Slavnost demokracie, jíž mají volby, zejména volby do Sněmovny, být, kazí politický byznys. Umisťování kandidátů na volitelná místa se chápe jako rozdávání prebend. Takové místo je třeba si vysloužit machiavelistickými triky a úskoky. Sponzorům se musí leccos slíbit, a pak se na získaném mandátu dá něco vydělat.

O předvolební kampaň pečují reklamní agentury, marketingové firmy a svou, často špinavou hrou ji deformují různé PR (public relations) služby, které dovedou politickou osobnost „udělat“, nebo zlikvidovat.

Letošní volby se připravují narychlo. Mohly být chystány dlouho předtím, než byly oficiálně vyhlášeny, protože mnozí tušili, že katastrofická vláda Petra Nečase neustojí skandál za skandálem, katastrofální zadlužování republiky, škrcení ekonomiky a systematické snižování koupěschopnosti obyvatel. Ale kupodivu, strany toho tolik dopředu nestihly. Podivné postavy pronikly na kandidátní listiny zavedených a tím spíše nových politických subjektů, které se reálně ucházejí o podíl na moci.

Již ve volbách roku 2010 se silně projevilo to, že dostatek občanů bere volby vážně. Kroužkováním dostali do Sněmovny nemálo těch, o kterých se zdálo, že na nízkých pozicích seznam jen doplňují nebo zdobí. I letos bude nutné kroužkovat. Například pražští příznivci sociální demokracie jsou ve velkém dilematu.

Slyšel jsem jich několik, že než volit tyto vyslance kmotrů ukrytých ve stínu, umístěné od druhé pozice počínaje na několika nadějných pozicích, tak raději budou volit jiné programově příbuzné strany. Snad pomůže důsledné kroužkování přijatelných, seriózních, programu sociální demokracie oddaných uchazečů o poslanecká místa. Snad vypadnou aspoň někteří cyničtí pragmatici.

Vzhledem k tragikomickým koncům asociální a ekonomicky dobrodružné Nečasovy vlády bude možná letos méně než zanedbatelné množství voličů číst volební programy. Představa voliče studujícího obsáhlé texty je nepravděpodobná, i když by bylo užitečné, kdyby si voliči ČSSD (nebo aspoň kandidáti za ČSSD) přečetli pozoruhodný obsáhlejší stranický programový dokument z roku 2011 pod názvem Sociální demokracie pro 21. století.

Je však pravděpodobné, že mnozí uslyšíme nebo uvidíme hesla, do nichž jsou konkretizovány politické priority. Některé strany mají hlavní, obvykle emocionálně nabité, ale nic neříkající hlavní heslo. O úroveň níže jsou hesla k jednotlivým oblastem politiky a pod nimi v bodech jednotlivé závazky voličům. Myslím, že stojí za to, se na tato hesla podívat alespoň u zavedených politických stran.

TOP 09

TOP 09 v minulých letech věděla lépe, než jsme si mysleli my, obyčejní voliči. Tentokrát dává svou povýšenost nad občany najevo hlavním heslem Víme, kam jdeme, pojďte s námi. Vědí za nás, kam je třeba jít, a na nás je poslušně se připojit. Občan vědomý si své občanské důstojnosti se takto zapřáhnout nedá.

Autoritativní model společnosti, který si jádro TOP 09 přineslo od lidovců, se projevuje i v tom, co pokládají za nejdůležitější problém školství. Vyjadřuje to heslo: Vraťme do škol kázeň a učitelům respekt. Že vzdělání není lití vědomostí a správných návyků do hlav žáků a studentů, nýbrž kolegiální proces, jehož nezbytnou podmínkou je svoboda, to příslušní spolutvůrci jejich programu asi netuší.

Heslo pro oblast kultury vybízí: Chraňme kulturní tradice a svobodu. Zmínit pouze tradici, to by asi bylo těžko přijatelné, proto je uvedena její protiváha ve svobodě. Nedávno jsem se od křesťanského konzervativního liberála dověděl, že jeho svoboda zahrnuje také svobodu koupit si otroka. Přesně tuto svobodu hájila jižní Konfederace proti „tyranii Washingtonu“ v letech 1861—1865.

Občanské svobody, které nedoplňují a nevyvažují lidská práva, mohou opravdu znamenat leccos. Nechme stranou, že tradice nejsou nějaké hotové skutečnosti, jež je třeba chránit, a že je to spíše proces spojující přítomnost s minulostí, ale i s budoucností.

Svou sociální politiku označuje tato strana výslovně jako nepopulistickou. Je zřejmé, že v terminologii konzervativců to fakticky znamená asociální. Místopředsedkyně strany Helena Langšádlová to vysvětluje tak, že TOP 09 zdůrazňuje ovšem odpovědnost každého jedince v sociálním systému.

Znamená-li sociální dimenze společnosti solidaritu a vzájemnou odpovědnost členů lidské společnosti, pak sociální politika, podle níž se musí každý postarat sám o sebe, je protimluv. Míní se tím, že ten, na koho dopadnou kruté důsledky vybičovaného individualismu a hospodářského egoismu, má prostě smůlu, že prohrál.

TOP 09 vsadila ve volbě též na symbol. Evokuje atmosféru z přelomu loňského a letošního roku, kdy se vzedmula mohutná vlna hysterie pro „knížete“. Tentokrát v zájmu voličských hlasů sestoupil Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu dolů mezi lid a zkusil v tramvaji, jak se dopravuje po městě spodina.

Během krátké kampaně asi dřímá, a v kampani ho zastupuje jeho lulka. Že by se právě tímto symbolem TOP 09 definitivně měnila ve schwarzenbergovce a doplnila tak seznam stran koncentrovaných kolem jedné postavy, že by se tedy postavili politickou kulturou vedle zemanovců a bloku Bobošíkové?

Občanská demokratická strana

ODS je těžce poznamenána ekonomickým krachem svého vládnutí a kriminálními delikty v nejvyšších patrech politiky. Od strany se houfně odvracejí sponzoři a tak rozprodává své dosavadní honosné prostory v regionech nebo ukončuje nájem v nich a uskromňuje se. Propadla zřejmě v souvislosti s hrozícím volebním fiaskem panice.

Za hlavní volební heslo přijala dosavadní slogan jiné politické strany (polofašistické Strany svobodných občanů) a riskuje, že si je budou voliči plést. Jistě by bylo zajímavé zjistit, je-li symbol sociální sítě Twitter na billboardech ODS od této sítě koupen nebo je jí ukraden. Obojí by bylo pikantní.

Dílčí hesla k jednotlivým tématům nestojí za pozornost. Nejsou systematická. Jsou to spíše nahodilá vyjádření postav reprezentujících jednotlivá témata. Některá dostala podobu dětinských veršovánek. Pro školství považují občanští demokraté za důležité sdělit voličům toto: Prvňáčci anglicky mluvící — i proto volím pravici. To je jistě pozoruhodné a hlubokomyslné sdělení.

Tomáš Hajdušek pro změnu neveršuje, pouze lže. Říká: Živnostník pro mne není parazit. Parazituje na nešťastném výroku sociálně demokratického experta pro ekonomiku Jana Mládka, o kterém strana i Mládek sám několikrát řekli, že nevyjadřuje politiku ČSSD. Krom toho se netýkalo skutečných živnostníků, nýbrž obcházení pracovního práva a ohrožování práv zaměstnanců takzvaným švarcsystémem.

Občanskou demokratickou stranou není třeba se podrobněji zabývat, protože se sama odepsala a bude ráda, podaří-li se jí překročit pětiprocentní uzavírací klauzuli a dostat se do Sněmovny. Nebude už na rozdíl od TOP 09 konkurencí levicových stran, bude okrajovým politickým subjektem, který bude bez dostatku voličů a bez štědrých sponzorů pozvolna skomírat.

(Dokončení k heslům KSČM, KDU-ČSL, Zelených a ČSSD za týden.)