Opravdu všechny strany zdůrazňují naše pevné místo v NATO?
Například KSČM se prý hodlá zasadit o vystoupení z NATO - viz http://denikreferendum.cz/clanek/16264-kscm-ve-volbach-vsadi-na-tradicni-temata-chce-hajit-zajmy-socialne-vyloucenych
Samozřejmě jde i o to, zda něco takového ostatní strany vůbec připustí...

Právo nevolit smrdí popřením práva volit. Chování našich politiků k voličům ukazuje, že jejich cílem je znechutit co nejvíc z nás, přesvědčit nás, že politika je svinstvo, všichni politici jsou stejní a chodit k volbám je ztráta času, čímž si zajistí stabilní volební výsledky od hrstky skalních přívrženců, popřípadě sníží náklady potřebné k zakoupení rozhodujícího množství hlasů.

Někteří hlupáci nahrávají snaze politiků odehnat prostý lid od politiky tím, že se poplácávají po zádech, jak to těm lumpům nandali, když je zase nevolili. Zcela přehlížejí, že je úplně jedno, jak nízká byla volební účast, že vítěz je vždycky vítěz, že nevolit znamená říct: „Mně je to jedno,‟ že když to chtějí nandat všem politikům vespolek, musí nejdřív prosadit do našeho volebního systému možnost protestního hlasu, kterou, tuším, mívalo Československo před rokem 1948, a pak k volbám jít a hlasovat proti všem.

Zrovna minulou středu poslala do britského Guardianu z Austrálie, kde volební povinnost mají, Van Badhamová článek o tom, jak je to dobrá věc: http://www.theguardian.com/commentisfree/2013/aug/21/compulsory-voting-good

Práva nevolit využívají především chudí, znevýhodnění a sociálně vyloučení, protože to mají z ruky, nemají čas, mají jiné starosti, vlastně se jim ani nedoneslo, kde se co volí, a tak podobně. Volební povinnost nejlépe zajistí, aby se volebního práva skutečně dostalo všem — podobně jako povinná školní docházka nejlépe zajišťuje právo na vzdělání, povinné penzijní pojištění penzi a povinné zdravotní pojištění lékařskou péči. Právo nevybrat si ani jednu ze špatných možností je lépe zajistit možností odevzdat hlas: „Nevolím nikoho,‟ jak to v Austrálii mají, než „právem‟ vůbec nejít k volbám.

Van Badhamová vzpomíná, jak při sčítání hlasů našla volební lístek, na kterém místo jména někoho z kandidátů stálo: „Všichni kandidáti jsou čuráci.‟ Z hlediska sčítání a vyhodnocení výsledků by bylo praktičtější mít rovnou připravené svě možnosti navíc ke kandidátním listinám: lístky „Mně je to jedno,‟ a „Jsem proti všem,‟ aby bylo možné odlišit lhostejnost od protestu.

Je otázka, k čemu by měla být zpráva o množství protestních hlasů dobrá, kromě prostého vyhlášení, jak moc jsou zrovna politici občanům odporní. Je pravda, že už jsme zažili déle než měsíc, myslím, že při nástupu Topolánka k moci to bylo, případ, že vládu jsme neměli a poslanecká sněmovna byla paralyzována, a žilo se nám bez nich tenkrát docela dobře, dokonce bych řekl že lépe, než když pak Topolánkova vláda zahájila činnost. To ukazuje, že vítězství volby „Jsem proti všem,‟ by nemusela být žádná tragedie a nenaplnit v takovém případě parlament a nesestavit vládu by mohlo být docela dobré řešení, ale kromě toho, že něčemu takovému se budou zuby nehty bránit profesionální politici, je možné, že během celého čtyřletého volebního období budou parlament i vláda přece jen tu a tam zapotřebí. Kdybychom měli švýcarský systém referend, možná bychom v případě nezvolení parlamentu mohli stát řídit bez něj referendy. Méně revoluční možnost by byla uznávat nadále výsledky voleb bez ohledu na to, kolik bylo protestních hlasů, ale počítat koeficient legitimity parlamentu jako podíl neprotestních hlasů (včetně lhostejných) ku všem, a tímto koeficientem násobit poslanecké platy; ministerské platy by pak mohly být od základní sazby odvozené buď rovněž koeficientem legitimity, anebo dokonce koeficientem vládní podpory, který by byl součinem koeficientu legitimity a podílu poslanců podporujících vládu.

Každopádně jestli chceme mít aspoň trochu demokracie, musíme zajistit opravdu všeobecné volební právo, a k tomu je nejlepší volební povinnost. Právo nevolit je něco jako právo nebýt občanem, právo svobodně se zříci svých práv.

Eva:

Ano, KSČM sice verbálně vystoupení z NATO podporuje. Ale domnívám se, že to jen lehce kontroverzní téma, jímž chce přitáhnout voliče. Když by došlo na lámání chleba, vystoupení z NATO by byl klacek do ruky nejen pravice, ale i nadnárodních institucí. Spustila by se taková antikampaň, že KSČM by si v dalších volbách už neškrtla. A jak víme, je to strana pragmatická. Neudělá nic, co by jí mohlo uškodit. Nehledě na to, že by vystoupení z NATO zřejmě zablokoval její koaliční partner.

Honza:

"přesvědčit nás, že politika je svinstvo, všichni politici jsou stejní a chodit k volbám je ztráta času"
- tady sleduju, jak se krásně podařilo polistopadovým elitám překroutit význam politiky. Politika je údajně chození k volbám. Já si myslím, že v žádném případě. Politka je zájem o věci veřejné, kritické myšlení, zpochybňování statutu quo, organizování v odborech, účast na referendech a další. Účast u voleb je jen vyprázdněný akt, jímž občan potvrzuje svůj souhlas s politickým systémem.

Nevolit rozhodně neznamená říct "mně je to jedno" (byť samozřejmě existuje velký segment společnosti, který se o politiku jako takovou nezajímá). Znamená to odmítnout participovat na režimu, který vnímám jako systémově špatný. Proč přistupovat na jejich pravidla hry? Vytvořme si vlastní struktury!

Co se týče prázdného lístku v rámci povinné volební účasti, je to určitě zajímavá myšlenka, domnívám se však, že velice zneužitelná. Obávám se v případě jejího zavedení prudkého nárůstu populistických stran.

Odlišit protestní hlasy od lhostejných nevoličů by byl určitě důležitý sociologický údaj, nicméně legitimita vlády by byla tak jako tak nízká - pokud jsem někoho nevolil, není již relevatní zkoumat, zda jsem tak učinil z protestu či lhostejnosti.

K poslední větě mám jen toto - ano, právo nevolit je něco jako právo nebýt občanem. Chci mít právo nebýt občanem v režimu, s jehož hodnotami, politickou kulturou a stylem vládnutí se hluboce neztotožňuji.

dokonce tak, že se cítím způsobilým odpovědět na reakce adresované jemu.
Takže pane Šimečku:
Všechny ty věci, které jste jmenoval, jsou jistě nezbytné. Ale mají ještě menší účinek než vámi znevažované volby. Můžeme mít systém, kde by se volilo každý týden, a nebyl by demokratický, co by se za nehet vešlo. Ale nemůžeme mít demokracii bez voleb. Nebo jak byste to chtěl řešit? Referendem o novele zákona o prodeji domácí pyrotechniky? Losováním zástupců?

Pokud proběhnou volby s nízkou účastí, mohou nastat tři možnosti:
a) politici jsou si extrémně vědomi podstaty své činnosti, a nebudou se cítit povoláni ji vykonávat. V tomto utopickém světě by občané akorát podkopali svou dobrou vládu.
b) část politiků si je své podstaty vědoma, část nikoli. Ti první se nebudou cítit pověřeni vládou, ti druzí se jí chopí. Takže mají dobré politiky odstavené od moci.
c) politikům je jejich legitimita ukradená. V tomto systému je účast jen statistické číslo. Kdo v něm nevolí, volí vítěze.

Odlišení lhostejných od rozhořčených je důležité. Lhostejným se politik prostě nezavděčí-vůbec si nevšimne co dělá. Takové lidi skutečně nelze než ignorovat. Ale rozhořčení jsou silou, se kterou je třeba počítat. Ale nelze je počítat, jsou li jednou masou s lhostejnými.

Vytvořit si vlastní struktury? Dobrý nápad, pokud by se staré a nové struktury navzájem respektovaly. A to je nereálné, kdyby pokládali jedni druhé za hodny respektu, navzájem by prorostly. V opačném případě by došlo k občanské válce.

Státi se dobrovolně hélotem není řešení. Hélot je povinen dodržovat zákony a nařízení. Pokud je bude dodržovat, stejně svou prací a poslušností podporuje systém. Pokud ne, může buďto nastoupit do vězení (kde by stávající vládě vyhovoval asi nejvíc), nebo utéci do lesů a stát se partyzánem.

To bych k tomu měl já.

Pane Kolaříku,

jsem velice rád, že můj článek rozpoutal alespoň menší diskusi. Ptáte se na demokracii bez voleb. Já osobně instituci voleb jako takovou nezavrhuji, ale ponechal bych ji jen do nezbytně nutné míry. Tam, kde je to možno, bych volil prvky přímé demokracie - tzn. maximálně prohloubit princip subsidiarity, odvolatelnost politiků, systém referend a další.
Občan musí mít možnost podílet se na správě věcí veřejných. A také samozřejmě právo neparticipovat, když nebude mít o tu či onu věc zájem a přenechá v tomto rozhodování jiným. Volby tedy chápu spíše jako doplněk demokracie, nikoli její gro.

Z těch tří možností se mi jako nejpravděpodobnější jeví ta třetí. Hrozba občanské války je poměrně reálná, ale rozhodně ji neoddálíme tím, že budeme volit stávající strany (ODS, ČSSD) anebo nějaké nové "alternativy" (Véčka, Babiš, Okamura). Vytlačení starých struktur novými totiž tragicky skončit nemusí. Vzpomeňme si na rok 1989, kdy těmi novými strukturami bylo Občanské forum.

Volební neúčast (jak mimo jiné podotkl předchozí diskutující) rovněž nemusí být doménou sociálně vyloučených. K tomuto kroku se hlásí třeba politolog Petr Drulák.

Tak by mě zajímalo - kolik pravicových komentátorů a sociologů radí pravičákům, aby nechodili volit?

No dobře, máš pravdu jak v tom, že KSČM je strana pragmatická, tak v tom, že vystoupení z NATO by pravděpodobně zabránily nejen vnitřní, nýbrž i vnější politické síly. Já od ní něco takového v praxi ani nečekám, natolik jsem také pragmatická, i když to oceňuji aspoň jako gesto. Může vůbec být člověk v tomhle světě trvale idealistou? Může být idealistou v politice, aniž by skončil například jako Václav Havel u podpory G. Bushe a jeho válek? I idealista nakonec musí nést následky svých (a nejen svých) činů.
Samozřejmě, že politika neznamená jenom chodit k volbám, ale i chození k volbám je přece jen součástí politiky, byť by to byla jen volba "menšího zla". Nechodit k volbám by mělo smysl jen tehdy, kdyby se to provádělo jako organizovaný protest v masovém měřítku, a to jak v našem státě, tak v zahraničí. Tak by mohl vypadat skutečný začátek revoluce. Ojedinělé akce jednotlivců nemají valný význam. Ale do toho máme daleko...
S výzvou "vytvořme si vlastní struktury" velice souhlasím. Představuji si je především jako struktury komunitní, jako občanské rady a podobně. Až je budeme mít a budou plně funkční, pak nás staré struktury pravděpodobně přestanou zajímat a celá společnost se tím možná úplně změní. Mohou se však takové nové struktury vytvořit pouhým protestem? Já myslím, že to nestačí, k tomu je zapotřebí hodně práce a samozřejmě je to také politika.
Já osobně se nechci stát ne-občanem, byť bylo občanství čím dál tím víc prázdným pojmem. Nehodlám dobrovolně přenechat volby krajní pravici a kdovíjakým dobrodruhům. Zároveň však nehodlám přistoupit na to, aby volby byly povinné. To je v demokratickém státě nemyslitelné a konec konců nebyla volební povinnost uzákoněna ani v minulém režimu. Tehdy šlo jen o to, že někteří lidé měli pocit psychického nátlaku na ně, aby tam šli. Trvám na tom, aby si člověk mohl vybrat, zda k volbám půjde nebo ne, a aby při budování těch našich nových struktur nebyli vylučováni ani ti, co k volbám chodí ani ti, co nechodí.

Máme právo nevolit a já mám, po včerejšku, kdy jsem diskutoval o "zvýšení důchodů" na Novinkách, tamtéž zablokovaný účet.
Takže: hlavně si važmě práva volit!!! A práva diskutovat, vyjadřovat se k věcem veřejným veřejně! V našich podmínkách je totiž nevolba volbou. A volbou většinou toho, koho bychom zrovna volit nechtěli.
A znovu se ptám. Kolik pravicových komentátorů a sociologů radí pravičákům, aby nechodili volit? Kdo z nich konkrétně? Zřejmě nikdo, takže podobní "rádci" na levicové scéně působí přinejmenším buď jako bloudi, nebo pátá kolona.

ale nevyužívejme ho prosím (tedy alespoň dokud máme na výběr, a ten zatím je). Argument o legitimitě považuji za velmi hloupý. Kdo potřebuje legitimitu vysoké volební účasti, když se lidé nebouří? A brání mi snad účast u voleb zpochybňovat legitimitu vládnoucích?

Rád bych se od autora tohoto článku dozvěděl, jak přišel na to, že za reálného socialismu byla volební účast povinná?

Volební účast mohla být povinná na samotném začátku reálného socialismu (1948 - bílé lístky, které odevzdával ten, kdo nesouhlasil s režimem, ale nechtěl se dopustit přestupku nevolby). Také za první republiky byla účast povinná - pokud jste se ale v době voleb zdržoval dostatečně daleko od místa svého bydliště, tak jste nebyl potrestán (tehdy nebyly volební průkazy).

Dnes je volební povinnost v poměrně málo státech - např. Belgie a Austrálie.

Minimálně v letech 60.tých a později nebyla v Československé socialistické republice žádná volební povinnost.

Když už autor něco píše, tak by si měl zjistit fakta - a neměl by se shodit zejména tehdy, když na svém omylu postaví i sám nadpis svého článku ...

Tady jde o osobní postoj a přesvědčení. Já si třeba myslím, že na výběr není, a proto zřejmě využiji jedno z mála zbývajících práv - svobodně a odpovědně nevolit. Příště už třeba budou volby povinné (nejlépe mezi dvěma stranami) a neúčast u nic bude perzekuována.

Podílet se na hře, na jejíž pravidla nemám nejmenší vliv, a tím ji legitimizovat, mi připadá nedůstojné.

Opatrně si myslím, že v okamžiku, kdy by k volbám přišlo jenom deset procent lidí, otevřel by se prostor širší společenské změny.

Nijak nehodlám přesvědčovat ty, kteří si myslí, že tím papírkem ve volební urně něco zásadního změní. Každý svého gusta...

Až to bude povinné, tak možná k volbám přestanu chodit.

... tak to bylo zdánlivě se mnou paní Hájková, když sice volby z právního hlediska povinné nebyly, ale člověk na sebe vrhal nežádoucí světlo, když k nim nepřišel - a každý to věděl, že on nebyl volit nebo šel za plentu.

"Tomuhle režimu to tam nedám", říkal jsem si jednak spravedlivě rozhořčen, ale jako správný vyčuraný Čech jsem pochopitelně postupoval, aby o mé "statečnosti" nikdo nevěděl - to znamená volební průkaz (po celé republice Vás kontrolovat nebudou a v dobách dávných nebyla elektronika dnešního typu, takže to bylo nepravděpodobné, že by někdo tomu věnoval takovou pozornost).

Takové "hrdinství" je ovšem k smíchu - ani ten mnou zapálený hořící volební průkaz v popelníku v hospodě daleko od místa mého bydliště a svalnaté kecy u piva nepovažuju za něco, co by se vymykalo ubohé sebestylizaci "bojovníka s režimem) ...

Proto si dost cením těch, kteří nevolili a činovníci Národní fronty SNADNO ZJISTILI a VĚDĚLI, že NEVOLILi ...

Nad snovým textem pana Macháčka, jsem si nemohl nevzpomenout, která hlava povinnost volit nedávno -tuším to bylo někdy v zimě- nadnesla. Ona hlava snad i zmínila sankce za nevyužití dosavadního práva volit, aby se posléze rozhodnula vzdáti se svého údajného práva jmenovat profesory..
Navrhuju si vážit rozdílu mezi slovy; kupříkladu právo a povinnost. Pokud by měl občan způsobilý povinnost volit, musel by mít i právo na něco, čeho se občanům neplnící svou povinnost nedostane... Přitom i z textu pana Macháčka jasně vyplývá, že se nám dostane naopak všem bez rozdílu..

jsou jen možností něco málo ovlivnit, i když se někdy zdá, že to něco je naprosto bezvýznamné. Já si nemyslím, že by se něco vážného s kapitalismem stalo, kdyby k urnám přišlo jen deset procent lidí. Nestalo by se vůbec nic. Volby nelegitimizují kapitalismus. Volby legitimizují možná tak liberální demokracii. Kapitalismus tímto postojem nemůžeme odstranit. Můžeme jím odstranit nanejvýš liberální demokracii. Ovšem představa, že tím automaticky vznikne radikální demokracie nebo snad dokonce demokratický socialismus, je podle mého názoru trochu naivní. O ty by se totiž muselo tvrdě bojovat a já se ptám, KDO bude za ně bojovat? Těch pár stovek lidí, co se o takové věci zajímá? Kde je nějaká organizovanost, kde jsou struktury, o které by se radikální demokracie mohla opírat? Nemám iluze o tom, že lidé nějak zvlášť prahnou po radikální demokracii a ti co po ní prahnou, mohou mít k tomu všelijaké důvody. Obávám se, že to, co by liberální demokracii vystřídalo, by teoreticky mohlo být i něco horšího. Co se týče kapitalismu, tak ten podle mého soudu žádnou legitimizaci nepotřebuje. Dokud úplně nezkrachuje a dokud jím lidé budou skrz naskrz prolezlí, odstraněn zřejmě nebude.
Povinnost volit by však podle mého názoru byla represí. Člověk by měl mít právo žít v nějakém státě a nebýt v něm občanem. Konec konců tak už dnes žije velké množství lidí. Existují snad i lidská práva, nejenom občanská. Pokud by se lidská práva rovnala občanským, musela by obojí být dostupná komukoliv kdekoliv. Všichni by měli stejná občanská práva, ať by se nacházeli kdekoliv, všichni by byli občany světa, pro všechny by platily stejné zákony, všichni by měli nárok na slušný život. Teprve pak by se možná mohlo uvažovat i o povinnosti volit.

kteří bojovali za volební právo! Za právo volit umírali a teď by se dozvěděli, že si mají vážit práva nevolit. Fikce, že když lidé nepůjdou volit, tak se společnost změní k lepšímu, je možná ze stejné dílny, jako ta , že je pro levici lepší volit za prezidenta tvrdého neoliberála, nebo ta, že levice musí všechny své síly napnout proti Zemanovi. Jsou to jakési překombinované konstrukce, které navenek vytvářejí dojem, že vznikly v hlavách vícevědoucích intelektuálů, chtějících zachránit levici, nebo udělat ji lepší. Pravda je však taková, že všechny ve svém konečném výsledku vedou pouze k opaku - k oslabení levice. Pro pravici jsou tyto rady darem z nebes. Čekám, až se tu objeví někdo, kdo bude, stejně jako Hanák v Právu, tvrdit, že hrozí nebezpečí vítězství levice, protože tato by mohla získat třeba i ústavní většinu a potom by mohla svou moc zneužívat. Pak by asi bylo třeba, v rámci záchrany demokracie, aby levicoví intelektuálové volili pravici.
Že volební vítězství levice není vůbec jisté, že ani její ústavní většina nemůže vést v současné globální politické situaci k ohrožení demokracie, to pana Hanáka ani netrápí. Vždyť on jen v obavě o demokracii přidal další radu. Ještě více takových rad a jsme ztraceni.

Já myslím, že lidé neumírali ani tak za volební právo, jako za právo žít normální a důstojný lidský život. Pokud věřili, že toho lze dosáhnout pouhým volebním právem, tak si to možná spojili dohromady.

Já se spíš jemně kloním k názoru, že účast u voleb určitým přitakáním systému je. Říkáme tím "Ano, souhlasím, myslím si, že něco změním, proto volím." A to spíše přitakáním kapitalismu než liberální demokracii.

Já osobně žiju v kapitalismu. Musím prodávat svoji práci, když si ji kapitál náhodou nechce koupit, dostávám se do existenčních problémů. A jestli ten fíkový list pojmenujeme liberální demokracie, korporátní parlamentarismus nebo diktatura kapitálu je mi celkem fuk,

Souhlasím s Evou, že nevolba sama o sobě vůbec nic neřeší. Je třeba vytvořit struktury zdola, nejlépe na ekonomické bázi (družstva, samosprávné enklávy, samozásobitelské komunity, spotřební družstva atd.)

Tady jde spíše o postoj osobní integrity. Když nebudu ponížený účastí u voleb (o kterých vím, že nic nezmění), třeba budu mít více energie a chuti zasadit družstevní ředkev :) Trochu nadsázka.

Ještě k Luďku Ševčíkovi - k čemu nám pomůže, že neoliberální politiku bude dělat KSČM a ČSSD? Není to jedno, jakou mají vlaječku či logo? Na ostravském sjezdu ČSSD se primárně řešilo lákání nadnárodního kapitálu...

Ono jde spíš o to, že než nějaké nové struktury vybudujeme, tak se patrně neobejdeme bez těch starých. Asi tak, jako si někdo musí postavit nový dům a pak teprve může zbourat nebo nechat spadnout ten starý. Sice to tak udělat může, že nejprve starý dům zbourá a pak začne stavět nový, ale pak musí počítat s tím, že se nějakou dobu nebude mít vůbec kam schovat před deštěm a jinými nepříznivými jevy. Nemyslím si, že by se velké společnosti v dohledné době mohly obejít bez státu a bez parlamentu. Pokud by naše levicové strany zastupovaly naše zájmy, bylo by to jenom dobře. V opačném případě bude nutné založit novou stranu, která nás bude v parlamentu zastupovat. Ovšem nejdříve si musíme ujasnit, kdo je to vlastně "my", čili kdo jsme a co přesně chceme.
Osobně si myslím, že každá stranická politika musí mít oporu v nějaké sociální vrstvě nebo třídě. Prostě věřím na tu prvotnost materiální základny :-) Například ODS ten základ má (nebo měla) v podnikatelích, zatímco sociální demokracie převážně v zaměstnancích. Jenže zaměstnanci jsou vrstvou ekonomicky závislou, takže jako opora jsou podstatně slabší. Mimochodem, v jaké vrstvě vlastně má oporu KSČM, není tak úplně jasné. Zatím se zdá, že zatím hlavně v naštvaných lidech. Mohla by ji mít ovšem právě v tom novém ekonomickém sektoru - jak píše Jiří: "družstva, samosprávné enklávy, samozásobitelské komunity, spotřební družstva". Ale to by musela poněkud přehodnotit své názory a postoje. Zatím asi víc sází na ten neoliberalismus.

Souhlasím s panem J.Karenem, že o legitimizaci jistým způsobem jde. V případě, nadhozeném paní Hájkovou, kdy by volební účast poklesla na 10%..., bych očekával sesuv státního zřízení jako domečku z karet...
Ostatně, co kdyby to bylo 30%? A ono to trošičku jiném případě asi 30% bude.. http://evropske-hodnoty.blog.ihned.cz/c1-60545580-nezajem-o-volby-do-evropskeho-parlamentu-stale-stoupa-ocekava-se-historicky-nejnizsi-volebni-ucast

Sesuv státního zřízení neznamená sesuv kapitalismu. Může to znamenat cokoliv, co ještě ani netušíme.

Ještě upozorňuji na fakt, že revoluce, které se nepodaří získat naprostou většinu obyvatelstva, je předem ztracená.

Nepředpokládal jsem, žeby někdo mohl očekávat impuls k sesuvu globálního kapitalismu z desetimiliónového Čezka, v němž navíc většina voličů není přesvědčena o tom, že sám kapitalismus (bez ohledu na jeho verzi - ať už čínskou nebo americkou nebo jinou) je příčinou aktuálně prožívané krize.

Naopak. Ano, máme právo nevolit, ale kdo ho využívá, oslabuje náš demokratický systém. Náš demokratický systém je poměrně slabý, v soutěži se silnými ekonomickými subjekty hraje druhé housle, proto je ho potřeba posílit a ne oslabit. Proto považuji ten článek za nesmyslný, myslím, že to je jen nová verze nadávání v hospodě na to, že politika je svinstvo a ten, kdo ji dělá, je svině. To se dálo v masové míře za komunistů a děje se to i dnes. Myslím, že s kapitalismem to neudělá vůbec nic, naopak oni silní ekonomičtí hráči si mohou mnout jen ruce, že bez veřejné kontroly jim ty kšefty lépe běží. Takže autor a ti, kdo ho podporují, dosahují pravého opaku.

Kapitalismus jako politický systém - ve kterém zatím zjevně nežijeme, i když někteří rádoby revolucionáři nám to namlouvají, aby si usnadnili argumentaci - volby nepotřebuje. Pokud výsledek voleb může stav věcí měnit k horšímu (a že může jsme si snad v posledních letech ověřili dost), s aktivní podporou zdola je může měnit i k lepšímu. Pokud aktivní podpora (nebo aktivní odpor) zdola neexistuje, nemá smysl ani nevolit. Politickou situaci je potřeba sledovat tak jako tak a těch pár minut ve volební místnosti vážně zas tak moc nezdrží od "vytváření struktur zdola", whatever.

nemusíte volit, ale nenamlouvejte ostatním, že je šance změnit něco k lepšímu nevolbou.

Pod předchozí příspěvek Martina Šimsy, stejně jako ty paní Hájkové, bych se klidně podepsal.

Pokud někomu připadá chození k volbám jako duševní prostituce s kapitalismem, která v člověku narušuje vnitřní integritu, nedá se nic dělat. Ať prostě k volbám nechodí. My, kteří na sebe tak hrdí nejsme, neboť už jsme tou nemravností tak jako tak beznadějně prolezlí, si to naopak klidně dovolit můžeme, aniž by tím naše vnitřní integrita jakkoliv utrpěla :-)

Samotnou nevolbou se jistě nic nezmění. Ale proč by nevolba spojená s aktivismem ve veřejném prostoru nemohla být vnímána jako politický čin? Nevolba může přece být také vyjádření legitimního názoru, ne? Pokud ten, kdo nevolí, oslabuje systém (nevěřím v demokracii v kapitalismu), dělá dobře :)

Samozřejmě diametrálně něco jiného je rezignace na veřejné záležitosti a pasivní uzavření se ve svém soukromém hospodském světě.

Nevolba nic neřeší. Stejně jako volba. V každém případě budeme za voly. Dokud nezačneme s opravdovou sebeorganizací, družstvy, samosprávou a třeba opravdu radikální levicovou stranou, aby bylo co volit...

Pokud jde o zemanův nábrh na zavedení povinné účasti ve volbách, tak je dobré dodat, že je už tak v některých zemích – např. ve Francii či Belgii (Vote obligatore), v některých zemích je neúčast dokonce pod sankcí – Lucembursko, ve švýcarském kantonu Schaffhausen, také v Australii a často i v latinské Americe.
Takže je to prostě jeden z prvků i docela demokratického volebního systému - diskuse zda na topřistopuit je stejně možná jako rozhodování mezi většinovým či poměrným systémem ale také o podobě zákona o poltických stranách (otázkou co se zlváštními experimenty které vymýšlí miliardářský duchovní otec zlojedů)
Dříve se na politiku kašlalo z takříkajíc normalizační rezignace - jendotné kandidátky NF opravdu nebyly skutečnou volbou. Dnes se to někdy zdůvodňuje basencí potřeby něco měnit, někdy nespokojeností s nabídkou - v každém případě to ovlivní celkové proporce na politické scéně. A myslet si že volby jsou duševní prostituce s kapitalismem je už opravdu sektářká pitomost.
Volební matematika je něco co také rozhoduje - nevolba stejně jako volba recesistických či absurdních subjetů, které jsou bez šance nebo vhození neplatného lístku. když připustíme že ideální volba nikdy existovat nebude, tak jde o to kde je hranice tolerance vůči nedokonalým nabídkám. Do které lze řadit i fragmentovaný aktivismus
Kromě silně zapálených fandoušků konkrétních stran tohle asi musel zvažovat každý. Otázkou akutní je to u typu voleb, které tradičně bývají málo navštěvované - zejm. evropské a senátní volby.A co v situaci kdyby nezájem klesl ještě více Ono nahradit reprezetační demokracii tou přímou jako uvažují někteří odpůrci politických stran nejde absolutně. A empirie kelsající účasti v referendech je k disposici také....
Nejen volební akt, ale i politický a občanský aktivismus vždy bude z části ignorován, z části bude budit skepsi a nedůvěru. To ani apelem na radikální seberoganizaci nezměníme, ovšem zájem lidí souvisí s objektivními podmínkami ve společnosti.
Bez těch se k žádné změně neprohlasujeme. A pokud dnes opravdu znovu houstne atmosféra, je otázkou jak to konkrétně uchopit. zatím inkasují nody spíše populisté. Těm chcete rozšířit prostor ?

a k subtilnějšímu sociologickému rozboru volební účasti a neúčasti vez tato studie
http://cvvm.soc.cas.cz/2013-1/rostouci-socialni-nerovnosti-ve-volebni-ucasti-v-cesku-v-letech-1990-2010

S kapitalismem prostituujeme neustále. Protože musíme. Jsme v něm až po (d)uši. Já osobně jsem asi příliš choulostivý prodávat se kapitálu a zároveň pro něj hlasovat ve volbách. Něco těch sektářských pitomců snad zas tak neuškodí.

Na druhé straně, pokud by vznikla autentická radikální politická strana, můj hlas by dostala.

Aby to čekání na objektivní podmínky nebylo čekáním na Godota...

Raději bez toho podmiňujícího "by" - sektáři jsou nebezpeční jen sami sobě a ne kapitálu - otázkou pro elvici je jak doshnout synergie místo fragmentace. Ale sabotováním voleb určitě nikam nedojdeme ani subjektivně ani objektivně. A pouhá antikapitalistická rétorika nenahradí konkrétní projekty pro lidi.
Nevím co je zárukou tak často vzývané autenticity - jestli T. Fischerová u spíš pravicových zelených či I. Švihlíková u tvrdě pragmatických a spíše centristických zemanovců, ale bez schopnosti se na něčem shodnout (a to má základ v poznání zájmů a pojmenování reálných řešení) je to jen takové přání otcem poněkud saloní myšlenky.

On je rozdíl mezi salónním revolučním lyrismem a přechodem k činu (passage a l´acte?).

A taky je rozdíl mezi pragmatickou parlamentní politikou (zatímco pravice škrtne deset důchodců, levice vítězně vybojuje škrtnutí jenom osmi) a idealistickou konkrétní politikou (např. iniciování vzniku samosprávných odborů zdola; fungování solidární sítě atd.).

Možná by nebylo špatné se někdy odseknout od těch "reálných objektivních podmínek", které "jsou, jak jsou".

Jedna z postav Havlovy Zahradní slavnosti skálopevně použivá nevyvratitelný argument "Obrok je obrok a hrách je hrách".

Někdy mi připadá, že se jedná o výstižnou definici fantazie pragmatické reálné politiky. Opravdu musí být vždycky obrok obrok?

Ale to už jsme zase někde jinde.

Myslím že oběma nám jde o nalezení adekvátního směru přechodu k nové, lepší politice. To chce nepochybně i tu fantasii, ale fantasmagorie už nepomohou.
Snad nejde o dilema koncepční, nerad bych se pouštěl do debat o rozdílech mezi subjektivním idealismem a objektivním materialismem. A si nám teď nejde o snění na téma filosofií ale o lidem užitečný výsledek.
A tady se snadno shodeme že parlamentní politika není vše, bez tlaku zvenčí - ale akce bez smyslu, takový pouhý anarchistický ČIN jen pro sebe vyjádření a akci samu (aby se něco dělo) té nové politice prostor nerozšíří.
Takže se neodsekávat, neutíkat od nevyhovující reality (což je vlastnost sekt) ale naopak, říci si co reálného nové reaiitě pomáhá vzniknout (vlastnost těch kteří chtějí měnit a ne jen vykládat svět). A nad tou současnou realitouse jen nerozhořčovat, ale také jí porozumět.

zPokud jde o t y činy - zvládout založit a úspěšně provozovat navzdory trvdé konkurenci jediné družstvo je víc než všechnny ty orace a kázání o ekonomické demokracii a svépomoci. Exempla trahunt...

Proč by měl být anarchistický ČIN akce "beze smyslu a sám pro sebe"? Tady se jedná o konkrétní fungující projekty (solidární sítě, bezpeněžní zóny, Let systémy, komunitní centra), které prolamují horizonty možného mnohem více (podle mě), než pragmatické parlamentní kličkování v úzké uličce nadiktované globálním kapitálem a zároveň reálně pomáhají konkrétním lidem.

Čímž nijak to kličkování neodsuzuji. Je také důležité.

Kdyby Ježíš nebo Martin Luther kalkulovali objektivní podmínky a jejich "nepřekonatelnost", těžko by se do svých (náhle prudce úspěšných) projektů pouštěli.

Ano, dalo by se o nich určitě mluvit jako o sektářích, kteří utíkali od nevyhovující reality.

Kdyby se Lenin neodstřihl od "vědecky potvrzených faktů reality" vědoucí, že na revoluci v Rusku ještě OBJEKTIVNĚ není správný čas, protože se nedospělo do správné dějinné fáze, žádná ruská revoluce by nikdy nebyla...

Vzduch je špinavý. Jeho vdechováním vyjadřujeme podporu zvrácenému systému, ve kterém atmosféra slouží jako kontejner na odpadky. Přestaňme dýchat! Tím to všem znečišťovatelům nandáme.

Tož muset dýchat znečištěný vzduch a hlasovat pro znečišťovatele je snad trochu rozdíl, ne? :)

Potom ale vyvstává otázka, jak by bez ruské revoluce vypadala evropská sociální práva. Ostatně poválečný sociální stát také vznikl v reakci na "komunistickou alternativu".

Jako autor článku si dovolím reagovat na probíhající polemiku.

Že vysoký funkcionář KSČM obhajuje volební mechanismus, mě příliš nepřekvapuje. Přesvědčovat potenciální voliče je úkol poslance. Ostatně čím více hlasů, tím více příspěvků od státu.
Co mě však irituje, je fakt, že KSČM má v názvu slovo "komunistická", přitom s komunismem nemá moc společného a já ji vnímám jako pouhou štěkající socdem přemalovanou načerveno. Kdybychom se totiž drželi autentického výkladu komunistické myšlenky, dozvíme se, že "osvobození dělnické třídy je záležitostí třídy samé". Až mnohem později přišli různí Leninové, Stalinové a Tročtí, kteří vysvětlovali, že proletariát je blbej jak troudel a je třeba vytvořit předvoj těch lepších a chytřejších, kteří to trochu pošoupnou dopředu. Jak to dopadlo, netřeba rozebírat. Hlasme se tedy k tradici Pařížské komuny, Machnovy Ukrajiny či nové levice 60 let! Tato tradice ukázala, že svobodná samospráva bez nutnosti zastupitelského systému je možná a životaschopná.

Jinak totiž budeme opakovat pořád, pořád a pořád tu stejnou chybu. Ještě mi dáte za pravdu, až se Ilona Švihlíková za mocné podpory kavárenských revolucionářů vyšvihne do čela státu a za pár let to bude ona, kdo bude proti občanským aktivistům z pohodlného křesla poslanecké kanceláře posílat těžkooděnce s tím, že "přece musíme pochopit, že jinak to nejde".

Ano, jedna ruská revoluce už byla v únoru, ale myslím, že v průběhu dějin se daleko více lidí hlásilo k té říjnové. Nemohu popřít, že někomu přinesla osobní neštěstí. Mnoha lidem však přinesla skutečný smysl života.
Jak se zpívá v jedné písni:
"Všechna síla, štěstí, život
byl jim revolucí dán..."
Cením si té revoluce protože vím, že nic takového už se nebude opakovat.

pane Šimeček, děkuji za zájem o slovo komunismus - i kdyý ve vztahu k volební účasti netuším jak to myslíte. Tedy zda vám ve volební nabídce schází určitá interpretace tohoto pojmu - nepředpokládám ztotožnění s minulým režimem, ale i tak nám zůstává víc možností.
a) vzorem historickjá komunis jako byly obščiny či společenství starých křesťanů - baťka Machno by se v tom možná taky viděl
b) utopické předmarxistické spolky "spravedlivých" se svými vizemi z počátku 19. století (krejčík weitling to mylsel upřímně, ale...)
c) ne příliš konkretizovaný ideál beztřídní společnost opřený o vyvlastnění kapitálu v interpretaci klasiků (Marx, Engels)
d) budování státního socialismu v rámci direktiv Kominetrny a sovětského bloku (ve své leniské, staliniské či neostalinské fázi)
e) eklektické spojení různý neomarxistických a postmarxistických prvků
f) přemostění "autentického" marxismu 19. století k jeho kreativní současné interpretací typu společenská samospráva či anarchokomunismus
Ttento kvas, někdy ideologický, někdy scholastický, samozřejmě probíhá uvnitř i mimo KSČM, v ČR i ve světě, jen si nejsem jist že právě tohle rozhodne volby.
Můžeme klidně sáhodlouze rozebírat nuance uvědomění třídy "an sich" a "für sich" a o vztahu jejich setrvačného vědomí a nového bytí (tolik s klasiků učitě pamatuji) , jen se vám ten klasický tovární proletariát z 19. století jaksi ´pro tu světodějnou roli prorokovanou Marxem scvrknul a rozdrobil. Role prekariátu či kognitariátu je už poněkud jiná.
Takže raději zpět od abstraktně stavovského pojetí politiky s nejasně definovanou třídní substancí k otevřenosti diferencovaným reálným zájmům.- a od filosofie k předvolební kampani. Už jen 39 dní !