Kam posunuly nedávné volby českou levici?

Jiří Dolejš

Levice měla v roce 2013 obrovskou šanci a nevyužila ji. Šlo nejen o nabídku změny do leva, ale také o možnost posunout českou levici blíže ke spolupráci na základě praktické zkušenosti z krajských koalic, které vznikly z voleb v roce 2012.

Před volbami si podle průzkumů veřejného mínění lidé přáli nějakou změnu. Odchod ODS a TOP 09 do opozice a nástup „expertů“ z Rusnokovy vlády upozadil duel pravice versus levice. Debata o tom, jakou změnu by si měli občané přát, byla překryta jinými.

Protestní voliči se z velké části nechali s pomocí politického marketingu zlákat i mesiášskými stranami. A mandát pro změnu do leva se nedostavil, i když KSČM samotná dosáhla svého druhého nejlepšího výsledku od roku 1990.

Kromě ztráty většiny zavedených stran, tyto volby také potvrdily, že volič nemá rád strany rozvaděné. SPOZ to dovedlo až k volebnímu krachu, ČSSD její nikam nevedoucí polemiky o pomstě prezidenta Zemana a zda podpoří prezidentskou ale nikoliv levicovou vládu Jiřího Rusnoka, stály také cenné body.

Výsledkem je, že přes ostudu s koncem vlády Petra Nečase dosáhl součet hlasů pro ČSSD jako stranu levého středu a levicové KSČM jen 83 (v roce 2010 to bylo 82 mandátů, v roce 2006 to bylo 100 mandátů a v roce 2002 111 mandátů).

Proč uspěly nové strany jen na pravici? SPOZ je levice velmi sporná — já ji mám za spíše pragmatický střed. Nakonec také navzdory ujišťování stála na některých členech Rusnokovy vlády v demisi.

V Praze si šéf pražského údajně levicového SPOZu, Luboš Smrčka, okořenil prohru sepisováním antikomunistických manifestů. Jádrem byla obava, že KSČM svými nezodpovědnými návrhy chtěla rušit velký kapitál v jeho zhodnocovací práci. Krok o to paradoxnější, že lídrem v kraji Vysočina za SPOZ byla levicově zapálená Ilona Švihlíková.

A složitá situace v ČSSD se ukázala bezprostředně po volbách, kdy místo hledání cesty k naplnění mandátů voličů ožily seznamy zrádců z prezidentských voleb v roce 2003 a spiklenecké kamufláže zakrývající snahu mocensky využít zklamání ze slabého volebního výsledku. Své problémy si bude muset tato strana vyřešit sama, ovšem úplný rozval v této tradiční politické síle by ničemu neprospěl.

Hysterie ve straně, která dosáhla svého hořkého vítězství, bohužel naplňuje přání české pravice a nejvíce poškozená může být česká levice. Nemluvě o propadu důvěry v politiku jako takovou. Pokud by spory vedly k předčasným volbám, asi by přišlo ještě méně voličů. A nestabilita by nahrála silám destrukce a manipulace.

Levice měla v roce 2013 obrovskou šanci a nevyužila ji. Šlo nejen o nabídku změny do leva, ale také o možnost posunout českou politickou levici blíže ke spolupráci na základě praktické zkušenosti z krajských koalic, které vznikly z voleb v roce 2012. Tím se letošní společenská atmosféra zásadně lišila od roku 2002.

Potenciál levicové synergie by měl být navzdory letošním volebním výsledkům zachován i pro budoucnost. K zamyšlení jsou také příčiny neúčinných pokusů levicových liberálů, kteří se neustále vůči tradiční a konzervativnější levici negativně vymezují, sami však v rámci jiných subjektů úspěchů nedosahují (Strana zelených, Piráti, Změna atp.) a nepřímo tak napomáhají pravici.

Oslabení ČSSD, která nyní čelí riziku, že bude v preferencích následovat ODS, určitě zvýší odpovědnost KSČM i za nekomunistickou levici — a to bez nějakého krátkozrakého stranického sobectví.

Přes různé provokace a spousty špíny, které ještě můžeme čekat, je třeba nyní zachovat rozvahu. Položme si otázku, co dál při daném rozložení politických sil s touto zemí? Nepotřebujeme orbánizaci ČR, posun k většinovému volebnímu systému s autoritářským prvky v řízení země.

Mocenská netrpělivost či ideologické zatmění by to jen zhoršovaly. Techtle za zády ani víra ve sjednocující roli prezidenta nepomohou. Chápu také levicové intelektuály, že je nebaví bahno stranické politiky - jen myslím, že oživovat snění o další levicové straně, která by neměla nedostatky ČSSD ani KSČM (naposledy Michal Hauser 30. října v článku „Pomník ČSSD“ publikovaném na A2) není odpovědí.

Je tu mandát z voleb a ten by měl být včas naplněn činy. A opřít ty činy o mimoparlamentní politiku, o aktivní a přemýšlivé občany, kteří se nenechají strhnout pocitem povolební frustrace a chaosu. V takovém milieu by se snad mohlo vytvořit snášenlivější a hlavně užitečnější prostřední nalevo mezi liberály a konzervativci.

Co nám hrozí? Propojení politiky a byznysu a kompromis s dosavadní politikou Topolánka a Nečase. Jestli se velká změna vymění jen za drobné korekce, je třeba lidem vysvětlit rozdíl mezi prodavači iluzí a skutečnou nadějí.

Řekněme si jasně, jakou část vize změn ve společnosti lze zachránit, abychom se nevrátili do vyjetých kolejí kvazireforem předchozích pravicových vlád. Pragmatický radikalismus znamená schopnost jít na podstatu a současně mít jasno o realizačním potenciálu. Tak to zkusme na konkrétních tématech.

Jde především o opatření k nastartování ekonomického růstu a snižování nezaměstnanosti, zavedení daňové progrese, o prosazení zákona o majetkových přiznáních a zákona o obecném referendu jako nástroje přímé demokracie, rozhodnutí o dalším osudu zákona o tzv. církevních restitucích a druhého pilíře důchodového systému. A také schválit státní rozpočet na rok 2014 či účinně řešit krizi na Ostravsku.

Tady může levice po volbách začít získávat nové body. Jsem přitom přesvědčen, že programový duel pravice — levice neztratil své opodstatnění, jak nám sugerují například pánové Jiří Pehe či Václav Bělohradský.

O tom je KSČM nyní připravena jednat se všemi stranami zvolenými do Poslanecké sněmovny. Kvůli presudoproblémům některých politiků nelze zapomenout na skutečné problémy země. A k novému stylu politiky by měla rozhodně patřit jak komunikace napříč politickým spektrem v nové Sněmovně, tak i komunikace s četnými občanskými iniciativami.

Nesourodý kaleidoskop jejich četných návrhů (nesouhlasím s Václavem Bělohradským, že politika jako postmoderní puzzle je fatální) tak mohou změnit v reálný vektor pohybu společnosti vpřed.

KSČM je jediná ze stran v Poslanecké sněmovně, která v těchto volbách netratila. Možná schopnost být kriticky konstruktivní a současně promýšlet věci v širším záběru, na více tahů dopředu jsou návodem k potřebné stabilitě i pro ostatní.

    Diskuse (33 příspěvků)
    BT
    Bohumil Trávníček
    November 6, 2013 v 10.42
    Pane Dolejši,
    ač s mnohým co píšete souhlasím, při pohledu do země na východ od našich hranic se nemohu bohužel ubránit dojmu, že i KSČM má na opakovaném debaklu levice u nás lví podíl. Urputné lpění na termínu "komunistická" v zemi, kde předchozí "komunistická" strana otevřeně kolaborovala s okupanty, to vskutku pozici levice (ke které se KSČM hlásí) neposiluje, ale často ji to diskredituje jako celek v očích mnoha lidí. Škoda, že jste (pro férovost) tuto docela klíčovou skutečnost ve svém článku neuvedl, ačkoliv má k němu podstatnou souvislost.
    Jiří Dolejš, poslanec
    November 6, 2013 v 11.34
    nejde jen o název
    ad BT : jistě i tato skutečnost souvisí s bezbarierovými vztahy na levici, ale jak byste vysvětlil skutečnost, že německé Die Linke se také dál než do zemských vlád nedostane (viz i letošní volby do Bundestagu)

    Luděk Ševčík, OSVČ
    November 6, 2013 v 11.47
    Dobré.
    A hlavně osvěžující v období pernamentního zasedání kádrových komisí ČSSD.
    Chybí mi v tom ale nějaký náčrt spolupráce s ČSSD, pokud by Terazky vzal Sobotku do vlády. K tomu by se vyjádření komunistů hodilo. I když chápu, že ještě může být vše jinak a Terazky může Sobotku kopnout do třaslavic. Ale stejně.
    Eva Hájková, penzistka
    November 6, 2013 v 16.33
    Pane Dolejši,
    proč jsou podle vás úvahy o nové levicové straně "bez bahna" scestné? Netvrdím, že by taková strana nutně musela vyhrát příští volby - možná, že by to byla druhá "Změna" - ale proč by se nemohla založit? Aby neubírala hlasy?
    Věřím, že zbavit se bahna v politice je těžké, ale proč se o to aspoň nepokoušet? Když se něco v současné době nejeví jako reálné, neexistuje důvod, proč o to do budoucna neusilovat.
    Ostatně, možná by taková strana hned napoprvé do voleb ani nešla.
    BT
    Bohumil Trávníček
    November 6, 2013 v 17.43
    Pane Dolejši,
    děkuji za odpověď.
    Třeba Die Linke není dostatečně přitažlivá svými osobnostmi, svou prezentací se veřejnosti, atd. Opravdu nevím. Ale to jsme trochu odbočili od tématu.
    KSČM nejsou přece žádní radikální echt komunisti, kteří by např. chtěli vše znárodnit. Spíše je to (dle programu) taková trochu méně typická socdem. (vždyť se před volbami tvrdilo, že máte z ČSSD veliký programový průnik).
    Můj názor je, že to slovo "komunistická" v názvu vaší strany je marketingová záležitost. Zajišťuje Vám přesně tolik voličů, kolik potřebujete aby Vaše strana prosperovala, ale současně nemusela nikdy nést vládní odpovědnost. Chytře vymyšleno, ale levici jako celku to podráží nohy.
    Viz třeba vyjádření lidovců, že by nešli do koalice s ČSSD kdyby ji tolerovali komunisti.
    Promiňte, že to napíšu takto upřímně a natvrdo jak to vnímám: KSČM je bližší košile než kabát, tj. zajímá ji jen vlastní prosperita, levice jako celek je jí volná.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    November 6, 2013 v 18.3
    Souhlasím s B. Trávníčkem
    KSČM to s odpovědností opravdu nepřehání...
    Jiří Kubička, psycholog
    November 6, 2013 v 20.57
    Bohumil Trávníček odkazuje na pohled na východ, Jiří Dolejš kontruje pohledem na západ. Šikovné odbočení, ale vůbec ne k věci. Němci nehlasovali protestně, voliči u nás ano, ale tradičním levicovým stranám většinu nedali.
    Jiří Dolejš, poslanec
    November 7, 2013 v 10.55
    pro pí EH pár dávek hnusného pragmatismu
    Nejde o to jestli novostrany na levici osobně chci nebo nechci - jde o to jestli pro ně existují podmínky. I když v ČR neexistuje takový agilní vysavač hlasů jako slovenský SMER, tak dosud KSČM a ČSSD pokrývaly levou část spektra poměrně spolehlivě.
    Důkazem je osud různých pokusů o třetí sílu - vždy to skončilo v propadlišti - Levý blok a Demokratická levice, Strana českoslvoenských komunistů, Strana za životní jistoty, Strana práv občanů... etc., etc. lekce praktické politologie.
    Pokud nedojde k zásadnějšímu zásahu do volebního systému nebo k významějšímu vyklizení prostoru jedním z výše zmíněných parlamentích subjektů tak jde objektivně (!) jen o fragmentaci hlasů levice Úspěšné jsou jen pokusy líčící populisticky na indiferentní nespokojence.
    Pokud není pro vznik takové "nové" levice prostor, tak nevznikne. A nepomohou ani deklarace o politice bez bahna zájmů - ted nejen zájmů sociální báze ale i zájmů v stkrutrách zprostředkovaní. Čistému vše čisté (viz Zmena) ale takhle to nefunguje - ani mezi zahrádkáři natož v politice.
    Zakládala byste snad subjekt který raději ani do voleb nepůjde ? To pak ale mícháte občanskou iniciativu a stranu.Není pak užitečnější soustředit se na to aby lépe v stranickém systému fungovalo to co tu reálně máme ? Kdyby se prosadil většinový systém (který si v Úsvitu pletou s přímou demkravií) , nebylo by ani to.
    Jiří Dolejš, poslanec
    November 7, 2013 v 11.10
    ještě pro pana Trávníčka
    zmíněné programové průniky se týkaly pouze volebních programů (do krajů či do sněmovny). U politického programu na který se odvolávají stanovy KSČM jako na základní politickou orientaci (viz sjezd 1992) najdete socialismus, kterýžto pojem ČSSD opatrně obchází.
    A pojem komunistická v tomto programu není pravda nijak rozepsán ale nejde jen o marekting pro voliče - v referendu 1991 se 2/3 členů k tomu hlásilo jako k tradici, spojené s myšlenovým odkazem klasiků, i když očištění a aktualizace této rozporné tradice není snadné.
    P.S. k poznámce J. Kubičky - v ČR existuje výjimka vůči propadu tradičních srtan, KSČM jako tradiční síla dostala letos cca 130 tisíc hlasů navíc, prostě si u nás ten protest s určitým politickým profilem spojili. Výraznější koketování s amorfním politickým středem není zrovna náš "deal".
    JK
    Jiří Karen
    November 7, 2013 v 11.12
    Levicová politika
    Pane Dolejši, vy jste přesvědčen, že ideový spor pravice - levice se nevyčerpal, parlamentní politika má smysl, je třeba pragmaticky a realisticky konkrétně jít krůček po krůčku.

    Zeptal bych se takto - kterých konkrétních pragmatických a realistických úspěchů ve prospěch utlačovaných a neprivilegovaných za posledních dvacet let levice dosáhla? V Evropě? Ve světě?

    A nestalo by se, že i kdyby vládla KSČM s ústavní většinou, tak by se stejně agilně škrtali důchodci a sociální systém dle přání trhů?

    Jen jestli je to fantasmatické navázání na tzv. reálné objektivní podmínky (nejde to, protože to nejde) opravdu nosné...

    Parlamentní levice spáchala sebevraždu. Třeba mrtvoly ožijí a stanou se z nich zombie, kdo ví...
    + Další komentáře