Vzpoura malých stran

Filip Outrata

Bez idealismu se ke zdravé, svobodné společnosti nelze dobrat. Může se stát, že „naivní“ volba malých stran se z hlediska budoucnosti ukáže jako prorocké počínání.

Zleva i zprava přicházejí před těmito volbami výzvy k tomu nevolit malé strany a neoslabovat tak kýžený zisk levice (potažmo pravice). Pravděpodobně budou mít tyto často emotivní apely jen malý účinek, možná opačný než zamýšleno.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Zdá se, že se rodí nový postoj části občanské a voličské veřejnosti: hrdě volím stranu, která se mi zdá programově nejbližší a lidsky nejsympatičtější, a je mi jedno, jestli můj hlas „propadne“, jak mě straší zleva zprava.

Je to postoj sympatický. Je pozitivní již proto, že vtahuje do politické angažovanosti i ty, které by velké strany nedokázaly přitáhnout. Ty, kteří se nechtějí spokojit s volbou menšího zla. Kdyby se aspoň u části z nich angažovanost přetavila v dlouhodobý zájem, mohlo by to změnit k lepšímu celou naši politickou scénu, a nejen ji.

Při sledování výsledků posledních amerických voleb mě zaujal jeden z úspěšných kandidátů. Vermontský senátor Bernie Sanders, první socialista zvolený do Kongresu po dlouhých šedesáti letech. Tento stoupenec sociálního státu skandinávského střihu loni zdrtil svého republikánského soupeře ziskem 71 %.

Než se stal jedním z nejpopulárnějších kongresmanů, s jehož vítězstvím se počítalo dopředu, prošel sérií volebních porážek. Jako aktivista a zakladatel marginální straničky stál mimo zavedený systém velkých stran a zdálo se, že nemá šanci prorazit. Jiné by série proher zřejmě zdeptala a odradila, on to nevzdal. A pak přišla vítězství, jedno za druhým.

Americký volební systém je zcela jiný než ten náš, ale podstata zůstává. Nevzdat se, bojovat, umět se poučit z porážek, ale hlavně si zachovat čest a jít za svou vizí.

Hlasy pro Změnu, Piráty, pravděpodobně i pro Zelené v těchto volbách zřejmě propadnou; zkušenosti zůstanou a mohou se proměnit v příští vítězství. Může se stát, že v následujících sněmovních volbách utvoří malé levicové strany úderný blok a stanou se relevantní politickou silou.

Jen na volbě menšího zla se demokracie nedá založit. Takové základy by se snadno ponořily do tekutých písků egoismu, prospěchářství a technokratismu. Bez idealismu se ke zdravé, svobodné společnosti nelze dobrat.

Tento idealismus potřebují i zavedené strany. I v nich musí být určité procento aktivistů, kteří budou působit vedle technologů moci. Bez nich se velikost „velké“ strany může rychle ukázat jako velmi relativní. Zdá se, že právě to nyní potká ODS; ČSSD může následovat brzy po ní.

Pokud se velké, zavedené strany ukážou jako nenapravitelně, strukturálně zkažené, může se postupná, trpělivá revolta malých stran ukázat jako jediná cesta k lepší budoucnosti. Ti, kdo se nyní v očích některých jeví jako naivní a nezodpovědní jedinci, pak jednou budou zpětně hodnoceni jako průkopníci a proroci.

    Diskuse
    October 23, 2013 v 23.27
    Souhlasím.
    Dobrý článek! Oceňuji smířlivý a střízlivý tón i solidní argumentaci.
    RU
    October 23, 2013 v 23.55
    Diky
    vyborny komentar, zvlast v case predvolebni zatatosti a vseobecne mobilizace velmi osvezujici
    BT
    October 24, 2013 v 8.48
    Nevolbou menšího zla pravděpodobně volíte větší zlo
    Autor píše:
    "Jen na volbě menšího zla se demokracie nedá založit. Takové základy by se snadno ponořily do tekutých písků egoismu, prospěchářství a technokratismu. Bez idealismu se ke zdravé, svobodné společnosti nelze dobrat."

    Použiji-li příměr, tak mohu říci, že naše společnost je "nemocná" a potřebuje léčbu. Avšak většina léčebných postupů je volbou menšího zla, jde o vyhánění velkého ďábla malým ďáblem. Od antibiotik až po chemoterapii.

    Nevěřím, že společenské neduhy lze vyřešit jen idealismem. Vždy je třeba volit racionální mix idealistických a pragmatických kroků. Postupovat tak jako to dělá zkušený a dobrý lékař v zájmu pacienta.

    Na změnu politického směřování ČR netrpělivě čekají lidé, kteří se propadli do chudoby: matky samoživitelky a jejich děti, nemocní lidé, staří lidé.

    Všichni ti, kteří propagují nevolbu menšího zla by měli jasně říct, že je hodlají tímto postupem obětovat pro prosazení (MOŽNÁ) svých idealistických vizí v daleké budoucnosti.

    Stejně jako dobrý lékař férově upozorňuje pacienta trpícího rakovinou, že nevolbou menšího zla téměř jistě volí zlo větší.
    FO
    October 24, 2013 v 9.59
    Pane Trávníčku,
    je to smutné, ale ČSSD tentokrát prostě nepřesvědčí mnoho lidí o tom, že je tím menším zlem. Mrzí mě to, ale vidím to jako fakt. Mnohé pokusy o přesvědčování v tomto smyslu mají přesně opačný efekt.

    Domnívám se, že mnoho, zřejmě většina voličů těchto menších stran nalevo od středu by dnešní ČSSD stejně nevolili, ať se děje co se děje. V tom případě je rozhodně lepší, ať jdou volit a volí podle svého nejlepšího přesvědčení.

    BT
    October 24, 2013 v 11.8
    Pane Outrato,
    děkuji za odpověď.

    To co píšete, ale není v souladu s mou zkušeností, kterou mám z většiny debat s různými kolegy a diskutéry. Opak je pravdou, mnozí z nich váhají mezi volbou ČSSD a malou stranou.

    A v tom případě se plně hlásím k tomu co napsal šéfredaktor Britských listů (viz: http://www.blisty.cz/art/70634.html):
    "Pokud mají pravdu dosud zveřejňované průzkumy voličských preferencí, situace je tak nerozhodná, že kdo chce hlasovat pro strany, které mají pod pět procent hlasů, případně pro nové "strany", o nichž není jasné, s kým se nakonec dají do koalice, posílí tím pravděpodobnost, že se do vedení státu znovu dostanou Kalousek, Němcová a Schwarzenberg."

    Ano, každý z těchto váhavců by si měl odpovědět na otázku zda chce přispět ke zvýšení pravděpodobnosti, že bude pokračovat vláda asociální pravice nebo ne.

    A navíc ještě s rizikem, že by to pravděpodobně vedlo k ještě výraznějšímu vzestupu nebezpečných populistických a vůdcovských politických subjektů. Cožpak nestačí např. zkušenosti z Berlusconiho Itálie?
    To je trajektorie, která se mi zdá, že se ani v poměrně daleké budoucnosti neprotíná s vizí lepšího uspořádání společnosti.

    Opravdu chceme k tomuto v nadcházejících volbách přispět?
    October 24, 2013 v 14.32
    Bože, o čem se pořád dohadujeme
    Souhlasím s autorem a vnímám rizika, kterým momentálně soc. dem. čelí. Nejsem pravicový volič, ale obávám se, že ani nějak zvlášť levicový. Nejvíc by mi vyhovovalo, kdybych mohla prostě volit osobnosti (a je mi jedno z jaké politické strany či uskupení, prostě s jistotou, že volím člověka, kterého si vážím a kterému důvěřuju). Ale momentálně vůbec nemůžu. Dám hlas Změně nebo Pirátům - vzhledem ke svému naturelu spíše Pirátům. Ti, kteří mají aspoň šanci dostat se do parlamentu jsou inteligentní a zatím nevyvedli nic, co by mne zásadně odpudilo. Bohužel to nemohu říci o většině kandidátů soc. dem., i když chápu, že by to bylo patrně za stávajících poměrů jednodušší řešení. Bohužel vnímám z všemožných komentářů, že jsme coby voliči pořád ještě nedorostli a pořád ještě si neuvědomujeme, že MÁME PRÁVO VOLIT, KOHO CHCEME, na základě své vlastní vůle, na základě vlastního uvážení a vlastního SEBEVĚDOMÍ. Nevím, jestli je to pozůstatek války nebo monarchie, socialistický režim to patrně jen podpořil. Až si každý jednotlivec bude moci uvědomit, že není jen jakási pleva, s níž může kdokoli zamést, možná se změní i víc než jen poměr sil ve sněmovně. Ale to už jsem asi zase idealista...
    BT
    October 24, 2013 v 17.41
    Právo volit koho chceme
    Ano, jistě, každý má právo volit koho chce a každý má právo volit i proti svým zájmům.
    A každý má právo na svou dávku ješitnosti. Každý má nepochybně i právo na svou vzpouru proti racionalitě.

    Každý má také právo volit ne podle programu, ale podle osobností, kterým důvěřuje (např. někteří velmi důvěřovali panu "Čistému" Nečasovi, dále spolehlivému bojovníkovi proti korupci panu Johnovi, atd.).
    Každý má právo volit srdcem a ne mozkem, byť je to mozek, který se používá k myšlení.

    Těch práv voliče je tu nepřeberně.
    Já se táži: Má ale volič vedle svých práv také nějakou ODPOVĚDNOST vůči společnosti a vůči potomkům?

    Zdá se, že žádnou. Volič má pouze nekonečně mnoho práv.
    MP
    October 24, 2013 v 18.44
    P. Havlenová,
    B. Cvek, komentátor Britských listů, který je (lehce levo)středový, napsal, že v prezidentských volbách jsme všichni volili toho svého ideálního Dienstbiera, Fischera, Franze, Roithovou nebo ideální Fischerovou - a všichni dohromady jsme tím zvolili Zemana.
    Nikdo vám ani p. Kolaříkovi právo volit, koho chcete, nebere - ale není nefér na vás apelovat, abyste - pokud jste byli proti minulé vládě - podle toho také přirozeně a LOGICKY volili.

    Pane bože, co by lidé jako vy dělali v Británii nebo USA, kde se MUSÍTE rozhodnout pro jednu velkou stranu (jeden socialistický senátor je fajn, ale je to jen a jen bílá vrána)?! Politika je praktická disciplína, ne závod o morální dokonalost nebo o naprosté lidské a názorové souznění.

    A co budete dělat, až se Babiš spojí s pravicí? Čekat dalších x roků? A co ti chudáci lidé, kteří budou mezitím trpět?

    Tím končím s argumentací, aby moje slova neměla ten "opačný účinek" (Outrata)...
    MP
    October 24, 2013 v 18.46
    Bohumile,
    uberme plyn, nemělo by to asi už cenu, ať ještě někoho neodradíme, své jsme k tomu řekli...
    MP
    October 24, 2013 v 18.51
    F. Outratovi:
    Víra by měla hory přenášet - a copak říká Ježíš o té moruši? Je těžší věřit v obrodu ČSSD, anebo ve spásonosnou misi malých stran? Jenže naleznou Sobotka s Dienstbierem ve své straně víru, až je - i v důsledku vašich slov - budou bezskrupulózní pragmatici drtit za volební porážku?
    Přemýšlejme o tom spolu...
    + Další komentáře