Hledá se progresivní strana, kvůli které budou lidé s ideály v příštích volbách přemlouvat své prarodiče. Strany vládní koalice jsou samozřejmě passé, stejně jako sociální demokraté se svým středočeským ex-hejtmanem, brněnskou radnicí a absencí vize i jen toho nejmírnějšího pokroku v mezích zákona. Zbývá tedy otázka, zda se Zeleným podaří jejich zamýšlený comeback, anebo - podobně jako v sousedním Německu - konečně i u nás zabodují Piráti.

Zelení mají zhruba čtyřprocentní preference a kádry ošlehané větrem vládních i regionáních větráků. Několikaletý mimoparlamentní očistec dal zapomenout na řadu starých hříchů z časů Topolánkovy vládní koalice, neúčast v Poslanecké sněmovně navíc Zeleným umožnila nestát součástí koalice pod vedením Petra Nečase.

To se teď pro stranu Ondřeje Lišky jeví výhra doslova k nezaplacení, podobně jako příměří ve vnitrostranických šarvátkách, o kterém se v rozhovoru na serveru Česká pozice baví s Čestmírem Klosem. Jenomže příměří nemusí být věčné. Nedávné prohlášení Martina Bursíka o jeho touze vrátit se do čela strany a vyšachovat příliš levicového Matěje Stropnického totiž naznačuje, že návrat Zelených by mohl být comebackem do pravicově-koaliční řeky, do které už strana jednou vstoupila. Nebo do stejného bláta, odkud se - jak známo - nedá pokračovat nikam jinam než do louže.

Narozdíl od Zelených se Česká pirátská strana zatím příliš nepředvedla. S preferencemi kolem jednoho procenta velkou českou politiku stále jen z povzdálí pozoruje, přestože už se jí několikrát podařilo vložit do veřejné debaty některá svá témata. Zejména mladí lidé ovšem o Pirátech dobře vědí. Úspěchy zahraničních kolegů pak mohou jednoho dne dát straně konečně křídla.

Potenciál totiž mají Piráti v zásadě podobný jako Strana zelených před volbami v roce 2006. S informačními dánicemi, copyrightem a ochranou osobních údajů je to u nás v nepořádku podobně jako s dálnicemi pro auta, emisemi škodlivin a globálním oteplováním. Současné velké partaje jsou přitom natolik součástí systému, že s tím v dohledné době docela určitě nepohnou. Pro řadu lidí už navíc životním prostředím nejsou ani tak lesy, luka a stráně jako obrazovka počítače a svět jedniček a nul, který se skrývá za ní.

Stejně jako nad Stranou zelených před šesti lety, i nad Piráty ovšem visí řada otazníků. Zelení měli jako hlavní téma životní prostředí, případně lidská práva, ale v mnoha dalších oblastech byli až do voleb verbálně velmi flexibilní. Povolební počítání Martina Bursíka, Dany Kuchtové, či Karla Schwarzenebrga pak některé voliče překvapilo natolik, že kamsi zmizeli a u příštích voleb už nebyli k nalezení.

Piráti mají jako hlavní téma svobodný internet. V dalších oblastech ale nepůsobí příliš vyzrále a chybí kolem nich i názorově dobře čitelné osobnosti, které by politickou neurčitost současných Pirátů kompenzovaly. Takže - podobně jako u Zelených - lze jen těžko předvídat, na kterých tématech a se kterými politickými partnery by byli ochotní se dohodnout, a jak vysoká či nízká by byla cena jejich kompromisů.

Naštěstí pro Piráty není osvobození internetu zdaleka tak komplexní záležitost, jako je záchramy planety, kterou mají na programu Zelení. Internet a prolobovaná legislativa kolem něj jsou lidskými výtvory. Zelení by potřebovali změnit celé lidstvo, aby se k přírodě chovalo ohleduplněji, naopak s copyrightem se dá vypořádat v zásadě škrtnutím pera - a za potlesku momentálně kriminalizované většiny.