Perspektivy autentické levice
Jiří KarenMluvčí ProAltu Jiří Karen hodnotí činnost této iniciativy a zamýšlí se nad dalším směřováním levicového hnutí. Vznikne nový subjekt kandidující ve volbách nebo bude snaha vytvářet paralelní strukturu?
Byl jsem požádán redakcí Deníku Referendum, abych jako jeden z mluvčí ProAltu zhodnotil činnost této iniciativy a nastínil možnosti levicových hnutí do budoucna.
Jedná se o nelehký úkol nejen proto, že členem ProAltu nejsem od začátku, a tudíž legendy o konspiračním vzniku v natřískaných podzemních sklepeních znám spíše z (mírně přiopilého) přibarveného vyprávění. Nechci se proto pouštět do historického přehledu či hlubší objektivní analýzy, zkusil bych nabídnout pouze svůj subjektivní pohled na úspěchy a neúspěchy tohoto protestního hnutí.
Co se podařilo? V první řadě se povedlo rozšířit povědomí o protestech proti neoliberálním reformám do mediálního prostoru. Snad jako první z občanských iniciativ ProAlt výrazněji pronikl do médií, mluvilo a diskutovalo se o něm, vstoupil do širšího povědomí.
Velkou zásluhu na tom určitě mají levicoví intelektuálové typu Václava Bělohradského či Jana Kellera, kteří v počátcích ProAlt zaštítili. Nic na tom nemění jejich pozdější zklamání, že „ProAlt nenabídl kýženou alternativu“. Z principu ani nemohl, o tom později.
Protivládní iniciativa se ve své době (tedy po vzniku Nečasovy vládě v létě 2010) stala relativně známou, o čemž svědčí třeba i náhlý a nečekaný spontánní vznik řady regionálních buněk. Právě existence funkčních a aktivních autonomních regionů navázaných demokraticky na pražské centrum vytvářela silný univerzální charakter protestního hnutí, čímž se iniciativa lišila od některých ostatních protivládních sdružení.
Důležitým činem ProAltu bylo rozbourání drtivě převládajícího neoliberálního dogma There is no alternative, které bylo snad biologicky implantováno do mozků valné většiny novinářů. Pomocí happeningů, protestů, přednášek a diskuzí se podařilo z velké částí navrátit význam slovům kapitalismus, alternativa, škrty, volný trh.
V ideové protiofenzívě samozřejmě nestál ProAlt sám, jeho největším pomocníkem byl reálný efekt jednání samotných ministrů Nečasovy vlády. Asi už nikdy se nenajde lepší argument proti neoliberalismu než Miroslav Kalousek.
Záběr iniciativy byl (vzhledem k omezeným kapacitám asi až příliš) velkorysý: kampaň proti exekucím (vydání manuálu proti exekucím), kampaň proti jmenování Romana Jocha poradcem premiéra, kampaň Stop sociální reformě, spolupráce s hornickými odbory, protirasistické aktivity, úspěšná organizace romské komunity v Ostravě, protesty, demonstrace, happeningy, přednášky, besedy, divadelní představení, vydávání tiskovin, letáků, newslettrů... bylo toho opravdu hodně, určitě jsem toho spoustu vynechal.
Neskutečné množství aktivit, přihlédneme-li k tomu, že šlo ryze o dobrovolnickou činnost několika desítek lidí, kteří investovali nejen své finance, ale hlavně ohromné množství svého volného času. Nejedna granty dotovaná nezisková organizace je tehdejší efektivitě ProAltu řádně vzdálena.
↗
Foto Proalt
Pomyslným vrcholem aktivit byla organizace stotisícové demonstrace 21. dubna 2012 na Václavském náměstí v rámci společné platformy odborů a iniciativ Stop vládě. Historicky ojedinělé vzedmutí jinak pasivně pivní české občanské společnosti zůstane jako memento pro argument „Jde to a ne že ne.“
Zdálo se, že dlouhá a mravenčí práce aktivistů ProAltu, kteří se vytrvale snažili navázat občanské protesty na odbory, bude završena úspěchem. Vždyť jsme na jedné lodi!
Bohužel se ukázalo, že sázka na spojení s velkými českými odbory byla hlubokou chybou. Jak známo, odboráři (doslova přinuceni svými členy zdola protest uspořádat) se zalekli občanského vzepětí a rychle před elitami couvli se staženým ocáskem. Generální stávku odmítli, čímž definitivně zavraždili aktivitu společnosti.
Lidé se zklamaně vrátili ke svému pivu přesvědčeni, že „ten Toník měl nakonec pravdu - jel jsem tam a stejně z toho bylo h... Radši se starat o svý.“
Kalouskův pivní kamarád Zavadil si nastřádal politické body a pak se mohl v debatách v televizi coby kandidát ČSSD na poslance chvástat, kterak ON zorganizoval největší demonstraci od roku 1989. Co na tom, že sto procent všech organizačních a propagačních aktivit doslova oddřeli dobrovolníci ProAltu, zatímco odbory jenom hodily peníze na stůl? Snad si jenom hořce odplivnout.
Pamatuji si to obrovské nadšení slunečného dubna 2012, kdy atmosféra byla nabitá protestní energií. Jenom z Opavy místní ProAlt vypravil (v přátelské spolupráci s místními menšími odborovými svazy) do Prahy na demonstraci pět autobusů naštvaných lidí. Vzpomínám na to, jak mi mobil zvonil dvacetkrát denně a jak jsem musel odpovídat na otázky „Tak co, kdy to praskne?“. Neúspěch demonstrace Stop vládě byl začátek prudkého ochabování protestních aktivit.
Tím se dostáváme k tomu, co se nepovedlo, protože se to jednoduše povést nemohlo. Přes veškerou snahu o programové vyhranění a formulování nosné vize byl ProAlt vždycky spíše „iniciativou pro kritiku neoliberálních reforem“, než „iniciativou na podporu alternativ“.
Myslím si, že z definice nebylo prostě možné zformulovat v tak široce obsahově sdílené platformě (členy byli reformisté, radikálové, zelení, sociální křesťané) konkrétní program alternativy. Neměli bychom očekávat od koroptve, že bude zpívat operní árie.
V současné době se ukazuje, že přestože aktivity ProAltu zeslabují, vytvořená sesíťovaná funkční struktura může být zásadním předpokladem jakéhokoliv dalšího pokračování občanské protestní angažovanosti. Jsou to právě ony regiony, které v době útlumu pražského centra významně přispívají k udržení chodu utlumené organizace.
Z iniciativy ProAltu se v lednu sešla početná skupina lidí z levicového prostředí, kteří se shodli na potřebě budování nového autenticky levicového hnutí\platformy. Byly vytvořeny pracovní skupiny, které se pustily do analytické, programové a akční činnosti.
Podle mého názoru je třeba rozlousknout klíčový oříšek budoucího směřování. Podílet se na systému kandidaturou do voleb, anebo vytvářet paralelní strukturu? Myslím si, že pokud chceme opravdovou změnu, je nutno se vzdát iluze, že změna přijde z kašpárkového divadélka zvaného parlament. Změna musí být podle mého názoru politická. Parlament v současné liberální demokracii je z principu nepolitická instituce.
Nositelem reálné politické změny může být podle mého názoru jenom mezinárodně organizované občanské hnutí zdola s jasným antisystémovým programem a pevným zakotvením v samosprávných ekonomických strukturách. Někomu se to může zdát jako naivní pohádka, mně osobně připadá naopak naivní představovat si mocensky hierarchické obslužné mechanismy kapitálu, kterak provádějí svou sebevraždu pro blaho planety a lidu.
Zdá se, že vývoj českých protestů leccos naznačuje. Nejprve se občanský odpor sjednotil na protestu proti radaru a v další fázi se koncentroval proti neoliberální vládě. Dokáže se ve třetí fázi zaměřit pozitivně a kreativně proti samotnému systému?
Potřeba protestního hnutí jistě nevyšuměla, vezmeme-li v potaz současnost, kdy velký kapitál přestalo bavit utrácet peníze za direktivní telefonáty politikům, a tak se rozhodl, že vládu převezme otevřeně a bez obalu.
Kam bude hnutí směřovat? Jak bude programově orientováno? Nakolik se propojí mezinárodně? To všechno není ve hvězdách, ale v našich rukou. Otázkou zůstává, co přesně se změní, pokud budeme pouze žižkovsky alibisticky dřít mozky a reálně nedělat nic (abychom náhodou svou tvořivostí nepřilili kapitalismu nějaký benzín).
Ustavující prohlášení ProAltu zní „Společnost se škrtnout nedá!“ Co je třeba udělat, aby tato přesvědčivá proklamace nebyla pouhým přáním?
Text nevyjadřuje názor iniciativy ProAlt, ale pouze svého autora.
Diskuse
FŠ
Možná se budu opakovat, ale za klíčový neúspěch považuji nevyužití obrovské protestní energie a potenciálu během stotisícové demonstrace Stop vládě.
Dle mého jsme měli mít již dlouho dopředu připraveny scénáře, jak pokračovat, jak navazovat, jak zvýšit tlak. Protesty, místo aby se po arogantním výstupu Kalouska znásobily (jak by se to zřejmě stalo všude jinde od českých hranic), naopak ochably. Dle mého se spousta lidí domnívala, že přece "největší demonstrace od roku 1989 už musí něco změnit", ale zapomněla, že Nečasova vláda byla jedna z nejhorších a nějaká diskuse s občany nepadá v úvahu. Takže tak, jak jsme společně s řadovými odboráři tlačili zdola na šéfy, odborové bossy a politiky, jsme měli zdola tlačit dále.
Btw. myslím, že společnost byla nabitá energií. Nikoli nabytá:)
Dle mého jsme měli mít již dlouho dopředu připraveny scénáře, jak pokračovat, jak navazovat, jak zvýšit tlak. Protesty, místo aby se po arogantním výstupu Kalouska znásobily (jak by se to zřejmě stalo všude jinde od českých hranic), naopak ochably. Dle mého se spousta lidí domnívala, že přece "největší demonstrace od roku 1989 už musí něco změnit", ale zapomněla, že Nečasova vláda byla jedna z nejhorších a nějaká diskuse s občany nepadá v úvahu. Takže tak, jak jsme společně s řadovými odboráři tlačili zdola na šéfy, odborové bossy a politiky, jsme měli zdola tlačit dále.
Btw. myslím, že společnost byla nabitá energií. Nikoli nabytá:)
JK
January 30, 2014 v 14.51
Jak jsem to pochopil, tak aktivistům už prostě po demošce nezbyla vůbec žádná energie, byli naprosto vyšťavení přípravou a organizací. Ale samozřejmě jsme to měli tlačit dál. Pozdě bycha honit. Poučení je jasné - příště nespoléhat na velké odborové svazy napojené na vládnoucí struktury.
Spíše je otázka, co bude dál...
Spíše je otázka, co bude dál...
FŠ
otázkou je, zda taková situace ještě nastane - ono PŘÍŠTĚ, na které čekáme, už pravděpodobně bude bez odborů, protože už teď to vypadá, že odbory do pár měsíců exnou.
No a pak Andrej Babiš řekne "vidíte, nikdo už o odbory nestojí, tak je pojďme vyškrtnout z ústavy"
No a pak Andrej Babiš řekne "vidíte, nikdo už o odbory nestojí, tak je pojďme vyškrtnout z ústavy"
January 30, 2014 v 18.56
Na jaře 2012 se dal pozorovat jev, který se sice nedá nazvat přímo revoluční situací, ale bylo to určité období aktivizace mas. To není něco, co se dá kdykoliv uměle "vyrobit", přičemž ta energie byla promarněna, jak se taky v článku píše. Je možné, že už dlouho nic takového nepřijde a udržet nějakou činnost bude problém.
otázka je, zda nepodléháte jakési obdobě té nejvulgárnější teorie totalitarismu: že totiž nebohá společnost trpí pod zlým režimem. Společnost ale ten režim z velké části podporuje a je proti aktivistům. Není to tak, že svrhneme prohnilé politické nebo odborové reprezentace a konečně se vynoří Lid...
Podle mě je třeba rozejít se s představou celkové systémové změny. Je to příšerně demotivující strašák. Všechny změny jsou uvnitř systému.
Podle mě je třeba rozejít se s představou celkové systémové změny. Je to příšerně demotivující strašák. Všechny změny jsou uvnitř systému.
já si samozřejmě nemyslím, že ke změně systému mohlo dojít už v tom roce 2012, ale mohla se víc podchytit ta aktivita a ty lidi třeba do něčeho zapojit.
Jinak ale na změnu systému věřím. Nedomnívám se, že kapitalismus je věčný. Samozřejmě i v případě, že nedojde k žádné revoluci, tak pokud se systém změní kvalitativně, nastane nějaká hluboká změna, už ho nebudeme nazývat kapitalismem.
Jinak ale na změnu systému věřím. Nedomnívám se, že kapitalismus je věčný. Samozřejmě i v případě, že nedojde k žádné revoluci, tak pokud se systém změní kvalitativně, nastane nějaká hluboká změna, už ho nebudeme nazývat kapitalismem.
V Čechách nedojde k potřebným změnám, nebudou-li součástí změn minimálně evropských – bez propojení a spolupráce evropské občanské (levicové?, sociálně cítící?) společnosti to nepůjde
Spoléhat se na stávající či nové politické strany v ČR je za daného stavu parlamentní demokracie naivní – jsou či stanou se součástí „obslužných mechanismů kapitálu“
Začít je opravdu třeba zdola a to zejména rehabilitací významu takových hodnot jako jsou solidarita, spolupráce, důvěra
Nejen v rámci vzdělávání a propagace, ale i takovými praktickými projekty, jako jsou samosprávné ekonomické subjekty, komunitní aktivity a podobně
V rámci Evropy například evropské občanské iniciativy:
http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/welcome
V ČR například Alternativa Zdola:
www.alternativazdola.cz
Jistěže je toho více …
Spoléhat se na stávající či nové politické strany v ČR je za daného stavu parlamentní demokracie naivní – jsou či stanou se součástí „obslužných mechanismů kapitálu“
Začít je opravdu třeba zdola a to zejména rehabilitací významu takových hodnot jako jsou solidarita, spolupráce, důvěra
Nejen v rámci vzdělávání a propagace, ale i takovými praktickými projekty, jako jsou samosprávné ekonomické subjekty, komunitní aktivity a podobně
V rámci Evropy například evropské občanské iniciativy:
http://ec.europa.eu/citizens-initiative/public/welcome
V ČR například Alternativa Zdola:
www.alternativazdola.cz
Jistěže je toho více …
JK
Martine, teda nemám pocit, že by většina obyvatel ČR podporovala Nečasovu vládu :)
Že změna systému není možná je ryzí bělohradskismus. Ale jak říká VB - v 70 je třeba začít znovu a být radikální (dokonce konečně odhodil kopřiv i svou osu lib-lab, to se cení.)
Když se podíváme na společnost, přes všechny vrstvy a složitosti tady prostě je JEDNA určující sféra - sféra kapitálu a jeho reprodukce. A v současné době se jedná o nadvládu ryzí abstrakce (virtuální finanční spekulace). Spekulantovi hrábne, polovina planety je v bídě - to je realita.
Pokud dojde k nahrazení určující sféry, dojde ke změně systému. Nebo jsme opravdu už na konci dějin, kdy je změna nemožná?
No a že majetkové elity hájí (jako jediná "třída pro sebe") své zájmy je logické. Ukazuje to třeba ve svých knihách Keller.
Samozřejmě v tom není žádná polarita dobro - zlo. Jenom střet zájmů. Procento vlastníků si bude chtít stavět opevněné hrady a zavést neofeudalismus, zbytek se tomu bude muset bránit...
Že změna systému není možná je ryzí bělohradskismus. Ale jak říká VB - v 70 je třeba začít znovu a být radikální (dokonce konečně odhodil kopřiv i svou osu lib-lab, to se cení.)
Když se podíváme na společnost, přes všechny vrstvy a složitosti tady prostě je JEDNA určující sféra - sféra kapitálu a jeho reprodukce. A v současné době se jedná o nadvládu ryzí abstrakce (virtuální finanční spekulace). Spekulantovi hrábne, polovina planety je v bídě - to je realita.
Pokud dojde k nahrazení určující sféry, dojde ke změně systému. Nebo jsme opravdu už na konci dějin, kdy je změna nemožná?
No a že majetkové elity hájí (jako jediná "třída pro sebe") své zájmy je logické. Ukazuje to třeba ve svých knihách Keller.
Samozřejmě v tom není žádná polarita dobro - zlo. Jenom střet zájmů. Procento vlastníků si bude chtít stavět opevněné hrady a zavést neofeudalismus, zbytek se tomu bude muset bránit...
JP
Já bych navázal především na zmínku - či povzdech - autora o "nevyužití obrovské protestní energie a potenciálu během stotisícové demonstrace Stop vládě".
Bohužel - obávám se, že právě tady se ukazuje zásadní omyl, a dokonce zásadní neporozumění všech těch iniciativ "zdola", které stále ještě věří tomu, že stávající (kapitalisticko-liberalistický) systém je možno odstranit, překonat jenom nějakým "hněvem zdola", hněvem lidu.
A obávám se velice, že v tomto ohledu má dokonce více pravdy M. Škabraha, že totiž "Společnost ale ten režim z velké části podporuje a je proti aktivistům". Bylo by opravdu asi poctivé přiznat si, že pokud se vůbec podaří nějakým způsobem sbubnovat větší zástup lidu k nějakému masovému protestu, pak se jejich hněv obrací - právě jenom proti v l á d ě, nikoli proti systému.
Oni neprotestují proto, že by měli skutečně reálný potenciál k tomu, nějakým podstatným způsobem změnit základní koordináty fungování systému jako takového - oni protestují jenom proto, že zrovna a právě jim o s o b n ě se nevede dobře; a od vlády žádají nějaké opatření sociálního charakteru pro sebe samé.
Jakmile by se jim (každému osobně a jednotlivě) vedlo lépe, v tom okamžiku jsou pro věc revoluce (tj. systémové změny) ztraceni.
Jestliže tedy J. Karen lituje promrhání množství energie, pak se staví otázka, jestli největším mrháním energie není tento akcionismus radikální levice, která se vybíjí a vysiluje v atacích proti té či oné (pravicové) vládě, a která se pořád oddává snění, že jednoho krásného dne se k ní připojí celý rozhněvaný lid, namísto to aby hledala takový - realistický - model organizace a fungování společnosti, který by onen lid obecný přijal a akceptoval jako svůj vlastní, jako přirozený.
Bohužel - obávám se, že právě tady se ukazuje zásadní omyl, a dokonce zásadní neporozumění všech těch iniciativ "zdola", které stále ještě věří tomu, že stávající (kapitalisticko-liberalistický) systém je možno odstranit, překonat jenom nějakým "hněvem zdola", hněvem lidu.
A obávám se velice, že v tomto ohledu má dokonce více pravdy M. Škabraha, že totiž "Společnost ale ten režim z velké části podporuje a je proti aktivistům". Bylo by opravdu asi poctivé přiznat si, že pokud se vůbec podaří nějakým způsobem sbubnovat větší zástup lidu k nějakému masovému protestu, pak se jejich hněv obrací - právě jenom proti v l á d ě, nikoli proti systému.
Oni neprotestují proto, že by měli skutečně reálný potenciál k tomu, nějakým podstatným způsobem změnit základní koordináty fungování systému jako takového - oni protestují jenom proto, že zrovna a právě jim o s o b n ě se nevede dobře; a od vlády žádají nějaké opatření sociálního charakteru pro sebe samé.
Jakmile by se jim (každému osobně a jednotlivě) vedlo lépe, v tom okamžiku jsou pro věc revoluce (tj. systémové změny) ztraceni.
Jestliže tedy J. Karen lituje promrhání množství energie, pak se staví otázka, jestli největším mrháním energie není tento akcionismus radikální levice, která se vybíjí a vysiluje v atacích proti té či oné (pravicové) vládě, a která se pořád oddává snění, že jednoho krásného dne se k ní připojí celý rozhněvaný lid, namísto to aby hledala takový - realistický - model organizace a fungování společnosti, který by onen lid obecný přijal a akceptoval jako svůj vlastní, jako přirozený.
PL
V této souvislosti připomínám (možná zbytečně) rozhovor z pondělí:
"Tak jak z toho systému. Pozvolna to se zdá nejde. Bude muset být nějaká revoluce?
Nejsem si jistá, jestli by to nešlo pozvolna. Určitě, že je třeba pozvolna vytvářet ty alternativní struktury, protože musíte mít nějakou bázi. Jak se říká, revoluce požírá své děti. Když ji uděláte a nemate ty struktury předpřipraveny, tak skončíte špatně. To musíte budovat už teď, včetně osvěty, plánování, vize, programu. Když se řekne revoluce, tak se u nás všichni leknou. Ale je to kvalitativní změna systému, nic víc, nic míň.
Co když to uspěje? Dopadneme jako Hugo Chávez?
Venezuela má ty dolní struktury. Ty komunity žijí. Jestli budou schopny to ubránit, to je otázka. Každopádně, něco tam zanechal. Nicméně toto je příklad inspirativní jen částečně, protože Venezuela je za prvé ropná ekonomika a zadruhé, ona to není vyspělá země, je rozvíjející se. Vyspělé země řeší trošku jiné problémy, protože jsou v jiné fázi vývoje. Změna musí vzniknout v nevyspělejších zemích simultánně. Venezuela ani Řecko to nebudou. Pokud by to vzniklo v těchto zemích, tak první, co se udělá, je ekonomický bojkot, a když by nezabral ani ten, tak bude následovat vojenská intervence. Je to příliš nebezpečné, tak by se to potlačilo. Když to bude v nejvyspělejší zemi, tak už to nepůjde. To, co je potřeba sledovat, jsou změny v USA, Německu a Francii."
http://www.vasevec.cz/clanky/ilona-svihlikova-elitam-vyhovuji-neznali-netrpelivi-lide
"Tak jak z toho systému. Pozvolna to se zdá nejde. Bude muset být nějaká revoluce?
Nejsem si jistá, jestli by to nešlo pozvolna. Určitě, že je třeba pozvolna vytvářet ty alternativní struktury, protože musíte mít nějakou bázi. Jak se říká, revoluce požírá své děti. Když ji uděláte a nemate ty struktury předpřipraveny, tak skončíte špatně. To musíte budovat už teď, včetně osvěty, plánování, vize, programu. Když se řekne revoluce, tak se u nás všichni leknou. Ale je to kvalitativní změna systému, nic víc, nic míň.
Co když to uspěje? Dopadneme jako Hugo Chávez?
Venezuela má ty dolní struktury. Ty komunity žijí. Jestli budou schopny to ubránit, to je otázka. Každopádně, něco tam zanechal. Nicméně toto je příklad inspirativní jen částečně, protože Venezuela je za prvé ropná ekonomika a zadruhé, ona to není vyspělá země, je rozvíjející se. Vyspělé země řeší trošku jiné problémy, protože jsou v jiné fázi vývoje. Změna musí vzniknout v nevyspělejších zemích simultánně. Venezuela ani Řecko to nebudou. Pokud by to vzniklo v těchto zemích, tak první, co se udělá, je ekonomický bojkot, a když by nezabral ani ten, tak bude následovat vojenská intervence. Je to příliš nebezpečné, tak by se to potlačilo. Když to bude v nejvyspělejší zemi, tak už to nepůjde. To, co je potřeba sledovat, jsou změny v USA, Německu a Francii."
http://www.vasevec.cz/clanky/ilona-svihlikova-elitam-vyhovuji-neznali-netrpelivi-lide
Lid se nemusí odnikud vynořit. Lid tady prostě je a musí se s ním počítat. Je sice pravda, že do značné míry systém podporuje (už tím, že se mu přizpůsobuje) a je proti aktivistům. Ale bylo to snad před listopadem 1989 jinak? Nebyl nakonec lid taky pro režim a proti chartistům?
Podle mého názoru se s lidem (nebo prostě s občanskou společností - jak to kdo chce nazvat) musí pracovat a ovlivňovat ho. Jenže to bychom k němu museli nějak proniknout a přitom být lepší než oficiální ideologie neboli mainstreem (jak to kdo chce nazvat).
Podle mého názoru se s lidem (nebo prostě s občanskou společností - jak to kdo chce nazvat) musí pracovat a ovlivňovat ho. Jenže to bychom k němu museli nějak proniknout a přitom být lepší než oficiální ideologie neboli mainstreem (jak to kdo chce nazvat).
JK
Já si myslím, že největším bláznovstvím je představa, že moudří intelektuálové od stolu vymyslí funkční systém, který následně v úhledném balíčku předají pasivnímu lidu. Lid, dožvýkne špekáček, balíček otevře, blahosklonně kejvne a máme humánnější společenský systém.
Základ je v politické aktivitě každého jednoho člověka. Pokud bude převládat pasivní konzumní autismus, jakákoliv změna k lepšímu je automaticky vyloučena...
Základ je v politické aktivitě každého jednoho člověka. Pokud bude převládat pasivní konzumní autismus, jakákoliv změna k lepšímu je automaticky vyloučena...
February 1, 2014 v 10.36
Ale pak budeme zase ve shodě s neoliberály, kteří si myslí totéž: kdo není aktivní, nestojí za nic.
February 1, 2014 v 11.21
Ještě bychom se museli zamyslet i nad tím, co to vlastně znamená "být aktivní".
MP
Kolem Vánoc mi přišel mail, že se chystá nějaký ustavující "kongres" čehosi, o čem píše p. Karen. Zajímalo by mě, jak je celá věc daleko a také, zda se na nás "sympatizanty" nezapomnělo...:)
Jinak si myslím, že není moudré chtít zakládat subjekt, který by měl být náhražkou politických stran, a rovněž tak je neprozíravé odmítat parlamentní (liberální) demokracii. Nové alternativy se mohou rozvíjet paralelně. Pokud ale chceme měnit ekonomiku, neměli bychom chtít úplně převrátit vzhůru nohama ještě i politický systém. To už by bylo opravdu velké sousto...
A k té ekonomické změně: já myslím, že nemůžeme vytvářet jakési uzavřené ostůvky komunit, které se vymaní ze světa kapitalismu a tržní logiky a budou takovým světem samy pro sebe. My musíme usilovat o obecnou, univerzálně pojatou změnu podmínek fungování ekonomiky - tedy o hlubokou reformu neoliberálního kapitalismu na jiný model. A to nejde bez politických stran, klasické politické moci nebo třeba eurovoleb. A nejde to bez vytváření co nejširších koalic, nejen se standardními stranami, ale dokonce i s kapitálem, totiž tím průmyslovým, který přece současnou financializací ekonomiky taky trpí...
Jinak si myslím, že není moudré chtít zakládat subjekt, který by měl být náhražkou politických stran, a rovněž tak je neprozíravé odmítat parlamentní (liberální) demokracii. Nové alternativy se mohou rozvíjet paralelně. Pokud ale chceme měnit ekonomiku, neměli bychom chtít úplně převrátit vzhůru nohama ještě i politický systém. To už by bylo opravdu velké sousto...
A k té ekonomické změně: já myslím, že nemůžeme vytvářet jakési uzavřené ostůvky komunit, které se vymaní ze světa kapitalismu a tržní logiky a budou takovým světem samy pro sebe. My musíme usilovat o obecnou, univerzálně pojatou změnu podmínek fungování ekonomiky - tedy o hlubokou reformu neoliberálního kapitalismu na jiný model. A to nejde bez politických stran, klasické politické moci nebo třeba eurovoleb. A nejde to bez vytváření co nejširších koalic, nejen se standardními stranami, ale dokonce i s kapitálem, totiž tím průmyslovým, který přece současnou financializací ekonomiky taky trpí...
JK
February 1, 2014 v 15.25
Evě - neoliberálové si myslí, že kdo není aktivní, nestojí za nic? To slyším prvně. Žižek v té nové knize varuje před "aktivismem za každou cenu" a "morálním apelem na okamžité jednání" jakožto ideologií systému (horlivě se pak řeší symptomy, nikoliv příčiny problému). Avšak dovádí to do extrému "radši nedělat vůbec nic, než riskovat nechtěnou podporu systém".
Na druhou stranu velice aktivní občané jsou třeba neonacisté. Aktivismus samotný samozřejmě není samospasitelný.
Nicméně, já se přesto obávám, že v moderní době si prostě nemůžeme dovolit jenom "žít dobře své soukromé životy".
Ilona Švihlíková v tom rozhovoru píše, že stačí 10 procent aktivní veřejnosti, aby se otevřel horizont změny.
Martin Pleva - zatím je shoda na formě "občanské hnutí" (tedy nikoliv strana), vytvořily se pracovní skupiny, další schůze bude v březnu. Teď se uvidí, jestli se podaří něco nastartovat (základní podmínkou asi bude, zda se podaří dosáhnout bodů: sjednocující program, přesná analýza, promyšleně směřované přímé akce)
Co se týká vztahu paralelních struktur a politické moci, chce to asi kombinaci. Ale podle mého názoru musí nejprve vzniknout solidární síť samosprávné ekonomické základny, která vytvoří podmínky pro existenci hnutí, které bude moci tlačit na politické struktury.
Na druhou stranu velice aktivní občané jsou třeba neonacisté. Aktivismus samotný samozřejmě není samospasitelný.
Nicméně, já se přesto obávám, že v moderní době si prostě nemůžeme dovolit jenom "žít dobře své soukromé životy".
Ilona Švihlíková v tom rozhovoru píše, že stačí 10 procent aktivní veřejnosti, aby se otevřel horizont změny.
Martin Pleva - zatím je shoda na formě "občanské hnutí" (tedy nikoliv strana), vytvořily se pracovní skupiny, další schůze bude v březnu. Teď se uvidí, jestli se podaří něco nastartovat (základní podmínkou asi bude, zda se podaří dosáhnout bodů: sjednocující program, přesná analýza, promyšleně směřované přímé akce)
Co se týká vztahu paralelních struktur a politické moci, chce to asi kombinaci. Ale podle mého názoru musí nejprve vzniknout solidární síť samosprávné ekonomické základny, která vytvoří podmínky pro existenci hnutí, které bude moci tlačit na politické struktury.
vždyť jsem pak napsala, že bychom si museli nejprve definovat aktivitu. U neoliberálů aktivita možná bude znamenat umění bojovat o své místo na slunci. Samozřejmě pro sebe a za sebe. Myslela jsem to tak, že oni schvalují třeba bezdomovectví a jiné negativní jevy (jako že dobře těm lidem tak, že si svůj osud zaslouží, protože jsou pasivní).
Máš jen tři možnosti:
1) bojovat pouze za sebe
2) bojovat za sebe a za své aktivní kamarády
3) bojovat za všechny - i za ty neaktivní
Máš jen tři možnosti:
1) bojovat pouze za sebe
2) bojovat za sebe a za své aktivní kamarády
3) bojovat za všechny - i za ty neaktivní
February 1, 2014 v 16.33
Taky vidím jedinou možnost v samosprávné ekonomii. Bez podpory shora se ale neobejdeme.
Musíme o tom přesvědčovat lidi.
Musíme o tom přesvědčovat lidi.
JK
February 1, 2014 v 18.03
Souhlas s Evou. Co takhle aktivita jakožto "systematická činnost směřující k blahu společenství"?
February 2, 2014 v 2.47
Jo, měli bychom být nejen antisystémoví, ale i systematičtí. Někdo přece musí začít vytvářet ten nový systém, ne?
JP
K příspěvku J. Karena z 1.Února 2014, 10:16:52
Bezpochyby, jakákoli teorie "od stolu" je vždycky v akutním nebezpečí, že se odtrhne od reality; že si nalinkuje něco, co v té teorii krásně vypadá, ale při pokusu tuto krásnou ideu jaksi shora "nalepit" na realitu společenských procesů to pak dopadá velice špatně. Přesně tohle se stalo i tak bezpochyby velkým myslitelům, jako byli Platón nebo Marx.
Ale, co se nám tedy nabízí jako alternativa k tomu, vymýšlet funkční modely společnosti? Prostě prohlásit: "myšlení nepotřebujeme, zbytečné myšlení nás jenom odvádí od té pravé revoluční činnosti, my se nechceme zdržovat nějakými suchými teoriemi, my chceme přímou akci!" Má tohle být řešením?
A ostatně, i ta autentická levice, se svou neotřesitelnou vírou v samosprávu a družstevnictví - není tato její představa také takovým modelem "od stolu"? Ovšem právě takovým modelem, z kterého na každém rohu jako sláma z děravých bot leze ta skutečnost, že tento model nikdy neprošel opravdu kritickým přezkoumáním, je to jen zcela nereflektovaným výrazem touhy po zážitku nějaké skupinové pospolitosti, spojené s vírou, že takto "odzdola" se nějakým způsobem, postupem času a dá-li Bůh, podaří překonat ten nenáviděný kapitalismus.
Aby nedošlo k omylu: nechci tím principiálně difamovat bezpochyby upřímné a samo o sobě oprávněné úsilí na bázi společnosti, alespoň něco udělat, alespoň něco podniknout. Jakýkoli velký čin, jakýkoli velký společenský převrat stojí nakonec na té dlouhé, mravenčí práci mnohdy bezejmenných aktivistů, kteří ještě za doby hlubokého "temna" - kdy tedy starý režim ještě stojí v plné síle - vytvářejí, organizují a utužují malé buňky odporu, malé buňky skutečnosti příští.
Jenže, nedá se nic dělat: každá revoluce (tedy každá zásadní změna systému) byla nejen doprovázena, ale také připravována právě tou intelektuální prací "tam nahoře", kde se v nekonečných diskusích a názorových střetech postupně vykrystalizovával právě nějaký myšlenkový model toho, jakým způsobem by ta příští společnost vlastně mohla reálně fungovat.
Vždyť i třeba Francouzská - občanská - revoluce nevznikla jenom nějakým povstáním lidu, lid samotný se sotva kdy vzmůže na něco více nežli na pouhou revoltu, požadavky lidu většinou končí u výměny vládce, je v tom stále ta stará ruská iluze "dobrého cara"; byly to právě ty nekonečné diskuse ve francouzských i n t e l e k t u á l n í c h kruzích, a to včetně mnohých příslušníků aristokracie, které daly vůbec vzniknout požadavkům na zcela nový typ společnosti.
Jestli se "autentická levice" omezí jenom na tento svůj akcionismus, na svou přímou akci, pak bude stále narážet na svou neschopnost opravdové systémové změny jako moucha na sklo. Tato levice bude znovu a znovu burcovat lid - a bude stále a stále muset naříkat na to, jak je tento lid pasivní a nerevoluční. Tento lid totiž bude nadále "žvýkat svůj špekáček"; a k nějaké opravdové akci se nenechá strhnout dřív, dokud nebude mít před očima alternativu natolik přesvědčivou, natolik promyšlenou, že i tento lid dokáže uvěřit, že ta nabízená alternativa poskytuje reálnou šanci na lepší život, než je ten dosavadní.
Bezpochyby, jakákoli teorie "od stolu" je vždycky v akutním nebezpečí, že se odtrhne od reality; že si nalinkuje něco, co v té teorii krásně vypadá, ale při pokusu tuto krásnou ideu jaksi shora "nalepit" na realitu společenských procesů to pak dopadá velice špatně. Přesně tohle se stalo i tak bezpochyby velkým myslitelům, jako byli Platón nebo Marx.
Ale, co se nám tedy nabízí jako alternativa k tomu, vymýšlet funkční modely společnosti? Prostě prohlásit: "myšlení nepotřebujeme, zbytečné myšlení nás jenom odvádí od té pravé revoluční činnosti, my se nechceme zdržovat nějakými suchými teoriemi, my chceme přímou akci!" Má tohle být řešením?
A ostatně, i ta autentická levice, se svou neotřesitelnou vírou v samosprávu a družstevnictví - není tato její představa také takovým modelem "od stolu"? Ovšem právě takovým modelem, z kterého na každém rohu jako sláma z děravých bot leze ta skutečnost, že tento model nikdy neprošel opravdu kritickým přezkoumáním, je to jen zcela nereflektovaným výrazem touhy po zážitku nějaké skupinové pospolitosti, spojené s vírou, že takto "odzdola" se nějakým způsobem, postupem času a dá-li Bůh, podaří překonat ten nenáviděný kapitalismus.
Aby nedošlo k omylu: nechci tím principiálně difamovat bezpochyby upřímné a samo o sobě oprávněné úsilí na bázi společnosti, alespoň něco udělat, alespoň něco podniknout. Jakýkoli velký čin, jakýkoli velký společenský převrat stojí nakonec na té dlouhé, mravenčí práci mnohdy bezejmenných aktivistů, kteří ještě za doby hlubokého "temna" - kdy tedy starý režim ještě stojí v plné síle - vytvářejí, organizují a utužují malé buňky odporu, malé buňky skutečnosti příští.
Jenže, nedá se nic dělat: každá revoluce (tedy každá zásadní změna systému) byla nejen doprovázena, ale také připravována právě tou intelektuální prací "tam nahoře", kde se v nekonečných diskusích a názorových střetech postupně vykrystalizovával právě nějaký myšlenkový model toho, jakým způsobem by ta příští společnost vlastně mohla reálně fungovat.
Vždyť i třeba Francouzská - občanská - revoluce nevznikla jenom nějakým povstáním lidu, lid samotný se sotva kdy vzmůže na něco více nežli na pouhou revoltu, požadavky lidu většinou končí u výměny vládce, je v tom stále ta stará ruská iluze "dobrého cara"; byly to právě ty nekonečné diskuse ve francouzských i n t e l e k t u á l n í c h kruzích, a to včetně mnohých příslušníků aristokracie, které daly vůbec vzniknout požadavkům na zcela nový typ společnosti.
Jestli se "autentická levice" omezí jenom na tento svůj akcionismus, na svou přímou akci, pak bude stále narážet na svou neschopnost opravdové systémové změny jako moucha na sklo. Tato levice bude znovu a znovu burcovat lid - a bude stále a stále muset naříkat na to, jak je tento lid pasivní a nerevoluční. Tento lid totiž bude nadále "žvýkat svůj špekáček"; a k nějaké opravdové akci se nenechá strhnout dřív, dokud nebude mít před očima alternativu natolik přesvědčivou, natolik promyšlenou, že i tento lid dokáže uvěřit, že ta nabízená alternativa poskytuje reálnou šanci na lepší život, než je ten dosavadní.
JP
K názoru pana Plevy, že "postačí změnit ekonomický systém", a že žádat ještě změnu systému politického (parlamentního) by bylo "příliš velké sousto".
Abych použil názorný příklad, to je něco na ten způsob, jako kdybychom místo trabantů chtěli vyrábět nejmodernější mercedesy - ale přitom rezignovali na zavedení právě té nejnovější automobilové elektroniky, neboť by to bylo "příliš mnoho změn najednou".
Zkrátka: politický systém stávající parlamentární demokracie je srostlý s kapitalismem jako se psem ocas. Ty parlamentní tahanice jednotlivých politických stran o politickou dominanci exaktně odpovídají konkurenčním bojům v kapitalistické ekonomice o dominanci ekonomickou.
Všechny ty takzvané "demokratické parlamenty" nemají naprosto nic společného s nějakou "vládou lidu", jak se stále ještě v ideologickém sebezdůvodnění stávajícího režimu tvrdí. Jedná se čistě jenom o kolbiště pro prosazování partikulárních (tedy principiálně ne-lidových) zájmů, nic více. V tomto ohledu je odmítání parlamentarismu ze strany autentické levice zcela oprávněné.
To neznamená, že by nutně musel být (v hypotetické postkapitalistické společnosti) odstraněn parlament jako takový - nějaká funkční náhrada za něj asi sotva může být nalezena. Ale, tento parlamentní systém musí být natolik zásadně proměněn, že fakticky přestane být sám sebou, a stane se něčím jiným.
Abych použil názorný příklad, to je něco na ten způsob, jako kdybychom místo trabantů chtěli vyrábět nejmodernější mercedesy - ale přitom rezignovali na zavedení právě té nejnovější automobilové elektroniky, neboť by to bylo "příliš mnoho změn najednou".
Zkrátka: politický systém stávající parlamentární demokracie je srostlý s kapitalismem jako se psem ocas. Ty parlamentní tahanice jednotlivých politických stran o politickou dominanci exaktně odpovídají konkurenčním bojům v kapitalistické ekonomice o dominanci ekonomickou.
Všechny ty takzvané "demokratické parlamenty" nemají naprosto nic společného s nějakou "vládou lidu", jak se stále ještě v ideologickém sebezdůvodnění stávajícího režimu tvrdí. Jedná se čistě jenom o kolbiště pro prosazování partikulárních (tedy principiálně ne-lidových) zájmů, nic více. V tomto ohledu je odmítání parlamentarismu ze strany autentické levice zcela oprávněné.
To neznamená, že by nutně musel být (v hypotetické postkapitalistické společnosti) odstraněn parlament jako takový - nějaká funkční náhrada za něj asi sotva může být nalezena. Ale, tento parlamentní systém musí být natolik zásadně proměněn, že fakticky přestane být sám sebou, a stane se něčím jiným.
snad si nemyslíte, že kapitalismus byla nějaká "shora" vymyšlená alternativa oproti feudalismu? Ten se přece prosadil živelně ekonomicky, nikoli tím, že ho někdo vymyslel a "nastolil". Panovnící ho většinou podporovali, protože to bylo výhodné pro jejich zemi. Pak už elita nahoře mohla pouze usoudit, že starý systém (feudální) nevyhovuje, protože lidé třetího a čtvrtého stavu udělali velký pokrok a už přestali věřit tomu, že potřebují nějakého pána. A věděli také, že pokud lidem občanská práva a svobodu nedají, vezmou si je ti lidé sami.
Teď taky záleží na elitě, jak moc bude chytrá nebo hloupá. Pokud bude chytrá, bude sama napomáhat samosprávné ekonomice a všechno půjde mnohem lépe. Pokud bude příliš zabedněná - nedá se nic dělat, bude muset být revoluce.
Teď taky záleží na elitě, jak moc bude chytrá nebo hloupá. Pokud bude chytrá, bude sama napomáhat samosprávné ekonomice a všechno půjde mnohem lépe. Pokud bude příliš zabedněná - nedá se nic dělat, bude muset být revoluce.
JK
Pane Poláčku, družstva a samosprávné podniky reálně fungují.Fungují i v perverzních podmínkách globálního kapitalismu. Můžete tam zajít, promluvit si s těmi pracujícími a teoreticky podloženě jim vysvětlit "že to prostě z principu nejde."
Myslím si, že problém zdaleka není v tom, že neexistují teoreticky propracované modely alternativy vůči kapitalismu. Těch modelů je spousta (např. Parekon Michaela Alberta).
Myslím si, že problém zdaleka není v tom, že neexistují teoreticky propracované modely alternativy vůči kapitalismu. Těch modelů je spousta (např. Parekon Michaela Alberta).
MP
partikularismus bude existovat v každé společnosti, je to přirozenost - lid jako jednolitý celek neexistuje. Byl to právě onen (radikální levicí často tak vysmívaný) buržoazní parlamentarismus a partikularismus, který uchránil většinu kapitalistických států před totalitou a autokracií, jíž jak známo propadly komunistické režimy. Lepší tahanice stran než vláda jedné strany:)
A jinak, pořád jsme - milí přátelé - někde moc daleko, vymýšlíme novou společnost, ale my musíme mít program pro tu starou, ta nás obklopuje a její problémy musíme řešit. Tyto konkrétní věci také lidi zajímají.
Pořád mám pocit, že mnozí na radikální levici házejí jaksi dnešní pracující, z nichž většina se musí podřizovat kapitalistické logice, přes palubu. Mohou snad všichni vykořisťovaní a nezaměstnaní nastoupit do samosprávných podniků? Pokud ne, musíme mít regulační opatření pro ty podniky kapitalistické:)
A jinak, pořád jsme - milí přátelé - někde moc daleko, vymýšlíme novou společnost, ale my musíme mít program pro tu starou, ta nás obklopuje a její problémy musíme řešit. Tyto konkrétní věci také lidi zajímají.
Pořád mám pocit, že mnozí na radikální levici házejí jaksi dnešní pracující, z nichž většina se musí podřizovat kapitalistické logice, přes palubu. Mohou snad všichni vykořisťovaní a nezaměstnaní nastoupit do samosprávných podniků? Pokud ne, musíme mít regulační opatření pro ty podniky kapitalistické:)
February 2, 2014 v 16.16
Smysl inciativ typu ProAlt
je podle mě především v tom, že jsou schopny dostávat určité, již existující, věci do povědomí společnosti a že jsou schopny různé lidi, skupinky a organizace propojovat jaksi napříč hierarchickými i horizontálními strukturami společnosti. Právě tohle podle mě ProAlt svojí činností prokázal.
Dosti odlišnými úlohami je ale vymyslet či vytvořit něco nového, anebo i jen adaptovat v našich podmínkách něco, co se osvědčilo jinde. Organizace/hnutí typu ProAlt k takovýmto věcem vytvářejí důležité podhoubí tím, že ustavují a podněcují jinak obtížně představitelná propojení a setkání. A to i tím, že jsou jak na ulici, tak v různých typech médií, tak mají členy a sympatizanty v celé řadě dalších organizací (od jiných segmentů občanské společnosti či spolků, přes politické strany až po různé firmy a státní instituce).
A dalším problémem je samozřejmě udržet drajv. To prostě bez stabilnějšího organizačního zázemí nejde. A taky je to prostě hodně odlišný typ činnosti, který potřebuje jinčí typy lidí. Řekl bych, že ProAlt si toto uvědomoval poměrně jasně. Tyhle mantinely vlastní činnosti. Proto ty snahy nějak ovlivnit a nasměrovat politické strany či odbory, které byly navíc od samého počátku předmětem vnitřních svárů.
Prostě, myslím, že pohled do zpětného zrcátka ukazuje, že iniciativy typu ProAlt jsou schopné šířit původně minoritní a okrajové myšlenky a zkušenosti do širší společnosti a iniciovat určité změny, které s takovouto změnou povědomí souvisí; nastolovat témata a propojovat (i když třeba jen dočasně) odlišné segmenty společnosti. Přijde mi tedy, že dalším logickým krokem je zmíněné propojování se zahraničím, ale i pozorné sledování a hledání toho „co funguje“ někde na okraji.
Dosti odlišnými úlohami je ale vymyslet či vytvořit něco nového, anebo i jen adaptovat v našich podmínkách něco, co se osvědčilo jinde. Organizace/hnutí typu ProAlt k takovýmto věcem vytvářejí důležité podhoubí tím, že ustavují a podněcují jinak obtížně představitelná propojení a setkání. A to i tím, že jsou jak na ulici, tak v různých typech médií, tak mají členy a sympatizanty v celé řadě dalších organizací (od jiných segmentů občanské společnosti či spolků, přes politické strany až po různé firmy a státní instituce).
A dalším problémem je samozřejmě udržet drajv. To prostě bez stabilnějšího organizačního zázemí nejde. A taky je to prostě hodně odlišný typ činnosti, který potřebuje jinčí typy lidí. Řekl bych, že ProAlt si toto uvědomoval poměrně jasně. Tyhle mantinely vlastní činnosti. Proto ty snahy nějak ovlivnit a nasměrovat politické strany či odbory, které byly navíc od samého počátku předmětem vnitřních svárů.
Prostě, myslím, že pohled do zpětného zrcátka ukazuje, že iniciativy typu ProAlt jsou schopné šířit původně minoritní a okrajové myšlenky a zkušenosti do širší společnosti a iniciovat určité změny, které s takovouto změnou povědomí souvisí; nastolovat témata a propojovat (i když třeba jen dočasně) odlišné segmenty společnosti. Přijde mi tedy, že dalším logickým krokem je zmíněné propojování se zahraničím, ale i pozorné sledování a hledání toho „co funguje“ někde na okraji.
AM
February 2, 2014 v 23.19
Víte pane Karene, ten neúspěšný pokus o generální stávku je naprosto dokonalá ilustrace toho, co říká Žižek, a co sám zmiňujete.
Docela se obouváte do odborů, ale ve skutečnosti byste jim asi měli poděkovat, že to všechno neskončilo větší blamáží.
Představte si, že by se vám něco na způsob generální stávky povedlo zorganizovat.
Otázka, která by zcela nutně přišla, od vlády, od médii, od všech nezúčastněných, by byla: CO CHCETE?
(((ne co nechcete, ale co chcete?)))
(viz pan Poláček)
Jaká by byla vaše odpověď?
"Myslím si, že z definice nebylo prostě možné zformulovat v tak široce obsahově sdílené platformě (členy byli reformisté, radikálové, zelení, sociální křesťané) konkrétní program alternativy."
Čekalo by se, až se něco vymyslí?
................................................................
Po zmrhané energii generální stávky by byla nálada ještě horší...
Celkový dojem je, jako bych se díval na řadu stejně velkých obrázků, na jednom by byla buňka, na druhém planeta, na třetím bagr, na čtvrtém duha...
Nedostatek smyslu pro proporce, strategie nula.
Docela se obouváte do odborů, ale ve skutečnosti byste jim asi měli poděkovat, že to všechno neskončilo větší blamáží.
Představte si, že by se vám něco na způsob generální stávky povedlo zorganizovat.
Otázka, která by zcela nutně přišla, od vlády, od médii, od všech nezúčastněných, by byla: CO CHCETE?
(((ne co nechcete, ale co chcete?)))
(viz pan Poláček)
Jaká by byla vaše odpověď?
"Myslím si, že z definice nebylo prostě možné zformulovat v tak široce obsahově sdílené platformě (členy byli reformisté, radikálové, zelení, sociální křesťané) konkrétní program alternativy."
Čekalo by se, až se něco vymyslí?
................................................................
Po zmrhané energii generální stávky by byla nálada ještě horší...
Celkový dojem je, jako bych se díval na řadu stejně velkých obrázků, na jednom by byla buňka, na druhém planeta, na třetím bagr, na čtvrtém duha...
Nedostatek smyslu pro proporce, strategie nula.
JK
February 2, 2014 v 23.43
Pane Morbicere, ten scénář by byl jednoduchý: generální stávka, pád Nečase, předčasné volby. Hotovo, tečka, konkrétní partikulární cíl splněn.
Stop vládě nemělo za cíl překonat kapitalismus, ale zastavit zvrácené neoliberální vládnutí.
Zásadní by byl průlom sdělující rezignovaným Čechům "aktivní politický občanský postoj je smysluplný".
Překonání kapitalismu si necháme na pozdějš...
Stop vládě nemělo za cíl překonat kapitalismus, ale zastavit zvrácené neoliberální vládnutí.
Zásadní by byl průlom sdělující rezignovaným Čechům "aktivní politický občanský postoj je smysluplný".
Překonání kapitalismu si necháme na pozdějš...
AM
February 3, 2014 v 0.32
Nečas by nepadl, proč by měl?
JP
Pane Karene, že je i v rámci dominantního ekonomického respektive ekonomicko-sociálního systému možno provozovat i ekonomické modely alternativní, to jsem sám konstatoval už ve svém zcela prvním příspěvku na téma družstevnictví.
Jenže, mně se skutečně nejedná o ty či ony okrajové či alternativní modely - mně se jedná o systém jako takový, tj. o celý ten ekonomicko-sociálně-kulturní komplex, známý pod zkráceným termínem "kapitalismus".
Pro srovnání: i za tuhého husákovského socialismu existovalo něco takového, jako agrokomplex Slušovice, který převážnou část své produkce realizoval ne na základě socialistického státního plánu, ale na základě tržního zisku, čili v podstatě "kapitalistického" principu. Proto také Slušovice byly partajním dogmatikům neustálým trnem v oku. Ale - změnila snad existence tohoto j e d n o h o podniku něco podstatného na dominanci tehdejšího ekonomicko-sociálně-politického systému nad člověkem a nad společností?
Takže:
Až se v některé - průmyslově vyspělé - zemi družstevní forma vlastnictví dokáže prosadit jako d o m i n a n t n í ekonomický model;
až se tato kolektivní forma vlastnictví dokáže reálně prosadit proti konkurenci soukromovlastnických - a tedy principiálně dravějších a výkonnějších - ekonomických subjektů;
až tato družstva, ačkoliv budou nadále působit v rámci k a p i t a l i s t i c k é ekonomiky s volným trhem, přesto dokáží svým étosem skupinové pospolitosti nějakým způsobem překonat nadvládu kapitalistických struktur odcizení, nadvlády zisku a potřeb kapitálu nad autentickou lidskou bytostí;
p a k mi dejte vědět; já se na tento zázrak velice ochotně přijedu podívat.
Do té doby, nežli mi tento zázrak předvedete v reálu, zůstanu nicméně u přesvědčení, že všechny tyto družstevní modely jsou pouze oněmi "Slušovicemi", které nikdy nemohou mít reálný potenciál překonat kapitalismus jako systém, jako ucelený komplex ekonomických, politických a sociálních vztahů.
Jenže, mně se skutečně nejedná o ty či ony okrajové či alternativní modely - mně se jedná o systém jako takový, tj. o celý ten ekonomicko-sociálně-kulturní komplex, známý pod zkráceným termínem "kapitalismus".
Pro srovnání: i za tuhého husákovského socialismu existovalo něco takového, jako agrokomplex Slušovice, který převážnou část své produkce realizoval ne na základě socialistického státního plánu, ale na základě tržního zisku, čili v podstatě "kapitalistického" principu. Proto také Slušovice byly partajním dogmatikům neustálým trnem v oku. Ale - změnila snad existence tohoto j e d n o h o podniku něco podstatného na dominanci tehdejšího ekonomicko-sociálně-politického systému nad člověkem a nad společností?
Takže:
Až se v některé - průmyslově vyspělé - zemi družstevní forma vlastnictví dokáže prosadit jako d o m i n a n t n í ekonomický model;
až se tato kolektivní forma vlastnictví dokáže reálně prosadit proti konkurenci soukromovlastnických - a tedy principiálně dravějších a výkonnějších - ekonomických subjektů;
až tato družstva, ačkoliv budou nadále působit v rámci k a p i t a l i s t i c k é ekonomiky s volným trhem, přesto dokáží svým étosem skupinové pospolitosti nějakým způsobem překonat nadvládu kapitalistických struktur odcizení, nadvlády zisku a potřeb kapitálu nad autentickou lidskou bytostí;
p a k mi dejte vědět; já se na tento zázrak velice ochotně přijedu podívat.
Do té doby, nežli mi tento zázrak předvedete v reálu, zůstanu nicméně u přesvědčení, že všechny tyto družstevní modely jsou pouze oněmi "Slušovicemi", které nikdy nemohou mít reálný potenciál překonat kapitalismus jako systém, jako ucelený komplex ekonomických, politických a sociálních vztahů.
MP
a co by mohlo kapitalismus překonat jako systém?
To neví nikdo...
Ale čím více omezíme tzv. volný trh a jeho logiku i důsledky, tím větší prosor i pro jakékoli alternativně fungující ekonomické subjekty.
To neví nikdo...
Ale čím více omezíme tzv. volný trh a jeho logiku i důsledky, tím větší prosor i pro jakékoli alternativně fungující ekonomické subjekty.
V kterém alternativním vesmíru platí že pro ekonomické subjekty je alternativa trhu a alternativa kapitalismu totéž ?
JK
February 4, 2014 v 11.14
Pane Poláčku, zkusme si to zjednodušit. Kapitalismus je založený na dominanci soukromě vlastněných výrobních prostředků. Pokud dojde k transformaci více než 50% ekonomiky na jiné formy vlastnictví (a je jich opravdu celá řada; každý typ se hodí třeba k jinému typu výroby), můžeme ještě hovořit o kapitalismu?
AM
February 4, 2014 v 12.28
Otázka je pane Poláčku, jestli družstevničení při tom Vašem čistě ekonomickém srovnávání opravdu stojí na stejné startovní čáře jako soukromovlastnictví.
Když se někdy v roce 1920 v Itálii definitivně zformovalo fašistické hnutí, mělo dva úhlavní nepřátele - socialisty a, simsala bim, katolické zemědělské družstevníky!
Po neustálých nájezdech, bití do bezvědomí a nakonec vraždách dvou nejvýznamnějších představitelů, bylo toto hnutí zlomeno a rozprášeno...
Dnes máme metody sametovější, antipolitický individualismus je jednou z nich, podpořený obrovskou mediální mašinérií - jak se říká v té reklamě: "nejlepší rozhodnutí jsou ta, která můžeš kdykoliv změnit".
(ostatně na fejsbůku když člověk klikne na tlačítko "Toto se mi líbí", ihned se změní na tlačítko "Toto se mi už nelíbí" - geniální zkratka této doby.))
Víte pane Karene, z Vás nezávislost přímo vyzařuje, a z těch emocí, které z článku místy vyzařují, je jasné, že na barikády jste jako dělaný.
Jenže teď není čas barikád, jak Vás upozornil érot, i ten, co to raděj dělá ručně.
Myslím, že se obracíte správným směrem - pokud by se podařilo vytvořit síť spolupracujících levicových lidí, kteří lpí na své stranické nezávislosti (dobře, proč ne), bylo by to dobré.
A třeba byste pak nebyl tak radikálně opovržlivý vůči jiným částem levice.
Když se někdy v roce 1920 v Itálii definitivně zformovalo fašistické hnutí, mělo dva úhlavní nepřátele - socialisty a, simsala bim, katolické zemědělské družstevníky!
Po neustálých nájezdech, bití do bezvědomí a nakonec vraždách dvou nejvýznamnějších představitelů, bylo toto hnutí zlomeno a rozprášeno...
Dnes máme metody sametovější, antipolitický individualismus je jednou z nich, podpořený obrovskou mediální mašinérií - jak se říká v té reklamě: "nejlepší rozhodnutí jsou ta, která můžeš kdykoliv změnit".
(ostatně na fejsbůku když člověk klikne na tlačítko "Toto se mi líbí", ihned se změní na tlačítko "Toto se mi už nelíbí" - geniální zkratka této doby.))
Víte pane Karene, z Vás nezávislost přímo vyzařuje, a z těch emocí, které z článku místy vyzařují, je jasné, že na barikády jste jako dělaný.
Jenže teď není čas barikád, jak Vás upozornil érot, i ten, co to raděj dělá ručně.
Myslím, že se obracíte správným směrem - pokud by se podařilo vytvořit síť spolupracujících levicových lidí, kteří lpí na své stranické nezávislosti (dobře, proč ne), bylo by to dobré.
A třeba byste pak nebyl tak radikálně opovržlivý vůči jiným částem levice.
AM
February 4, 2014 v 13.42
pro klid duše - ti nepřátelé fašistů byli samozřejmě tři, ještě komunisté - ti ovšem v té době v Itálii nebyli až tak důležitými hráči.
JP
Napřed k panu Plevovi: jestli snad tím, čím více budeme omezovat volný trh a jeho logiku, budeme vytvářet prostor pro alternativní modely.
Na straně jedné, bezpochyby; a už jsem tu sám zmínil, že každý z dosavadních ekonomicko-společenských systémů byl překonán také v důsledku toho, že se už dlouho před jeho pádem v něm tvořilo jakési "podhoubí" právě těch modelů alternativních, principiálně modernějších.
Jenže: pokud bych měl Vaši připomínku kontrovat sarkastickým způsobem, bylo by stejně tak možno prohlásit, že nosorožce nejlépe skolíme tím, že na něj budeme střílet stříkací pistolkou. To ho přece - třeba - také nějakým způsobem poněkud "omezí"...
O co jde: řečeno s klasikem, celý ten způsob překonávání kapitalismu prostřednictvím družstevnictví mi připadá opravdu velmi nešťastný.
Já sice mohu mít určité pochopení pro to, že se jako alternativa k soukromovlastnickému a individualistickému kapitalismu postuluje jeho naprostý opak, totiž systém založený na vzájemné solidaritě a kolektivismu. Ovšem, z mnoha důvodů se mi tato cesta jeví naprosto neperspektivní, a neotřesitelné setrvávání na ní podle mého přesvědčení toho "nosorožce" kapitalismu nejenže neporazí, nýbrž ho nakonec v konečném efektu naopak ještě více udržuje při jeho - nosorožčí - existenci. Protože nás tato zdánlivá zbraň odvádí od toho, používat takové zbraně, takové metody, které by daleko spíše mohly mít šanci na úspěch.
----------------------------------
A teď k panu Karenovi: ta otázka po tom, jestli kapitalismus zůstane kapitalismem, i když více než padesát procent výrobních prostředků dané ekonomiky bude založen na jiné formě vlastnictví nežli soukromovlastnické - tak to je opravdu velice zapeklitá otázka, a nejsem si vůbec jistý, jestli je možno - respektive radno - ji zodpovídat nějakým zcela apodiktickým způsobem.
Ale, uveďme si pro začátek - a pro ilustraci - jeden nikoli nezajímavý případ ze zcela reálné praxe.
Nemám v tuhle chvíli čísla ze současnosti, ale ještě někdy v sedmdesátých letech byla - nevím teď jestli ekonomika jako taková nebo jenom průmyslový sektor - v Rakousku z více než padesáti procent ve s t á t n í c h rukou!
Čili, máme zde zcela reálný případ toho, že nadpoloviční část ekonomiky byla nikoli v soukromém, nýbrž ve státním (čili přinejmenším formálně celospolečenském) vlastnictví!
A teď, zcela klíčová otázka: přestala snad rakouská ekonomika mít jenom tímto faktem většinového státního vlastnictví principiálně k a p i t a l i s t i c k ý charakter? Bylo snad tehdejší Rakousko prototypem socialismu? Přestala tím snad rakouská ekonomika fungovat na principech trhu, zisku, kapitálu??
Tohle je právě ten centrální bod, kteří propagátoři družstevního vlastnictví stále znovu zaměňují: jako by vlastnická f o r m a samotná (respektive její změna) sama o sobě měla automaticky potenciál, změnit celý ekonomický, a tedy i ekonomicko-sociální systém jako takový!
Už jsem to jednou kdesi (na samém počátku našich úvah a sporů o družstevnictví) napsal: i kdyby c e l á ekonomika (tj. veškeré výrobní prostředky) byly v rukou družstev, ale samotná ekonomika nadále fungovala na principech trhu, zisku a vzájemné konkurence - pak by těmto družstevníkům nakonec nezbylo, v zájmu nutnosti vlastního ekonomického přežití, nic jiného nežli jednat v rámci a v intencích této stále ještě k a p i t a l i s t i c k é ekonomiky! Čili, jediný rozdíl by byl ten, že na místo jednoho jediného soukromého vlastníka-kapitalisty by zde nastoupil skupinový vlastník-kapitalista!
To je právě ten zcela základní omyl, ta zásadní záměna, které se vyznavači družstevního vlastnictví dopouštějí: že čiré vlastnictví věcí zaměňují s reálným charakterem dominantních ekonomických a ekonomicko-sociálních vztahů.
Triviální příklad: jestliže budu "vlastnit" tygra, to ještě zdaleka neznamená, že na něm budu moci jezdit jako na koni. Jestliže k němu vstoupím do klece, bude to nakonec on, kdo "ovládne" mě, totiž roztrhá a sežere.
To že budu - jako člen určité skupiny - bezprostředně vlastnit určitý objekt produkční ekonomiky, to ještě zdaleka neznamená, že tím dokážu efektivně zvládnout jeho divoký charakter. Já sice zůstanu formálním vlastníkem, ale nakonec budu muset přijmout ta pravidla hry, které mi on nanutí. Protože on je nakonec vždycky silnější - neboť je to on, na které já jsem životně závislý. Nebudu-li hrát podle jeho vlastních pravidel, ekonomicky zahynu.
Takže, ještě jednou: kapitalismus nepřekonám nikdy jenom tím, že začnu něco vlastnit "kolektivně". Kapitalismus - s jeho dravým charakterem džungle - mohu efektivně překonat jenom tím, že pro celý s y s t é m vnutím svá vlastní pravidla hry.
Ale, tohle je něco daleko složitější, nežli si jenom toho tygra koupit. Protože, nakonec já musím nějak respektovat i toho tygra, s jeho přirozeností - pokusím-li se ho uměle přetvořit na býložravce, asi to moc dobře nedopadne. Tygr zahyne, a mně nezbyde nic.
Nakonec asi přece jenom nezbyde nic jiného, nežli pokusit se najít nějakou cestu mezi oběma extrémy (filozofové tady hovoří o dialektické synstéze): zachovat přirozenou dynamiku tržního hospodářství, ale zároveň do něj zabudovat takové elementy, takové korektivy, které celý systém včlení do nadřazeného rámce celospolečensky pozitivních, humánních pravidel a motivací.
Na straně jedné, bezpochyby; a už jsem tu sám zmínil, že každý z dosavadních ekonomicko-společenských systémů byl překonán také v důsledku toho, že se už dlouho před jeho pádem v něm tvořilo jakési "podhoubí" právě těch modelů alternativních, principiálně modernějších.
Jenže: pokud bych měl Vaši připomínku kontrovat sarkastickým způsobem, bylo by stejně tak možno prohlásit, že nosorožce nejlépe skolíme tím, že na něj budeme střílet stříkací pistolkou. To ho přece - třeba - také nějakým způsobem poněkud "omezí"...
O co jde: řečeno s klasikem, celý ten způsob překonávání kapitalismu prostřednictvím družstevnictví mi připadá opravdu velmi nešťastný.
Já sice mohu mít určité pochopení pro to, že se jako alternativa k soukromovlastnickému a individualistickému kapitalismu postuluje jeho naprostý opak, totiž systém založený na vzájemné solidaritě a kolektivismu. Ovšem, z mnoha důvodů se mi tato cesta jeví naprosto neperspektivní, a neotřesitelné setrvávání na ní podle mého přesvědčení toho "nosorožce" kapitalismu nejenže neporazí, nýbrž ho nakonec v konečném efektu naopak ještě více udržuje při jeho - nosorožčí - existenci. Protože nás tato zdánlivá zbraň odvádí od toho, používat takové zbraně, takové metody, které by daleko spíše mohly mít šanci na úspěch.
----------------------------------
A teď k panu Karenovi: ta otázka po tom, jestli kapitalismus zůstane kapitalismem, i když více než padesát procent výrobních prostředků dané ekonomiky bude založen na jiné formě vlastnictví nežli soukromovlastnické - tak to je opravdu velice zapeklitá otázka, a nejsem si vůbec jistý, jestli je možno - respektive radno - ji zodpovídat nějakým zcela apodiktickým způsobem.
Ale, uveďme si pro začátek - a pro ilustraci - jeden nikoli nezajímavý případ ze zcela reálné praxe.
Nemám v tuhle chvíli čísla ze současnosti, ale ještě někdy v sedmdesátých letech byla - nevím teď jestli ekonomika jako taková nebo jenom průmyslový sektor - v Rakousku z více než padesáti procent ve s t á t n í c h rukou!
Čili, máme zde zcela reálný případ toho, že nadpoloviční část ekonomiky byla nikoli v soukromém, nýbrž ve státním (čili přinejmenším formálně celospolečenském) vlastnictví!
A teď, zcela klíčová otázka: přestala snad rakouská ekonomika mít jenom tímto faktem většinového státního vlastnictví principiálně k a p i t a l i s t i c k ý charakter? Bylo snad tehdejší Rakousko prototypem socialismu? Přestala tím snad rakouská ekonomika fungovat na principech trhu, zisku, kapitálu??
Tohle je právě ten centrální bod, kteří propagátoři družstevního vlastnictví stále znovu zaměňují: jako by vlastnická f o r m a samotná (respektive její změna) sama o sobě měla automaticky potenciál, změnit celý ekonomický, a tedy i ekonomicko-sociální systém jako takový!
Už jsem to jednou kdesi (na samém počátku našich úvah a sporů o družstevnictví) napsal: i kdyby c e l á ekonomika (tj. veškeré výrobní prostředky) byly v rukou družstev, ale samotná ekonomika nadále fungovala na principech trhu, zisku a vzájemné konkurence - pak by těmto družstevníkům nakonec nezbylo, v zájmu nutnosti vlastního ekonomického přežití, nic jiného nežli jednat v rámci a v intencích této stále ještě k a p i t a l i s t i c k é ekonomiky! Čili, jediný rozdíl by byl ten, že na místo jednoho jediného soukromého vlastníka-kapitalisty by zde nastoupil skupinový vlastník-kapitalista!
To je právě ten zcela základní omyl, ta zásadní záměna, které se vyznavači družstevního vlastnictví dopouštějí: že čiré vlastnictví věcí zaměňují s reálným charakterem dominantních ekonomických a ekonomicko-sociálních vztahů.
Triviální příklad: jestliže budu "vlastnit" tygra, to ještě zdaleka neznamená, že na něm budu moci jezdit jako na koni. Jestliže k němu vstoupím do klece, bude to nakonec on, kdo "ovládne" mě, totiž roztrhá a sežere.
To že budu - jako člen určité skupiny - bezprostředně vlastnit určitý objekt produkční ekonomiky, to ještě zdaleka neznamená, že tím dokážu efektivně zvládnout jeho divoký charakter. Já sice zůstanu formálním vlastníkem, ale nakonec budu muset přijmout ta pravidla hry, které mi on nanutí. Protože on je nakonec vždycky silnější - neboť je to on, na které já jsem životně závislý. Nebudu-li hrát podle jeho vlastních pravidel, ekonomicky zahynu.
Takže, ještě jednou: kapitalismus nepřekonám nikdy jenom tím, že začnu něco vlastnit "kolektivně". Kapitalismus - s jeho dravým charakterem džungle - mohu efektivně překonat jenom tím, že pro celý s y s t é m vnutím svá vlastní pravidla hry.
Ale, tohle je něco daleko složitější, nežli si jenom toho tygra koupit. Protože, nakonec já musím nějak respektovat i toho tygra, s jeho přirozeností - pokusím-li se ho uměle přetvořit na býložravce, asi to moc dobře nedopadne. Tygr zahyne, a mně nezbyde nic.
Nakonec asi přece jenom nezbyde nic jiného, nežli pokusit se najít nějakou cestu mezi oběma extrémy (filozofové tady hovoří o dialektické synstéze): zachovat přirozenou dynamiku tržního hospodářství, ale zároveň do něj zabudovat takové elementy, takové korektivy, které celý systém včlení do nadřazeného rámce celospolečensky pozitivních, humánních pravidel a motivací.
JK
Pane Morbicere, radikální opovržlivost? To snad ne. Jenom se obávám, že je problém, když se někdo nazývá levicí a přitom realizuje ryzí neoliberální program.
Ona ta dávno mrtvá reformistická sociálně demokratická levice prostě svou podporou kapitalismu vytváří problémy, proti kterým pak bojuje. Upozorňovat na to, není přece opovržení. Ten boj v rámci systému, boj o každého zachráněného důchodce je samozřejmě důležitý (a já si jej vážím), nicméně pokud se budeme upínat jen něj, nezbudou žádní živí důchodci...
Ano, říkám vytvářejme paralelní autonomní struktury (solidární sítě, družstevnictví, komunitní aktivity), solidarizujeme se, spojme se, pomáhejme si, dohodněme se na jednotném programu, buďme politicky aktivní (demonstrace, přímé akce), navažme mezinárodní spolupráci, propojme se s protestními hnutími ve světě, formulujme jasné antisystémové principy (spolupráce místo konkurence atd.).
Dokud nebude pevná funkční síť svou reálnou existencí potvrzující možnost alternativy, jakýkoliv tlak na mocenské struktury s požadavkem změny bude impotentní...
Tohle je prostě podle mého názoru aktivita, kam je třeba směřovat energii.
Ona ta dávno mrtvá reformistická sociálně demokratická levice prostě svou podporou kapitalismu vytváří problémy, proti kterým pak bojuje. Upozorňovat na to, není přece opovržení. Ten boj v rámci systému, boj o každého zachráněného důchodce je samozřejmě důležitý (a já si jej vážím), nicméně pokud se budeme upínat jen něj, nezbudou žádní živí důchodci...
Ano, říkám vytvářejme paralelní autonomní struktury (solidární sítě, družstevnictví, komunitní aktivity), solidarizujeme se, spojme se, pomáhejme si, dohodněme se na jednotném programu, buďme politicky aktivní (demonstrace, přímé akce), navažme mezinárodní spolupráci, propojme se s protestními hnutími ve světě, formulujme jasné antisystémové principy (spolupráce místo konkurence atd.).
Dokud nebude pevná funkční síť svou reálnou existencí potvrzující možnost alternativy, jakýkoliv tlak na mocenské struktury s požadavkem změny bude impotentní...
Tohle je prostě podle mého názoru aktivita, kam je třeba směřovat energii.
JP
February 4, 2014 v 14.05
Panu Morbicerovi: co se týká té "rovné startovní čáry" pro družstevnictví, já bych na tom tak moc nebazíroval.
Samozřejmě, každý právě dominující systém (ať ekonomický či politický) má přirozenou tendenci, sám sebe prezentovat jako ten "jedině možný". A vždycky k tomu najde dosti přičinlivých dušiček, které to "právě jsoucí" apodikticky vyhlásí za "jedině správné".
Ovšem, dneska už přece jenom nemáme totalitní diktaturu, která by svou mocí mohla všechny konkurující myšlenky a modely prostě zašlápnout do země.
Opakuji znovu a znovu: kdyby se družstevní model ekonomiky prokázal být ekonomicky efektivnější nežli model soukromovlastnický, dokázal by se prosadit sám.
Ale, pokud by se tento družstevní model ukázal být méně efektivní (což je, právě už vzhledem k jeho sociálnímu charakteru a tedy sociálním "vícevýdajům" velmi pravděpodobné) - pak bude mít velice velké problémy být akceptován nejen státní mocí, ale i - samotným obyvatelstvem!
Není to tedy jenom odpor ze strany etablovaných struktur, které brání rozšíření družstevnictví; všechno je otázkou holé ekonomické efektivity. Kdo se dokáže prosadit na poli ekonomiky, ten se dokáže prosadit i v celé společnosti a státu - v tomto ohledu měl Marx naprostou pravdu.
Samozřejmě, každý právě dominující systém (ať ekonomický či politický) má přirozenou tendenci, sám sebe prezentovat jako ten "jedině možný". A vždycky k tomu najde dosti přičinlivých dušiček, které to "právě jsoucí" apodikticky vyhlásí za "jedině správné".
Ovšem, dneska už přece jenom nemáme totalitní diktaturu, která by svou mocí mohla všechny konkurující myšlenky a modely prostě zašlápnout do země.
Opakuji znovu a znovu: kdyby se družstevní model ekonomiky prokázal být ekonomicky efektivnější nežli model soukromovlastnický, dokázal by se prosadit sám.
Ale, pokud by se tento družstevní model ukázal být méně efektivní (což je, právě už vzhledem k jeho sociálnímu charakteru a tedy sociálním "vícevýdajům" velmi pravděpodobné) - pak bude mít velice velké problémy být akceptován nejen státní mocí, ale i - samotným obyvatelstvem!
Není to tedy jenom odpor ze strany etablovaných struktur, které brání rozšíření družstevnictví; všechno je otázkou holé ekonomické efektivity. Kdo se dokáže prosadit na poli ekonomiky, ten se dokáže prosadit i v celé společnosti a státu - v tomto ohledu měl Marx naprostou pravdu.
February 4, 2014 v 16.30
Napadlo mě, že se říká "čistému vše čisté" a že to možná platí i obráceně. Jirko, prosím tě, nenech se otrávit. Nevěř těm, co tady pořád tvrdí, jak je člověk sobecký a že práce vůbec nemá společenský charakter. Pan Poláček si pojem "společenský charakter práce" vykládá úplně jiným způsobem, než by měl a pak vyvrací tu svou představu. Marxismus nemůže vykládat někdo, kdo sám není marxista. On má možná z filosofie víc znalostí a větší přehled, než já. Ale já mám něco, co on nemá. Člověk se může stát lepším, věř mi to. Jiný svět je možný a jiný život taky.
Já věřím, že ty tu solidární síť vybuduješ. Ty na to máš.
Já věřím, že ty tu solidární síť vybuduješ. Ty na to máš.
JP
K otázce pana Dolejše, "V kterém alternativním vesmíru platí že pro ekonomické subjekty je alternativa trhu a alternativa kapitalismu totéž ?"
No tak, platí to především v tom podivném "alternativním vesmíru", který je znám pod názvem marxismus. (I když, původní kořeny tohoto náhledu by se nechaly vystopovat třeba už i u takového Aristotela.)
On totiž opravdu není trh jako trh. Není skutečně radno zaměňovat docela prachobyčejné t r ž i š t ě - jako místo, kde se navzájem směňují víceméně naturální produkty, a t r h - jako ta sféra ekonomiky, kde se určuje a realizuje hodnota zboží.
Tento rozdíl mezi trhem a tržištěm, to je rozdíl mezi konkrétní a mezi abstraktní prací, mezi produkcí hodnot užitných, a mezi konstituováním abstraktní, kvantitativní hodnoty zbožní. A to celé má velmi mnoho co dělat s marxistickou kategorií "odcizení".
Takže, ono to opravdu není nikterak tak jednoduché, že bychom mohli říci: "trh přece existoval vždycky, a existovat bude také vždycky". Je nutno vždy sledovat to, do jakých konkrétních rámcových vztahů je tento trh zasazen, jaké konkrétní funkce jsou s ním spojeny.
To všechno je ale velice složitá a komplexní záležitost. Já se chystám otevřít téma (bude-li redakcí přijato) "Co je vlastně špatného na kapitalismu" - myslím, že právě v rámci tohoto tématu by bylo zapotřebí tyto otázky probrat. Neboť, jak vidno, stále existují velice rozdílné náhledy nejen na to, co je na kapitalismu špatného - nýbrž i na to, co to vlastně vůbec ten kapitalismus je.
No tak, platí to především v tom podivném "alternativním vesmíru", který je znám pod názvem marxismus. (I když, původní kořeny tohoto náhledu by se nechaly vystopovat třeba už i u takového Aristotela.)
On totiž opravdu není trh jako trh. Není skutečně radno zaměňovat docela prachobyčejné t r ž i š t ě - jako místo, kde se navzájem směňují víceméně naturální produkty, a t r h - jako ta sféra ekonomiky, kde se určuje a realizuje hodnota zboží.
Tento rozdíl mezi trhem a tržištěm, to je rozdíl mezi konkrétní a mezi abstraktní prací, mezi produkcí hodnot užitných, a mezi konstituováním abstraktní, kvantitativní hodnoty zbožní. A to celé má velmi mnoho co dělat s marxistickou kategorií "odcizení".
Takže, ono to opravdu není nikterak tak jednoduché, že bychom mohli říci: "trh přece existoval vždycky, a existovat bude také vždycky". Je nutno vždy sledovat to, do jakých konkrétních rámcových vztahů je tento trh zasazen, jaké konkrétní funkce jsou s ním spojeny.
To všechno je ale velice složitá a komplexní záležitost. Já se chystám otevřít téma (bude-li redakcí přijato) "Co je vlastně špatného na kapitalismu" - myslím, že právě v rámci tohoto tématu by bylo zapotřebí tyto otázky probrat. Neboť, jak vidno, stále existují velice rozdílné náhledy nejen na to, co je na kapitalismu špatného - nýbrž i na to, co to vlastně vůbec ten kapitalismus je.
MP
1. doslovně chápáno podvodný termín, protože trh nikdy zcela volný a svobodný být nemůže, silní hráči diktují slabším, každé opatření na podporu "volného trhu" muselo být ve skutečnosti politicky, často násilně prosazeno apod.
2. to, co se dnes jako "volný trh" označuje, tedy neregulovaný, neoliberální globální kapitalismus, přináší většině běžných lidí jenom máloco dobrého a slouží pouze úzké elitě (a hromadí se tak a prohlubují všechny problémy, od ekologických po sociální).
Nechci, p. poslanče Dolejši, ostnaté dráty, jak jste to jednou vyjádřil, ale ano, určité bariéry vybudovat musíme. Férový a smysluplný je přece jen obchod mezi partnery, kteří jsou zhruba na obdobné úrovni hospodářské a společenské vyspělosti (neplatí samozřejmě pro suroviny a některé potraviny). Ať Čína zásobuje předně vlastní trh a třetí svět a nezahlcuje nás...
2. to, co se dnes jako "volný trh" označuje, tedy neregulovaný, neoliberální globální kapitalismus, přináší většině běžných lidí jenom máloco dobrého a slouží pouze úzké elitě (a hromadí se tak a prohlubují všechny problémy, od ekologických po sociální).
Nechci, p. poslanče Dolejši, ostnaté dráty, jak jste to jednou vyjádřil, ale ano, určité bariéry vybudovat musíme. Férový a smysluplný je přece jen obchod mezi partnery, kteří jsou zhruba na obdobné úrovni hospodářské a společenské vyspělosti (neplatí samozřejmě pro suroviny a některé potraviny). Ať Čína zásobuje předně vlastní trh a třetí svět a nezahlcuje nás...
JP
February 7, 2014 v 23.00
Ona ta "nevolnost volného trhu" zasahuje ještě hlouběji, já to tady nechci teď dopodrobna rozebírat; ale to je právě ten důvod proč skutečně nemohu pochopit, jak si někdo může dělat iluze, že systém kapitalismu překoná jenom tím, že na tento komplex tržních vztahů (s konkurenčním bojem, zápasem o zisk atd.atd.) prostě jenom naroubuje kolektivní (družstevní, skupinové) vlastnické vztahy.
To je naprosté převracení marxismu na hlavu, reálné ekonomické vztahy (materiální základna) se vytěsňují pouhou vlastnickou formou.
Pokud se má vytvořit nějaká opravdu nekapitalistická forma ekonomiky, pak se napřed musí substanciálně transformovat právě ten komplex tržně-ekonomických vztahů, a teprve potom je možno měnit formy vlastnictví.
To je naprosté převracení marxismu na hlavu, reálné ekonomické vztahy (materiální základna) se vytěsňují pouhou vlastnickou formou.
Pokud se má vytvořit nějaká opravdu nekapitalistická forma ekonomiky, pak se napřed musí substanciálně transformovat právě ten komplex tržně-ekonomických vztahů, a teprve potom je možno měnit formy vlastnictví.
FŠ
Ani ja nejsem po tech 12 letech aktivismu přesvědčen, zda kapitalismus porazi globalni revoluce utlacovanych, nebo pujde o postupna drobna vitezstvi. A kde tedy bude ta hranice, kdyuz o kapitalismus nepujde. Jak ale vidim tu tragicky nulovou silu proti vládního hnuti, lidi propleskne spis fašismus...
+ Další komentáře