Začíst se do volebních hesel, to je někde uprostřed mezi doporučení hodným podrobným studiem obsáhlých volebních programů, pokud je ovšem vůbec strany předkládají, a lhostejností, která vede k tomu nevolit nebo volit podle pocitů a dojmů. Stojí za to pokračovat v zamyšlení nad tím, co hesla výslovně slibují, a nad tím, co lze z nich dál vyčíst.

Komunistická strana Čech a Moravy

Tato strana, o jejíž účasti na vládní moci, třeba jen formou podpory menšinové vlády sociální demokracie, se vášnivě polemizuje, neveršuje, nespoléhá na vnějškové symboly svých představitelů a předkládá velmi konkrétní sliby.

Jedno ze záhlaví podrobnějšího výčtu bodů nabízí toto: Prosazování zákona o majetkových přiznáních pro všechny občany nad určitou výši hodnoty majetku, rozšíření informací o majetkových poměrech politiků, veřejných činitelů a úředníků s významnými pravomocemi.

Tento racionálně formulovaný požadavek ukazuje na postupné usazování této strany v pozici standardní levicové strany. Podobné je to s příslibem: Prosazení zákona zakazujícího anonymní listinné akcie, který zároveň zprůhlední vlastnickou strukturu podniků. Ti, kdo příliš těsně spojují tuto stranu s předlistopadovou vládnoucí garniturou, by spíš očekávali požadavek znárodnění výrobních prostředků.

KSČM reaguje podobně jako několik jiných stran na žhavě aktuální problém, na který lidé slyší, a chce prosazovat státem garantovanou potravinovou bezpečnost a soběstačnost, obnovení přísných potravinářských norem kvality potravin. Se sociální demokracií se víceméně shodne i v požadavku zrušení tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví a stropů pro odvody na zdravotní a sociální pojištění zavedené pravicovými vládami.

Shoduje se překvapivě i s ODS, když nabízí odmítnutí školného ve všech podobách při řádném průběhu studia, s důrazem právě na řádný průběh. Na environmentální notu hraje rovněž aktuální téma zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie, avšak bez dodatečného růstu cen energií pro spotřebitele.

Komunistům se bohužel zatím nepodařilo překonat východní nostalgii. Pošilhávání po Rusku a Číně, což jsou dvě kapitalistická impéria, opravdu nevyplývá z důsledné ekonomické a politologické analýzy.

Jistě nelze nic namítat proti přání překonat agresivní bezpečnostní bloky a prosazovat modernější, kolektivní celoevropské organizace bezpečnosti, kdyby ovšem varování před recidivami studené války a přání nevměšovat se do vnitřních záležitostí jiných zemí neznamenalo fakticky nesouhlas s kritikou autoritativních manýr ve zmíněných jimi oblíbených zemích.

Euroatlantická solidarita sice nemusí znamenat, že Evropa a konkrétně Česko bude poskokem zámořského Impéria a služebníkem jeho ekonomicko-mocenských choutek, ale přece jen jsme se před bezmála čtvrtstoletím vrátili tam, kam patříme, do západní civilizace a je třeba to hájit.

Zelení

Strana zelených srší optimismem. A můžeme jí přát návrat do Sněmovny, kam ji napřed modrozelené bursíkovské vedení dovedlo a pak ji po zkušenostech voliče od pokračování mesaliance s pravicí odradilo. Vyjadřuje to hlavní volební heslo: Jdeme to změnit.