Slavnost demokracie, jíž mají volby, zejména volby do Sněmovny, být, kazí politický byznys. Umisťování kandidátů na volitelná místa se chápe jako rozdávání prebend. Takové místo je třeba si vysloužit machiavelistickými triky a úskoky. Sponzorům se musí leccos slíbit, a pak se na získaném mandátu dá něco vydělat.

O předvolební kampaň pečují reklamní agentury, marketingové firmy a svou, často špinavou hrou ji deformují různé PR (public relations) služby, které dovedou politickou osobnost „udělat“, nebo zlikvidovat.

Letošní volby se připravují narychlo. Mohly být chystány dlouho předtím, než byly oficiálně vyhlášeny, protože mnozí tušili, že katastrofická vláda Petra Nečase neustojí skandál za skandálem, katastrofální zadlužování republiky, škrcení ekonomiky a systematické snižování koupěschopnosti obyvatel. Ale kupodivu, strany toho tolik dopředu nestihly. Podivné postavy pronikly na kandidátní listiny zavedených a tím spíše nových politických subjektů, které se reálně ucházejí o podíl na moci.

Již ve volbách roku 2010 se silně projevilo to, že dostatek občanů bere volby vážně. Kroužkováním dostali do Sněmovny nemálo těch, o kterých se zdálo, že na nízkých pozicích seznam jen doplňují nebo zdobí. I letos bude nutné kroužkovat. Například pražští příznivci sociální demokracie jsou ve velkém dilematu.

Slyšel jsem jich několik, že než volit tyto vyslance kmotrů ukrytých ve stínu, umístěné od druhé pozice počínaje na několika nadějných pozicích, tak raději budou volit jiné programově příbuzné strany. Snad pomůže důsledné kroužkování přijatelných, seriózních, programu sociální demokracie oddaných uchazečů o poslanecká místa. Snad vypadnou aspoň někteří cyničtí pragmatici.

Vzhledem k tragikomickým koncům asociální a ekonomicky dobrodružné Nečasovy vlády bude možná letos méně než zanedbatelné množství voličů číst volební programy. Představa voliče studujícího obsáhlé texty je nepravděpodobná, i když by bylo užitečné, kdyby si voliči ČSSD (nebo aspoň kandidáti za ČSSD) přečetli pozoruhodný obsáhlejší stranický programový dokument z roku 2011 pod názvem Sociální demokracie pro 21. století.

Je však pravděpodobné, že mnozí uslyšíme nebo uvidíme hesla, do nichž jsou konkretizovány politické priority. Některé strany mají hlavní, obvykle emocionálně nabité, ale nic neříkající hlavní heslo. O úroveň níže jsou hesla k jednotlivým oblastem politiky a pod nimi v bodech jednotlivé závazky voličům. Myslím, že stojí za to, se na tato hesla podívat alespoň u zavedených politických stran.