ODS je v zajetí Twitteru. Svou kampaní zatím míří na mladé a technicky zdatné. Vždy se chlubila tím, že právě toto jsou její voliči. Jenže pravidla sociálních sítí jsou složitější, než si strana myslí.

Nejde totiž jen o napsání nějakého hesla a umístění hashtagu (tj. #volim_pravici) na billboardy. Sociální média jsou obrovský nástroj, ale stejně jako jiná média, jsou i tato součástí celkové společenské reality.

Schwarzenbergerův tým dokázal v prezidentské kampani spojit virtuální kampaň se skutečnými akcemi v ulicích, zejména pak s velkým koncertem na Náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze. ODS ničeho takového schopna nebude. Je oslabena hlavně co do „bojové morálky“. Ty neustálé odkazy na „pokoru“ a „uznávání chyb“ odpovídají opravdu straně, která míří k jednocifernému volebnímu výsledku.

Její rival, TOP 09 zkouší znovu využít svého „Karla“. Udělala z něj agenta 009 a navlékla do bondovské grafiky. Jenže bude to stačit? Pro přesvědčené voliče TOPky je to identitotvorná kampaň: jsme mladí, jsme hraví a jsme sebevědomí; umíme brát politiku s nadsázkou. Jenže politika pravicové koalice byla skutečným neštěstím a to jak programovým, tak personálním.

Jen neúplný přehled koaličního vládnutí si lze připomenout v tomto videoklipu. Jaké ale bude mít TOP 09 trvání? Pokud by se měla stát dominantní silou na pravici, musela by ubrat z toho, co ji činí tak přitažlivou, tj. z ideologické vyhraněnosti.

Jinak by se jí mohlo za další čtyři roky stát, že dopadne jako FDP v sousedním Německu — tedy pokud ODS do té doby vydrží. To však bude také záležet na sociální demokracii a její vládní, popřípadě znovu opoziční politice.

Přeceňování sociálních médií není nic nového. Poprvé se objevilo v souvislosti s egyptskou revolucí. O té se říkalo, že je to revoluce twitterová nebo facebooková. Jenže za 25. lednem stály roky práce, které v sociálních hnutích a odborech odváděli aktivisté, jimž hrozilo bití, mučení a zavření.

Bez skutečných sociálních vazeb, zkušeností a politické vyspělosti na jisté úrovni by se s Twitterem či bez něj žádná revoluce nekonala.

Nás v říjnu nečeká žádná revoluce, jakkoli se to občas z hysterie pravice tak může jevit. Stále ale platí, že bez toho, aby události na sociálních sítích odkazovaly k nějaké aktivitě, vztahům či praxi v širokém slova smyslu, nemohou nikdy dosáhnout mobilizačního efektu, který by překročil to, co si lze koupit jinak.

Důležité je to zejména pro českou levici, která se často snaží věci kopírovat od pravice a to jak v programových, tak v metodologických otázkách. Politická práce se ale musí odpracovat na ulici a mezi lidmi. Pravice na to nemá a mít nebude. Levice, pokud bude tuto práci systematicky a soustavně dělat, bude jen těžko porazitelná.

Ať už dopadnou předčasné volby jakkoliv, otázka politické alternativy, která bude kombinací odpovědí na aktuální problémy i představou nového systémového uspořádání, zůstane. Twitter a Facebook nám mohou pomoci při každodenní práci, ale nejsou všelékem. To ODS a všichni ostatní „cool“ politici brzy poznají.