Važme si práva nevolit!

Filip Šimeček

V současné době sice není volební účast povinná jako za minulého režimu, ale to hlavní se nezměnilo - možnost volbami něco ovlivnit je minimální. O to větší význam má možnost nevolit a tím snížit legitimitu ekonomicko-politických špiček.

Před rokem 1989 byly povinné volby tří prefabrikovaných stran s KSČ v čele. Tímto argumentem se dnes ohání řada lidí, když vyzývá občany, aby dnes šli k volbám a vybírali z poněkud širšího sortimentu.

Uniká jim však podstata. Dnes, stejně jako kdysi, je už před volbami dávno rozhodnuto. Už nebudeme překračovat plán, ale utahovat opasky a polykat hořké pilulky reforem, abychom pak zdůraznili naše pevné místo v euroatlantické vazbě či NATO. Toto bude stejné bez ohledu na předvolební sliby i na to, zda vládu sestaví TOP 09 či KSČM.

My, jako neprivilegovaní, můžeme pořádat statisícové demonstrace, které nám (jak vidno z dubna 2012) moc nepomohou. Můžeme dělat blokády silnic či úřadů, za které nás však budou zatýkat a pronásledovat. Zbývá nám tedy jedna z mála zbraní, jíž alespoň snížíme u ekonomicko-politických špiček jejich legitimitu — nevolit je.

Toho se elity oprávněně obávají — stačí si poslechnout prezidenta Miloše Zemana, který dlouhodobě razí názor, že účast ve volbách by měla být povinná. Do toho nám vystrkují růžky různé obskurní spolky v čele s pochybnými miliardáři.

Kdysi jsem se na katedře politologie dostal do sporu se spolužáky, z nichž nemalé množství vyjadřovalo sympatie Andreji Babišovi. Ten tam aspoň udělá pořádek a zavede trochu té tvrdé ruky, prohlašovali. V té době měl ještě vizi politického hnutí jen na papíře. Dnes obsazuje s celebritami v pozadí veřejný prostor.

Nedávno poskytl novinový rozhovor, v němž se svěřoval, že by preferoval většinový politický systém, přičemž snil o modelu anglosaského typu. Takový systém, jak známo, bývá obvykle dvoustranický. V kombinaci s povinnou volební účastí pak raději ani nedomýšlet jeho konkrétní podobu. Zbývá jen mrazivé konstatování, že za bolševika byly ty strany alespoň tři.

    Diskuse
    August 27, 2013 v 16.47
    Opravdu všechny strany zdůrazňují naše pevné místo v NATO?
    Například KSČM se prý hodlá zasadit o vystoupení z NATO - viz http://denikreferendum.cz/clanek/16264-kscm-ve-volbach-vsadi-na-tradicni-temata-chce-hajit-zajmy-socialne-vyloucenych
    Samozřejmě jde i o to, zda něco takového ostatní strany vůbec připustí...
    August 27, 2013 v 22.0
    Nebetyčná hloupost
    Právo nevolit smrdí popřením práva volit. Chování našich politiků k voličům ukazuje, že jejich cílem je znechutit co nejvíc z nás, přesvědčit nás, že politika je svinstvo, všichni politici jsou stejní a chodit k volbám je ztráta času, čímž si zajistí stabilní volební výsledky od hrstky skalních přívrženců, popřípadě sníží náklady potřebné k zakoupení rozhodujícího množství hlasů.

    Někteří hlupáci nahrávají snaze politiků odehnat prostý lid od politiky tím, že se poplácávají po zádech, jak to těm lumpům nandali, když je zase nevolili. Zcela přehlížejí, že je úplně jedno, jak nízká byla volební účast, že vítěz je vždycky vítěz, že nevolit znamená říct: „Mně je to jedno,‟ že když to chtějí nandat všem politikům vespolek, musí nejdřív prosadit do našeho volebního systému možnost protestního hlasu, kterou, tuším, mívalo Československo před rokem 1948, a pak k volbám jít a hlasovat proti všem.

    Zrovna minulou středu poslala do britského Guardianu z Austrálie, kde volební povinnost mají, Van Badhamová článek o tom, jak je to dobrá věc: http://www.theguardian.com/commentisfree/2013/aug/21/compulsory-voting-good

    Práva nevolit využívají především chudí, znevýhodnění a sociálně vyloučení, protože to mají z ruky, nemají čas, mají jiné starosti, vlastně se jim ani nedoneslo, kde se co volí, a tak podobně. Volební povinnost nejlépe zajistí, aby se volebního práva skutečně dostalo všem — podobně jako povinná školní docházka nejlépe zajišťuje právo na vzdělání, povinné penzijní pojištění penzi a povinné zdravotní pojištění lékařskou péči. Právo nevybrat si ani jednu ze špatných možností je lépe zajistit možností odevzdat hlas: „Nevolím nikoho,‟ jak to v Austrálii mají, než „právem‟ vůbec nejít k volbám.

    Van Badhamová vzpomíná, jak při sčítání hlasů našla volební lístek, na kterém místo jména někoho z kandidátů stálo: „Všichni kandidáti jsou čuráci.‟ Z hlediska sčítání a vyhodnocení výsledků by bylo praktičtější mít rovnou připravené svě možnosti navíc ke kandidátním listinám: lístky „Mně je to jedno,‟ a „Jsem proti všem,‟ aby bylo možné odlišit lhostejnost od protestu.

    Je otázka, k čemu by měla být zpráva o množství protestních hlasů dobrá, kromě prostého vyhlášení, jak moc jsou zrovna politici občanům odporní. Je pravda, že už jsme zažili déle než měsíc, myslím, že při nástupu Topolánka k moci to bylo, případ, že vládu jsme neměli a poslanecká sněmovna byla paralyzována, a žilo se nám bez nich tenkrát docela dobře, dokonce bych řekl že lépe, než když pak Topolánkova vláda zahájila činnost. To ukazuje, že vítězství volby „Jsem proti všem,‟ by nemusela být žádná tragedie a nenaplnit v takovém případě parlament a nesestavit vládu by mohlo být docela dobré řešení, ale kromě toho, že něčemu takovému se budou zuby nehty bránit profesionální politici, je možné, že během celého čtyřletého volebního období budou parlament i vláda přece jen tu a tam zapotřebí. Kdybychom měli švýcarský systém referend, možná bychom v případě nezvolení parlamentu mohli stát řídit bez něj referendy. Méně revoluční možnost by byla uznávat nadále výsledky voleb bez ohledu na to, kolik bylo protestních hlasů, ale počítat koeficient legitimity parlamentu jako podíl neprotestních hlasů (včetně lhostejných) ku všem, a tímto koeficientem násobit poslanecké platy; ministerské platy by pak mohly být od základní sazby odvozené buď rovněž koeficientem legitimity, anebo dokonce koeficientem vládní podpory, který by byl součinem koeficientu legitimity a podílu poslanců podporujících vládu.

    Každopádně jestli chceme mít aspoň trochu demokracie, musíme zajistit opravdu všeobecné volební právo, a k tomu je nejlepší volební povinnost. Právo nevolit je něco jako právo nebýt občanem, právo svobodně se zříci svých práv.
    August 28, 2013 v 9.34
    reakce
    Eva:

    Ano, KSČM sice verbálně vystoupení z NATO podporuje. Ale domnívám se, že to jen lehce kontroverzní téma, jímž chce přitáhnout voliče. Když by došlo na lámání chleba, vystoupení z NATO by byl klacek do ruky nejen pravice, ale i nadnárodních institucí. Spustila by se taková antikampaň, že KSČM by si v dalších volbách už neškrtla. A jak víme, je to strana pragmatická. Neudělá nic, co by jí mohlo uškodit. Nehledě na to, že by vystoupení z NATO zřejmě zablokoval její koaliční partner.

    Honza:

    "přesvědčit nás, že politika je svinstvo, všichni politici jsou stejní a chodit k volbám je ztráta času"
    - tady sleduju, jak se krásně podařilo polistopadovým elitám překroutit význam politiky. Politika je údajně chození k volbám. Já si myslím, že v žádném případě. Politka je zájem o věci veřejné, kritické myšlení, zpochybňování statutu quo, organizování v odborech, účast na referendech a další. Účast u voleb je jen vyprázdněný akt, jímž občan potvrzuje svůj souhlas s politickým systémem.

    Nevolit rozhodně neznamená říct "mně je to jedno" (byť samozřejmě existuje velký segment společnosti, který se o politiku jako takovou nezajímá). Znamená to odmítnout participovat na režimu, který vnímám jako systémově špatný. Proč přistupovat na jejich pravidla hry? Vytvořme si vlastní struktury!

    Co se týče prázdného lístku v rámci povinné volební účasti, je to určitě zajímavá myšlenka, domnívám se však, že velice zneužitelná. Obávám se v případě jejího zavedení prudkého nárůstu populistických stran.

    Odlišit protestní hlasy od lhostejných nevoličů by byl určitě důležitý sociologický údaj, nicméně legitimita vlády by byla tak jako tak nízká - pokud jsem někoho nevolil, není již relevatní zkoumat, zda jsem tak učinil z protestu či lhostejnosti.

    K poslední větě mám jen toto - ano, právo nevolit je něco jako právo nebýt občanem. Chci mít právo nebýt občanem v režimu, s jehož hodnotami, politickou kulturou a stylem vládnutí se hluboce neztotožňuji.


    MK
    August 28, 2013 v 12.8
    Souhlasím s Honzou Macháčkem
    dokonce tak, že se cítím způsobilým odpovědět na reakce adresované jemu.
    Takže pane Šimečku:
    Všechny ty věci, které jste jmenoval, jsou jistě nezbytné. Ale mají ještě menší účinek než vámi znevažované volby. Můžeme mít systém, kde by se volilo každý týden, a nebyl by demokratický, co by se za nehet vešlo. Ale nemůžeme mít demokracii bez voleb. Nebo jak byste to chtěl řešit? Referendem o novele zákona o prodeji domácí pyrotechniky? Losováním zástupců?

    Pokud proběhnou volby s nízkou účastí, mohou nastat tři možnosti:
    a) politici jsou si extrémně vědomi podstaty své činnosti, a nebudou se cítit povoláni ji vykonávat. V tomto utopickém světě by občané akorát podkopali svou dobrou vládu.
    b) část politiků si je své podstaty vědoma, část nikoli. Ti první se nebudou cítit pověřeni vládou, ti druzí se jí chopí. Takže mají dobré politiky odstavené od moci.
    c) politikům je jejich legitimita ukradená. V tomto systému je účast jen statistické číslo. Kdo v něm nevolí, volí vítěze.

    Odlišení lhostejných od rozhořčených je důležité. Lhostejným se politik prostě nezavděčí-vůbec si nevšimne co dělá. Takové lidi skutečně nelze než ignorovat. Ale rozhořčení jsou silou, se kterou je třeba počítat. Ale nelze je počítat, jsou li jednou masou s lhostejnými.

    Vytvořit si vlastní struktury? Dobrý nápad, pokud by se staré a nové struktury navzájem respektovaly. A to je nereálné, kdyby pokládali jedni druhé za hodny respektu, navzájem by prorostly. V opačném případě by došlo k občanské válce.

    Státi se dobrovolně hélotem není řešení. Hélot je povinen dodržovat zákony a nařízení. Pokud je bude dodržovat, stejně svou prací a poslušností podporuje systém. Pokud ne, může buďto nastoupit do vězení (kde by stávající vládě vyhovoval asi nejvíc), nebo utéci do lesů a stát se partyzánem.

    To bych k tomu měl já.
    August 28, 2013 v 14.41
    re
    Pane Kolaříku,

    jsem velice rád, že můj článek rozpoutal alespoň menší diskusi. Ptáte se na demokracii bez voleb. Já osobně instituci voleb jako takovou nezavrhuji, ale ponechal bych ji jen do nezbytně nutné míry. Tam, kde je to možno, bych volil prvky přímé demokracie - tzn. maximálně prohloubit princip subsidiarity, odvolatelnost politiků, systém referend a další.
    Občan musí mít možnost podílet se na správě věcí veřejných. A také samozřejmě právo neparticipovat, když nebude mít o tu či onu věc zájem a přenechá v tomto rozhodování jiným. Volby tedy chápu spíše jako doplněk demokracie, nikoli její gro.

    Z těch tří možností se mi jako nejpravděpodobnější jeví ta třetí. Hrozba občanské války je poměrně reálná, ale rozhodně ji neoddálíme tím, že budeme volit stávající strany (ODS, ČSSD) anebo nějaké nové "alternativy" (Véčka, Babiš, Okamura). Vytlačení starých struktur novými totiž tragicky skončit nemusí. Vzpomeňme si na rok 1989, kdy těmi novými strukturami bylo Občanské forum.

    Volební neúčast (jak mimo jiné podotkl předchozí diskutující) rovněž nemusí být doménou sociálně vyloučených. K tomuto kroku se hlásí třeba politolog Petr Drulák.
    August 28, 2013 v 15.29
    Tak by mě zajímalo - kolik pravicových komentátorů a sociologů radí pravičákům, aby nechodili volit?
    August 28, 2013 v 16.49
    Filipovi
    No dobře, máš pravdu jak v tom, že KSČM je strana pragmatická, tak v tom, že vystoupení z NATO by pravděpodobně zabránily nejen vnitřní, nýbrž i vnější politické síly. Já od ní něco takového v praxi ani nečekám, natolik jsem také pragmatická, i když to oceňuji aspoň jako gesto. Může vůbec být člověk v tomhle světě trvale idealistou? Může být idealistou v politice, aniž by skončil například jako Václav Havel u podpory G. Bushe a jeho válek? I idealista nakonec musí nést následky svých (a nejen svých) činů.
    Samozřejmě, že politika neznamená jenom chodit k volbám, ale i chození k volbám je přece jen součástí politiky, byť by to byla jen volba "menšího zla". Nechodit k volbám by mělo smysl jen tehdy, kdyby se to provádělo jako organizovaný protest v masovém měřítku, a to jak v našem státě, tak v zahraničí. Tak by mohl vypadat skutečný začátek revoluce. Ojedinělé akce jednotlivců nemají valný význam. Ale do toho máme daleko...
    S výzvou "vytvořme si vlastní struktury" velice souhlasím. Představuji si je především jako struktury komunitní, jako občanské rady a podobně. Až je budeme mít a budou plně funkční, pak nás staré struktury pravděpodobně přestanou zajímat a celá společnost se tím možná úplně změní. Mohou se však takové nové struktury vytvořit pouhým protestem? Já myslím, že to nestačí, k tomu je zapotřebí hodně práce a samozřejmě je to také politika.
    Já osobně se nechci stát ne-občanem, byť bylo občanství čím dál tím víc prázdným pojmem. Nehodlám dobrovolně přenechat volby krajní pravici a kdovíjakým dobrodruhům. Zároveň však nehodlám přistoupit na to, aby volby byly povinné. To je v demokratickém státě nemyslitelné a konec konců nebyla volební povinnost uzákoněna ani v minulém režimu. Tehdy šlo jen o to, že někteří lidé měli pocit psychického nátlaku na ně, aby tam šli. Trvám na tom, aby si člověk mohl vybrat, zda k volbám půjde nebo ne, a aby při budování těch našich nových struktur nebyli vylučováni ani ti, co k volbám chodí ani ti, co nechodí.
    August 29, 2013 v 8.10
    Máme právo nevolit a já mám, po včerejšku, kdy jsem diskutoval o "zvýšení důchodů" na Novinkách, tamtéž zablokovaný účet.
    Takže: hlavně si važmě práva volit!!! A práva diskutovat, vyjadřovat se k věcem veřejným veřejně! V našich podmínkách je totiž nevolba volbou. A volbou většinou toho, koho bychom zrovna volit nechtěli.
    A znovu se ptám. Kolik pravicových komentátorů a sociologů radí pravičákům, aby nechodili volit? Kdo z nich konkrétně? Zřejmě nikdo, takže podobní "rádci" na levicové scéně působí přinejmenším buď jako bloudi, nebo pátá kolona.
    IV
    September 3, 2013 v 15.22
    Ano, práva nevolit si važme,
    ale nevyužívejme ho prosím (tedy alespoň dokud máme na výběr, a ten zatím je). Argument o legitimitě považuji za velmi hloupý. Kdo potřebuje legitimitu vysoké volební účasti, když se lidé nebouří? A brání mi snad účast u voleb zpochybňovat legitimitu vládnoucích?
    MT
    September 12, 2013 v 10.57

    Rád bych se od autora tohoto článku dozvěděl, jak přišel na to, že za reálného socialismu byla volební účast povinná?

    Volební účast mohla být povinná na samotném začátku reálného socialismu (1948 - bílé lístky, které odevzdával ten, kdo nesouhlasil s režimem, ale nechtěl se dopustit přestupku nevolby). Také za první republiky byla účast povinná - pokud jste se ale v době voleb zdržoval dostatečně daleko od místa svého bydliště, tak jste nebyl potrestán (tehdy nebyly volební průkazy).

    Dnes je volební povinnost v poměrně málo státech - např. Belgie a Austrálie.

    Minimálně v letech 60.tých a později nebyla v Československé socialistické republice žádná volební povinnost.

    Když už autor něco píše, tak by si měl zjistit fakta - a neměl by se shodit zejména tehdy, když na svém omylu postaví i sám nadpis svého článku ...

    + Další komentáře