké deníky.

Situace se podstatně změnila počátkem roku 2014, kdy MF Dnes přišla se sérií textů, které obsahovaly informace, jež už roky před tím vysílali Reportéři ČT. K tomu přibylo pár nových informací, které „unikly“ z ministerstva financí, ovládaného Andrejem Babišem, který je zároveň majitelem těchto novin.

Toho si všimli Reportéři ČT a zaznamenali také, že informace jsou podávané tak, aby se co nejvíce soustředily na Bohuslava Sobotku, který je předsedou vlády, ve níž Andrej Babiš působí. Situaci vyhodnotili jako konkurenční boj Andreje Babiše a Sabinu Slonkovou, tehdejší šéfredaktorku MfDnes, požádali, aby se k tomu vyjádřila. Ta je odmítla.

Krátce na to z pozice šéfredaktorky odešla a založila po nějaké době vlastní internetové noviny, kde v načatém způsobu informování o kauze pokračuje reportér Tomáš Syrovátka, který pracoval v MfDnes. Také Mladá fronta Dnes pod novým vedením ve svém zájmu o Zdeňka Bakalu, potažmo Bohuslava Sobotku, pokračuje.

V Ostravě pěstuje štěnice, v Praze koníčky
Obraz Zdeňka Bakaly i přes současnou snahu některých médií, ať už je motivovaná jakkoli, zůstává do značné míry pozitivní. V Ostravě lidé Bakalu pochopitelně nemají rádi. Říkají, že přišel k velkému majetku „levněji než zadarmo“ a stará se o něj „hůř než špatně“ . Jinou pověst má ale finančník v Praze, kde je známý dalšími svými aktivitami, a kde také sídlí redakce velkých českých deníků.

Zdeněk Bakala totiž založil a buduje například Knihovnu Václava Havla, jejíž provoz stál v roce 2013 osmnáct milionů korun. Knihovně poskytl zdarma svou budovu v Kateřinské ulici na pražském Novém Městě. Velkorysost finančníka a dobrodince trochu vybledne, když si uvědomíme, že tuto budovu v hodnotě desítek milionů korun získal Bakala v roce 2004 od státu zcela zdarma v rámci podvodné privatizace OKD. 

Budova v Kateřinské ulici, která nebyla v rámci privatizace oceněná, sloužila několik let jako Knihovna Václava Havla. Foto Saša Uhlová

Dnes už Knihovna Václava Havla sídlí v Ostrovní ulici. Historickou budovu v Kateřinské ulici Bakala prodal za nespecifikovanou cenu majitelům zubní kliniky.

V souvislosti s knihovnou koupil také dům u Drahomířina sloupu na Loretánském náměstí, kde by měla knihovna v konečné fázi sídlit. K rekonstrukci domu nezískal Zdeněk Bakala v minulosti příznivý posudek pražského památkového odboru. Výhrady památkářů se vztahovaly k části projektu, který se týkal soukromé rezidence.

Její součástí má totiž být bazén v atriu, při jeho výstavbě měly být provedeny hluboké vrty, které mohly mít vliv i na okolní zástavbu. Počátkem letošního roku ale ministerstvo kultury po dvou letech příznivý posudek vydalo, a Bakala tudíž mohl požádat o stavební povolení.

V červenci 2007 založil Nadaci Zdeňka Bakaly, která od roku 2010 podporuje české studenty na zahraničních univerzitách prostřednictvím programu Scholarship. Stojí ročně deset milionů korun.

Dalším projektem, který Zdeněk Bakala podporuje, je Centrum umění DOX. Bakala také získal pro Prahu licenci na středoevropskou pobočku amerického prestižního Aspen Institute. Koupil rovněž belgickou cyklistickou stáj Quick Step, kam mimo jiné přivedl českého cyklistu Zdeňka Štybara, nedávného vítěze etapy na Tour de France.

V roce 2010 věnoval na volební kampaň dvacet osm a půl milionu třem politickým stranám. ODS patnáct milionů korun, TOP 09 sedm a půl milionu korun a Věcem veřejným šest milionů. Podpořil tak finančně koalici, která pak tři a půl roku vládla.

V Praze je Zdeněk Bakala známý jako filantrop s majetkem na Ostravsku, který tam má „nějaký ten problém s byty“, ale jinak jako člověk podporující řadu dobrých aktivit. Na podporu a rozvoj různých dobročinných projektů vydává Bakala ročně přibližně osmdesát milionů korun. 

Definitivně by měla Knihovna Václava Havla být v domě na Loretánském náměstí, kde bude zároveň Bakalova rezidence. Foto Saša Uhlová

Zatímco na Kladně: „Rodiče prodali všechno, co měli...“
Není však nutné jezdit z milované Prahy až do Ostravy, aby se pohled na finančníka radikálně změnil. Stačí zajet do Kladna, kde je 1200 bytů, které patřily dřív pod OKD, a na něž se během privatizace zapomnělo .

Byty v Kladně, Libušíně, Vinařicích, Kamenných Žehrovicích a Stochově patřily pod dceřinou společnost OKD Služby dolů, kterou znalec „zapomněl“ spolu s dalšími více než dvaceti dceřinými společnostmi ocenit. Proto se kladenských bytů netýkala smlouva mezi státem a majitelem nemovitostí, která alespoň částečně chrání nájemníky na Ostravsku.

„Založili jsme podobné sdružení jako Ostraváci, jen o něco dříve,“ popisuje Marie Dudová, bývalá předsedkyně sdružení nájemníků jejich peripetie. „Protože nás však bylo „jenom“ tisíc dvě stě, tak nebyl politický zájem náš případ řešit.“

Manžel Marie Dudové nastoupil do dolů v jednadvaceti letech. A s jeho prací získali i byt.

Bakala nakonec byty prodal Pražské správě nemovitostí, která koupila 1200 bytů na Kladensku za 422 milionů korun. A pak začala nájemníkům prodávat byty za tržní cenu.

„Noví majitelé začali nabízet byty k odprodeji za devatenáct tisíc za metr čtvereční. A to bez ohledu na to, že ve většině těchto bytů bydleli staří havíři, z nichž mnozí strávili pod zemí čtyřicet let,“ vzpomíná Dudová. A tak třeba byt tři plus jedna, který Bakala získal stejně jako ostatní kladenské byty od státu zcela zdarma, nabízeli podle Dudové za 1 560 000.

Částka byla podle Pražské správy nemovitostí zvýhodněná o dvacet procent a nabídka patřila jen nájemníkům, kteří měli smlouvy na dobu neurčitou. Kdo měl smlouvu na dobu určitou, měl možnost koupit si byt za tržní cenu bez slevy. Kdo si byt koupit nemohl, musel odejít. Byty nájemníků se smlouvami na dobu neurčitou, kteří neměli peníze na nákup svého bytu, prodal nový majitel i s nájemníky.

Marii Dudové pomohli rodiče. „Jsem jedináček a rodiče prodali všechno, co měli, pozemek a rodinný domek, jen proto, abychom mohli byt koupit,“ vzpomíná Dudová. Většina horníků se nedožívá vysokého věku, což byl i případ jejího manžela, který krátce poté, co si díky rozprodání rodinného majetku, mohli vzít úvěr, zemřel. Dnes devětašedesátiletá Marie Dudová pracovala do loňského prosince, aby úvěr splatila. 

Marie Dudová (uprostřed) na schůzi v době, kdy byla předsedkyní sdružení nájemníků. Repro DR

„To je ale ještě dobrý konec, řada mých přátel skončila mnohem hůř, bydlí v sociálních bytech, v přístěncích u svých dětí nebo se odstěhovali z Kladna pryč,“ popisuje Dudová osudy kladenských nájemníků. „Moje teta žije v bytě se zvýšeným nájemným a s manželem se modlí, aby oba vydrželi, protože z jednoho důchodu by to neutáhli,“ uzavírá Dudová.

Osudy kladenských nájemníků jsou často tragické a s důsledky neblahé privatizace se potýkají dodnes. S jejich případy ale už zřejmě nelze nic dělat, protože byty změnily majitele a nájemníci nebyli chráněni smlouvou, odstěhovali se, nebo se zadlužili, aby si byt mohli koupit. Musel by zasáhnout stát, což by ovšem zřejmě předpokládalo zásadní zdanění právě lidí jako Bakala, aby si to mohl dovolit...

Jiná je ovšem situace nájemníků v Ostravě, kteří pořád ještě mají naději na překvapivý zvrat. Možnostmi, jak toho dosáhnout, se budeme zabývat zanedlouho.

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Tomáš Tožička - Praha

Svobodu slova tu ale máme, Čtvrtek, 16.Července 2015, 14:15:38

a čím více má kdo peněz a moci, tím jí má více...

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Kapitalismus a demokracie Pátek, 17.Července 2015, 17:49:25

Po listopadové revoluci u nás zvítězila (neo)liberální ideologie Václava Klause s učením, že trh a demokracie jedno jsou. Na trhu jde o maximalizaci zisku a v demokracii jde o maximalizaci moci. V posledních 5 letech začala být tato ideologie přece jen trochu kritizována a začalo být poukazováno na to, že demokracie se nevyčerpává volbami, které jsou vyvrcholením marketingových reklamních kampaních probíhajících zejména na billboardech závislých na množství peněz, které se do kampaní vloží. Úspěchy ODS, Věcí veřejných či ANO potvrzovaly Klausovu teoretickou i praktickou strategii.

Nyní se klade otázka: Co dál? Moderní masové demokracie bez ekonomiky a bez peněz fungovat nemohou. Ovšem jak trh a kapitalismus kontrolovat a demokratizovat? I celoživotní kritik kapitalismu Habermas poněkud skepticky poznamenává, že zatímco byrokraticko-administrativní moc se demokratizovat dá, tvrdá řeč peněz jen velmi těžko.

Publikace případů odlišného chování miliardáře v Praze a Ostravě či Kladně je důležitým prvním krokem k veřejné debatě o chování našich oligarchů a k zamyšlení se nad tím, jak je postavit alespoň částečně pod veřejnou kontrolu. Nesmíme ovšem zapomínat, že nejde o oligarchy, ale jde také o vlády a stát, ale také a zejména o občany-voliče, tedy o nás, kteří to umožňujeme.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.