„V jedné zemi za druhou byli sociální demokraté pronásledováni. Ale s neutuchající trpělivostí a hrdostí, což bylo v jasném kontrastu vůči bigotnímu a brutálnímu chování konzervativních vládců, to byli sociální demokraté, kteří sjednotili pracující a zajistili jim politická práva,“ zaznělo v roce 1975 z úst Olofa Palmeho, tehdejšího švédského premiéra.

Sociálnědemokratický premiér Palme tak popisoval vývoj na začátku dvacátého století, kdy v Evropě sílilo hnutí pracujících, které bylo sjednoceno ideály rovnosti, solidarity a spravedlnosti. Je smutné, jak se tento boj po éře „zlatých třiceti“ (doba třiceti let po druhé světové válce, která byla specifická hospodářskou a sociální progresí) vrací do našich životů zpět. Tentokrát to ale nejsou zbytky feudalismu, co ohrožuje po desítky let budovanou evropskou demokracii. O konzervativním hnutí však do jisté míry hovořit lze.

Oba případy snad ani netřeba dlouze rozepisovat. Tak jen krátce. V roce 2011 se konalo letní setkání mládežnické organizace Strany práce v Norsku. Na ostrově Utoya se sešla velká skupina nadějných aktivistů a politiků.