Pane Jelínku, vážím si vašich komentářů, často s vámi velmi, až téměř naprosto souhlasím. Je to tak i v tomto případě. Nejsem voličkou ČSSD, byť se domnívám, že kvalitní, moderní sociální demokracie určitě budoucnost má. Za to, že aktuální sociální demokracie nestojí za můj voličský hlas, může zejména moje téměř osobní zkušenost s jejími ostravskými představiteli, zejména pak s ing. Petrem Kajnarem, o němž jste dnes tak soucitně mluvil v České televizi. Jsem si jista, že pokud z ostravské (a snad i tuzemské) ČSSD konečně zmizí, stane se tato strana opět přijatelnější pro lidi jako jsem třeba i já - jak dokázal někdejší "chartista" (k chartě se prokazatelně a veřejně dostupně připojil mezi 1. 10. 1989 a 31. 12. 1989 viz například
http://www.vons.cz/informace-o-charte-77, kde lze na 13. straně dubnového 7. čísla z r. 1989 najít: „K řadám občanů, kteří protestují proti trestnímu stíhání a odsouzení nezávislých aktivistů, se připojili svými podpisy ing. Petr Kajnar z Ostravy.“ http://www.vons.cz/data/pdf/infoch/INFOCH_07_1989.pdf)
Myslím, že solidní politik by se za chartistu v takovém případě pravděpodobně neoznačil - se skutečnými chartisty má pan Kajnar skutečně pramálo společného. Nemusím s ním souhlasit, ale určitě bych ho nestavěla jako vrchol politických ctností, které by snad ČSSD mohla postrádat. Možná,pokud byste si přečetl i jen malou část zápisů z ostravského zastupitelstva, byste svůj vztah k panu Kajnarovi také poněkud přehodnotil - nemá ani zlomek charizmatu svého někdejšího švagra, jeho styl vedení města připomíná spíše samoděržaví a způsob, jakými se vyrovnává s lidmi, kteří nesdílejí jeho přesvědčení (ostravská opozice) je doslova nechutný (Kausta, Dzimas-Schwarzová). Je pozoruhodné, že jeho kritici jej většinou dohánějí k až kalouskovské hysterii, jakmile se snaží mu vysvětlit, že obecní rozpočet není jeho osobní rozpočet a že s ním tedy nelze nakládat jako s dědictvím po babičce. Ostatně sám jste zmínil podivnou podporu Baníku (já osobně dodnes nechápu, jak je možné hlasovat dvakrát o stejné věci, navíc zcela veřejně poté, co se seženou chybějící hlasy... - viz zvukový záznam z příslušného zastupitelstva). Nemůžu si pomoci, ale pořád nevidím morální kvality, o nichž jste v souvislosti s panem Kajnarem dnes mluvil.

Co bych proboha dělala v Británii? No zase bych poslouchala a hodnotila, vnímala (a určitě i srdcem nejen hlavou), co mi ti zástupcové jedné či druhé "velké" strany sdělují. Nevolila jsem a nevolila bych Zemana ani Schwarzenberga, neboť oba pánové mne stihli otrávit i zklamat, osobně vůbec nechápu nadšení tohoto národa pro knížete pána, jeho humor mi připadá naivní, stejně jako páně Zemanův mi připadá sebestředný a často i hloupý. Jsem opravu povinna volit mezi těmito dvěma? Nejsem. Proto jsem volila Fischerovou, protože vyjádřila myšlenky, které mne zajímají, s nimiž souhlasím a považuju je za zcela zásadní pro další filozofii naší společnosti. kam jsme dospěli s "racionalitou" Nečasů, Drábků, Paroubků, Topolánků, Čunků, Kubů, Julínků......? Nechci být vulgární, ale to jediné mne napadá, když bych se měla na to téma vyjádřit. A to je problém našich (provařených) politiků - nejsou takové osobnosti, aby bylo možné je vůbec poslouchat (viz nedávná volební superdebata v ČT - to bylo k nepřežití). Možná to v Anglii funguje jinak a politické strany tam prostě nabízejí lepší zboží. Pak lze uvažovat o výběru ze dvou silných partají. Tak na tom nejsme, tuzemské intelektuální elity tápou stejně jako my normální smrtelníci - nedávno jsem četla dumání profesora Halíka, jestli volit KDU nebo TOP 09 a obešla mne skutečná hrůza. Moje potíž možná vězí zejména v tom, že téměř nejsem schopna věřit v nějakou aspoň jakous takous budoucnost "západní" společnosti. Vypadá to, že jsme postupně ztratili soucit, pochopení pro slabé a slabší, jsme schopni svůj život jen kolonkovat na ekonomické aspekty, už děti ve škole jsou jen jakousi účetní položkou a počty žáků ve škole určuje jejich ekonomická výhodnost. A - umíme žít? No nevím. Mám pocit, že celá naše slavná civilizace prožívá jednu velkou slepou uličku a zatím váhá s tím, aby si to zodpovědně přiznala. Argumenty-neargumenty, mozky-nemozky, racionalita-neracionlita... - k čemu to vlastně je???

Souhlasím s autorem a vnímám rizika, kterým momentálně soc. dem. čelí. Nejsem pravicový volič, ale obávám se, že ani nějak zvlášť levicový. Nejvíc by mi vyhovovalo, kdybych mohla prostě volit osobnosti (a je mi jedno z jaké politické strany či uskupení, prostě s jistotou, že volím člověka, kterého si vážím a kterému důvěřuju). Ale momentálně vůbec nemůžu. Dám hlas Změně nebo Pirátům - vzhledem ke svému naturelu spíše Pirátům. Ti, kteří mají aspoň šanci dostat se do parlamentu jsou inteligentní a zatím nevyvedli nic, co by mne zásadně odpudilo. Bohužel to nemohu říci o většině kandidátů soc. dem., i když chápu, že by to bylo patrně za stávajících poměrů jednodušší řešení. Bohužel vnímám z všemožných komentářů, že jsme coby voliči pořád ještě nedorostli a pořád ještě si neuvědomujeme, že MÁME PRÁVO VOLIT, KOHO CHCEME, na základě své vlastní vůle, na základě vlastního uvážení a vlastního SEBEVĚDOMÍ. Nevím, jestli je to pozůstatek války nebo monarchie, socialistický režim to patrně jen podpořil. Až si každý jednotlivec bude moci uvědomit, že není jen jakási pleva, s níž může kdokoli zamést, možná se změní i víc než jen poměr sil ve sněmovně. Ale to už jsem asi zase idealista...

Vypadá to, že právě zarytí obhájci pravice uplynulých tři až sedm let bydleli v nějaké jiné zemi. Vždy, když se vyklubal nějaký nový vládní skandálek, říkala jsem si, že příští volby bude mít levice v kapse, i kdyby nehnula prstem a nedala do volební kampaně ani halíř. Sice nevěřím na obrodu například soc. dem. , po jistých osobních zkušenostech z našeho regionu nevěřím kvalitám komunistických politiků, ale hysterii aktuální pravice nesdílím. Ono totiž nejde o pravici nebo levici, jde o to, aby se do parlamentu dostali lidé, kteří tam patří - zkušení a moudří, kteří si umí představit, co jejich zákonodárná činnost může způsobit normálním smrtelníkům, kteří neberou padesát tisíc měsíčně. Nikoli przniči legislativy, kteří jsou schopni dotvářet naše zákony jejich stálým obrušováním, zaokrouhlováním a dolepováním. Bojím se totiž, že opravit stav české legislativy a dát jí skutečnou kvalitu, bude patrně to nejnáročnější. Pokud tam zasednou stejní lidé, jací tam už byli, jsem poměrně skeptická, že se skutečně něco změní.

Pane Votrubo, docela jste mne potěšil. Avšak kouzlo nechtěného, když je ho moc, občas způsobuje i to, že opakovaný šprým přestává být psina. A tak pomalu přestávám mít potřebu sledovat televizní zprávy na ČT (jediný žertovný prvek spatřuji v tom, jak si milé moderátorky s čitelnými dolními končetinami vypomáhají jejich překřižováním... No ale uznejte -to je málo. A navíc - to asi ani satira není, že). Zkoušela jsem se bavit pitomostmi, které nám politici "napříč politickým spektrem" valí do hlav, ale těch je asi zase až moc. Moc mne ale potěšila divadelní hra, která podle mých sporých informací měla už naneštěstí dávno derniéru - Zpověď masochisty. Krásné autorské, ironické divadlo, bránice se velkolepě otřásala, zvláště v pasážích otevřeně poukazujících na intelektuální nadprůměr našich tehdejších vládních špiček (Nečas, Kalousek). Tudy podle mne vede cesta, ale bohužel zatím jen tu a tam.