Cílem voleb v demokratických zemích je, aby v nich jednotliví voliči vyjádřili své zájmy a stanovilo se tak, které z nich jsou v dané zemi většinové, a jakým směrem si voliči přejí, aby se jejich země ubírala. Jednotlivé strany proto nabízejí občanům své programy, jejichž obsahem by měl být plán dané země pro budoucí volební období.

Občané by z nich poté měli vybrat ten, který jejich zájmům nejlépe odpovídá. Zároveň by občan měl brát v potaz důvěryhodnost politických stran například na základě jejich předešlých činů nebo podle jejich členů. Takto mezi sebou jednotlivé strany soupeří o to, která získá důvěru dostatečného počtu voličů a dostane možnost prosazovat jejich zájmy.

Jednotlivé strany seznamují voliče se svým programem prostřednictvím kampaní, které zahrnují různé druhy reklamy či snahu o naklonění si médií. Ideálně by pak také občané mezi sebou měli o daných programech či názorech jednotlivých stran diskutovat, aby si na danou problematiku udělali ucelený názor a nerozhodovali se pouze podle sebe.

Když nastane čas, občané, kteří mají zájem projevit tímto způsobem svůj názor na budoucnost své země, hlasují ve volbách pro tu stranu, která je přesvědčila o tom, že se bude nejlépe prát za jejich zájmy.

V České republice tento čas nastane ani ne za padesát dní. Kolik z vyjmenovaných fází volebního i povolebního procesu zde nefunguje, si dokáže spočítat každý sám. Velmi důležitou součástí celého procesu je ale představení programů, které jednotlivé strany svým potencionálním voličům nabízejí.

Mezi politickými stranami probíhá soutěž o přízeň voličů, kterou je možné přirovnat k soutěži tržní mezi jednotlivými subjekty trhu. Například na trhu s občerstvením spolu jednotlivé restaurace, fast foody, hostince a hospody soutěží o to, ke komu z nich přijde hladový zákazník na oběd.