Začíst se do volebních hesel, to je někde uprostřed mezi doporučení hodným podrobným studiem obsáhlých volebních programů, pokud je ovšem vůbec strany předkládají, a lhostejností, která vede k tomu nevolit nebo volit podle pocitů a dojmů. Stojí za to pokračovat v zamyšlení nad tím, co hesla výslovně slibují, a nad tím, co lze z nich dál vyčíst.

Komunistická strana Čech a Moravy

Tato strana, o jejíž účasti na vládní moci, třeba jen formou podpory menšinové vlády sociální demokracie, se vášnivě polemizuje, neveršuje, nespoléhá na vnějškové symboly svých představitelů a předkládá velmi konkrétní sliby.

Jedno ze záhlaví podrobnějšího výčtu bodů nabízí toto: Prosazování zákona o majetkových přiznáních pro všechny občany nad určitou výši hodnoty majetku, rozšíření informací o majetkových poměrech politiků, veřejných činitelů a úředníků s významnými pravomocemi.

Tento racionálně formulovaný požadavek ukazuje na postupné usazování této strany v pozici standardní levicové strany. Podobné je to s příslibem: Prosazení zákona zakazujícího anonymní listinné akcie, který zároveň zprůhlední vlastnickou strukturu podniků. Ti, kdo příliš těsně spojují tuto stranu s předlistopadovou vládnoucí garniturou, by spíš očekávali požadavek znárodnění výrobních prostředků.

KSČM reaguje podobně jako několik jiných stran na žhavě aktuální problém, na který lidé slyší, a chce prosazovat státem garantovanou potravinovou bezpečnost a soběstačnost, obnovení přísných potravinářských norem kvality potravin. Se sociální demokracií se víceméně shodne i v požadavku zrušení tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví a stropů pro odvody na zdravotní a sociální pojištění zavedené pravicovými vládami.

Shoduje se překvapivě i s ODS, když nabízí odmítnutí školného ve všech podobách při řádném průběhu studia, s důrazem právě na řádný průběh. Na environmentální notu hraje rovněž aktuální téma zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, avšak bez dodatečného růstu cen energií pro spotřebitele.

Komunistům se bohužel zatím nepodařilo překonat východní nostalgii. Pošilhávání po Rusku a Číně, což jsou dvě kapitalistická impéria, opravdu nevyplývá z důsledné ekonomické a politologické analýzy.

Jistě nelze nic namítat proti přání překonat agresivní bezpečnostní bloky a prosazovat modernější, kolektivní celoevropské organizace bezpečnosti, kdyby ovšem varování před recidivami studené války a přání nevměšovat se do vnitřních záležitostí jiných zemí neznamenalo fakticky nesouhlas s kritikou autoritativních manýr ve zmíněných jimi oblíbených zemích.

Euroatlantická solidarita sice nemusí znamenat, že Evropa a konkrétně Česko bude poskokem zámořského Impéria a služebníkem jeho ekonomicko-mocenských choutek, ale přece jen jsme se před bezmála čtvrtstoletím vrátili tam, kam patříme, do západní civilizace a je třeba to hájit.

Zelení

Strana zelených srší optimismem. A můžeme jí přát návrat do Sněmovny, kam ji napřed modrozelené bursíkovské vedení dovedlo a pak ji po zkušenostech voliče od pokračování mesaliance s pravicí odradilo. Vyjadřuje to hlavní volební heslo: Jdeme to změnit.

Zelení by byli nanejvýš potřebnými spojenci pravděpodobně budoucí vládní sociální demokracie. Mohli by tlumit tendenci své starší a větší sestry být stranou betonu a oceli a zapomínat na liberální principy lidských práv a na ochranu menšin. Ekologické téma je u této strany nejen samozřejmé, ale i věrohodné. Heslo zní: Zdraví a čisté životní prostředí není přepych.

Jinými slovy ekologické ohledy, péče o to, aby potomci měli prostor k životu a odpovědnost za ovzduší, vody, půdu a jejich živočišné obyvatele, to není jen proslulá pravicová třešnička na nutném ekonomickém dortu. Péče o životní prostředí je ekonomická, dobrá ekonomie je ekologická.

Zelení definují své obnovené politické pojetí heslem Otevřená demokracie. Formulace jsou opatrnější, než bychom po nedávné personální obměně čekali. Prohlašují jako cosi, co už pokládají za vyřízené: Zapojujeme veřejnost do rozhodování. Zastavili jsme plýtvání veřejnými penězi. Sotva to udělali jako přívěšek pravicových vlád. Ty sice mluvily o úsporách a rozpočtové odpovědnosti, ale zadlužily stát v dosud nevídané míře.

Chtělo by se zeleným věřit, že zabrání plýtvání a přitom nebudou škrtit sociální stát. Je chvályhodné, že slibují rovné příležitosti, což je pravicové, ale nerealistické heslo. Zároveň však mluví o vstřícném státě, což by jen vyžadovalo další konkretizaci a mohlo by to rovnost příležitostí vysvětlit příznivě.

Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová

Tato strana cosi důležitého signalizuje svým názvem. Po uplynutí dvou desetiletí ještě neakceptovala rozpad Československa. Pružnost není její typickou vlastností. Odchod konzervativců před čtyřmi lety do TOP 09 mohl být příležitostí oživit původní křesťansko-sociální ideje.

Pod záhlavím Posílení české ekonomiky a tvorba pracovních míst strana kritizuje hospodářskou politiku dosavadních pravicových vlád a konstatuje, že zatímco okolní země ekonomicky rostou, ČR zůstala nejdéle v recesi. Nutno však se značnou opatrností vnímat jejich nesouhlas se zvýšením daní.

Nízké daně, tak jak je požaduje například ultrapravicové křídlo v ODS, totiž mohou (pokud se to blíže nevysvětlí) znamenat i nízké sociální výdaje státu, tedy stát asociální a životní standard nadále ohrožující ekonomiku. Stejně tak je třeba kriticky vidět závazek podpořit snížení ceny práce. Může to totiž znamenat snížení mezd se všemi sociálními a ekonomickými důsledky.

Heslo Stabilní veřejné finance a profesionální stát, je-li vysvětleno mimo jiné tak, že chtějí obnovit funkční a nestrannou státní správu a zastavit zadlužování státu, je podobné sociálně demokratickému heslu o dobře fungujícím státě.

Falešný je závazek prosazovat adresné vyplácení sociálních dávek a zamezení jejich zneužívání, speciálně příspěvku na bydlení. Dávky se totiž vyplácejí adresně již nyní a celý text věnovaný posílení ekonomiky budí podezření na rasistický podtext, což je zrovna u strany s křesťanskými kořeny na pováženou.

Sociální dojem budí přání zastavit podivné praktiky v exekucích a zvýšení ochrany občanů před lichvou, prosazení pravidelné valorizace důchodů o inflaci. To platí rovněž o konstatování, že nejvhodnější pro financování zdravotnictví je podle KDU-ČSL systém veřejnoprávního zdravotního pojištění, provázený důslednou veřejnou kontrolou.

Problematické je silně vázat sociální službu státu na rodinu a výchovu dětí. U strany, která je historicky, ale i svým současným členstvem a voličstvem propojena s římskokatolickou církví, je podivné, že při výměře důchodu se má přihlížet i k počtu vychovaných dětí.

Tisíce celibátních kněží, řeholnic a řeholníků na odpočinku sice rodinu mít nemohli, ale mohli vykonat velký kus sociálně prospěšné práce. Budou lidoveckou biologizující politikou potrestáni. Krom toho by se tu subjektem politiky v rozporu s ústavními principy stala místo občana rodina.

I se svými opatrně navrhovanými sociálními opatřeními je tato strana daleko za rozvojem křesťanské sociální etiky ve vyspělých západních zemích, mimo jiné i za přáními a návrhy současného papeže Františka.

Česká strana sociálně demokratická

Sociální demokraté přicházejí s jedenácti přísliby. Heslo, které každý příslib nabízí, je doplněno odstavcem, který o něco podrobněji vysvětluje, oč jde. Jsou to kontrolovatelné závazky. Jistě nelze očekávat bezchybné splnění všech, mimo jiné i proto, že sociální demokracie sotva bude mít sama přes polovinu poslanců.

Bude tedy odkázána na příležitostnou podporu možná v mnoha případech komunistů a v některých případech jiných stran. Bude nutné, aby nevládní sektor budoucí vládu kontroloval a tlačil na ni, aby se v maximální možné míře držela toho, co voličům slíbila.

Hlavní heslo Prosadíme dobře fungující stát je samo o sobě abstraktní. Dobře fungovat může i stát represivní a diktátorský. Je třeba se podívat na poslední odstavec nadepsaný: Místo privatizace státu — dobře fungující demokratický stát. Jsme u docela podstatné skutečnosti.

Pravicové heslo požadující méně státu (jako volební slogan ho má letos Strana svobodných občanů) bohužel neznamená méně moci nad občanem a méně represe. Znamená to právě předávání státních agend do soukromých rukou, tedy subjektům, které nebyly demokraticky zvoleny a nepodléhají demokratické kontrole.

Proti této privatizaci státu je nutno postavit stát dobře fungující a skutečně demokratický. Dílčí závazky pod tímto záhlavím jsou konkrétní a jedním z nich je i tento: Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí.

Z dalších hesel si pozornost zaslouží zejména příslib vytvořit nová pracovní místa podporou soukromých investic a veřejnými investicemi. Úřady práce se znovu mají stát místy, která lidem skutečně pomáhají najít práci. Nelze, než souhlasit se zavedením pořádku do výběru daní.

Kontroverzní a rozhodující bude po letech prosazení registračních pokladen. Jejich zavedení by nebylo likvidační pro živnostníky, jak dlouhodobě oponuje pravice, nýbrž pro ty živnostníky, jejichž obživou je krácení daní. Stála by však za úvahu pomoc drobným řemeslníkům a trhovcům s obstaráním tohoto ne zrovna levného zařízení.

Podporu si zaslouží příslib: Zajistíme kontrolu kvality potravin a přísnější regulaci cen energií a vody. Velmi konkrétně mluví sociální demokracie, když říká, že se zasadí o postupný růst minimální mzdy z dnešních 8 500 Kč na úroveň 12 000 Kč hrubého příjmu do roku 2018.

Stejným směrem jde garantované zrušení všech poplatků ve zdravotnictví s výjimkou příspěvku na stravu v nemocnici. Za zamyšlení stojí paradoxní formulace, že strana pomoc státu rodinám s dětmi pokládá za nejlepší důchodovou reformu.

Společně s několika politickými stranami ČSSD říká: Budeme bránit občany před lichvou a zvůlí exekutorů. Bude třeba sledovat plnění tohoto předsevzetí a podporovat občanskými aktivitami, aby se opravdu zajistil přísný dozor státu nad exekutory, aby se zabránilo jejich nezákonným praktikám a omezily se nemravné zisky z vymáhání pohledávek.

Je to totiž problém, který tíží mnoho zejména sociálně slabších osob a domácností. Přivítat musíme i zdánlivou samozřejmost, která by snad ani nemusela být předmětem předvolebního zápasu, že totiž stát musí garantovat bezpečnost občanů. Uvidíme, jaký úspěch bude mít sociálně demokratický David v boji s finančním Goliášem, jak se podaří napřed ve vlastních řadách a pak v obou komorách Parlamentu prosadit omezení činnosti heren a zastaváren.

Překvapivě nečteme v bodech volebního programu zhola nic o zahraničních vazbách ČR, chybí rovněž vztah k Evropské unii a její integraci, k finanční ústavě prosazované v členských zemích, nic o evropské integraci a o přijetí eura. A znepokojující je, že strana, od které by se to dalo nejspíš čekat, mlčí k růstu rasistických a autoritářských tendencí v české veřejnosti.

Možná si to před volbami nechce pokazit u lidí ovlivněných nacionalistickými extremisty, a že na to po volbách bude pamatovat. I tady bude na místě bdělost nevládního sektoru občanské společnosti.