Úsvit načervenalých a namodralých pragmatiků

Volby pravděpodobně vynesou k moci pragmatiky, ať již zleva, či zprava. Přesto to neznamená fatální ohrožení demokracie, ale spíš nutnou etapu na cestě k ní. Pro „idealistickou“ levici nastává čas únavného a dlouhodobého pozičního boje.

Česká republika se neubírá do pekla, ubírá se víceméně k fungující demokratické společnosti. Ta má vždy problémy, ale zatím podle mě u nás nedošlo k závažnému zločinu proti ní. Vzhledem k naší povaze a tradici, těžko najdeme vládu, kterou bychom chválili.

Slova spisovatele Ivana Klímy z rozhovoru pro radniční časopis Prahy 4 se mi zdají být vhodným úvodem k předvolebnímu zamyšlení. Přiměřená dávka realismu je zapotřebí. Soudě podle mnoha pozorovatelů našeho dění by se totiž mohlo zdát, že namísto předčasných voleb nás na podzim čeká pohřeb předčasných politických nadějí.

Změna nálady přinejmenším v levicovém salonku naší intelektuální kavárny (označení zde použito se sympatiemi a pocitem osobní přináležitosti) v posledních několika týdnech je pozoruhodná. Namísto očekávání převažují obavy, a pokud někdo chová jisté naděje, pak jsou jen nesmělé a velmi střízlivé.

Co se vlastně za okny kavárny stalo? Poměrně nečekaně vlastně nic překvapivého. Volby podle všech odhadů prohrají strany neoblíbené dosavadní koalice a posílí strany levicové. Podobně jako před třemi lety zřejmě uspějí i uskupení nová, slibující změnu pěkně „od podlahy“. Překvapivé není ani to, že se ve stranách rozeběhla nepěkná strkanice o místa na kandidátkách. Vše se odehrává podle scénáře, který bylo možné předem odhadnout.

Dobře předpovědět se dalo i to, co se děje v sociální demokracii. ČSSD je po odchodu Jiřího Paroubka stranou bez silného lídra, kde namísto důrazné centrální autority je značně nepřehledná situace odrážející velkou různost názorů. Strana v posledních letech měla přístup k moci na mnoha úrovních, jen ne na té nejdůležitější, vládní. I to přispělo k tomu, že předseda strany je v relativně slabší pozici oproti krajským reprezentacím. Ale ani to není ničím novým a překvapujícím.

Obecně vzato, prosazuje se ten, kdo může nabídnout úspěch, akceschopnost až akčnost. Miloš Zeman je nejlepším příkladem. Zvolen byl možná z velké části díky nostalgii a odporu k Nečasově vládě, ale za měsíce od svého nástupu stihl veškeré dění u nás pořádně rozhýbat.

Andrej Babiš, cílevědomý mediální magnát (v Česku) nového typu, může být dalším, kdo uspěje. Na pozadí stagnace nejen ekonomické, ale celkového pocitu zatuhnutí, zadrhnutí společenského vývoje je to víc než pochopitelné. Kdo nabídne dynamiku a pohyb (nebo aspoň jejich věrohodnou iluzi), má šanci prorazit.

Část levice stále hýčká sen o levostředové koalici, v níž by ČSSD vládla s lidovci a zelenými. Bohužel, pravděpodobnost této varianty se nyní blíží nule. Zřejmě definitivně ji poslal ke dnu Martin Bursík svým útěkem do lesů.

Bylo by to (a jednou snad bude) pěkné, nyní však reálnějšími alternativami jsou různé formy spolupráce ČSSD, SPOZ a KSČM, pravděpodobnější je dokonce i pravostředová antikomunistická aliance pod vedením TOP 09 a za účasti subjektů typu Babišova ANO.

S takovým výhledem bude pro mnohé předvolební rozhodování těžké a nelze se tomu divit. Namísto idealistů lidskoprávních, ekologických i jiných se totiž do vlády zřejmě dostanou pragmatici, ať již v namodralém nebo načervenalém přísvitu.

Přes všechny obavy z komunistů, zemanovců v ČSSD i mimo ni a prezidenta Zemana osobně je téměř jisté, že „načervenalá“ varianta bude o něco sociálně citlivější, byť v jiných oblastech, jako je životní prostředí, nemusí být lepší alternativou než varianta „namodralá“.

Důležité nyní je, jak se v této konstelaci prosadí představitelé „idealistické“ levice. Někteří z nich jsou ve stínové vládě ČSSD. Jejich osud je do značné míry závislý na výši případného vítězství sociální demokracie, ale také na vyjednávacích schopnostech jejího vedení.

Nemělo by se stávat například to, že stínový ministr kultury, divadelní režisér Ivan Krejčí, jenž nahradil kulturní obcí nenáviděného Vítězslava Jandáka, se ve svém Moravskoslezském kraji ani nedostal na kandidátku.

Všechny tyto drobné, ale podstatné poziční boje patří k demokracii a budeme je svádět stále, žádná ideální strana, hnutí či alternativa nás před nimi nespasí. Ať již nás skutečně čeká úsvit pragmatiků (úsvit přímé demokracie snad nikoli), můžeme spolu s Ivanem Klímou soudit, že přes všechny obavy a předvolební rétoriku prožíváme „jen“ běžné starosti života v demokratickém systému.

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Marek Franěk - Praha 3

Čas pragmatiků Středa, 4.Září 2013, 10:06:29

Velmi dobrá úvaha, díky za ní.

Nakonec sama redakce Deníku se začala chovat pragmaticky a přes svůj idealism neodmítá internetovou reklamu, dokonce nějakou pohybující se kostku, která zaplní celou obrazovku a člověk neví, jak se jí zbavit. S podobně agresivní reklamou jsme se nesetkal ani v pravicových médiích. Je prostě čas pragmatjků.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

musí kriterium praxe vadit idejím ? Středa, 4.Září 2013, 13:46:50

často mám pocit že se ta antinomie idealistů a prgmatiků zbytečně zveličuje. Pokud nastane čas praktických idealistů bude jen dobře.
Copak idealista musí být vždy nepraktický snílek, sklouzávající až do sebezahleděného metafyzična. A copak prakticky uvažující realista musí být prost myšlenek, idejí přesahující horizont každodennosti ?
Jistěže nechceme klesnout na úroveň mocenských cyniků, ktetří kašlou na ideje, ale ani se uzavřít mezi platonickými krasoduchy neschopných říci něco k reálnému živctu.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Pane Dolejši, samozřejmě že nemusí. Středa, 4.Září 2013, 16:45:4

Dokonce si myslím, že člověk by měl být jakýmsi pragmatickým idealistou, to znamená, že by mu mělo ležet na srdci obecné dobro především, ale přitom by měl používat rozum a znalosti a orientovat se v politice. Mnozí lidé (teď mluvím spíš o obyčejných občanech než o politicích) to ale dělají právě naopak: Jsou pragmatiky například v tom, jak si myslí, že se každý musí postarat sám o sebe, že světu je nutno se přizpůsobovat bez ohledu, zda to, co se od nich vyžaduje, je spravedlivé nebo není (třeba jsou ochotni pracovat dvanáct a více hodin denně, neboť to vyžaduje zaměstnavatel). A totéž očekávají od stejně postavených nebo níže postavených osob. Toto oni považují za pragmatický postoj ke světu. Zároveň jsou naivními idealisty v tom, jak si myslí, že nejlépe budou obhajovat jejich zájmy boháči typu Okamury nebo Babiše. Vyloučeno to ovšem není, ale je to velice málo pravděpodobné, protože ti budou sledovat především vlastní zájmy.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

Běžné a ideální starosti Středa, 4.Září 2013, 20:26:7

Souhlas...ale současně snad lze souhlasit i s tím, jak píše na konci F. Outrata že prožíváme „jen“ běžné starosti života v demokratickém
systému.. Ty uvozovky jsou přitom důležité, neboť ono "jen" je někdy příliš.
Běžné jsou ty starosti ve srovnání s tím, jak jsou na tom jinde - ve srovnání s vírou idealsitů v lepší svět to samozřejmě drhne, protože nejsou ideální ani ty strany, ani ta demokracie Protože ovoce systému se sklízí čím dál vice nerovnoměrně a pod rouškou oblbující propagandy..
Inu snít o změně a změnu realizovat jsou dvě věci. A zdaleka není tím hlavním problémem zdejší e-reklama. Tak těm pragmatickým idealistům držme palce.

Jiří Karen - Opava

"Jen"?! Čtvrtek, 5.Září 2013, 11:54:56

To "jen" v uvozovkách je poněkud problematické. Nevím, jestli třeba lidé na Ostravsku, které je na hranici sociálních bouří, vnímají současnost jenom jako "běžné starosti v krásném demokratickém systému".

Kavárenská levice zase ospale klimbá a moudře kývá hlavou. Až jim do té kavárny vpadnou militantní náckové spolu se "slušnými bílými Čechy" a roztřískají ji na padrť, budou opět (jako už tolikrát v historii) šokovaně a nechápavě zírat, co že se to vlastně děje...

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

nestačí militanty nahradit rozhořečnými Čtvrtek, 5.Září 2013, 12:12:49

vědet co dělat je to hlavní. To v uvozovkách uvedené "jen" má samozřejmě smysl tent, že nežijeme v přímém ohrožení války, hladomoru či diktatury. že koho si ve volbách vyberem, ten nám bude vládnout, že můžeme ty nahoře svobodně kritizovat a požadovat ty nebo ty změny. atp. A i ta změna do leva, tak ta prostě prakticky vysvětlená a proveditelná.
Nejen katastrofické situace, ale i zvládání otázek zaměstanosti, životní úrovně a chodu veřejné správy nejsou saloní problémy. Ale také je nevyřeší patetické výkřiky které předvádí různé ty Úsvity a Hlavy vzhůru.
I proto ta má obhajoba věcného, pragmatického přístupu - při zachování učité ideální orientace.

Jiří Karen - Opava

Pragmatický přístup? Čtvrtek, 5.Září 2013, 16:31:24

Teď je otázkou, jestli je kuklení se do zombie současné liberální demokracie pragmatické. Jestli daleko "pragmatičtější" není konkrétně fantazírovat o změně společenských podmínek. Jak dělat pragmatickou politiku (jako je třeba zvednutí daní), když kapitál ufrnkne do Číny nebo jinam. Zůstal bych raději realistou a chtěl nemožné...

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Čtvrtek, 5.Září 2013, 18:22:45

Otázkou je, zda potom "militantní náckové spolu se "slušnými bílými Čechy" neroztřískají něco na padrť", až necháme ten kapitál odejít do Číny a budeme chtít nemožné...
Možná, že ne. Ale pro jistotu musíme být připraveni úplně na všechno...

Filip Outrata - Praha

Panu Karenovi Čtvrtek, 5.Září 2013, 21:33:19

Vaše poznámky jsou velmi důležité. Jen bych chtěl upřesnit, že to "jen" bylo směrováno těm, kdo dnes straší "zemanovskou totalitou" a levicí, a význam je zhruba ten jak píše pan Dolejš. Rozhodně to nemělo znamenat nezájem o sociální situaci těch, kdo jsou na tom dnes nejhůře. Samozřejmě, jsem Pražák, zaměstnaný a zaopatřený, vpodstatě salonní levičák, ale to co píšete si uvědomuju.

Jen nevím o žádném lepším receptu než se trpělivě snažit upouštět plyn sociálního napětí, nedělat žádné pokusy a la Drábek, mírnit vášně. Možná se to může zdát jako moudré kývání hlavou, ale je to podle mě jediné co se dá dělat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.