Poučný příklad Slovenska nám ukazuje nejen to, že volby se mohou konat v našich zemích zahleděných do sebe vlastně zničehonic, tedy kvůli věci tak zdánlivě odtažité, jako je vztah k Evropě, ale i to, že během předvolební kampaně rozkmitaný mediálně-politický provoz může vypouštět pravé perly: jakpak se asi jmenují Gorila a Sasanka v Praze?

Mnozí lidé na Slovensku nyní láteří, že „nemají koho volit“ a zní také, že jediným požadavkem, na němž se všichni protestující na demonstracích proti Gorile shodnou, je těžko realizovatelný odklad předčasných voleb na podzim.

Eduard Chmelár v politicky pronikavém rozboru slovenské situace usvědčuje organizátory slovenských protestů z pošetilosti, spočívající v tvrzení, že „nepotřebují politiky“. Jeho lapidární výklad přesvědčuje, že politické problémy mají na půdě parlamentní demokracie pouze dvě možná řešení: buď musí organizátoři hnutí proti marasmu ve slovenské politice sami politický subjekt zformovat a do střetu o moc vstoupit, anebo musí ve stávající politické reprezentaci najít někoho, kdo si jejich programové cíle osvojí.

V českých zemích je situace velmi podobná. Stále je sice pravděpodobnější, že Nečasova vláda své evropské eskapády nějak vybere, ale po poslední výměně něžností mezi ministerským předsedou a ministrem zahraničí skutečně není vyloučen ani opak. Sněmovní volby se i u nás vskutku mohou konat ještě letos.

Dilema ODS i TOP 09 je přitom jasné a principiální: Petr Nečas je jednak slaboch, jednak jeho obava z Klause a prostoru, který by mu v české eurofóbní pravici případným souhlasem s evropskou smlouvou o fiskální odpovědnosti vytvořil, je zcela důvodná. Navíc svým zamítavým postojem na poslední summitu už podstatně zvýšil bank. Naproti tomu TOP 09, pokud se chce osvědčit jako strana, která vyznává ještě jiné principy, než držet se stůj co stůj u moci, nebude smět v této věci ustoupit. Podpora evropské integrace je stěžejní složkou její identity.

Předčasné volby by měly pro obě vládní strany i další výhodu: Václav Klaus bude stále ještě na Hradě, tím pádem nebude s to konkurovat jako přímý účastník předvolebního klání. Sněmovní volby letos zůstávají z řady důvodů pořád méně pravděpodobné než možnost, že Nečasova vláda svůj čtyřletý mandát dokončí, ale vyloučit je nelze. Jaké bychom pak měli možnosti?

Jedno je prakticky jisté: Věci Veřejné jsou již tím, čemu angličtina pěkně říká dead man walking, živou mrtvolou. Současně je vysoce pravděpodobné přeskupení sil mezi levicí a pravicí, levicová opozice zřejmě podstatně posílí, obě vládní strany zřejmě oslabí.

Především na tom, jak velký díl nespokojené veřejnosti dokáže podchytit sociální demokracie, záleží, kolik zůstane volného prostoru dalším stranám. A zatím se zdá, že sociální demokracie bude ke své škodě poměrně velkorysá: prostoru ostatním nechává celkem dost.

V tradičním elektorátu ČSSD budou shánět přinejmenším část svých voličů Paroubkovci, Zemanovci i Suverenita Jany Bobošíkové. Pokud alespoň dvě z těchto stran utvoří blok, je celkem jisté, že zasednou v příští Sněmovně, se všemi zmatky, které to přinese. Strategie postupu proti levicovým populistům si zaslouží zvláštní rozbor, který ale není dnešním tématem. Má ji připravenou ČSSD?

Na místa po Věcech veřejných bude opravdu tlačenice. Zdálo se chvíli, že Andrej Babiš sestavuje těleso, které do české politiky nepřehlédnutelně a vlivně vstoupí. Po prvních mediálních vystoupeních, která, pokud právě nebyl hostem u svého fanouška, vypadala bohužel tak, jako by neměl na to zaplatit si trénink, se pan Babiš ztratil. Neviděli jste ho někdo náhodou?

Co si myslí o korupci na ministerstvu školství, o evropských dotacích, o reformě vysokých škol? Kdo by měl kandidovat na prezidenta? Je vůbec pro přímou volbu? A jaký má názor na naše případné přistoupení k evropské dohodě o fiskální odpovědnosti? A co si myslí o ACTA? To se na webu jeho strany dovědět nelze, zato mezi aktualitami zde svítí otázka: Má ANO 2011 komunikovat i přes YouTube?

Možná někdo Andreji Babišovi poradil, že úspěšný projekt tohoto druhu musí do veřejného prostoru vstoupit až na počátku volební kampaně — jako Věci veřejné. Buď jak buď, Babiš pak bude potřebovat doložit svá tvrzení o České republice jako „Palermu“. Bylo by s podivem, kdyby z toho nakonec nekoukala alespoň nějaká česká Gorila, do níž budou namočené podstatné části současného politického establišmentu, na níž pak zareaguje nějaká Sasanka, do níž na oplátku bude namočen Andrej Babiš.

Abychom se pak nemuseli scházet na náměstích a demonstrovat za odklad voleb, nebude od věci už nyní prozkoumat další možnosti. Do Sněmovny se budou chtít vrátit obě strany, které pomáhaly ODS startovat současné zhoubné reformy v minulém období: KDU-ČSL a Strana zelených. Křesťanští demokraté se s tímto svým nešťastným obdobím rozešli personálně, programový rozchod zatím tak přesvědčivý není.

Strana zelených zůstane pro velkou část svého potenciálního elektorátu nevěrohodná, dokud v ní v jakékoli vlivné pozici budou působit lidé, kteří už jednou vyměnili program za funkce. Pomineme-li permanentní mnoho let trvající personální pouštění žilou (strana má víc členů bývalých než současných), pak okolnost, že se stále není schopna zbavit Ondřeje Lišky, který se ještě pár dní před volbami s médii dělil o svou touhu usednout v kabinetu Petra Nečase a který byl vcelku zákonitě vypískán na nedávné protivládní demonstraci, zbavuje Stranu zelených šance stát se důvěryhodnou reprezentantkou protivládní opozice.

To, spolu s mimořádně perfidní smlouvou ACTA, žene vodu na mlýn Pirátům. Spor o právo sdílet není okrajovou otázkou, ale dotýká se povahy světa a principů, na nichž jej chceme stavět. Obhájci ACTA mají pravdu, že sdílení míří proti podstatě kapitalismu. Sdílení je v jejich očích vlastně socialistický nešvar. A Piráti už svým názvem naznačují, že hájí princip transakce, která není tak docela konformní s tržní ekonomikou.

Před vánocemi vyšel zřejmě položertem míněný článek v Lidových novinách o tom, že pohádky vytvářejí v dětech špatné návyky. V pohádkách je to tak, že když je člověk hodný a nezištně se rozdělí a to třeba i s lidmi, které vůbec nezná, nakonec se mu to vyplatí. Je například s podivem, že taková pohádka Kterak Krtek ke kalhotkám přišel, není v současném společenském zřízení ještě na indexu. Vždyť považte: pro Krtka všichni všechno udělali zadarmo!

Piráti jsou v situaci, kdy se jim skrze jejich dílčí otřesné zkušenosti s problémem, který je jim blízký, vyjevila principiální zvrhlost systému, který nade všechno staví soukromý majetek a hromadění kapitálu. Pokud by prncipy nadřazenosti sdílení a veřejného zájmu dokázali domyslet i do dalších oblastí a najít podle toho ještě před volbami odpovídající spojence, mohli by nakonec být víc nežli jen protestním hlasem pro rozzlobené příslušníky facebookové generace.