Zdá se mi příznačné, že DR neposkytla o sjezdu SZ elementární zpravodajství, zato jen zaujaté a jednostranné komentáře.

Jako relativně nový člen Zelených vnímám řadu věcí ve straně kriticky, ale to, co píše Jakub Patočka, nemá s realitou mnoho společného - působí to na mě tak, že jeho vidění je zakaleno mázdrou starých, nedořešených resentimentů, které se promítají do jeho aktuálních preferencí.
Liška jako proradný zloduch a Stropnický jako "poslední skutečný Zelený" - to je tendenční černobílé schéma, nic víc.

Těch jednostranností je tam spousta, tak jen namátkou:

1) nezdar vyjednávání SZ-Piráti-Změna byl samozřejmě složitější než "může za to neschopný předseda" - třeba Piráti jednat nechtěli, přišli by o punc nové, protestní strany

2) Rumlovo vystoupení na sjezdu bylo neštastné a zbytečné, ale žádné jiné bizarnosti (jejímž výčtem nechtěl JP uspávat) jsem tam nezaznamenal... Předsednický souboj Liška vs Stěpánek byl naopak soubojem velmi férovým, vyzrálým a věcným.

Když to shrnu, vlastně už nevím, jak Jakuba Patočku číst... je tak trochu novinář, tak trochu poradce politika, tak trochu aktivní straník, tak trochu občanský aktivista... a tenhle galymatyáš podle mě jeho psaní nesvědčí.

Díky za podnětný text... ještě bych dodal jednu věc, která souvisí spíše nepřímo, ale přesto - zasazovat se o lidská práva ve světě (což zcela podporuji) bude vždy trochu pokrytecké, pokud budeme mít takovou imigrační politiku, jakou máme, tj. velmi restriktivní, místy až paranoidní, jako by každý cizinec, který tu chce žít, byl potenciální zlo a nebezpečí - nejenže tím odrazujeme schopné lidi, ale řadě potřebným upíráme právo na důstojný život (jako nedávno zpochybnování politického azylu pro syrské uprchlíky). Nejde ale primárně o jednotlivé případy, které se semtam zmedializují, ale o dlouhodobé nastavení české imigrační politiky.

Ad http://a2larm.cz/2013/10/pet-levicovych-tezi/

Je to poněkud mimo tuto diskusi, tak raděj stručně:

- celý ten esej lze přece číst jako živý dialog s marxistickou, potažmo sociálně-demokratickou tradicí a jejich ústředními pojmy (soukromé vlastnictví, osvobození od práce, reformismus atd.) - že je to dialog polemický, vedený z vlastních filosofických pozic, neznamená, že tam tradice není zásadně přítomná

- v čem jsou teze dobré??... zmínil jsem je v tomto kontextu, protože Bělohradský nešermuje -ismy, ale pojmenovává konkrétní trendy a rozpory, z nichž by levice mohla vyjít (vyprázdněná politická reprezentace, rovnost založená na přístupu ke statkům místo jejich vlastnictví, mizející pracovní příležitosti ve společnosti založené na pracovním výkonu, antipolitický individualismus a posílení demokratické participace jako příležitost)

- stále je to jen teoretický základ, který má k programu daleko, ale zdá se mi to nosnější než diskuze zde - vidím tam více otevřenosti pro aktuální problémy a méně ideologického marxismu

Se závěrem lze souhlasit (potřebujeme využít pozitivní elementy tržního hospodářství, ale setrvale se bránit jednorozměrné nadvládě ekonomické perspektivy), celkově je to ale hrozně vágní, zakleté v neurčitých a stokrát omletých -ismech... souhlasím i s tím, že levice musí formulovat vlastní politickou agendu, nejen kritizovat tu stávající, dominantní - zatím jsem nezaznamenal nic lepšího než Bělohradského Pět levicových tezí http://a2larm.cz/2013/10/pet-levicovych-tezi/ ... za pozornost stojí, že pracuje s levicovou tradicí, ale bez kapitalismů/socialismů se v zásadě obejde

Díky za zajímavý text, jen drobnost: nejsem si jist, zda se King na Mandelu někdy odvolával, to je trochu schematické a ahistorické - King sice pozorně sledoval a podporoval emancipanční snahy v Africe (např. Nkrumaha v Ghaně), jen lídrem jihoafrického hnutí pro něj byl Albert Lutuli, prezident ANC a laureát Nobelovy ceny míru v roce 1960, lídr o generaci starší než Mandela.