Čtyři levicové artikuly

Josef Poláček

Roztříštěností trpící levici se stále nedaří najít nějaká společná východiska. Text Josefa Poláčka se snaží vytyčit alespoň některé základní orientační body, jakým směrem by se mělo ubírat hledání nového projektu nekapitalistické společnosti.

Jak inspirace k sepsání tohoto textu, tak i jeho název vycházejí z iniciativy pana Luďka Ševčíka, který v rámci diskuse pod článkem Aleny Zemančíkové Vánoční zahrada přišel s myšlenkou, že ideově doposud roztříštěná levice by měla přijmout nějaký minimální společný program, něco jako svého času „Čtyři pražské artikuly“.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Tento myšlenkový impuls má rozhodně své dobré oprávnění; pokusil jsem se proto takovéto čtyři základní programové body levice vytyčit. Učinil jsem tak víceméně spontánně, bez nějaké hlubší analýzy; bylo proto pro mě určitým překvapením, že hned několik účastníků oné diskuse vyjádřilo názor, že by stálo za to tento náčrt možného společného levicového programu uveřejnit jako samostatný titul.

Ještě před samotným textem oněch potenciálních programových bodů levice je nutno zdůraznit dvě okolnosti:

Za prvé, samozřejmě ani v tomto případě není možné vytyčit takový program, který by zahrnoval všechny názorové proudy hlásící se k levici. A ani to vůbec nebylo jeho účelem, aby se vytvořil nějaký zcela minimalistický, ale v důsledku toho víceméně bezobsažný konsens všech. Centrální myšlenkou oněch „artikulů“ bylo především vystoupit z ideové dezorientace současného levicového hnutí, a určit alespoň základní směr, kterým by se úsilí levice mělo upnout.

A za druhé: onen název „Levicové artikuly“ je poněkud klamavý, a zprvu dosti neochotně jsem ho od Luďka Ševčíka přejal. Jak totiž vyplývá z jednotlivých bodů programu, jeho účelem nikterak není v prvé řadě nějaký „levicový režim“, který by měl být nastolen jako jakési rádoby definitivní řešení stávajících problémů společnosti a lidstva.

Základním cílem není nic jiného nežli celková humanizace současného světa; a jak jsem podotkl už v rámci zmíněné diskuse, takovouto humanizaci nelze provést, když ji omezíme jenom na levicovou část politického spektra. Všezahrnující a trvalou humanizaci lidského společenství nemůžeme nikdy uskutečnit, jestliže z ní už předem vyloučíme celou jednu - nelevicovou - polovinu národa.

Jestliže je tedy tento program nakonec přece jenom prezentován jako v zásadě levicový, je to z toho důvodu, že je to tradičně právě levice, která je daleko citlivější vůči nespravedlivostem a nepravostem stávajícího společenského a politického uspořádání a která tedy stojí v čele hnutí za zásadní, systémové změny.

Zde jsou tedy ony čtyři centrální body, které by podle mého názoru mohly vytyčit základní směr, kterým by se mělo pohybovat úsilí o překonání stávajícího dominantního světového pořádku.

1. Kapitalismus je i nadále - i přes veškerou svou dosavadní relativní socializaci - principiálně nehumánním společenským uspořádáním; a jediným logickým krokem tedy je kapitalismus překonat a nahradit ho uspořádáním vyšším, humánnějším, civilizovanějším.

2. Naprostý opak kapitalismu, totiž komunismus respektive socialismus, se definitivně prokázal být slepou cestou dějin. Jak už to obvykle bývá, extrémní protiklad původního systému je nakonec - extrémním dovršením onoho negovaného systému, jenom převráceného naruby.

3. Veškeré snahy překonat kapitalismus jeho „zdemokratizováním zdola“, participací respektive družstevnictvím, jsou pouze naivní představy, které vůbec nechápou, v čem leží vlastní síla kapitalistického systému. V podstatě tyto snahy spadají do kategorie sociálně-demokratických reforem, které nikdy nepřekročí omezený horizont kapitalistického řádu.

4. Jestliže je tedy kapitalismus nehumánní a jeho protiklad, komunismus, je neproveditelný, pak nezbývá nic jiného nežli hledat nové cesty - a to někde v prostoru mezi těmito dvěma extrémy. To neznamená jít nějakou jednoduchou „zlatou střední cestou“, nějakou „konvergencí“, prostého a samočinného splývání kapitalismu a socialismu v nějakého podivného křížence obojího. Je nutno uchopit jak pozitivní elementy tržního hospodářství (kapitalismu), tak pozitivní elementy socialismu, a propojit je dohromady ve smyslu dialektické syntézy v jeden homogenní, kvalitativně vyšší celek.

    Diskuse
    MK
    January 7, 2014 v 11.43
    Narážka na husitské čtyři pražské artikuly je dost nesedící, husité dobře věděli, co chtějí. Ale pan Poláček to neví. Nebo to alespoň nenapsal do svého článku. Jsou to vlastně čtyři negativní artikuly:
    1. Ne kapitalismu. A s ním i pravici.
    2. Ne socialismu. A tím i staré, autoritativní levici.
    3. Ne družstevnické svépomoci. A tím i všem naivním idealistům pacifického rázu.
    4. Ne střední cestě. A tím i new labour.
    Problém je, že už nic nezbylo. Jak píše sám pan Poláček: je třeba vymyslet něco nového. Ale v článku ani jinde jsem neviděl ani náznak toho, jak to nové má vypadat.
    JP
    January 7, 2014 v 14.6
    Střední cesta, anebo cesta středem?
    "Problém je, že už nic nezbylo."

    Ano, pane Kolaříku, máte v podstatě plnou pravdu: můj nástin potenciálního programu dejme tomu "nové" levice je skutečně založen na oněch čtyřech NE, které jste tu s obdivuhodnou precizností vyjmenoval.

    Totiž: kdyby tento můj nástin programu neměl být ničím jiným, nežli pouze bezmyšlenkovitou replikou všeho toho, co tady už tak jako tak dávno je, nemusel bych si skutečně s vymýšlením nějakých nových cest lámat hlavu.
    Jestliže má současná - či snad spíše: budoucí - levice opravdu překonat svou stávající ideovou a akční stagnaci, pak skutečně nezbývá nic jiného, nežli vydat se nějakými novými, doposud nevyzkoušenými cestami.

    Ale podívejme se teď poněkud blíže na Vaše centrální tvrzení, že prý "už nic nezbylo".
    Jste si opravdu stoprocentně jistý, že tomu tak je? Bezpochyby souhlasí, že nezbylo nic právě z těch dosavadních, tradičních, klasických cest a myšlenkových modelů levice.

    Nepochybné je jedno: můj nástin programu je skutečně odmítnutím obou protichůdných extrémů, (čistého) kapitalismu a socialismu respektive komunismu. Toto odmítnutí ale nepramení ani tak z toho, že oba tyto protipóly jsou "extrémní" - nýbrž především z toho faktu, že oba jsou jenom p o l o v i č a t é.
    Oba nabízejí určité řešení, jakým způsobem by bylo možno uspořádat společnost - ale jejich koncepty jsou jenom dílčí, jednostranné, nekomplexní. Svým způsobem, z čistě myšlenkového hlediska, jsou to "nedodělky".
    Každý z těchto konceptů má určitý díl pravdy, určité pozitivní elementy - ale žádný z nich nedospěl tak daleko (a ani se o to vůbec nepokusil), uchopit lidskou společnost v celém komplexu její existence.

    Takže, oba tyto protichůdné koncepty jsou jenom jednostranné, dílčí. A co ta "střední cesta" mezi nimi, "new labour" či cokoli podobného? Nový sociální stát? Teorie konvergence?
    Bezpochyby, tato řešení (respektive pokusy o řešení) nejsou v žádném případě nějakými extrémy. Je to pokus o cestu, která tak nějak "nebolí". Tak nějak se vezmou určité pozitivní elementy jak z jedné, tak i z druhé strany, a tak nějak se to všechno smíchá dohromady. S nadějí, že ono to všechno už "tak nějak" bude fungovat.
    To všechno bezpochyby v dobrém úmyslu; ale nakonec tohleto smíchání všech různých věcí dohromady není nic jiného nežli ta metoda, jako když kočička s pejskem vařili dort. A jak známo, to nedopadlo zrovna moc dobře.
    Zkrátka, jsou prostě věci, které se navzájem nesnášejí. Které se navzájem odpuzují. Třeba jako kladný a záporný pól magnetu. A je opravdu sotva možné, najít nějakou "zlatou střední cestu" mezi nimi. Nulový magnetický pól? Kapitalistický socialismus, nebo socialistický kapitalismus?

    A přece... A přece, případné řešení je možno najít právě jenom někde tady uprostřed.
    Ovšem, všechno záleží na tom, jak my tento "střed" pojímáme. Jestli ho pojímáme právě jenom jako onu zmíněnou "zlatou střední cestu", jakési bezrozporné (a víceméně bezmyšlenkovité) smíchání různých respektive náprotivných elementů - anebo ale jestli tento střed pojímáme jako promyšlenou, komplexní syntézu, syntézu v dialektickém smyslu, jako propojení napohled protichůdných elementů v jeden celek nového, vyššího řádu.

    Tato druhá cesta není nějakou bezduchou "zlatou střední cestou" nějakého planého komprosmisnictví; nýbrž naopak, to je cesta ze všech nejnáročnější, protože vede do samotného centra věcí.
    V nedávné polemice s panem Rychetníkem (který mi vytýkal právě to, že odmítám kapitalismus a přitom sám nemám žádný alternativní program) jsem použil příměr, že vytvořit takový model společnosti, který překračuje omezený horizont jak kapitalismu tak i socialismu (a zároveň spojuje pozitivní elementy obou), že to je něco stejně náročného, jako ve fyzice jaderná fúze. Které se, jak známo, také stále ještě nedaří dosáhnout, i když právě ona slibuje vyřešení energetických problémů lidstva.

    Takže, ještě jednou: tato "cesta středem věcí" je natolik myšlenkově složitá a náročná, že v tuhle chvíli je opravdu jenom velice málo věcí, které o ní můžeme konstatovat, jako její základní určení.
    Ale, jestli se po této cestě nevydáme, pak je možno pokládat za jisté, že po ní také nikam nedojdeme.

    A jestli se na tuto cestu nevydáme - co pak? Budeme se donekonečna potácet po "osvědčených" cestách klasických modelů, o kterých přece už bezpečně víme, že nikam nevedou?
    ??
    January 7, 2014 v 14.8
    Tak tedy diskutujme veřejně
    Pane Poláčku, Vaše artikuly mne zklamaly.myslel jsem si, jste dál. Mohl bych s nimi nakonec i souhlasit, kdybyste používal přesnějších pojmů a kdybyste dokázal sestoupit k hlubším podstatám společenských systémů.O nehumánnosti kapitalismu se není nutné bavit, ale ta nehumánnost je už jen nadstavba nad jeho základem - způsobem, jaký prostor vytváří jeho vlastnictví pro rozvoj výrobních sil, včetně lidského činitele - i minulé vykořisťovatelské řády byly nehumánní - ale každý byl vyzkoušením tohoto nějakého prostoru (paralelně otrokářství antického typu, asijský výrobní způlsob, feudalismus, zbožní malovýroba), pak krok dopředu kapitalismus,pak pokus dostat se dál, ale byl jen vedlejší větví (jako otrokářství vedle feudalismu aj.).Nebyla to ta hlavní cesta (ale - a to není jen pojmový rozpor mezi námi - nebyl to taky skutečný komunismus či alespoň jeho první fáze socialismus - byl to jen protosocialismus (Rozdíly mezi námi jsou jasné). Kapitalismus trvá dál, vyvíjí se stále ještě ekonomicky do jisté míry vzestupně a já si myslím, že ho čeká ještě jeden krok dopředu - orientace na nový způsob vykořisťování kvalifikované práce a jejího nositele - moderního proletariátu - kognitariátu. Ten si pak už samosprávu vynutí přes hlavy kapitalistů. Vaše odsouzení družstevnictví a samosprávy v ekonomice při neschopnosti říci, jaká tedy bude hlavní forma vlastnictví (vždycky je nějaská hlavní, nebude to míchanina, ale nová syntéza i když s využitím některých starých prvků (samozřejmě v první fázi trhu a zbožně peněžních vztahů, ale při demokraticé regulaci. V případě zaměstnaneckého vlastnictví uvažujete úplně stejně zaostale jako stalinisté a manažerští technokrati - představit si dovedete nanejvýše Ty některé dětské podoby tohoto vlastnictví (družstevnictví v malovýrobě, jugoslávský model, který byl ovšem pořád ještě vlastnictvím řídícího aparátu, některé pokusy kapitalisdmu využít zaměstnaneckého vlastnictví k zvýšení vykořisťování či jako pobídky k vyššímu výkonu nevlastníků. Jaksi Vám uniká, že taky existovaly úspěšné agrokomplexy a že existuje španělský Mondragon aj. formy rozvíjející se i v lůně kapitalismu a toi ještě v době, kdy skutečný subjekt, který bude nositelem samosprávy - kognitariát ještě buď neexistuje nebo je svým vědomím na úrovni dělníků rozbíjejících stroje ši udávajících odborářské aktivisty. Mimo jiné neexistuje ani pořádná teorie, kromě tlachání neorientujícíách selevicoivývh intelektuálů ovlivněných silně buržoasní ideologií. A politická levice je z jedné strany blokována těmi kdo srůstají s kapitalismem, na druhé stalinistx jako pozůstatkem vládnoucí třídy z porotosocialismu - řídícího aparátu.To se ale poddá. A k celému komplexu poolitickéhoa duchovního života - ten je dán právě tím vlastnictvím, úsilí o politickou demokratizaci může pomoci, ale musí být opřeno o formující se nové progresivní vlastnictví a třídu s ním spjatou, jinak je to fantazírování. Na tom postavte artikuly. Právě ten boj za samosdorávné vlastnicvtví dotažené do co nejvyšších pater včetně centrální roviny řízení a moderních výrobních odvětví plus politická demokracie - to je cesta k vypěstování základu nové levice a sjednocení širokých vrstev kolem ní. Je to jadné jako facka, jen chtít to příjmout. Pojmy pravice a levice neužívám v tradičním smyslu buržoadní politologie - levice je to, co se nějak přibližuje k linii pokroku což je linie posilování společenských prvků vlastnictví a rovnoprávnosti jedinců v tomto vlastnictví a pravice je opak. S tou nenaděláte nic, ta je objektivně reakční a jen se kryje kecy o svobodě kažého jednotlivce. Mimochodem - ti lidé z neprivilegovaných vrestev, které jejich objektivní zájem tlačí doleva, ale oni jsou zblnutí buržoadní ideologií a prohlašují se za pravičáky a taky pravici ||(BabišemSchwarzenberga, Kalouska) volí - to žádná skutečná pravice není,těm se směji, i když jsou spíše k pláči.
    RU
    January 7, 2014 v 14.37
    Vágní -ismy
    Se závěrem lze souhlasit (potřebujeme využít pozitivní elementy tržního hospodářství, ale setrvale se bránit jednorozměrné nadvládě ekonomické perspektivy), celkově je to ale hrozně vágní, zakleté v neurčitých a stokrát omletých -ismech... souhlasím i s tím, že levice musí formulovat vlastní politickou agendu, nejen kritizovat tu stávající, dominantní - zatím jsem nezaznamenal nic lepšího než Bělohradského Pět levicových tezí http://a2larm.cz/2013/10/pet-levicovych-tezi/ ... za pozornost stojí, že pracuje s levicovou tradicí, ale bez kapitalismů/socialismů se v zásadě obejde
    January 7, 2014 v 15.56
    Pane Hellere, proč zklamání?
    Text pana Poláčka není dogma. Je to začátek. Začátek diskuse, která je důležitější, než snad všechny zde vedené diskuse. Přece je nutné se od něčeho odpíchnout. Opravujte tedy, či navrhněte sám. Jediným limitem by měla být stručnost a srozumitelnost i pro širší veřejnost. Ty podstatné výhrady jste vysvětlil, tak je zkuste zestručnit do oněch čtyřech bodů-artikulů, jak by měly dle vás vypadat.
    January 7, 2014 v 16.32
    K těm artikulům pana Poláčka musím napsat, že bohužel nejsou (na rozdíl od čtyř artikulů pražských) politickým programem. Ty původní artikuly totiž něco povolovaly a něco zakazovaly, kdežto pan Poláček pouze zaujímá stanovisko - spíš něco jako filosofický postoj.
    Vy pro sebe to asi máte vyřešeno, že pane Poláčku? Teď záleží jen na ostatních, jestli si to vyřeší také oni. Mně v tom ale něco podstatného chybí.
    ??
    January 7, 2014 v 16.57
    Diskuse už začíná celou řadu let
    Pane Ševčíku, už celou řadu let pozoruji, jak ta diskuse pořád začíná a to bez ohledu na to, co se už poznalo a je třeba velmi rafinovaně potlačováno. Pluralita a osobitost může být i zcela na nic, když není spojena s poznáním a schopností se vymanit z ideologie vládnoucí třídy - a nezlobte se,co tady pořád čtu dokola, v různých verzích, je sice určitá snaha tento rámec oficiální ideologie překročit, ale vzhledem k nárůstu problému naprosto nedostatečná. Typický je pan Ujfaluši - místo, aby se zajímal co mají pojmy jako socialismus a kapitalismus vyjadřovat (a uznává je mnoho lidí mnohem kvalifikovanějších než pan Ujfaluši), tak prostě odmítne pojmy -. jako v té anekdotě o Husákovi - zatáhneme záclonky vagónu a budeme dělat, že jedeme, i když stojíme. Nedej bože - aby třeba reagoval na to, co jsem napsal já - pokud tomu vůbec rozumí. Ono je to náročné,zatímco to,co lidem cpe do hlavy panstvo, to bývá jasné, srozumitelné, líbivé, jenomže je to minimálně zkreslení, když to není lež. Ale hlava nebolí, že ano?
    To, co jsem napsal lze shrnout do artikulů, ale já to chtěl vysvětlit Vám, když to nepochopíte s podrobnějším vysvětlením - jak byste to pochopil ze čtyř výkřiků? Ale máte omluvu, takhle "chápaví" jsou třeba i vedoucí politikové v KSČM, ale Ti pro to mají dobré důvody co kdyby někoho naštvali a nebyli už zvoleni?
    JD
    January 7, 2014 v 17.25
    Současná levice by hlavně kromě teoretizování měla rovněž umět myslet prakticky a jejím základním současným cílem by měla být mnohostranná mezinárodní úmluva o progresivním zdanění.
    January 7, 2014 v 17.31
    Tady nejde o mé pochopení, pane Hellere.
    Tady jde o to, aby byly zformulovány artikuly-platforma-limity, kterými by identifikovala levice. Aby už levice nebyla jen ti, co sedí nalevo v parlamentu. Aby se kdekdo nemohl vytahovat s tím, že dělá levicovou politiku, nebo aby kdejaký pravičák nemohl vydávat nějaká svinstva za levicovou politiku. Samo, že to budou dělat dál. Ale bude je možno setřít poukazem na artikuly. A jaký by byly bič na levicové politiky! Což je také zřejmě jedním z důvodů, proč se zatím, přes veškeré snahy, neprosadily. Další, velmi důležitý podnět navíc. A že verze pana Poláčka asi nebude konečnou, není tragedií. Ale začal, aspoň to zkusil a teď už to záleží jen na vůli lidí, kteří chtějí změnu a chtějí jí realizovat levicí.
    Nechci 4 výkřiky, chci 4 výstižné, všeříkající názvy kapitol s jejich velmi stručným výtažkem.
    January 7, 2014 v 18.10
    To by mě opravdu zajímalo, jak by se dalo zabránit těm, kdo s artikuly nebudou souhlasit a vůbec je nebudou uznávat, aby se nemohli vydávat za levici.
    + Další komentáře