Po relativním úspěchu naší tiskové konference ke krajským volbám se začala objevovat první přirovnání Pirátské strany k Věcem veřejným. Pro Deník Referendum tuto tezi představil Pavel Novák ve svém komentáři. Přinesl několik dobrých postřehů, ale řadu špatných dedukcí a občas i vyložený nesmysl.

Na úvod se Pavel Novák obouvá do toho, že slibujeme to, co všichni ostatní. Transparentní veřejné zakázky, zefektivnění státní správy, to už tu bylo stokrát. Má pravdu. Jediné, co se dá namítnout je, že my chceme po státu to, co aplikujeme sami na sebe. Nemáme jen transparentní účet, ale i účetnictví, a to do posledního dokladu. Už tohle nás od Věcí veřejných výrazně odlišuje, ale je pravda, že tohle se týká fungování strany, nikoli její politiky.

V dalším odstavci se autor věnuje přístupu Pirátů k svobodnému software. Zarazilo mne, s jakou suverenitou autor vnucuje svoji představu, aniž by si ověřil fakta. Svůj program jsme totiž konzultovali osobně s Richardem Stallmanem, guru svobodného software, právě aby náš program byl v plném souladu s jeho myšlenkami. Richard Stallman nám poskytl jeden z klíčových zdrojů naší argumentace. Výsledkem bylo, že se Piráti přihlásili ke svobodě informací jako k principu, který jako jediná strana prosazují v programu. Některé komerční firmy, např. právě Apple, považují Piráti naopak za výraznou hrozbu pro otevřené formáty a otevřený Internet. Svoboda a komerce jsou totiž dva různé pojmy, které nelze zaměňovat, známe jak úspěšný svobodný komerční software, tak neúspěšné bezplatné produkty s různými omezeními a naopak. Jako důkaz, že jednoznačně podporujeme posun ke kreativitě, sdílení a svobodě je třeba systém flattr, který Piráti používají i propagují. Richard Stallman nakonec komentoval náš volební program z roku 2010 slovy, že je z našeho rozhodnutí „velmi šťasten“.

Pavel Novák dále namítá, že informační technologie nají výrazně neinkluzivní charakter. To je správná poznámka. Technologie nejsou samospasitelné. Proto prosazujeme, aby byly co nejdostupnější všem například formou sponzorovaného Internetu v knihovnách. Navíc věříme, že i v případě, kdy budou nástroje, které Internet přináší, využívat pouze část občanů, přinese to zprostředkovaně prospěch všem. Co se vzdělanostního a materiálního zázemí týče, tak Pirátské strany (minimálně u nás, v Rakousku a v Německu) podporují bezplatné veřejné vzdělávání a intenzivně diskutují například o všeobecném základním příjmu.

A konečně k levo-pravému dělení. Pirátská strana nevznikla tak, že bychom se shodli na tom, že jsme vlevo nebo vpravo, ale na tom, že považujeme za klíčové, jakým způsobem zvládneme přechod k informační společnosti. Svobodný Internet sice není postačující podmínka pro zachování demokracie (kterou Piráti považují za správnou), nicméně je to podmínka nutná. Levicová ani pravicová politika není použitelná univerzálně. Soukromé monopoly často fungují stejně špatně nebo dokonce hůře než monopoly státní, na druhou stranu byty v osobním vlastnictvím bývají lépe udržované než ty ve vlastnictví kolektivním. Piráti prostě bez dalšího neakceptují, že je něco dobře nebo špatně jen kvůli tomu, ze které škatulky to vypadlo.

V politice samozřejmě padají i rozhodnutí politická, nejde všechno pouze zefektivňovat a optimalizovat. To, že chceme taková rozhodnutí činit bez ideologických předsudků považuji za naši výhodu. Rozhodně to z nás nedělá neoliberály jak píše Novák.

Reakci napsal i Ondřej Profant, předseda pražských Pirátů. Řada jeho argumentů je stejná jako ty mé, v pár věcech s ním nesouhlasím. Článek najdete zde.