Perspektivy autentické levice

Jiří Karen

Mluvčí ProAltu Jiří Karen hodnotí činnost této iniciativy a zamýšlí se nad dalším směřováním levicového hnutí. Vznikne nový subjekt kandidující ve volbách nebo bude snaha vytvářet paralelní strukturu?

Byl jsem požádán redakcí Deníku Referendum, abych jako jeden z mluvčí ProAltu zhodnotil činnost této iniciativy a nastínil možnosti levicových hnutí do budoucna.

Jedná se o nelehký úkol nejen proto, že členem ProAltu nejsem od začátku, a tudíž legendy o konspiračním vzniku v natřískaných podzemních sklepeních znám spíše z (mírně přiopilého) přibarveného vyprávění. Nechci se proto pouštět do historického přehledu či hlubší objektivní analýzy, zkusil bych nabídnout pouze svůj subjektivní pohled na úspěchy a neúspěchy tohoto protestního hnutí.

Co se podařilo? V první řadě se povedlo rozšířit povědomí o protestech proti neoliberálním reformám do mediálního prostoru. Snad jako první z občanských iniciativ ProAlt výrazněji pronikl do médií, mluvilo a diskutovalo se o něm, vstoupil do širšího povědomí.

Velkou zásluhu na tom určitě mají levicoví intelektuálové typu Václava Bělohradského či Jana Kellera, kteří v počátcích ProAlt zaštítili. Nic na tom nemění jejich pozdější zklamání, že „ProAlt nenabídl kýženou alternativu“. Z principu ani nemohl, o tom později.

Protivládní iniciativa se ve své době (tedy po vzniku Nečasovy vládě v létě 2010) stala relativně známou, o čemž svědčí třeba i náhlý a nečekaný spontánní vznik řady regionálních buněk. Právě existence funkčních a aktivních autonomních regionů navázaných demokraticky na pražské centrum vytvářela silný univerzální charakter protestního hnutí, čímž se iniciativa lišila od některých ostatních protivládních sdružení.

Důležitým činem ProAltu bylo rozbourání drtivě převládajícího neoliberálního dogma There is no alternative, které bylo snad biologicky implantováno do mozků valné většiny novinářů. Pomocí happeningů, protestů, přednášek a diskuzí se podařilo z velké částí navrátit význam slovům kapitalismus, alternativa, škrty, volný trh.

V ideové protiofenzívě samozřejmě nestál ProAlt sám, jeho největším pomocníkem byl reálný efekt jednání samotných ministrů Nečasovy vlády. Asi už nikdy se nenajde lepší argument proti neoliberalismu než Miroslav Kalousek.

Záběr iniciativy byl (vzhledem k omezeným kapacitám asi až příliš) velkorysý: kampaň proti exekucím (vydání manuálu proti exekucím), kampaň proti jmenování Romana Jocha poradcem premiéra, kampaň Stop sociální reformě, spolupráce s hornickými odbory, protirasistické aktivity, úspěšná organizace romské komunity v Ostravě, protesty, demonstrace, happeningy, přednášky, besedy, divadelní představení, vydávání tiskovin, letáků, newslettrů... bylo toho opravdu hodně, určitě jsem toho spoustu vynechal.

Neskutečné množství aktivit, přihlédneme-li k tomu, že šlo ryze o dobrovolnickou činnost několika desítek lidí, kteří investovali nejen své finance, ale hlavně ohromné množství svého volného času. Nejedna granty dotovaná nezisková organizace je tehdejší efektivitě ProAltu řádně vzdálena.

Foto Proalt

Pomyslným vrcholem aktivit byla organizace stotisícové demonstrace 21. dubna 2012 na Václavském náměstí v rámci společné platformy odborů a iniciativ Stop vládě. Historicky ojedinělé vzedmutí jinak pasivně pivní české občanské společnosti zůstane jako memento pro argument „Jde to a ne že ne.

Zdálo se, že dlouhá a mravenčí práce aktivistů ProAltu, kteří se vytrvale snažili navázat občanské protesty na odbory, bude završena úspěchem. Vždyť jsme na jedné lodi!

Bohužel se ukázalo, že sázka na spojení s velkými českými odbory byla hlubokou chybou. Jak známo, odboráři (doslova přinuceni svými členy zdola protest uspořádat) se zalekli občanského vzepětí a rychle před elitami couvli se staženým ocáskem. Generální stávku odmítli, čímž definitivně zavraždili aktivitu společnosti.

Lidé se zklamaně vrátili ke svému pivu přesvědčeni, že „ten Toník měl nakonec pravdu - jel jsem tam a stejně z toho bylo h... Radši se starat o svý.

Kalouskův pivní kamarád Zavadil si nastřádal politické body a pak se mohl v debatách v televizi coby kandidát ČSSD na poslance chvástat, kterak ON zorganizoval největší demonstraci od roku 1989. Co na tom, že sto procent všech organizačních a propagačních aktivit doslova oddřeli dobrovolníci ProAltu, zatímco odbory jenom hodily peníze na stůl? Snad si jenom hořce odplivnout.

Pamatuji si to obrovské nadšení slunečného dubna 2012, kdy atmosféra byla nabitá protestní energií. Jenom z Opavy místní ProAlt vypravil (v přátelské spolupráci s místními menšími odborovými svazy) do Prahy na demonstraci pět autobusů naštvaných lidí. Vzpomínám na to, jak mi mobil zvonil dvacetkrát denně a jak jsem musel odpovídat na otázky „Tak co, kdy to praskne?“. Neúspěch demonstrace Stop vládě byl začátek prudkého ochabování protestních aktivit.

Tím se dostáváme k tomu, co se nepovedlo, protože se to jednoduše povést nemohlo. Přes veškerou snahu o programové vyhranění a formulování nosné vize byl ProAlt vždycky spíše „iniciativou pro kritiku neoliberálních reforem“, než „iniciativou na podporu alternativ“.

Myslím si, že z definice nebylo prostě možné zformulovat v tak široce obsahově sdílené platformě (členy byli reformisté, radikálové, zelení, sociální křesťané) konkrétní program alternativy. Neměli bychom očekávat od koroptve, že bude zpívat operní árie.

V současné době se ukazuje, že přestože aktivity ProAltu zeslabují, vytvořená sesíťovaná funkční struktura může být zásadním předpokladem jakéhokoliv dalšího pokračování občanské protestní angažovanosti. Jsou to právě ony regiony, které v době útlumu pražského centra významně přispívají k udržení chodu utlumené organizace.

Z iniciativy ProAltu se v lednu sešla početná skupina lidí z levicového prostředí, kteří se shodli na potřebě budování nového autenticky levicového hnutí\platformy. Byly vytvořeny pracovní skupiny, které se pustily do analytické, programové a akční činnosti.

Podle mého názoru je třeba rozlousknout klíčový oříšek budoucího směřování. Podílet se na systému kandidaturou do voleb, anebo vytvářet paralelní strukturu? Myslím si, že pokud chceme opravdovou změnu, je nutno se vzdát iluze, že změna přijde z kašpárkového divadélka zvaného parlament. Změna musí být podle mého názoru politická. Parlament v současné liberální demokracii je z principu nepolitická instituce.

Nositelem reálné politické změny může být podle mého názoru jenom mezinárodně organizované občanské hnutí zdola s jasným antisystémovým programem a pevným zakotvením v samosprávných ekonomických strukturách. Někomu se to může zdát jako naivní pohádka, mně osobně připadá naopak naivní představovat si mocensky hierarchické obslužné mechanismy kapitálu, kterak provádějí svou sebevraždu pro blaho planety a lidu.

Zdá se, že vývoj českých protestů leccos naznačuje. Nejprve se občanský odpor sjednotil na protestu proti radaru a v další fázi se koncentroval proti neoliberální vládě. Dokáže se ve třetí fázi zaměřit pozitivně a kreativně proti samotnému systému?

Potřeba protestního hnutí jistě nevyšuměla, vezmeme-li v potaz současnost, kdy velký kapitál přestalo bavit utrácet peníze za direktivní telefonáty politikům, a tak se rozhodl, že vládu převezme otevřeně a bez obalu.

Kam bude hnutí směřovat? Jak bude programově orientováno? Nakolik se propojí mezinárodně? To všechno není ve hvězdách, ale v našich rukou. Otázkou zůstává, co přesně se změní, pokud budeme pouze žižkovsky alibisticky dřít mozky a reálně nedělat nic (abychom náhodou svou tvořivostí nepřilili kapitalismu nějaký benzín).

Ustavující prohlášení ProAltu zní „Společnost se škrtnout nedá!“ Co je třeba udělat, aby tato přesvědčivá proklamace nebyla pouhým přáním?

Text nevyjadřuje názor iniciativy ProAlt, ale pouze svého autora.

    Diskuse
    January 30, 2014 v 13.14
    Zlomový okamžik
    Možná se budu opakovat, ale za klíčový neúspěch považuji nevyužití obrovské protestní energie a potenciálu během stotisícové demonstrace Stop vládě.
    Dle mého jsme měli mít již dlouho dopředu připraveny scénáře, jak pokračovat, jak navazovat, jak zvýšit tlak. Protesty, místo aby se po arogantním výstupu Kalouska znásobily (jak by se to zřejmě stalo všude jinde od českých hranic), naopak ochably. Dle mého se spousta lidí domnívala, že přece "největší demonstrace od roku 1989 už musí něco změnit", ale zapomněla, že Nečasova vláda byla jedna z nejhorších a nějaká diskuse s občany nepadá v úvahu. Takže tak, jak jsme společně s řadovými odboráři tlačili zdola na šéfy, odborové bossy a politiky, jsme měli zdola tlačit dále.

    Btw. myslím, že společnost byla nabitá energií. Nikoli nabytá:)
    JK
    January 30, 2014 v 14.51
    Jak jsem to pochopil, tak aktivistům už prostě po demošce nezbyla vůbec žádná energie, byli naprosto vyšťavení přípravou a organizací. Ale samozřejmě jsme to měli tlačit dál. Pozdě bycha honit. Poučení je jasné - příště nespoléhat na velké odborové svazy napojené na vládnoucí struktury.

    Spíše je otázka, co bude dál...
    January 30, 2014 v 17.12
    re
    otázkou je, zda taková situace ještě nastane - ono PŘÍŠTĚ, na které čekáme, už pravděpodobně bude bez odborů, protože už teď to vypadá, že odbory do pár měsíců exnou.

    No a pak Andrej Babiš řekne "vidíte, nikdo už o odbory nestojí, tak je pojďme vyškrtnout z ústavy"
    January 30, 2014 v 18.56
    Na jaře 2012 se dal pozorovat jev, který se sice nedá nazvat přímo revoluční situací, ale bylo to určité období aktivizace mas. To není něco, co se dá kdykoliv uměle "vyrobit", přičemž ta energie byla promarněna, jak se taky v článku píše. Je možné, že už dlouho nic takového nepřijde a udržet nějakou činnost bude problém.
    January 30, 2014 v 20.53
    Filipe, Jiří, Evo,
    otázka je, zda nepodléháte jakési obdobě té nejvulgárnější teorie totalitarismu: že totiž nebohá společnost trpí pod zlým režimem. Společnost ale ten režim z velké části podporuje a je proti aktivistům. Není to tak, že svrhneme prohnilé politické nebo odborové reprezentace a konečně se vynoří Lid...
    Podle mě je třeba rozejít se s představou celkové systémové změny. Je to příšerně demotivující strašák. Všechny změny jsou uvnitř systému.
    January 30, 2014 v 21.39
    Martine,
    já si samozřejmě nemyslím, že ke změně systému mohlo dojít už v tom roce 2012, ale mohla se víc podchytit ta aktivita a ty lidi třeba do něčeho zapojit.
    Jinak ale na změnu systému věřím. Nedomnívám se, že kapitalismus je věčný. Samozřejmě i v případě, že nedojde k žádné revoluci, tak pokud se systém změní kvalitativně, nastane nějaká hluboká změna, už ho nebudeme nazývat kapitalismem.
    January 31, 2014 v 3.45
    S textem autora souzním
    V Čechách nedojde k potřebným změnám, nebudou-li součástí změn minimálně evropských – bez propojení a spolupráce evropské občanské (levicové?, sociálně cítící?) společnosti to nepůjde

    Spoléhat se na stávající či nové politické strany v ČR je za daného stavu parlamentní demokracie naivní – jsou či stanou se součástí „obslužných mechanismů kapitálu“

    Začít je opravdu třeba zdola a to zejména rehabilitací významu takových hodnot jako jsou solidarita, spolupráce, důvěra

    Nejen v rámci vzdělávání a propagace, ale i takovými praktickými projekty, jako jsou samosprávné ekonomické subjekty, komunitní aktivity a podobně

    V rámci Evropy například evropské občanské iniciativy:
    http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/welcome

    V ČR například Alternativa Zdola:
    www.alternativazdola.cz

    Jistěže je toho více …

    JK
    January 31, 2014 v 10.38
    Elity
    Martine, teda nemám pocit, že by většina obyvatel ČR podporovala Nečasovu vládu :)

    Že změna systému není možná je ryzí bělohradskismus. Ale jak říká VB - v 70 je třeba začít znovu a být radikální (dokonce konečně odhodil kopřiv i svou osu lib-lab, to se cení.)

    Když se podíváme na společnost, přes všechny vrstvy a složitosti tady prostě je JEDNA určující sféra - sféra kapitálu a jeho reprodukce. A v současné době se jedná o nadvládu ryzí abstrakce (virtuální finanční spekulace). Spekulantovi hrábne, polovina planety je v bídě - to je realita.

    Pokud dojde k nahrazení určující sféry, dojde ke změně systému. Nebo jsme opravdu už na konci dějin, kdy je změna nemožná?

    No a že majetkové elity hájí (jako jediná "třída pro sebe") své zájmy je logické. Ukazuje to třeba ve svých knihách Keller.

    Samozřejmě v tom není žádná polarita dobro - zlo. Jenom střet zájmů. Procento vlastníků si bude chtít stavět opevněné hrady a zavést neofeudalismus, zbytek se tomu bude muset bránit...
    JP
    January 31, 2014 v 13.15
    Kam s energií?
    Já bych navázal především na zmínku - či povzdech - autora o "nevyužití obrovské protestní energie a potenciálu během stotisícové demonstrace Stop vládě".

    Bohužel - obávám se, že právě tady se ukazuje zásadní omyl, a dokonce zásadní neporozumění všech těch iniciativ "zdola", které stále ještě věří tomu, že stávající (kapitalisticko-liberalistický) systém je možno odstranit, překonat jenom nějakým "hněvem zdola", hněvem lidu.

    A obávám se velice, že v tomto ohledu má dokonce více pravdy M. Škabraha, že totiž "Společnost ale ten režim z velké části podporuje a je proti aktivistům". Bylo by opravdu asi poctivé přiznat si, že pokud se vůbec podaří nějakým způsobem sbubnovat větší zástup lidu k nějakému masovému protestu, pak se jejich hněv obrací - právě jenom proti v l á d ě, nikoli proti systému.
    Oni neprotestují proto, že by měli skutečně reálný potenciál k tomu, nějakým podstatným způsobem změnit základní koordináty fungování systému jako takového - oni protestují jenom proto, že zrovna a právě jim o s o b n ě se nevede dobře; a od vlády žádají nějaké opatření sociálního charakteru pro sebe samé.
    Jakmile by se jim (každému osobně a jednotlivě) vedlo lépe, v tom okamžiku jsou pro věc revoluce (tj. systémové změny) ztraceni.

    Jestliže tedy J. Karen lituje promrhání množství energie, pak se staví otázka, jestli největším mrháním energie není tento akcionismus radikální levice, která se vybíjí a vysiluje v atacích proti té či oné (pravicové) vládě, a která se pořád oddává snění, že jednoho krásného dne se k ní připojí celý rozhněvaný lid, namísto to aby hledala takový - realistický - model organizace a fungování společnosti, který by onen lid obecný přijal a akceptoval jako svůj vlastní, jako přirozený.
    PL
    January 31, 2014 v 21.49
    Švihlíkové text a AZdola
    V této souvislosti připomínám (možná zbytečně) rozhovor z pondělí:
    "Tak jak z toho systému. Pozvolna to se zdá nejde. Bude muset být nějaká revoluce?

    Nejsem si jistá, jestli by to nešlo pozvolna. Určitě, že je třeba pozvolna vytvářet ty alternativní struktury, protože musíte mít nějakou bázi. Jak se říká, revoluce požírá své děti. Když ji uděláte a nemate ty struktury předpřipraveny, tak skončíte špatně. To musíte budovat už teď, včetně osvěty, plánování, vize, programu. Když se řekne revoluce, tak se u nás všichni leknou. Ale je to kvalitativní změna systému, nic víc, nic míň.

    Co když to uspěje? Dopadneme jako Hugo Chávez?

    Venezuela má ty dolní struktury. Ty komunity žijí. Jestli budou schopny to ubránit, to je otázka. Každopádně, něco tam zanechal. Nicméně toto je příklad inspirativní jen částečně, protože Venezuela je za prvé ropná ekonomika a zadruhé, ona to není vyspělá země, je rozvíjející se. Vyspělé země řeší trošku jiné problémy, protože jsou v jiné fázi vývoje. Změna musí vzniknout v nevyspělejších zemích simultánně. Venezuela ani Řecko to nebudou. Pokud by to vzniklo v těchto zemích, tak první, co se udělá, je ekonomický bojkot, a když by nezabral ani ten, tak bude následovat vojenská intervence. Je to příliš nebezpečné, tak by se to potlačilo. Když to bude v nejvyspělejší zemi, tak už to nepůjde. To, co je potřeba sledovat, jsou změny v USA, Německu a Francii."
    http://www.vasevec.cz/clanky/ilona-svihlikova-elitam-vyhovuji-neznali-netrpelivi-lide
    + Další komentáře