Zelení a jejich přísní voliči

Daniel Soukup

Někteří voliči vyžadují od stran naprostou ideovou čistotu. Proto věčně putují od jedné strany k druhé.

Většina českých voličů spadá do jedné ze tří kategorií. První volí určitou stranu, děj se co děj (typicky KSČM, dříve i ODS); druzí téměř automaticky volí toho, kdo je zrovna nejvíc vidět (včera Bártu, dnes Babiše); třetí — říkejme jim třeba političtí puristé — hlasují pro toho, kdo do puntíku splňuje jejich velmi přísné představy. Tedy — dejme tomu — předevčírem pro Stranu zelených a dnes pro Změnu.

Bylo by chybné voliče druhého a třetího typu ztotožňovat. Navenek se projevují stejně: věčným putováním od jedné strany k druhé. Jejich motivace je však protikladná.

Voliči druhého typu hlasují pro stranu, kterou zdánlivě nejlépe znají (a proto jí důvěřují). Toto zdání vzniká jednoduše: daná strana má všude billboardy; a to proto, že na ně má nejvíc peněz.

Nerad bych kohokoliv urazil; nicméně jsem přesvědčený, že řada voličů Věcí veřejných nebo ANO neprovede ani tuto prostinkou úvahu. Natož aby se zamysleli nad tím, kde mimoparlamentní strana tolik peněz vzala a zda je pravděpodobné, že by je utrácela z altruistických pohnutek.

Voliči třetího typu naopak o politice přemýšlejí a často o ní i mnoho vědí. Ne vždy jí ovšem rozumějí. Někteří například mají naprosto přemrštěné představy o tom, čeho může malá strana dosáhnout. Asi jako kdyby si někdo myslel, že Svaz českých filatelistů dovede zařídit, aby Česká pošta zvýšila tržby o dvacet pět procent, otevřela padesát nových poboček a okamžitě přestala používat známky se Zemanem.

Hyperkritičnost politických puristů se leckdy zvrtne v pravý opak: podlehnutí očividným iluzím. Před posledními volbami se někteří z nich nechali zlákat na kandidátky Demokratické strany zelených, která se tehdy prezentovala jako čistší a levicovější verze Bursíkových zelených. Ve skutečnosti se od počátku jednalo o bezideové účelové uskupení; letos DSZ kandiduje společně s bobošíkovsko-klausovským blokem Hlavu vzhůru.

Dnes se zase mezi zastánci „nové levice“ rozmáhá nekritický pohled na ČSSD. Před časem o tom výstižně psal Ondřej Slačálek (Vůle k iluzi, DR). Při četbě některých příspěvků na Deníku Referendum se i mně zdá, že jejich autoři mají patrně na mysli nějakou jinou ČSSD, která doposud není zanesena na žádné politické mapě.

Další důvod, proč nelze lpět na naprosté ideové čistotě, je český parlamentní systém. Ten matematicky vzato funguje nejlépe, když každá strana dokáže utvořit koalici s kteroukoliv jinou.

To pochopitelně z programových důvodů nelze. Ale pokud by si ČSSD zakázala spolupráci s komunisty, zemanovci, pravicovými stranami i nesystémovými uskupeními (ANO, Úsvit), žádnou vládu by neutvořila.

Je tedy zapotřebí ubrat na politickém purismu, tím nebo oním směrem. Osobně by se mi z vyjmenovaných možností nejvíc zamlouvala spolupráce s demokratickou pravicí, nejlépe umírněnou (KDU-ČSL).

Současná ČSSD má odlišné preference, a proto se chystá na spolupráci s komunisty. V krajích si ji už vyzkoušela. Nicméně spolupráce s KSČM na celostátní úrovni by znamenala zlom — symbolický a patrně i reálný.

Nesouhlas s takovým povolebním uspořádáním se opírá o dobré důvody a nelze jej odbýt souslovím „primitivní antikomunismus“, ze kterého se v diskusích na Deníku Referendum už stává klišé. Na druhou stranu není na místě variantu vlády ČSSD s podporou KSČM démonizovat. Koaliční matematika je totiž neúprosná.

Ze stejného důvodu ale odmítám zpětně démonizovat vstup Strany zelených do Topolánkovy vlády. Bezpochyby šlo o vážnou politickou chybu. Někteří levicoví kritici však v tomto kroku vidí jakýsi pád do inferna, odkud by zelené mohl vyvést jen nějaký spasitel, nejspíš Matěj Stropnický.

Dalším rysem politického purismu je totiž emblematizace vybraných osobností, a to obvykle odmítavá. Dva nejčastější názory o zelených, které jsem dlouho slýchal, byly „nemůžu vás volit kvůli Bursíkovi“ a „nemůžu vás volit kvůli Stropnickému“.

Odchod Martina Bursíka Stranu zelených definitivně znechutil pravicovým puristům, ale levicové puristy neukonejšil. Kupříkladu Jakub Patočka zeleným vytýká, že „nejúspěšnější komunální politici s levicovým profilem skončili na kandidátkách... hluboko vzadu jako Matěj Stropnický“ (Pět a půl procenta pro Stranu zelených, Změnu a Piráty. Dohromady, DR).

A realita? Na pražské kandidátce zelených je Stropnický sedmý. Kupodivu zrovna Patočka, který v iniciativě Volím ČSSD. A budu kroužkovat! zdůrazňuje genderový princip, opomíjí, že na pražské kandidátce SZ se pravidelně střídají muži a ženy.

Fakticky (tedy z mužů) je Stropnický čtvrtý; předběhli ho jen předseda strany, ředitel Prague Pride a jiný úspěšný komunální politik s levicovým profilem. Dá se tedy skutečně tvrdit, že se ocitl „hluboko vzadu“? Sám Stropnický ostatně na svém facebookovém profilu podotýká, že „od tehdy, co se voliči naučili kroužkovat, všechna místa jsou stejně volitelná“.

S Patočkou naopak souhlasím, že Strana zelených a Změna (a případně i Piráti, ačkoliv ti se programově odlišují) „svou neschopností dojednat společný postup prokazují politickou nezralost“. S tím souvisí i odchod některých výrazných osobností — Patočka zmiňuje Martina Marka — od zelených do Změny.

Dodal bych ale, že vedení Strany zelených naopak projevilo politickou zralost tím, jak uměřeně celou věc komentovalo: „Vzhledem k programové blízkosti se... obě strany rozešly s přáním spolupráce v dalším období.

Insideři a političtí puristé namítnou, že takhle to přece vůbec nebylo, a začnou veřejně se všemi podrobnostmi rozpitvávat, jestli neúspěch jednání zavinil spíš Liška, nebo Korytář. Lpění puristů na naprosté čistotě a transparentnosti totiž ledaskdy končí u propírání všemožných osobních špinavůstek. Je to paradoxní, ale zákonité.

    Diskuse (17 příspěvků)
    PH
    Petr Henych
    October 22, 2013 v 11.10
    Vážený pane Soukupe,
    když už vyzdvihujete politickou zralost vedení SZ, bylo by namístě ve Vašem článku zmínit i komentář Změny k onomu jednání (viz http://www.zmena.cz/volby-2013):
    "Přesto, že jednání se Stranou zelených nakonec nedopadlo, vnímáme ji jako jednoho z blízkých spojenců, s blízkým programem a mnoha zajímavými osobnostmi. Proto budeme i nadále připraveni pro budoucí spolupráci, ať už na celostátní, krajské či komunální úrovni."
    MP
    Martin Profant
    October 22, 2013 v 13.40
    Máte pravdu
    Jsou mnohem lepší důvody, proč nevolit zelené než voličský purismus. Například zcela destruktivní působení neschopného Lišky jako ministra školství -- ano, je to emblematizace, ale ono to tak už bývá, že politické strany soudí podle svých činů a představitelů.
    Daniel Soukup
    October 22, 2013 v 19.36
    Vážený pane Henychu,
    mnohokrát děkuji za doplnění. Oficiální vyjádření Změny jsem hledal, ale našel jsem ze jejich strany jen řadu průběžných a neoficiálních komentářů (což jistě mohla být i moje chyba). Citované vyjádření i já pokládám za zralé a uměřené; a prosím diskutující, aby ho pokládali za "dodatečně připojenou" součást mého sloupku.
    Daniel Soukup
    October 22, 2013 v 19.45
    Pane Profante,
    Liškovo působení na MŠMT vidím také kriticky, ale ne tak kriticky jako Vy. Ale to by bylo na delší debatu. Podle mého soudu byl vstup do vlády v r. 2006 chyba mj. proto, že odborné zázemí Strany zelených tehdy až tak nefungovalo. V posledních letech se činnost odborných sekcí SZ dost profesionalizovala (v dobrém slova smyslu). Nejsem samozřejmě nestranný (jakožto člen SZ i její vzdělávací sekce); nicméně podívejte se na náš vzdělávací program a posuďte sám. Případný ministr školství za SZ bude mít oč se opřít i personálně (abych byl konkrétní, tak třeba pro oblast VŠ: Pavel Himl, Jan Sládek, Jan Trnka).
    BT
    Bohumil Trávníček
    October 22, 2013 v 21.27
    SZ zdiskreditovala zelenou politiku u nás
    Nejvíce mi na SZ vadí, že na dlouhá léta v očích veřejnosti zdiskreditovala v naší zemi zelenou politiku. Po jejím spojení s neoliberální vládou Topolánka (ve které se navíc jako neoliberálové její představitelé chovali - viz ministr Liška) je tato strana (a potažmo bohužel i celá zelená politika) pro většinu lidí v ČR nedůvěryhodná.

    Tím toto uskupení poškodilo přitažlivost zelené politiky pro občany naší země snad ještě víc než samotné neoliberální strany. Právě proto, že lidé si ještě dlouhou dobu budou
    spojovat zelený pohled na svět se zradou svých zájmů.

    Podle mne by proto SZ měla získat cenu Ropák století.
    Daniel Soukup
    October 22, 2013 v 23.18
    Pane Trávníčku,
    s tím hyperbolicky expresivním "Ropákem století" jste mě docela překvapil - zrovna Vy, který jste v diskusi pod mým minulým sloupkem zdůrazňoval, že je potřeba používat rozum, a ne emoce. :)
    BT
    Bohumil Trávníček
    October 23, 2013 v 14.58
    Pane Soukupe,
    zapomněl jste vysvětlit proč používám podle Vás emoce.

    Podle mne si organizace, která efektivně zdiskreditovala zelenou ideologii v ČR, ropáka zaslouží. Přijde mi to velmi logické.

    Konečně i Jan Keller, který má k zelenému pohledu na svět velmi blízko, kdysi uvedl, že kdyby věděl jak se bude SZ chovat, volil by tehdy raději zrovna ČSSD.
    Daniel Soukup
    October 23, 2013 v 23.25
    Pane Trávníčku,
    chápu, že zelené nemáte rád. Ale "Ropáka století"? :))) Bursík s Liškou horší Černobylu? Nebo havárie Exxon Valdez?

    A zrovna Jan Keller, nepletu-li se, v roce 2010 kandidoval za Demokratickou stranu zelených. Čímž moc velkou politickou prozíravost neprojevil. (A každý z nás asi někdy volil nějakou stranu a pak toho litoval, to není nic zvláštního a vlastně to ani není argument.)
    BT
    Bohumil Trávníček
    October 24, 2013 v 18.45
    Pane Soukupe,
    nějak Vaši argumentaci nerozumím.

    Pokud vím, Ropák je česká (anti)cena vztahující se k dění v Česku. Je snad Černobyl v Česku nebo k havárii E. Valdez došlo na Máchově jezeře?

    Mícháte celoplanetární záležitosti s regionálními, prostě jak Vás napadne. To mi nepřijde racionální, ale spíše jen účelové.

    Liška s Bursíkem vytvořili pravicově neoliberální stranu zelených. To je něco jako "horká zmrzlina". Tj. tato strana je buď "neoliberálně-pravicová" nebo "zelená".

    Kde je tedy pravda? Lze takovému kočkopsu důvěřovat?
    Myslím, že voliči jasně dávají najevo, že nikoliv.

    Tragédie je ale v tom, že tento pochybný projekt obsadil "niku", ve které by mohla fungovat jiná důvěryhodná SZ. Taková strana, která by mohla spolupracovat s levicí a prosazovat "sociálně-ekologické" myšlení (viz: http://denikreferendum.cz/clanek/16683-vladimir-spidla-socialne-ekologicke-mysleni-by-se-melo-stat-v-cssd-mainstreamem).
    Bohužel ale i kdyby taková strana nakrásně vznikla, bude stigmatizována zkušeností obyvatel s Bursík-Liškovou SZ a tudíž nic ze zelených myšlenek nedokáže v reálu prosadit.

    To je "odkaz" SZ, za který by si zasloužila ČESKOU cenu Ropák století.
    Daniel Soukup
    October 24, 2013 v 23.14
    Pane Trávníčku,
    když Vy pořád dokolečka opakujete totéž. A předkládáte pouhé názory - bez argumentů. A názory tak obecné, že se proti nim těžko dá něco namítnout. Leda by se uchýlil k podobným obecnostem.

    Ale dobře. Ještě jednou tedy zopakuji, že v českém volebním systému zkrátka malá koaliční strana musí podpořit leccos, co se jí nelíbí. Že SZ vstoupila do Topolánkovy vlády, to z ní ještě nedělá neoliberální stranu. Taky bych tu mohl pořád dokola ve všech diskusích opakovat, že ČSSD tím, že v některých krajích vládne s KSČM, schvaluje komunistická zvěrstva a plive na památku Milady Horákové. Nebo tak něco.

    A ještě jednou zopakuji, že Strana zelených samozřejmě mnoho ze zelených myšlenek v reálu prosadila a prosazuje. To byste ale musel vzít v potaz i komunální politiku, kterou odsunujete stranou. Přitom spousta důležitých věcí se zkrátka musí odsedět na zastupitelstvech a odstát na petičních stáncích (a ne čekat, "až se dostaneme do sněmovny a všechno změníme"). A můžou potom mít i celostátní dosah. Namátkou: rozsudek Nejvyššího správního soudu o místním referendu, ke kterému se dospělo díky aktivitě zelených a lidovců na Praze 7 (a navzdory destruktivní, protidemokratické a šikanózní politice radniční koalice ODS-ČSSD tamtéž).

    Takových příkladů se v Praze dá najít víc.
    + Další komentáře