Tématem roku 2010 je zadluženost. Osud Řecka byl rozebírán ve všech světových médiích a můžeme se dohadovat o tom, nakolik ovlivnil to, že evropské země dnes sází na úspornou politiku. Bezpochyby však silně ovlivnil českou politickou scénu, neboť pravice udělala ze zadluženosti téma voleb a dalo by se říci i volební trhák. Dnes je předčasné odhadovat, kam tato situace povede, jaká politická opatření z ní vzejdou a jaké budou jejich důsledky.

Co v této diskuzi postrádám, je otázka po tom, co jsou peníze. Možná si řeknete: „To přece každý ví.“ Domnívám se však, že opak je pravdou. Osmdesát procent lidí má velmi vágní představu o tom, co dnešní peníze ve skutečnosti jsou, jak vznikají, kdo je vydává, čím je omezeno jejich celkové množství atd.

V první polovině dvacátého století začal zaměstnávat ekonomy spor o podstatu peněz. Původně šlo o spor mezi tzv. metalisty a nominalisty, později pokračoval v drobně pozměněné podobě jako spor mezi zastánci teorie exogenních a endogenních peněz. Metalisté tvrdili, že podstatou peněz je drahý kov, který představuje komoditu vybranou trhem jako nástroj směny. Nominalisté tvrdili, že peníze jsou pouhým symbolem — účetním zápisem a metalistům vyčítali, že zaměňují historický původ peněz za jejich podstatu.

Teorie exogenních peněz navazuje na metalistickou koncepci, jde zde ovšem o to, že peníze jsou chápány jako vnější faktor v ekonomice. Jejich množství je dáno mimo trh — množstvím drahého kovu, nebo později emisí centrální banky. Podle této teorie jsou peníze neutrální, tj. neovlivňují transakce na trhu, pouze je usnadňují. Zastánci endogenní teorie tvrdí, že peníze vznikají v ekonomice a mají vliv na fungování ekonomiky.

Tento zdánlivě odtažitý velmi abstraktní a téměř metafyzický spor měl dopad na to, jaké ekonomické modely byly používány pro popis reálné ekonomiky, přičemž tyto modely zákonitě určovaly doporučení ekonomů, a tím ovlivňovaly praktickou politiku.