Cílem voleb v demokratických zemích je, aby v nich jednotliví voliči vyjádřili své zájmy a stanovilo se tak, které z nich jsou v dané zemi většinové, a jakým směrem si voliči přejí, aby se jejich země ubírala. Jednotlivé strany proto nabízejí občanům své programy, jejichž obsahem by měl být plán dané země pro budoucí volební období.

Občané by z nich poté měli vybrat ten, který jejich zájmům nejlépe odpovídá. Zároveň by občan měl brát v potaz důvěryhodnost politických stran například na základě jejich předešlých činů nebo podle jejich členů. Takto mezi sebou jednotlivé strany soupeří o to, která získá důvěru dostatečného počtu voličů a dostane možnost prosazovat jejich zájmy.

Jednotlivé strany seznamují voliče se svým programem prostřednictvím kampaní, které zahrnují různé druhy reklamy či snahu o naklonění si médií. Ideálně by pak také občané mezi sebou měli o daných programech či názorech jednotlivých stran diskutovat, aby si na danou problematiku udělali ucelený názor a nerozhodovali se pouze podle sebe.

Když nastane čas, občané, kteří mají zájem projevit tímto způsobem svůj názor na budoucnost své země, hlasují ve volbách pro tu stranu, která je přesvědčila o tom, že se bude nejlépe prát za jejich zájmy.

V České republice tento čas nastane ani ne za padesát dní. Kolik z vyjmenovaných fází volebního i povolebního procesu zde nefunguje, si dokáže spočítat každý sám. Velmi důležitou součástí celého procesu je ale představení programů, které jednotlivé strany svým potencionálním voličům nabízejí.

Mezi politickými stranami probíhá soutěž o přízeň voličů, kterou je možné přirovnat k soutěži tržní mezi jednotlivými subjekty trhu. Například na trhu s občerstvením spolu jednotlivé restaurace, fast foody, hostince a hospody soutěží o to, ke komu z nich přijde hladový zákazník na oběd.

Stejně tak politické strany soutěží o to, které dá jejich volič důvěru ve volbách. Zatímco na trhu s občerstvením jsou produktem daných subjektů nejrůznější pokrmy, v rámci politického boje vytvářejí politické strany programy, které pak nabízejí svým voličům.

Teoreticky by se dalo očekávat, že subjektům na trhu bude záležet na tom, aby jejich produkt byl co nejkvalitnější a oni tak nalákaly co nejvíce zákazníků, respektive voličů. Prakticky to je ale jinak. Když v době obědů člověk přijde do nějakého fast foodu, například toho, kde ho u vchodu přivítá podobizna klauna s červenými vlasy, najde tam mnohem více lidí než v restauraci vedle, kde cena jídla je podobná a kvalita pokrmu mnohem vyšší.

Nezáleží tedy na tom, jak kvalitní jídlo daný subjekt svým zákazníkům nabízí. Fast foody získávají své zákazníky jinak, využívají marketingu k tomu, aby jejich produkty byly přitažlivé a jejich zákazníci nepřemýšleli nad tím, že jsou nezdravé a vlastně je ani nedokážou zasytit.

V podstatě jde o to, aby byly pěkně zabalené a dobře propagované. To, že úspěšnější je často produkt, který je dobře zabalen a ne ten, který je skutečně kvalitní, je fakt. A protože většina racionálních tržních subjektů se snaží maximalizovat svůj zisk, není jejich prvořadým cílem nabízet produkty, které jsou kvalitní, ale spíše se soustředí na jejich propagaci.

České politické strany právě začínají své kampaně, jejichž prostřednictvím se snaží oslovit své voliče a u některých se tento proces velmi podobá právě tomu, jehož prostřednictvím fast foody získávají své zákazníky. Od kampaně by se dalo očekávat, že v ní strana představí svůj plán pro Českou republiku.

To, kam by se Česká republika měla posunout v oblastech, které by daná strana pro své voliče chtěla spravovat. Proto je nebezpečné, když například SPOZ v rámci své billboardové kampaně slibuje, že vystaví stopku Kalouskovi, nebo když TOP 09 vybízí ke společné obraně demokracie před Milošem Zemanem a tedy k hlasování pro TOP 09.

Nebezpečí pro náš stát se skrývá v tom, že plánem pro jeho budoucnost nemůže být to, že se zbavíme Kalouska, nebo ubráníme před Zemanem. Nebylo by samozřejmě radno podceňovat mocenské touhy obou politiků. Ale co bude daná strana dělat potom, co svůj slib splní?

Například v případě SPOZ se dá očekávat, že pokud levice vyhraje volby a sestaví koalici, Miroslav Kalousek v ní nebude působit na pozici ministra financí. Tím vlastně SPOZ tento svůj slib splní. Hloupost tohoto hesla je i v tom, že levice může vyhrát volby, sestavit koalici, zbavit se Kalouska a přitom k tomu vůbec nemusí SPOZ potřebovat.

TOP 09, pokud by získala dostatek hlasů a dokázala prosadit, aby v Ústavě byly zpřesněny pravomoci prezidenta, by tak nejspíš utnula jeho pokusy o získání moci. Co budou tyto strany dělat dál? I nadále se budou muset starat o český stát, ale jak se v tom budou odrážet zájmy jejich voličů, když ti pro tyto strany hlasovali s tím, že je zbaví Kalouska, respektive zastaví Zemana?

Co bude s českou ekonomikou, kulturou, životním prostředím a dalšími oblastmi, jejichž spravováním je voliči ve skutečnosti pověřili? Nebudou daní voliči překvapení či dokonce zklamaní? Nedostane důvěra v demokracii další ránu?

Jsme v situaci, kdy se strany snaží své programy balit do obalů a propagovat hesly, které je mají pro voliče učinit přitažlivými stejně tak, jako to činí subjekty na trhu. Je možné zde spatřovat určitý pragmatismus politických stran, které tuto taktiku pro získání voličů zvolily. V jejich případě se politický program stal pouze prostředkem, pomocí něhož se snaží maximalizovat svůj volební zisk, ne však skutečným plánem pro budoucnost našeho státu.

Zodpovědnost tržních subjektů za jejich produkty je ale v podstatě především jen ve smyslu právním, aby jejich produkty nepoškodily zdraví zákazníků, a nic jiného je v maximalizaci zisku neomezuje. Pravda ale je, že pokud na trhu s občerstvením vítězí fast foody, dá se očekávat, že jejich zákazníci budou jen málokdy nasycení a budou mít problémy se zdravím.

Zodpovědnost politických stran při tvorbě jejich programů je ale zodpovědností vůči budoucnosti země, ve které kandidují, a tento ohled by při tvorbě i propagaci svých programů měly brát v potaz především.

V případě, že strany v České republice budou svůj program připravovat a propagovat za tím samým účelem jako fast foody své produkty, tak jejich voliči nejspíše budou jen těžko spokojeni s tím, co se v politice děje nebo s tím, kam náš stát směřuje, a důvěra v demokratické procedury bude i nadále klesat.