když už vyzdvihujete politickou zralost vedení SZ, bylo by namístě ve Vašem článku zmínit i komentář Změny k onomu jednání (viz http://www.zmena.cz/volby-2013):
"Přesto, že jednání se Stranou zelených nakonec nedopadlo, vnímáme ji jako jednoho z blízkých spojenců, s blízkým programem a mnoha zajímavými osobnostmi. Proto budeme i nadále připraveni pro budoucí spolupráci, ať už na celostátní, krajské či komunální úrovni."

Jsou mnohem lepší důvody, proč nevolit zelené než voličský purismus. Například zcela destruktivní působení neschopného Lišky jako ministra školství -- ano, je to emblematizace, ale ono to tak už bývá, že politické strany soudí podle svých činů a představitelů.

mnohokrát děkuji za doplnění. Oficiální vyjádření Změny jsem hledal, ale našel jsem ze jejich strany jen řadu průběžných a neoficiálních komentářů (což jistě mohla být i moje chyba). Citované vyjádření i já pokládám za zralé a uměřené; a prosím diskutující, aby ho pokládali za "dodatečně připojenou" součást mého sloupku.

Liškovo působení na MŠMT vidím také kriticky, ale ne tak kriticky jako Vy. Ale to by bylo na delší debatu. Podle mého soudu byl vstup do vlády v r. 2006 chyba mj. proto, že odborné zázemí Strany zelených tehdy až tak nefungovalo. V posledních letech se činnost odborných sekcí SZ dost profesionalizovala (v dobrém slova smyslu). Nejsem samozřejmě nestranný (jakožto člen SZ i její vzdělávací sekce); nicméně podívejte se na náš vzdělávací program a posuďte sám. Případný ministr školství za SZ bude mít oč se opřít i personálně (abych byl konkrétní, tak třeba pro oblast VŠ: Pavel Himl, Jan Sládek, Jan Trnka).

Nejvíce mi na SZ vadí, že na dlouhá léta v očích veřejnosti zdiskreditovala v naší zemi zelenou politiku. Po jejím spojení s neoliberální vládou Topolánka (ve které se navíc jako neoliberálové její představitelé chovali - viz ministr Liška) je tato strana (a potažmo bohužel i celá zelená politika) pro většinu lidí v ČR nedůvěryhodná.

Tím toto uskupení poškodilo přitažlivost zelené politiky pro občany naší země snad ještě víc než samotné neoliberální strany. Právě proto, že lidé si ještě dlouhou dobu budou
spojovat zelený pohled na svět se zradou svých zájmů.

Podle mne by proto SZ měla získat cenu Ropák století.

s tím hyperbolicky expresivním "Ropákem století" jste mě docela překvapil - zrovna Vy, který jste v diskusi pod mým minulým sloupkem zdůrazňoval, že je potřeba používat rozum, a ne emoce. :)

zapomněl jste vysvětlit proč používám podle Vás emoce.

Podle mne si organizace, která efektivně zdiskreditovala zelenou ideologii v ČR, ropáka zaslouží. Přijde mi to velmi logické.

Konečně i Jan Keller, který má k zelenému pohledu na svět velmi blízko, kdysi uvedl, že kdyby věděl jak se bude SZ chovat, volil by tehdy raději zrovna ČSSD.

chápu, že zelené nemáte rád. Ale "Ropáka století"? :))) Bursík s Liškou horší Černobylu? Nebo havárie Exxon Valdez?

A zrovna Jan Keller, nepletu-li se, v roce 2010 kandidoval za Demokratickou stranu zelených. Čímž moc velkou politickou prozíravost neprojevil. (A každý z nás asi někdy volil nějakou stranu a pak toho litoval, to není nic zvláštního a vlastně to ani není argument.)

nějak Vaši argumentaci nerozumím.

Pokud vím, Ropák je česká (anti)cena vztahující se k dění v Česku. Je snad Černobyl v Česku nebo k havárii E. Valdez došlo na Máchově jezeře?

Mícháte celoplanetární záležitosti s regionálními, prostě jak Vás napadne. To mi nepřijde racionální, ale spíše jen účelové.

Liška s Bursíkem vytvořili pravicově neoliberální stranu zelených. To je něco jako "horká zmrzlina". Tj. tato strana je buď "neoliberálně-pravicová" nebo "zelená".

Kde je tedy pravda? Lze takovému kočkopsu důvěřovat?
Myslím, že voliči jasně dávají najevo, že nikoliv.

Tragédie je ale v tom, že tento pochybný projekt obsadil "niku", ve které by mohla fungovat jiná důvěryhodná SZ. Taková strana, která by mohla spolupracovat s levicí a prosazovat "sociálně-ekologické" myšlení (viz: http://denikreferendum.cz/clanek/16683-vladimir-spidla-socialne-ekologicke-mysleni-by-se-melo-stat-v-cssd-mainstreamem).
Bohužel ale i kdyby taková strana nakrásně vznikla, bude stigmatizována zkušeností obyvatel s Bursík-Liškovou SZ a tudíž nic ze zelených myšlenek nedokáže v reálu prosadit.

To je "odkaz" SZ, za který by si zasloužila ČESKOU cenu Ropák století.

když Vy pořád dokolečka opakujete totéž. A předkládáte pouhé názory - bez argumentů. A názory tak obecné, že se proti nim těžko dá něco namítnout. Leda by se uchýlil k podobným obecnostem.

Ale dobře. Ještě jednou tedy zopakuji, že v českém volebním systému zkrátka malá koaliční strana musí podpořit leccos, co se jí nelíbí. Že SZ vstoupila do Topolánkovy vlády, to z ní ještě nedělá neoliberální stranu. Taky bych tu mohl pořád dokola ve všech diskusích opakovat, že ČSSD tím, že v některých krajích vládne s KSČM, schvaluje komunistická zvěrstva a plive na památku Milady Horákové. Nebo tak něco.

A ještě jednou zopakuji, že Strana zelených samozřejmě mnoho ze zelených myšlenek v reálu prosadila a prosazuje. To byste ale musel vzít v potaz i komunální politiku, kterou odsunujete stranou. Přitom spousta důležitých věcí se zkrátka musí odsedět na zastupitelstvech a odstát na petičních stáncích (a ne čekat, "až se dostaneme do sněmovny a všechno změníme"). A můžou potom mít i celostátní dosah. Namátkou: rozsudek Nejvyššího správního soudu o místním referendu, ke kterému se dospělo díky aktivitě zelených a lidovců na Praze 7 (a navzdory destruktivní, protidemokratické a šikanózní politice radniční koalice ODS-ČSSD tamtéž).

Takových příkladů se v Praze dá najít víc.

ano, je to pořád dokolečka. Pořád např. mícháte komunální politiku do diskuse před parlamentními volbami.
Nemá cenu dál rozebírat co je každému reálně uvažujícímu člověku jasné. Liškova SZ (poté co v ČR zdiskreditovala environmentalismus mnohem účinněji než Klaus) má minimální šanci se dostat do parlamentu a ovlivnit základní pravidla chodu společnosti ve prospěch environmentalismu.

To by mohla z favoritních stran jedině ČSSD (kde jsou lidé jako Špidla a nyní i Patočka). Ale těm současní zelení nepomáhají, spíše jim konkurováním snižují šance něco takového prosadit. Klidně může zase vyhrát pravice. A s pravicí nikde (ani v ČR) není spjat environmentální pohled na svět.

Takže z celostátního pohledu musím trvat na tom, že SZ dělá environmentalismu medvědí službu.

1) Vaše představa, že komunální a celostátní politika spolu nesouvisejí, je mi naprosto cizí. A voličům zjevně často taky. Např. za lidovce se do sněmovny jen o pár set hlasů nedostal Jan Čižinský, který si to opravdu odchodil po ulicích.

2) Mýlíte se i v názoru, že environmentální politika se nikde nespojuje s pravicí. Například v Belgii nebo Švýcarsku existují dvě "zelené" parlamentní strany, jedna levicovější a jedna pravicovější. V Česku samozřejmě nic takového hned tak (nebo asi spíš: vůbec nikdy) nenastane. Ale i tady máme lidi jako Bedřich Moldan - zelené, a přitom pravicové. Že většinou ve svých stranách ničeho nedosáhnou, je jiná věc. Ale podle mě je to dáno spíš zaostalostí české pravice. Třeba britští konzervativci nebo němečtí křesťanští demokraté svého času docela zezelenali.

jistě, každé pravidlo má své výjimky.
Vytáhnout několik výjimek a na základě nich tvrdit, že se mýlím a pravidlo (trend) tedy neplatí je stará dobrá metoda propagandy.
Ale uznávám, že slovo "nikde" jsem použít neměl, toho jste se samozřejmě hned chytl abyste mohl odvést pozornost od základu debaty.

Stejně dobrá metoda úspěšné propagandy je používání tvrzení, že "vše souvisí se vším", čímž lze vždy odvést pozornost od nalezení hlavních souvislostí a vztahů.

Nějak mi ale uniká k čemu je tento postup dobrý při hledání pravdy?

Ona ta pozornost k výjimkám souvisí s kritickým hledáním pravdy docela bytostně -- pomáhá vymezit hranice oněch Vámi zaříkávaných trendů; to nutně neznamená, že výjimka trend vyvrací, ale vždy nás ho nutí lépe promýšlet a chápat.
V politice, ve které ovšem nejde o pravdu, má pozornost k výjimkám praktický význam. Upozorňují např. na to, že afinita ohleduplnosti k životnímu prostředí k levicovým politickým postojům (či afinita antirasismu k levici) nejsou kauzální vztah, že vznikala ze společného odporu vůči represivnímu status quo a může se rozpadnout, když se tento odporu jedné strany ztrácí. A že voliči, pro které je ta či ona afinita důležitá, nepůjdou volit politickou stranu, která se bojí vymezit zeleně či antirasistický, aby nepřišla o své "levicové" voliče. Protože ČSSD nechybělo těch pět a půl procenta, co propadla se zelenými a piráty, ji chybělo těch deset procent jejích voličů, kteří nepřišli k volbám.

píšete:
"Upozorňují např. na to, že afinita ohleduplnosti k životnímu prostředí k levicovým politickým postojům (či afinita antirasismu k levici) nejsou kauzální vztah..."

Domnívám se, že v tom se právě pan Soukup i vy mýlíte.
Já tam ty kauzální vztahy levicového a environmentálního pohledu na svět vidím a to docela základní.

1. Jedním z fundamentů pravicového pohledu na svět je víra v neregulovaný trh. Ale neregulovaný trh nutí konkurující subjekty snižovat "náklady", jinak "jdou z kola ven". Jednou ze základních metod je pak přenášení nákladů na potomky v podobě zničeného životního prostředí (včetně poškozeného lidského zdraví). Je to součást metody nazvané "privatizace zisků a socializace nákladů" (náklady za zničené životní prostředí a zdraví zaplatí potomci), tj. metody, která velmi efektivně zvyšuje konkurenceschopnost v neregulované tržní soutěži. Naopak regulovaný trh je SOUČASNĚ v zájmu levice i environmentalismu.
Planetu Zemi v tomto kontextu můžeme vnímat jako "obecní pastvinu" (princip, o kterém je psáno např. v základní Odumově učebnici ekologie). Jestliže nejsou ti, kteří "pastvinu" využívají NUCENI (LEVICOVYMI) regulacemi udržovat "pastvinu" v dlouhodobě funkčním stavu, dojde brzy k jejímu zničení. Ale udržování funkčního stavu znamená REINVESTOVÁNÍ části zisku do obnovy, což - při PRAVICOVÉM volném trhu - snižuje konkurenceschopnost a soutěžní subjekt poškozuje.

2. Uplatňování pravicové ideologie v politice vede k rozevírání nůžek mezi 5% bohatých a zbytkem společnosti, nakonec až k tzv. "nesouměřitelnosti". Ta nejen ničí ekonomiku (nebudu zde rozebírat proč, to bylo vysvětleno mnohokrát), ale velmi účinně odvádí pozornost většiny obyvatel od environmentalismu protože za ZÁKLADNÍ problém považují vyřešení sociální nespravedlnosti a podvázání uspokojování bazálních lidských potřeb (z "ekologie" se tím stává jen příslovečná "třešnička na dortu", která přestává být důležitá). Možná znáte tzv. pyramidu lidských potřeb. Nejsou-li zajištěny bazální potřeby pyramidy, vnímání ostatních potřeb je potlačeno.

3. Další mantrou pravice je to, že "každý se má postarat sám o sebe". Levice naopak zdůrazňuje potřebu nadřazovat společenské zájmy nad individuální a tím chránit i slabé (nekonkurenceschopné) subjekty protože i je považuje za cenné. K nekonkurenceschopným subjektům na Zemi ovšem dnes patrí i příroda (tj. drtivá většina organismů, snad s výjimkou nemnoha, které lidská činnost naopak podporuje).

že bytostná nepravicovistost environmentalismu nutně znamená jeho levicovitost, resp. vazbu k jakékoli levici. Jezy na Labi, prolomení limitů těžby v mostecké pánvi apod. -- to přeci prosazovala část socdem. s levicovým důrazem na udržení zaměstnanosti.