Při divoké privatizaci a následné doprivatizaci OKD v roce 2004 stát za velice nevýhodných podmínek přišel o mimořádně rozsáhlé majetky. Temné, v některých ohledech kriminální počínání, které to způsobilo, jehož protagonistou byl Zdeněk Bakala, jsme shrnuli minulý týden.

Dnes v Deníku Referendum zveřejňujeme poprvé dosud nepublikované posudky, z nichž plyne, že již v čase transakce Zdeněk Bakala věděl, že na úkor České republiky nepoctivě přichází k majetku v hodnotě několika — spíše desítek, nežli jednotek — miliard korun.

Dnes už je těžké určit, jakou hodnotu OKD mělo celkově. V roce 2004 šlo o privatizaci menšinového podílu, konkrétně 45,9 % akcií. Podle obžaloby, kterou v současné době projednává soud, vznikla státu při doprivatizaci škoda 5,7 miliardy korun. To je podle dostupných informací zřejmě velice konzervativní odhad. Pojďme se na to podívat podrobněji.

Představu o hodnotě majetku, ke kterému se Zdeněk Bakala dostal, lze získat díky znaleckým posudkům. Deníku Referendum se podařilo získat dva dosud nepublikované znalecké posudky a jedno ocenění. Obsah všech tří materiálů dnes přibližujeme a všechny tři zveřejňujeme pod textem jako soubory volně ke stažení. 

↗

Publikované materiály obsahují ocenění společností, které zadarmo získal Zdeněk Bakala. Komplex koksovny Svoboda z dceřiné firmy OKK Koksovna: stát ji prodal za nula korun, Zdeněk Bakala později prodal za dvě a půl miliardy korun. Foto Petr Štefek, Wikimedia Commons

Miliarda sem, miliarda tam

Připomeňme, že původní posudek společnosti VOX CONSULT ocenil OKD na 4 533 359 000 korun. Podle tří materiálů, které máme k dispozici, se reálná cena pohybovala u částky mnohem vyšší, sumy ve dvou posudcích a jednom ocenění byly stanoveny na 22 miliard, 40 miliard a pravdě zřejmě nejbližších 53 miliard.

Znalecký posudek ústavu NOVOTA si nechali vypracovat noví majitelé k 30. říjnu 2004, tedy měsíc a půl po prodeji OKD. Dne 2. listopadu jim totiž v důsledku překročení podílu ve výši dvou třetin a tří čtvrtin podílu na hlasovacích právech společnosti OKD vznikla povinnost učinit nabídku převzetí ostatním vlastníkům akcií společnosti OKD. Z této podmínky zase vyplynula povinnost nechat svůj majetek ocenit.

Posudek je zajímavý tím, že je vyhotovený k datu převodu akcií, tedy časově nejblíže posudku VOX CONSULT, který si nechal vytvořit stát pro účel prodeje. V první verzi posudku NOVOTA vyšla hodnota jedné akcie na 392.2 korun, což odpovídá ceně podílu státu 4.37 miliard korun. To by potvrzovalo cenu 4.1 miliard korun, za kterou stát svůj podíl prodal.

V tu chvíli ale zasáhla Komise pro dohled nad cennými papíry a posudek ústavu NOVOTA vrátila pro závažné nedostatky k dopracování. Níže uvádíme příklady, ze kterých je patrné, že posudek i přes zásah neoceňuje majetek OKD dostatečně. Celková částka byla navíc snížena o deset miliard korun, které zhotovitelé odečetli na útlum těžby.

Nicméně alespoň v sobě díky Komisi pro dohled nad cennými papíry zahrnuje zapomenuté dceřiné společnosti, jejichž opomenutí bylo nejvýznamnějším faktorem snížení ceny OKD. Po odstranění základních nedostatků posudek NOVOTA ocenil OKD na 22,5 miliardy korun.

Dále je k dispozici ocenění OKD vypracované pro Společnost J&T. Vzniklo poté, co se ukázalo, že novým majitelem dolů nebudou její bývalí manažeři, kteří měli být zárukou kontinuity, nýbrž Zdeněk Bakala. Konkurenční zájemce J&T si nechal zpracovat ocenění, které ukázalo, že konzervativní odhad ceny společnosti je čtyřicet miliard. Bez konzervativních omezení stanovilo hodnocení J&T cenu OKD na 87 až 95 miliard; cena se tedy realisticky pohybovala v tomto rozpětí.

Společnost J&T pochopila, že se jedná o zlatý důl a nabídla státu, že by od něj v případě odstoupení od smlouvy s Karbon Investem menšinový podíl odkoupila. Nabídla devět miliard, nebo ještě i vyšší cenu, o které byla ochotna vyjednávat.

Hodnotu jmění společnosti OKD určil také Znalecký posudek ERNST & YOUNG, který si nechal vypracovat Karbon Invest k 31. 12. 2005. Tentokrát se jednalo o částku 52,338 miliard korun. Rozdíl oproti původnímu posudku VOX CONSULT činí přes 47 miliard. I když se jednalo o ocenění vypracované více než rok po prodeji, takovýto nárůst hodnoty společnosti nelze v žádném případě vysvětlit změnou tržních podmínek nebo excelentním řízením ze strany nového vlastníka.

Tyto tři materiály, které dnes zveřejňujeme v Deníku Referendum exkluzivně poprvé, poskytlo Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ protikorupční policii v rámci trestního oznámení ve věci privatizace OKD a rovněž Evropské komisi jako součást stížnosti na nedovolenou veřejnou podporu při prodeji OKD. Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ se dlouhodobě systematicky zabývá snahou o nápravu křivd, které kriminální privatizací OKD vznikly. A to mimo jiné právě nájemníkům.

Zapomenuté dceřiné společnosti

I další příklady ukazují, že ušlý zisk byl ohromný. Koksovnu OKK, kterou původní znalecký posudek VOX CONSULT vynechal úplně, ocenil znalecký posudek NOVOTA na jednu miliardu tři sta tisíc korun, NWR (skupina Zdeňka Bakaly) ji prodala v roce 2013 za více než dvě a půl miliardy korun.

Dalším příkladem je i dceřiná společnost OKD, Podnikatelská, která vznikla v dubnu 2000, tedy v době, kdy už společnost ovládala skupina kolem Bakalova prostředníka Koláčka. V roce 2003 měla na účtu více než tři miliardy korun. Ty se tam dostaly proto, že OKD každý rok vyvádělo jednu miliardu do OKD, Podnikatelské, čímž snižovalo zisk i hodnotu mateřské firmy OKD.

To by tolik nevadilo, kdyby znalec dceřinou společnost ocenil, ale to neučinil, a tudíž také nebyla zohledněna ve znaleckém posudku před prodejem. Poté, co Zdeněk Bakala ovládl Karbon Invest, sloučil dceřinou společnost zase s OKD. Znalecký posudek NOVOTA ji ohodnotil na dvě miliardy osm set padesát dva milionů korun.

Další zapomenutou dceřinkou byla OKD Doprava, kterou znalecký posudek NOVOTA ocenil na osm set sedmdesát milionů korun. Později se v rámci restrukturalizace přejmenovala na AWT a právě v těchto měsících ji Zdeněk Bakala prodává polské skupině PKP Cargo za 2.9 miliardy korun. 

↗

Dceřinou společnost OKD Doprava, kterou tehdy získal Zdeněk Bakala zadarmo, prodává dnes za téměř tři miliardy korun. Foto Petr Štefek, Wikimedia Commons

Z posudku NOVOTA vyplývá, že jen „zapomenuté“ firmy měly hodnotu dvanáct miliard korun. Částka je to sice zřejmě hrubě podhodnocená, protože například dceřinou společnost Služby dolů, která obsahovala tisíc dvě stě bytů,  tento posudek ohodnotil na necelých sedmadvacet milionů. Podle posudku Ernste & Young byla stejná společnost oceněna k 31. prosince 2005 na 425 milionů.

Zdeněk Bakala ji prodal v roce 2006 za 421 milionů. Nicméně znalci ústavu NOVOTA dceřinku do svých výpočtů alespoň zahrnuli, na rozdíl od znalce VOX CONSULT a odborníků z Komerční banky, kteří se na ocenění OKD před prodejem podíleli.

Pochybnosti po prodeji

Znalec společnosti VOX CONSULT Rudolf Doucha, který je v současné době za svůj posudek trestně stíhaný, se hájí tím, že na něj byl ze všech stran vyvíjen velký tlak, aby pracoval rychle. Také prý nedostal odpovídající podklady, které se dceřiných společností týkaly.

Prodej akcií státu se měl totiž podle něj pokud možno odehrát ještě před vstupem do EU, aby se nemusel řídit evropským právem. To se nakonec nestihlo, protože místo v březnu 2004 se obchod uskutečnil až v září 2004. Česká republika do EU vstoupila 1. května 2004.

Tato skutečnost je velice důležitá, protože díky tomu se prodej nakonec odehrál už podle jejího práva, jehož součástí je i smlouva o fungování Evropské unie, která obsahuje článek o nedovolené státní podpoře. To znamená, že žádný stát v EU nesmí prodat svůj majetek nějaké společnosti pod tržní cenou, protože v opačném případě tuto společnost zvýhodní oproti jiným. Nedovolenou státní podporu posuzuje Evropská komise.

První stížnost pro nedovolenou státní podporu podala k Evropské komisi společnost Penta, která se rovněž ucházela o státní podíl v OKD. Součástí materiálů, které tehdy Evropská komise měla k dispozici, byl posudek NOVOTA. Evropská komise chtěla v roce 2006 po českém ministerstvu financí, aby dodalo podklady pro rozhodnutí, zda se o nedovolenou státní podporu jednalo.

Ministrem financí byl tehdy stále ještě Bohuslav Sobotka, současný premiér, kterého jsme požádali o vyjádření, proč se ministerstvo, jež v tu dobu mělo k dispozici posudek NOVOTA, obrátilo na právní kancelář Pokorný, Wagner & spol. Ta totiž pracovala pro Karbon Invest, který neměl žádnou motivaci prodej zpochybnit.

„Stanovisko pro Evropskou komisi zpracovával příslušný odborný aparát MF, k tomu nebyly potřeba žádné instrukce ministra financí. Neměl jsem žádné informace v průběhu zpracování stanoviska o tom, že by byl nějaký problém,“ uvedl pro Deník Referendum Sobotka. To, že nebyla žádná pochybnost o prodeji, odůvodňuje tím, že vláda při privatizaci vycházela z posudku, který objednal Fond národního majetku a ze stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jiné podklady podle Sobotky vláda tehdy neměla.

Přesvědčení, že cena je tržní, podpořila podle premiéra i nabídka Penty, která v té době vládě nabízela veřejně čtyři miliardy. To odpovídalo finální prodejní ceně 4.1 miliardy.

„Stanovisko odeslal EK jeden z náměstků, v jehož kompetenci tato věc byla. Jednalo se o doprivatizaci firmy, v níž vláda v minulosti ztratila většinu. Její hodnota se navíc v čase výrazně mění v závislosti na cenách uhlí,“ uvedl Sobotka pro DR. Podle Sobotky základní chyba spočívala v tom, že stát ztratil majoritu a že do společnosti byl v počátku devadesátých let vložen bytový fond.

„Tyto dvě chyby už naše vláda nemohla napravit. Na tom, že stát nemá podnikat v důlní činnosti, byl v době privatizace poměrně široký konsenzus,“ vysvětluje premiér. Současné nakládání s byty ovšem podle něj porušuje podmínky privatizační smlouvy. „Ministerstvo financí si nebylo schopno její plnění vynutit. Problematické je vyvedení společnosti z OKD a její následné zadlužení,“ uzavírá Sobotka.

Zdeněk Bakala se navíc z počátku snažil vzbudit dojem, že s byty nebude problém. V době, kdy stát ještě mohl od smlouvy vcelku snadno odstoupit, totiž sliboval, že byty nájemníkům prodá. Svůj slib ovšem nikdy nedodržel.

Rozum samozřejmě zůstává stát nad tím, jak je možné, že stát prodal svůj podíl ve státní firmě podhodnocený zřejmě o několik desítek miliard, a nikdo se netváří, že by se škody měly nahradit, chybná transakce anulovat, stav napravit. I k této otázce se vrátíme.

Rovněž je ale třeba se důkladně zabývat tím, co představitelé státu uvádějí jako hlavní přednost prodeje menšinového podílu v roce 2004: totiž ochranu práv nájemníků. Dnes je evidentní, že Zdeněk Bakala stát podvedl i v tomto bodě. Také situací bytového fondu, který Bakala nepoctivě nabyl, se budeme systematicky zabývat.

Čtěte také: Bakala se obohatil nejen na úkor státu, ale také desetitisíců lidí