Sotva se emoce po přímé volbě prezidenta trochu uklidnily, a po té, co jsme léto strávili nuceným sledováním tragikomického mileneckého divadelního představení v režii státních zástupců a hlavně médií, které nakonec údajně zapříčinilo pád vlády, chystá se další kolo „zdravé“ politické soutěže, která v následujících měsících obrátí prý letargickou voličskou populaci v České republice vzhůru nohama.

Rád bych se pletl. Ačkoliv osobně předčasné volby vítám, bojím se, že nyní snad již řádně naštvaní spoluobčané opět podlehnou laciným fíglům a zjednodušujícím zkratkám. Některé strany vsadí na léty prověřená „stará hesla a nové tváře“, jiné naopak použijí se „starými tvářemi hesla nová“, někde uvidíme „stará hesla i staré tváře“.

Bude existovat několik vyloženě zlých pánů, proti kterým je třeba se volbou vymezit, abychom a) zachránili demokracii a zemi před zaprodáním Sovětskému svazu nebo b) zachránili zemi před rozkradením a vytunelováním. Dále bude třeba zemi zachránit před komunismem, pravdoláskou, nepřizpůsobivými, omezením sociálních jistot a/nebo nezodpovědným plýtváním.

Bývalý ministr financí ministrem vůbec nebyl a není pravda, že by byl v jedné straně s „punkovým“ aristokratem. Nejen, že spolu nikdy nebyli a nejsou ve stejné straně, ale už vůbec neseděli ve společné vládě. Bývalý ministr průmyslu a obchodu blízko ke kmotrům přece nikdy neměl a mít nebude. Hlava státu bude objíždět kraje, ne aby podpořila svoji stranu v kampani, ale protože to v době svého nástupu do funkce slíbila.

Nejsilnější strana „na levici“ nás určitě zachrání, což hlásá od doby, kdy jí štěstěna přihrála do klína jisté vítězství v nadcházejících volbách, a když ne oni, ještě stále tu budou Kostelecké uzeniny a cestovní kanceláře opírající se o své nově vybudované mediální impérium či důstojný senátorský post hlásajíce rychlou záchranu za tržní ceny. Stranu jedné ženy pak může „legitimizovat“ stále ambiciózní tatíček velké rozkrádačky. Komunisté dostanou svůj standard.

Dozvíme se věci jako že: zkušený politik s historií se vyplatí. Podnikatelé jsou odborníci, a proto jsou zárukou dobré nezkorumpované politiky. Hlasy malým stranám jsou vyhozené hlasy. Cokoliv neprověřeného jsou druhé Věci veřejné. Nedůležitější je, aby stana měla komplexní (leč, jak víme, zcela nezávazný) program a že důležitá jsou hlavně čísla.

Nejdůležitější ze všeho je pak pro nás růst HDP a pokles DPH. Ekonomika v dalším kvartále poroste o X procentního bodu… a že nezaměstnanost snížíme podporou vytváření nových pracovních míst v kritických regionech. No tak hurá!

Politika a převážně volby prostě v tomto podání již nejsou soutěží vizí, které by měly občanům přinést něco, když už ne rovnou lepšího, tak alespoň stejně dobrého. Schémata klání jsou stále více stejná a/nebo podobná. Kampaně jsou ostřejší. Média jsou stále více zneužívána. Nasazeny jsou zahraniční firmy, PR manažeři. Nejcennější je pak ten, kdo zavrtí nejlépe psem.

Člověk je nucen ptát se na věci, které vlastně ani vědět nechce. Musí si vybrat mezi nyní již zcela bezobsažným konceptem levice či pravice. Dopředu zvažovat koaliční potenciál, protože hledání konsenzu není předmětem práce Poslanecké sněmovny (?). Ta přece musí mít jasnou pravou nebo levou většinu, bez níž se nikam nehne (sic!)

V tomto kontextu mi nedávno jeden člověk položil otázku, jak v tak komplexním profesionálním politickém světě „dospěláků“ chtějí Piráti se svým autorským zákonem uspět, respektive jak si vůbec troufnou tuto hru hrát. Lidi přece zajímá řada důležitějších věcí, než je stahování z internetu.

Je škoda, že nelze vystavit odpověď na často se opakující otázku na nějaké místo, které by již při položení samotné otázky vyskočilo na tazatele, ale asi je prostě třeba neustále vysvětlovat a vysvětlovat.

Nevím, zda odpověď, kterou jsem mu napsal, byla dobrá a zda nevyvstane díky ní řada dalších a dalších otázek, ale mnoho bylo již řečeno a někdy by možná stačilo trochu „zagooglit“. Možná by ta odpověď mohla ukázat, pokud ji zvážíme jako jeden pohled člověka popisující přímou empirickou zkušenost, jak odlišné vnímání na základě mediální prezentace může vzniknout.

Přihřeju si tedy zde pirátskou polívčičku, protože do toho šíleného kolotoče polopravd a manipulace, kterou volby byly a jsou, opět Pirátská strana vstupuje kandidaturou ve všech krajích.

Následující text je politicky zabarvený a proto ho raději nečtěte:

„Pokud se volič jen trochu snaží orientovat, ví, že novela autorského zákona je jedna z mnoha věcí, které řešíme, a již od počátku máme záběr v oblasti transparentního státu, účetnictví, přímé demokracie, ochrany soukromí a řady dalších věcí.

Tato témata však nejsou mediálně atraktivní, obzvláště u neparlamentní strany, a proto se do médií tato informace nedostává. Kontinuálně pak lze Piráty číst na základě jejich činnosti, například připomínkování senátních tisků pro Libora Michálka, Klausovy abolice, kauzy dopravních podniků, práva na informace, tiskových zpráv, reakcí na události.

Ad program, který vzniká v několika kolech a na základě demokratického hlasování. Nemyslím si, že se jedná o obecné fráze. Právě naopak. Pirátský program stavíme tak, že pracujeme s principy a kauzalitou, nikoliv s výkřiky a osamocenými návrhy v jednotlivých oblastech zájmu. Programové komponenty založené na ohnisku na sebe navazují a jsou vzájemně propojeny a odkazovány, tak aby byl mezi nimi stále zřetelný původní pirátský záměr.

Pokud nějaká strana vybalí čísla, která slíbí v programu, tak si je stejně cucá z prstu. Nebo, a to je přeci ještě větší masakr, pak jedná zcela obráceně. Pamatujete, kdo měl v programu „Nebudeme zvyšovat daně“? My program primárně nevytváříme pro voliče (divné že), ale chápeme ho jako závazný dokument, dle kterého se řídíme, ať již výsledek volebního boje bude jakýkoliv.

Pokud se někdo ptá na povolební koalici, opět musím odkázat na opakovaně deklarovaný fakt, že Piráti o koaliční vládnutí neusilují. Chceme vždy být konstruktivní opozice. Otevřít informačně Poslaneckou sněmovnu, navrhovat zákony v souvislosti s našimi cíli a podporovat takové zákony, které jsou s nimi v souladu, ať již pocházejí z pera kohokoliv jiného.

Částečně mě mrzí, že případný volič pracuje s Pirátskou stranou dle vzorce ostatních politických stran. Řada otázek je pak naprosto zbytečných. Piráti nebudou mít většinu ve Sněmovně přeci. Proto námi navrhované věci mohou být za čarou, neb ukazují směr, leč nikdy nebudou realizovány stoprocentně odhlasováním ústavní většinou. Míru změny můžeme v požadavku snížit, ale směr změny za kompromis měnit nehodláme.“

Možná je trochu škoda, že s touto manipulací budeme muset lámat pravdu těch „skutečných“ prověřených politických stran. Třeba se nám tím psem podaří otočit proti směru hodinových ručiček. Následující týdny a měsíce nám dají potřebnou odpověď.

Přeji všem pevné nervy, které budou v mediální masáži nadcházejícího konce léta a začátku podzimu jistě potřeba. A kdyby i zdravý rozum selhával, řiďte se osvědčenou radou: „Nejlepší strana je přece vždy ta, která má na kandidátkách nejvíce lékařů.“